Republiku sevřel mráz, napsal bych, kdybych byl novinář nebo redaktor nějakého pokoutního plátku nebo ČT1 nebo tak podo. Ale protože jsem jen pisálek neseriózního plátku, klidně si dovolím poznamenat, že je prostě trošku větší kosa. Na mém oblečení se to nijak neprojevilo. Stále chodím v tričku a v mikině, na které je přišitej takovej mamutek. Prý je to mikina podzimní a prý se v zimě nosí pod nějakou větší a teplou super mega bundu. Tu nemám. Strohé oblečení má spousty výhod. Třeba to, že jste hnedka oblečení. I vyslečení. Nebo že to nezabírá doma žádné místo. A jakmile si zvyknete na drobný chlad na prsou, začnou fungovat nějaké chlamydie, či co a tělo se přešteluje na prsní ohřev, kterej hluboce přesahuje prostor k vytápění. Milovníci východních filozofií by to uměli nějak ezotericky vysvětlit, Stanlej by to sved na ty chlamydie, Klaus by se nechal slyšet, že je to tím, že grýnpísáci jsou ulhaní pancharti. Komunisti by si možná taky rádi přihřáli polívčičku na mých prsou a tvrdili by, že jsou to zbytkáče jejich dodnes nedoceněného technologického zázraku - „Poručíme větru dešti.“

Mně je to celkem jedno, ale zima mi není. Myslím, že bych klidně mohl chodit i v těch kraťasech, ale co bych neunesl, že by se mě furt někdo ptal, jestli mi není zima, a to by mě nebavilo. Ta rozepnutá mikinka s mamutem některé lidi sice taky trošku dráždí, ale jen zatočí hlavinkama a dají pokoj. Další velikou výhodou je, že když někam jedete vláčkem, tramvají nebo autobusem, tak tam bývá často přetopeno, takže když jste jako pumpy, tak se stále jen vyslíkáte a oblíkáte a to je docela otravné. Jedna paní, co jezdí z Počernic do Libně, by o tom mohla básnit celé litanie, ale o ní jsem už psal.

Prahu skřípnul mráz - a sluší jí to.

Poslední výhodou, na kterou jsem si vzpomněl s tím „nedostatečným“ oblíkáním je, že jak si zvyknete na zimu, zvykli jste si zadarmo a bez zvláštního tréninku i na budoucí vedra. A to za to stojí. Nebo ne?

Jak vejít do hospody a neporušit policejní nařízení?

V Praze je poslední dobou poněkud nebezpečno. Ze střech se přes den řinou laviny ztvrdlýho sněhu a rampouchy. Jediným „bezpečným místem na chodníku je silnice, což je v Praze jedno z nejnebezpečnějších míst. Řidiči nasraně troubí (a to je docela fajn) nebo se lekáte každého podezřelého zvuku. Prostředkem neudržovaných silnic se potácí stařenky a maminky s kočárky, ignoranti a adrenalínáři chodí po chodníku. Zvuk, jaký takové lavinky vydávají, je dost běsivý. Zaparkovaná auta nemají moc šanci. Před jednou firmou, pro kterou teď chvilku pracuju, se utrhl kus sněhu a rozmlátil zadek zaparkovanýho auta, prdlo zadní sklo, zalezlo do auta a sníh se schoulil na zadním sedadle. Auto se snížilo o pár centimetrů. Za dvě hodiny upadl zbytek a trefil to podrbany auto ještě zepředu a udělalo to z něho zavoďáka. Závoďáka bez ambic.

Příběh žluté a modré - švédská dvojka

Další novinkou v naší rodině je Honzův úlet do Irska. Bude tam pracovat pro Google. V Dublinu. Vzal si s sebou jen 20 kilo svých věci. Do této váhy se mu musela vejít i baskytara, takže moc věcí si s sebou nebral. To se mi docela líbí, protože zrovna v tu dobu se nechali lidi z Google slyšet, že se vyprdnou na buzeraci od Číňanů s cenzurou a klidně z Číny odejdou. Jestli to udělají, klobouk dolů. No a kromě toho se nám líbí, že budeme moct na víkend zalítnout za Jeníkem do Dublinu na pivo a na potulky. Letenky nejsou drahé a trvá to zhruba jak vlakem z Prahy do Brna.

Moje sestra Dana si pořídila špórovací prase, do kterýho háže padesátikoruny a dvacky, aby si našetřila na Austrálii, ale když zjistila, že Honza bude v Irsku dostupnější, rozhodla se, že prasečí vnitřnosti vymění za letenku do Dublinu. Na Austrálii by potřebovala takovejch prasátek celé stádo. My jsme jedno podobné, vlastně hned několik, s Olinou viděli, když jsme šli za tmy domů z nádraží. Napočítal jsem 15 divočáků. Včetně mláďátek. Teď mě napadlo, do kolika prasátek by se vešlo jmění mašinfýry, právníka, ministra a expremiéra Grosse?

A vňoučátka u protinožců si užívají poslední týdny letních prázdnin.

