Zamyšlení
(nad dobou tekutou)

Všechny cestovní fejetony jsem si už vystřílel a doba je tak nebezpečně klouzavá, že mě to donutilo se nad vším tím kvasem zamyslet. Omlouvám se za svůj chaotickej styl, ale já to jinak neumím. Fotky k fejetonu jsou jen ilustrativní a s námětem nijak nesouvisí. Spíš jsem je sem dal jako kompenzaci za to tekutý zlo, který se tu divně rozlejvá.

Po ránu jsem se pod dekou v naprostým komfortu - teploučko, vodevřený vokno, štěbetaví ptáci, lehounkej šum stromů před oknama, zamyslel nad tím, že bezpečí je jen zdánlivé. Navzdory tomu, všude voní brutálně jaro. Poslouchal jsem to ráno e-knížku Běsi od Dostojevskýho. Román je drsně současnej.

Mrazivě současnej, přestože Dostojevský žil v 19. století (1821-1881). Popisuje v té své běsné knize brutálně přímočaře povahu Rusů. Není se tedy co divit, že marxista a socialista Gorkij z Dostojevskýho roste a varuje soudruhy, že je Dostojevský bezpečnostní riziko. Já vím, zní to ve vazbě na současnost divně, ale nebojte se, Dostojevský nebyl žádnej Babiš. Maxim Gorkij prohlásil, že Dostojevský je nebezpečný pro ruskou duši

V knize Běsi píše například toto: „Nenavrhuji žádnou hanebnost, ale ráj, pozemský ráj, a jiný na zemi být nemůže,“ autoritativně uzavřel Šigaljov. „A já bych zas místo ráje,“ křičel Ljamšin, „já bych popad těch devět desetin lidstva, když už nevíme, co s nimi, a vyhodil bych je do povětří a nechal bych jenom pár vzdělanců, a ti by začali žít pěkně na vědeckých základech.

Upřímně, ta kniha mnou otřásla a doporučuju ji k přečtení každému, kdo ji ještě nečetl.

Dostojevský ví, že široká ruská duše má díky své širokosti velký prostor pro proradnost a věřit Rusovi se nevyplácí. Nechci generalizovat, myslím Rusa jako pojem, ne jednotlivce. A Putin Dostojevského definicím ostudu nedělá. Dostojevský tvrdí, že Rus je terorista. Šílený je, že jsem tu knihu dočetl v okamžiku, kdy se poblíž Moskvy odehrál krvavej teroristickej zločin. Postup vyšetřování, informace, které Rusko do světa pouští a věrohodnost všeho naznačuje, že Dostojevský se nemýlil. Nikdo si nemůže být jistej, kdo za tím teroristickým zločinem stojí. Není to jen záminka k zakrytí něčeho? Nebo k přípravě nějaké další hnusárny? Já nevím a nechci šířit bludy, jen se tak bezzubě zamýšlím. Jedinou jistotou mi je to, že s Rusem žádnou jistotu nezískám.

Jen odbočka, toto je moje Roušovna alias šprtka. Udělá si vždycky z žehlicího prkna malou přenosnou učebnu a učí se. No vážně, věřte mi. Dokonce si zapisuje poznámky do sešitu a slovíčka do slovníčku a pak je šrotí v autobuse.

Na Slovensku se dostal k moci Fico, okamžitě začal brojit proti Ukrajině a hájit Putina, to se příšerný. A jestli vyhraje boj o prezidentskou sesli Ficův člověk, máme za humny docela humus. Bezpečnostní dírka.

Přihoď k tomu Orbána a jeho vzpurný kroky v EU a je tu další průser. Jednota je nahlodávaná. Obecně na jednotu seru, ale v době nebezpečné je jednota užitečná. A nejvíc hrozný je, kolik lidí s těmato figurama koketuje. Obecně 39 procent pro Babiše neukazuje na to, že je Babiš výjimečnej politik s charismatem, svědčí to jen o tom, že je nás blbejch víc, než jsme si mysleli. Další bezpečnostní riziko. Morální.

Jedna věc se russákům upřít nedá, skvěle hybridně válčí. Jejich dezinfo výsledky jsou skvělý. Došlo mi najednou, jak je to marný, ale přesto nesmíme hodit flintu do žita, něco dělat musíme. Karty v téhle nebezpečné hře jsou rozdané cinknuté a nefér namíchané. Dezinfoscéna smí a může podvádět a používat jakékoliv argumenty, nepotřebuje fakta, nepotřebuje dokonce ani schopnosti vyjadřovací. Vynese osmičku a klidně prohlásí: “To není osmyčka, pyčo, to je eso.” Tupější část obyvatelstva to klidně přijme. Ta míň tupá část se pak krásně rozdělí do dvou táborů. Jeden začne přemýšlet, jak dokázat, že eso vypadá jinak a začne se snažit, ten druhý tábor taky ví, že to eso není, ale pohodlně se rozvalí a řekne: “Fialo (je to jen zástupné jméno) dělej něco, copak nevidíš, že tu někdo podvádí a lže?” Fiala je slušnej člověk i politik, tak se nemůže uchýlit k nepravostem a lžím, musí argumentovat na úrovni a mít vše podložené. Je to daleko náročnější než lhaní. A když se vám to nepovede, schytáte to. Možná i oprávněně. A tady jsme u jádra pudla. Nevděčnej úkol. Když nebudou argumenty podložené fakty, když se spletete, když tu složitou věc vysvětlíte příliš složitě, prohráli jste. Prohráli na celé čáře. Když vygumuju ty extrémní konce, zůstane hodně masa, Gauss nechť promine, celá ta jeho křivka je posunutá hodně k těm hnusnejm a špatnejm, protože to je pohodlný a nepotřebuješ mozek.

