Podzímní rozjímání
(o hovn+ě)

Jo je to překlep a ne obava z toho, že jsem jakože sprostej. Klidně bych to napsal správně, ale byl to překlep a začal se mi líbit. Hmmm, tak jak to sleduju, začátek povídání o hovně je dobrej.
Já moc barvu ve focení nemusím, ale podzim je období, kdy cítím, že černobílá fotka je kulhavá a tak trochu bezrozměrná. Ale zpět k tomu barevnýmu podzimu. Událo se docela dost věcí. Například naše podzimní cesta s partičkou (prase 41). A nebo těsně před cestou volby. Volby který vyhnaly po nekonečnejch sto letech komouše ze sněmovny. A Babiš nesestaví vládu a prezident choří v ÚVéeNce neschopen vykonávat funkci prezidenta. Zmrdi z Hradu propadají hysterii. Konečně zajímavej politickej podzim.

Honza se vrátil přes Švýcarsko, Itálii a Řecko zpátky do Colorada. Podařilo se mi po něm uklidit ten chaos a bordel v pokoji. Ne, neříkám to proto, že by mi Honzův bordel vadil. Za ty roky, co ho máme jsme už docela natrénovaní.

Párkrát jsme byli u Jitky a Jirky na domku na brigošce. Je nám tam příjemně a rádí tam jezdíme "pracovat".

Jo, a abych nezapomněl tohle vydání fakt bude nejen tak trochu, ale hodně o hovně. Jsem totiž myšlenkovej chaot a nemám-li nalajnovanou osnovu, poletujou mi myšlenky tím labyrintem v lebce sem a tam, kříží se, vytěsňují se, jedna druhou přebíjí. Je to taková karetní hra ani trochu podobná kanastě. Baví mě nechat tomu prostor. Takže vy, který tenhle styl sere, odpusťte.

Roušovna mě pozvala na exkurzi do Velkejch Popovic do pivovaru. Pořádala to její škola. Dali jsme si sraz v Praze a já jsem přijel tak moc brzo, že jsem po ní musel chvíli jen tak chaoticky a bez cíle toulat.

Což mě nasměrovalo na Fridu Kahló. Má na Staromáku výstavu svejch fotek. Na návštěvu jsem čas neměl, ale vím o ní a půjdeme se na ni určitě s Olinou podívat. Frída byla zajímavá ženská.

Praha má tolik ještě neprofláknutejch zátiší. Vymlouvám se, že na sbírku nenápadných zákoutí nemám čas, ale ve svým elektronickým deníčku od Google tenhle projekt visí.

Zátiší s krávou.

Stihl jsem se z potulky vrátit včas a vyzvedl si Olinu a Helču u školy a vyrazili na nádraží na vlak do Stránčic. shodou okolností jsem ve Velkejch Popovicích už letos byl. Pivovaru jsem tenkrát vyhnul a místo toho jsem objevoval sochy vystavené pod širým nebem. Sochy tam má asi 12 umělců. O výstavě soch v Popovicích jsem psal v praseti č. 32.

Exkurzi zařídil kolega ze školy, který pár let v pivovaru pracoval a teď učí na škole.

Exkurze bývají většinou nudný, ale tahle měla šmrnc a dost mě bavila.

Přiznám se, že velkopopovickýmu kozlovi se normálně vyhýbám, jak to jen jde, ale během té exkurze jsem si začal uvědomovat, že jsem možná nespravedlivej, že to pivo je lepší, než si myslím. Že vlastně ani nevím, jestli to nebylo jen smůlou na hospodu, kde ho čepovali.

Průvodce exkurze nám na závěr načepoval doopravdickýho kozla. Fakt báječný pivo. Taky nám prozradil, že sládek pivo vaří, ale hostinskej dělá. A hostinskej je ten, kdo to pivo může mnoha špatnými rozhodnutími úplně podělat. Tady v pivovar přímo z krátké trubky je kozel pivo vynikající. Po exkurzi nás zavedli do místní Kozlovny na večeři a stejně dobrý pivo jako v koštovně.

Jednou v noci jsem bosky uběhl svůj nejrychlejší ultramaraton. 48 kilometrů za 4:09:11, a to i přestože jsem se musel prodírat poslední kiláky hordou úředníků z Hradu v tmavých oblecích. Jeden, kterýho jsem s omluvou neurvale odstrčil z cesty, mi řekl, že je to regulérní odsun. Poslední dva kilometry se běžely podél Lužánek v Brně. Mezi úředníkama jsem zahlídl Šilerku narvanou do žluté minisukně s obrovskou růží za širokým koženým opaskem. Moc krásnej sen. Celej den jsem se jím těšil.