Olině nádherně vykvetla její oblíbená orchidej Phalenopsis neboli můrovec. Dostala ji kdysi k padesátinám, kytka furt kvetla a chovala se způsobně, ale pak uschla a na všecko se vyprdla, Olina z jakýhosi výhonku ji zas resuscitovala a pak ji všelijak nutila k tomu aby zas vykvetla. Trýznila ji dva měsíce nezalejváním a dalšími drastickými metodami. A ona si teďka krásně vykvetla v kuchyni na parapetu. Konečně vím, proč se jí říká můrovec. A taky musím připustit chtě nechtě, že jsou orchideje krásné.

Musím si konečně koupit ještě jedny běžky. Ty pěkné jsem si nechal na chalupě a najednou tu je sníh. Je to trošku překvapivé, protože jsem si už pomaličku zvykal na zimy bez sněhu, no a najednou takové nadělení. Přiznám se, že jsem trošku Olině záviděl, že si v neděli vyběhla do lesa. Prej to stálo za hovno, ale bylo to vynikající. Já se vám to pokusím přeložit. Bylo prostě senzační si vyjet do lesa na běžkách, protáhnout se, povonět si les a sofistikovaně se hejbat, ale drobná obleva, šlápoty , rozmrz a následný zámrz vytvořily z předchozích běžeckých stop prasečí stezku a to stálo hodně za hovno. A zatímco Olina si běžela, já jsem usnul jako vepř na gauči s Respektem na prsou a s čepičkou na hlavě. Taky jsem asi trošičku slintal a zdály se mi krásné sny, které jsem sice do vědomí nepřenesl, ale musely krásné být, protože jsem se po probuzení usmíval jak jelito. Utřel jsem si slinu, navrhl jednu vizitku, pohrál si s jedním videem a vytvořil 4 grafy. Jojo, to všecko za peníze. Já vím, je sice neděle a to se nedělá. A kromě toho porušuju i další pravidla svýho života a sice, že chci být chudý. Aby to ale neznělo tak blbě jako póza, tak to zkusím trošku poupravit.

Statečně svým popředím zakrýval pozadí.

Dal jsem si trojjediný cíl - být chudý. V prvním kroku dosáhnout pohodlné rozvážné a rovnovážné příjemné chudoby. Tento první krok se mi celkem daří, ale pak jsou ještě ty další dva. A ty jsou o hodně těžší. Druhým krokem je, aby mi ta pohodlná chudoba nevadila. To si myslím, že dokážu, ale jak zjišťuju, není to tak jednoduché, jako to napsat na papír nebo to vypustit z huby. V tomhle stádiu se sice zrovna asi nacházím, ale stále nemohu říct, že mi to nevadí. Musím hodně trénovat. Ale daří se mi tvářit se, jakoby tento krok již byl splněn. Avšak zdaleka není, chce to ještě hodně posilovat. Hledám ve Zlatých stránkách, a zatím marně, nějaké fitcentrum s chromovanými posilovacím stroji a zdatnými nesmradlavými osobními trenéry, kteří by mi pomohli vytunit ten zdánlivý pocit nevadění za skutečnou a spolehlivou jistotu. Prostě bych chtěl mít naběháno a navzpíráno, abych mohl s klidným svědomím a osvalený přejít k nejtěžšímu třetímu kroku. Tím je, že mě má chudoba bude bavit. Nejsem si jistý, jestli to všecko není nějaká kravina, jestli jsem něco někde nepřehlídl. Když se nad tím zamejšlím a rozebírám to ze všech stran, zdá se mi mé rozhodnutí příjemné a fajnové. Má v sobě skryto hodně výhod a jen málo nevýhod. A těch pár nevýhod se dá lehce zvrátit jen vhodnou interpretací ve výhody. (Je to celé nebetyčná kravina. Olina)

Koupím si běžky pro chudé - nějaké značkové,
protože nejsem tak bohatý, abych si kupoval sračky.

Třeba takovéhle výhody. Nemám prachy na nákup nemovitostí, nemusím číst věstníky a uzavírat různé smlouvy, nemusím se strachovat, že mě někdo podvádí, nemusím nic. Můj strýc Vik na rozdíl od Grossovýho může klidně spát, prachy si od něho nepůjčím. Ani virtuálně. Můžu si snít o kokotinách, novináři mi dají pokoj. Nebo třeba 8pokojový byt. Co s ním? Já se rád potkávám se svými blízkými a v osmipokojáku se to nemusí přihodit. Ani si třeba nemusím jít do drahýho obchodu koupit nějaké kurevsky drahé hodinky nebo dvoje nebo troje. Co s nima? Mám jedny, které furt ukazujou správně, už jsem o nich taky psal. A ve vaně do nich neteče voda. A pro zloděje jsem taky nezajímavej. Já nevím, všecko se mi zdá výhodný.
Tak proč teda pracuju v neděli? No, víte, ona letenka do Austrálie za vňoučátkama je kurevsky drahá. (To je zrovna myslím ta jedna z mála nevýhod programové chudoby). A prý jsou boháči něčím atraktivní, říkají některé holky.

Tahle Praha je v redakci k dispozici 6metrová.