Dezinfo není nic novýho, ale za daných okolností je to skoro stejně nebezpečný jako jaderný hlavice. Průser je, že v týhle hybridní válce russáci vyhrávají na celé čáře. Může se nám to nelíbit, ale vyhrávají. A to právě kvůli cinknutejm kartám. V týhle válce totiž russák neprohrává. Ať řekne nebo udělá cokoliv, je to jedno. Když na to naletíme, získávají body. A když to nevyjde, body neztratí, jen je nezískají.

Zabrousím ještě jednou docela mrazivě do minulosti a sice k projevu britskýho ministerskýho předsedy Nevilla Chamberlaina (1869–1940) před druhou světovou válkou. V neslavným projevu k Britům a prakticky k celému světu přes BBC sdělil toto:
„Je hrozné, fantastické, neuvěřitelné, že bychom tady měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli rozmíšce v nějaké vzdálené zemi mezi národy, o nichž nic nevíme. A ještě nepředstavitelnější je, že by ten spor, který již byl v podstatě urovnán, měl být důvodem k válce. Velmi dobře chápu důvody, proč česká vláda měla pocit, že nemůže přijmout podmínky, které jí předkládalo německé memorandum…“ „Přesto po rozhovorech s panem Hitlerem věřím, že pokud by to čas dovolil, mělo by být možné zařídit přesun území, u něhož česká vláda souhlasila, že ho odevzdá Německu, za podmínek, které by zajistily spravedlivé jednání s dotčenými obyvateli. Po mých návštěvách v Německu jsem si jasně uvědomil, že pan Hitler má pocit, že musí bojovat za ostatní Němce. Soukromě mi sdělil a včera večer to veřejně zopakoval, že až bude tato sudetská otázka vyřešena, znamená to konec německých územních nároků v Evropě…“
Nepřipomíná vám to někoho? Pravda Chamberlaine uměl dobře anglicky a uměl i mluvit, ale obsahově to je průser, kterej ofiko slyšíme ze Slovenska i Maďarska. Nebo Babišovo: "Já nechci válku, já chci mír, ať se mezi sebou domluví."

Ač jsem bezbřehej optimista, cítím mrazení, že jsme nepoučitelní kreténi a že na to můžeme kurevsky doplatit.

Uvědomuju si, jak těžce to ze mě leze, jak nevím jaká slova volit, že se nevyjadřuju přesně a jak bych raději asi mlčel, ale zároveň si se stejnou intenzitou uvědomuju, že to napsat musím.

Slunko z Roušovnina pokoje trénuje portréty z profilu ve stylu švýcarskýho malíře a výtvarníka Paula Klee (1879-1940). Kdykoliv čumím na Kleeho obrazy, mám pocit, že bych to dokázal taky. NEDOKÁZAL!!!

Vystrkujou drápy všude, zkurvený náckové. Třeba naši komouši nenávidí německý nácky, ale ruský nácky milujou a s českejma budou ochotně a rádi spolupracovat.

Já toho musím nechat a nadechnout se jara.

Potkal jsem se se skoro stejně starým kamarádem, pozdravili jsme se, zeptal se jak se mám, a když jsem mu nadšeně říkal, že se mám skvěle a že mě baví naše vláda a že mám radost z českýho prezidenta, překvapil mě mile tím, že mi prozradil, že i on se má dobře a že i jemu se Fialova vláda líbí a na prezidenta je hrdej a dodal, že ale v jeho okolí to tak není, že kolem něho všichni kňučí, jak všecko stojí za hovno.

Tady dole pod tratí upravili tok Rokytky tak, že vytvořili pár umělých jezírek, prej kvůli žábám, ale já jsem na vlastní oči viděl, že tam chovají aligátory. Ale o tom zkorumpovaný média mlčí!

Objevil jsem během běhu pyramidy ve svépravickým lese.

Ještě k tomu Fialovi. Připadá mi, že toho jeho vláda udělala hodně, ale lid českej je nevděčnej. Jakmile se mu daří, žádá, aby ho stát neotravoval, jakmile se nedaří natahuje pracky a "Státe postarej se."

Třeba ta důchodová reforma. Něco, do čeho se nikdo nikdy nepustil od roku 1989, přestože všichni víme, že to je průser, ale tahle vláda začala důchodovou reformu reformovat. Tyvole fakt. A že jim to bere body? Aby ne. Státe, ty kurvo, dělej něco, šetři, ale na mně ne, šetři na někom jiným. Ozývá se ze všech stran.

