“Tak to teda né !!!“, zařvu si důsledně v zavřeném autě cestou do práce a zbrunátním a prásknu do volantu, což normálně na holandských silnicích v pracovní dny nikdy nedělám, protože tu máme ohleduplné a rozježděné řidiče. Silná reakce byla na místě, vždyť jsem jasně slyšela rozhlasového hlasatele na seriózním Radio Een s veselostí v hlase vychutnávat hlavní zprávu dne „Fidel Castro padl“ . Rozumějte mému rozhořčení, pořád jsme odkládali cestu na Kubu, až je teď pozdě. Teď , když konečně máme letenky a za pár dní odlet …. a já muži stále již leta připomínala, musíme na Kubu co nejdříve, Castro buď umře a nebo padne a to bude konec … moje vysněná cesta relativity a to ještě k tomu fotogenická. Po pádu Castra Amíci zaplaví ostrov coby dup a během pár dnů to bude prodloužená Florida. Už vidím, jak moje vysněný fotogenický americký bouráky z 50 let, stokrát spravovaný, jsou na vrakovištích a všichni Kubánci jezdí v malých japonských Hondičkách… No, opět jsem rychle reagovala, netrpělivá jak jsem. Po pauzičce, opět pěkně vychutnané, četl redaktor zprávy dál. Castro jenom padl na kolena, když byl dát každoroční hold svému zesnulému příteli Che Guevarrovi a má zlomenou nohu a vládne celému ostrovu z nemocnice ocelově dál. Ještě že tak, oddechla jsem si (Kubánci mi snad odpustí?). Holandština má totiž stejný výraz pro padl a spadl…

Takže jsme jeli, viděli a přežili.. Je fakt, že podmínka návštěvy Kuby je být v kondici, jak psychické, tak fyzické, tak finanční, tak emocionální. Já mám slabé srdce a jak něco mám, tak to rozdám a tak naštěstí jsem ještě měla nějaké peníze v bance, tak jsem je nemohla všechny rozdat. Muž mě hlídal tak, že se ani nestačil dívat na ty krásné chudé dívky… No ale to předháním. Pěkně po pořádku.

Jak jsem zde již jednou psala, tak si občas dáme tzv. cestu relativity (to abychom opět byli upozorněni na ty základní životní hodnoty a vážili si jich). Jelikož jsem se právě vrátila z téměř 3 týdenní cesty do Arabských Emirátů (moje první delší cesta tam byla v roce 2000), tak mi to nedá, musím tuto zemi porovnat s Kubou. Co mají obě země společného? Rozlohu - jsou o něco málo větší než Česká Republika. Polohu - leží u obratníku Raka. A světovou proslulost. Na to, jak jsou to malé země, tak jsou notoricky známé. Mají velký vliv na celé geografické okolí. Většina obyvatel planety zná Kubu či Emiráty. (Můžete se ujistit, že daleko méně obyvatel světa ví něco málo o České Republice). A rostou tam palmy. Zde ovšem shodné znaky obou zemí končí. V Emirátech je bohatství světa na odiv a na Kubě nejhorší bída, též na odiv… Neboť obě země jsou navštěvovány milióny turistů. Tak se vám stane, že vás na Kubě v hotelu obsluhuje vysokoškolák, s kterým se na mnohá témata můžete příjemně pobavit a v Emirátech v luxusním hotelu negramotná Filipínka, která nechápe ani základy stolování.. (81% obyvatel Emirátů jsou zahraniční pracovní síla. Management ze západní Evropy, USA, Jižní Afriky, střední management z ex komunistických zemí, Číny, Iránu, Libanonu, Sýrie a Indie a pomocní pracovníci z Indie, Pakistánu a Filipín. Ti poslední jsou z nejchudších vrstev a pracují za minimálni mzdu).

Na Kubu se jezdí za neřestima (doutníky, ženský, alkohol), do Emirátů za nákupy. Pokud byste účel návštěvy obrátili, tak budete velmi překvapeni. Obchody na Kubě jsou schovaný tak dobře, jako arabský ženský v Dubaji. V Emirátech se neuvěřitelně staví a investice proudí do všech odvětví. Staví se hned naráz 4 obrovské umělé ostrovy u Dubaje (3 ve tvaru palmy a 1 ve tvaru světa i s kontinentama, na kterých budou stovky vil a desítky hotelů) či města – např. Město Vědomostí, Mediální Město, Město Komunikací atd. Na Kubě se čas zastavil, a teď se léta vše materiální pouze hroutí. I když se zdá, že se už nic nemůže dále rozpadnout, že zkáza je dovršena …

Intermezzo = pokud jste si mysleli, že to teď je jen taková nezávazná četba, tak to jste se mýlili. Nastartujte mozkové závitky.

Představte si, hlavní město Havana může sloužit jako krásný příklad pro školní pokusy, důkaz platnosti druhé věty termodynamické (jak si někteří možná ještě pamatujete z fyziky) Ta zní, že časem se v uzavřeném systému hladina entropie (chaosu) zvětšuje a energie, která zůstavá pro práci, se zmenšuje. Na konci je tepelná smrt vesmíru.

Přítomnost živé hmoty jde proti tomuto zákonu. Entropie živé hmoty a jejího prostředí se naopak zmenšuje! Život a intelekt tak jsou (mohou být, když dostanou šanci) jakýmsi protipólem a protihráčem energetických přeměn odehrávajících se v neživém kosmu (jak je teď materiálně jasně vidět např. v čínské Šanghaji či Emirátech). Na Castrově Kubě je pouze vidět rostoucí chaos neživé hmoty.

Pokud tomu nerozumíte, tak se jeďte podívat a hned pochopíte.

Ještě před 45 lety byl na Kubě ráj a v Emirátech peklo.

Kuba měla tehdy největší gramotnost z celé Střední a Jižní Ameriky, úmrtnost při porodu minimální (srovnatelnou s Nizozemím) Havana byla nádherné výstavní město plné života. Sama příroda nadělená od Boha dělala dekor ráje. Pěstování cukrové třtiny a tabáku přinášelo bohatství (pravdou je, že pouze hrstce vyvolených). To tam v Emirátech vládli šejkové pevnou rukou rodinnému klanu, zahrabaní v horkém písku a uzavření světu. No a pak se to nějak obrátilo. Na jedné straně přišla revoluce a Velké Myšlenky o spravedlivém uspořádání světa (vláda filosofie) a na opačném koutu světa tryskala nafta a přicházely Peníze (vláda ekonomie). A koukněte se, co se stalo během 50 let. Jedna země se světu uzavírala a druhá otevírala. Z ráje se stalo peklo a z pekla ráj. To je ta relativita. Jednou jsi dole a jednou nahoře.. .

Dost filosofování. Než se do té Kuby pustíme, tak mám pro Vás takový malý testík vhodný pro ty, kteří ještě váháte a nevíte, zda-li je Castrova Kuba tím pravým místem na dovolenou či na cestu . Za každou odpověď ANO si připište body . Za odpoveď NE si nic nepište.

Pokud Vám na konci vyjde součet bodů v kladných hodnotách, tak neváhejte a jeďte. Pokud Vám vyjde pod mínus 50 , tak určitě zůstaňte doma a nechte si o Kubě pouze vykládat.