Roky fotím výhledy z našich balkonů. Jedna z fanynek balkonovek mě inspirovala, ať z toho udělám knihu. Nechal jsem se nachytat a připravil jednu elektronickou knihu balkonovek. Proč ještě není k dispozici? No protože jsem ji dal Helči ke korektuře a řekl jí, že to nespěchá, až bude mít čas. A já vím, že čas nemá. Žádná prokrastinace v tom není.

Každejch 28 dní se přihodí měsíci úplněk. Někde přesně v půlce se ukáže jen jeho půlka. Výhodou toho divnýho dorůstání a couvání je, že bývá velmi plasticky osvětlenej, tak je na něm větším teleobjektivem vidět různé útvary. Astronomové jsou poetové. Takový hezký názvy.

Poslední dobou běhám málo. Po kovidu se mi moc nedaří dostat se do předkovidové formy. Myslel jsem si, že mi to bude hodně vadit, ale jsem s tím docela smířenej a daleko větší radost mám z toho, že jsem kovida přežil, než z nějakýho udejchanýho poloběhání. Ale zkouším to pořád. Někdy je to lepší, někdy to stojí za hovno.

Výhodou pomalýho běhání zase je, že vám neuniknou ani ty nejvíc dobře ukrytý lesní potvůrky.

Nebo houby, co eroticky trčí z pokácených stromů. Expertem přes houby se na starý kolena stal náš Jirka. Ví o nich tolik zajímavýho.

Podzim se svými barvami je sice rok co rok jakoby stejnej, ale já už teď vím, že to není pravda. Barvy jsou pokaždé jiný. Každej podzim je jinej. Přiznávám bez mučení, že podzimních krajinek a zátiší bych chtěl mít ve svým archivu daleko víc, než mám.

Dřív jsem běhával většinou ráno, ale poslední dobou mě baví chodit běhat až navečer. Třeba za to taky může COVID 19.

Poslední mohykáni léta.

Rána už bývají namrzlá. Olině na zahradě chcíplo letos hodně kytek, protože dostala od hasičů kapky, že prej je zakázáno přechovávat kytky na chodbě, co kdyby hořelo. Smířila se s tím, řekla, že bude tak trochu kytkovej Mengele a nechá jich hodně pochcípat. Hodně jich rozdala, což je možná taky jistej druh kytkosmrti.

Nejen Českou republikou, ale i u nás se prohnaly pořádný větry. Povalily pár stromů. Roušovna se tváří majetnicky, ale jen tak machruje.

V lese, tam je taky hodně povalenejch stromů, až je to skoro o držku tudy běhat.

Moje oblíbená běhací stezka. Musím se o ni ale dělit s divokejma prasatama. Zatím jsme si neublížili.

Zatím jsem nepřišel na to, proč si na podzim pavouci snujou jen jednovláknový pavučiny. Jestli se tu třeba nestal nějakej pavoučí zločin a pavoučí kriminalisti to jen omotali policejní pavoučí páskou.

Na podzim tu moc zamilovanejch nenajdete. asi je jim zima na prdel.

Naše běchovická vietnamská večerka je na keltskej halloween připravená španělskejma dýněma. 29,90 za kilo.

Symbolem České pošty byli rychlí koně, ale ti vymřeli. Pošťáci jezdí daleko rychlejšími auty, takže se doručování výrazně zpomalilo. Před nedávnem měli zaměstnanci Hamáčkovy České pošty stávku, která se měla projevit tím, že výrazně zpomalí své služby. Rychlým průzkumem se zjistilo, že si pomalé stávky nikdo v Česku nevšiml.

Nedělní poetické běžení.

Během běhu se mi pod nohy připletla písnička.

Selfíčko.

O pár zahrádek od nás někdo pálí ostošest. Když Olina pálí na svý zahrádce dřevo a listí, dycky se strachuje, aby to moc nekouřilo, aby jí hasiči kromě kytek na chodbě nezakázali i zahrádkovej ohýnek, kterej umí krásně naparfémovat mikinu i kůži na těle. Prořezali jsme spolu pár ovocnejch stromů. Kouř z větví švestky voní parádně.
Jak jste si, pakliže jste dočetli až sem, všimli, tentokrát se mi podařilo být seriózní, i když jde o neseriozní plátek, že jsem se přísně držel podtitulu v závorce a bylo to celý o hovně.