Přestaň se srát do politiky a užívej si jara, brblá ve mně cosi.

Omlouvám se všem čtenářům, že jsem jim předhodil téma, se kterým si evidentně neumím poradit a je neomluvitelný, že jsem v sobě nenašel sílu o tom nepsat.

Tebe znám, běháš tu skoro denně.

Hurá na Prahu! Vysypat hnůj, sežrat bigmaca a dom.

Pozitivní je, že Velikonoce jsou již za dveřma.

Nedělní podvečerní balkónovka jako úlitba za ty politický kecy.

A to je doopravdickej konec! Zkusím se do příště polepšit.

,

podpis




Čistotná Helča v plesnivé koupelně.

Můj oblíbenej tupoun Andy: "Možná tam je nějaký policista... Když třeba ve Vodňanské drůbeži naše zamestnankyně dá prsní řízek do kalhotek nebo podprsenky, tak to je jeho práce."

PO DELŠÍ DOBĚ JSME SE VYPRAVILI DO

Music Labu na Simona&Garfunkers s Viki Matušovovou.
Byla jsem unavená a úplně nejvíc se mně nechtělo.


Překvapili mě ale víc, než příjemně! Myslela jsem, že vím, co čekat, ale
přišlo NĚCO! Skoro žádná komerce, hráli hodně původních skladeb -
hlavně od Pavla Zlámala a to mě dostalo.


Viki před koncertem prohlašovala, že se bude muset trošku šetřit, ale
její energie je asi nezkrotitelná - bylo vidět i slyšet, jak to mezi ní a muzikanty jiskří.


Petr Rybíz ji parádně doplňoval.


A ještě ke všemu předvedl nové brýle!


Na jednu píseň se objevil vynikající slovenský trumpeťák Mychal Cálik,
který bude ve středu vystupovat v Blansku, jak si přečtete na plakátku.
Jirka bude zvučit i natáčet…


Viki má zřejmě nevyčerpatelnou zásobu výrazů a dokáže lidi nadchnout,
má to sílu!


Všichni muzikanti jsou na špičkové úrovní!
Vždycky si vzpomenu na stréca rechtóra Rudu Zavadila, ten by to ocenil
a měl by radovanec, že se jazz v Brně přece jen prosadil.

BOHUMIL HRABAL BY MĚL PODOBNÉ RADOVANEC
Z POVEDENÉHO

večera v Dělňáku. Jirka vyfotil stav jeviště a hlediště v odpoledních hodinách.


Režisér Ivo Krobot, já se studenty a Zdeněk Kluka s muzikanty jsme byli
na place už od půl třetí. Postupně přicházeli další, kteří slíbili účinkování.
Všechno se zkoušelo na lítačku, vznikaly strécovské situace a do toho
se motala i televize.
Naši studenti měli nazkoušené situace z Hrabalových povídek,
já jsem do toho nenazkoušeně improvizovala a střídala se s bluesovou kapelou.


Ivo Krobot uděloval pokyny a všichni se poctivě snažili.


Honza Kolařík byl pro nás hvězdou večera. Dělal průvodce programem,
občas si zahrál postavu v nějaké akci, propojoval lidi a skvěle zpíval.
Všechno probíhalo ve zvláštní napjaté a zároveň uvolněné atmosféře,
pan režisér to měl namyšleno geniálně, kombinoval živé herce s ukázkami
ze starých inscenací na videích.
Do situací s našimi studenty občas vstoupil někdo ze "starých bardů",
kteří určitou roli hráli třeba před třiceti léty.
Mladí si vedli jako profíci a fungovali úplně přirozeně.


Byli jsme ve střehu po celou zkoušku, ani jsem toho nestihla moc vyfotit.
Sotva jsme se stihli převlíct a už se jelo naostro.
Sál byl narvanej, lidi se bavili a zdá se, že všechno vyšlo až neuvěřitelně.
Sice sem tam zlobil zvuk, sem tam se něco škrtlo, Ivo Krobot do toho
nenuceně vstupoval a občas i něco vrátil, třeba píseň Zdeňka Kluky, kterou
herci nechtěně přeskočili.
Prostě to fungovalo a plynulo tak, že pan Hrabal by byl rád.

PAN JIŘÍ DNES V PIVOXU NATÁČEL KOMENTÁŘ
k cestopisným filmům, které natáčí hudební skladatel Michal Košut.


Texty četl pan Rudolf Krátký, ten se krásně poslouchá!

Dada a spol.

Dobrý den!
Budu moc ráda, když nám pomůžete s propagací. Děkuji!!!
S pozdravem Jana Šubrová

Vedoucí ÚS ÚK KJM
Knihovna Jiřího Mahena v Brně
Kobližná 4
601 50 Brno
Tel. 542 532 140
Mob. + 420 732 552 581
www.kjm.cz
www.facebook.com/kjmbrno