Na úplnej konec jsem si nechal jedno experimentální krátký video. Abyste rozuměli, já se do videa moc neseru, protože ho neumím, a protože lidi mají ve zvyku se furt na něco nebo někoho vymlouvat, mistrem nejzbabělejších výmluv je dosluhující premiér Babiš, tak i já se snažím najít nějakou výmluvu, proč se videu vyhýbám. Chybí mi však vlohy Babiše, takže zůstanu u výmluvy, že video nedělám, protože to neumím. Hlavním důvodem je, že video je pro mě pořádkumilovné a naplánované, ať se tváří sebepotrhleji. Video si musíš rozmyslet, video musíš naplánovat na vteřiny přesně. Video musíš mít v hlavě dávno před tím, než šáhneš po kameře. U fotky to je podle mýho gusta. Trošku ve střehu a nebejt pomalej. Třeba se podaří něco ulovit. Je to takový rychlý a intuitivní. Zkrátka já mám daleko raději setiny vteřiny, než minuty.
p.s.: Zajímalo by mě, jestli jsou kameramani bordeláři a chaoti.

Experimentální animované páteční haiku - Míchání barev.

podpis

Selfíčko se psem a řidičkou


Tanya s mámou.


Tibor: "No a večer asi budem koukat na oblohu na čertí díru."

U KLEMENTŮ SE OPĚT NAKLÁDALO
zelé.Pan Jiří je hrdina, protože se rozhodl 4 obrovský hlávky postrouhat na struhadle na jemno. Jedna hlávka vážila od 5 do 6 kg!
Zůstává otázkou, co z toho vzejde, možná budeme zase jednou pionýři slepých uliček.

Šlapali jsme to poctivě, ale díky drobné struktuře zelé pořád vyplavávalo nahoru a pouštělo šťávu, strašně moc. Bylo jí nejmíň 4x víc, než při normálním krouhání..
Petra zkusila šlapat zelí poprvé v životě a dokázala z toho okamžitě vytvořit taneční kreaci!


Uvidíme, na výsledek si musíme počkat aspoň do prosince...

V PONDĚLÍ VŠICHNI TŘI S JONEM A NINOU ODJELI
na plavací soustředění na Vysočinu. Psali, že je tam krásně a čistej vzduch! To se teď o Slatině moc říkat nedá. Pod oknem nám bagry pořád hrabou hlínu, zasypávají pískem a kdoví čím, načež hrabou nanovo. Je to už několikátá fáze a konec zřejmě v nedohlednu.
Včera jsme byli na kole s Jonem a Ninou na obědě v hospodě Hnízdo, pak jsme zastavili na hřišti. Někdy je asi lepší se na ně radši nedívat, vymýšlejí krkolomný cviky.


Uklidňuje mě, že jsme kdysi blbli podobně, naše děti taky a všichni to přežili...

Jen ta babičkovská pozice je trochu nevýhodná, bojím se víc, než kdysi o naše potomky.


Kupodivu si pak vyhráli na pískovišti, vydrželi neuvěřitelně dlouho stavět pyramidu.
Přidal se k nim jeden chlapeček, toho zaškolili v úpravě hran, hezky jim to fungovalo dohromady.

Až to postavili, šli zase blbnout na pavučinu. Na pískoviště pak přišel jinej chlapeček, vzal lopatku a pěkně důsledně celou pyramidu rozvrtal a rozboural, vzal to od vrcholku, který dal stavitelům nejvíc práce. Potom se
i s rodiči vypařil a bylo hotovo. Dětem to bylo asi trochu líto, ještě, že ji mají na fotce. Že by z takových destruktivních chlapečků rostli noví politikové?

ZÍTRA SE JEDEME ROZLOUČIT S PRADĚDEČKEM
Jurůjem, tatínkem stréca Jurůja. Letos v červenci mu bylo 96! Snad ještě předloni jezdil do samoobsluhy nakupovat na kole, pak to všechno zkomplikoval covid, čert nám ho byl dlužen.

Laďa s Věrou spolu vydrželi neuvěřitelně dlouho.

Lidi ho měli rádi, byl to Sokol, srandista a dobrej člověk.
Chodívali spolu s babičkou na všechny akce CKK Bandu v Račicích - zrovna na některé z nich jsem je fotila...
Teta Lucíí dědečkovi vyrobila parte, aby si vzpomněli všichni, kdo ho měli rádi.

Dada a spol.

STAND UP DOWN
Pestrá a dynamická nabídka témat, situací, emocí, nálad a překvapení, kterou nečekáte. Která na vás dotírá od první minuty začátku představení a neopustí vás ještě dlouho poté, co se ze Stand up Down vrátíte domů.

O moderování se snaží zkušený Stand up komik Filip Teller, mnohem silnější slovo má ale jeho asistentka Martina Trusková, zkušená herečka a milovnice volných improvizací.