Honzíkova cesta

(z Pařezin do Indie a zpátky - díl třetí)

Do Honzovýho deníčku bez čárek a háčků je v tomto kliku.

Parta cestovatelů je nyní někde v oblasti hor, takže žádnej internet, žádný SMS. Pokračujeme v odiakritkované textu, jak ho redakce WWWiditelnýho prasiska seškrábla z výše jmenovaného deníčku...Jsou to jen střípky a možná ani chronologické.

Yazd

Ráno jsme měli domluvený výlet na Dahkme-ye, věže mlčení, Komár zatím vyspává variaci na chřipku. Taxikář s křáplým starým pajkanem (místní auto dost svérázného designu a provedeni) a neuvěřitelné rámusícím rádiem - co chvíli jej ztlumí a ono se samo rozehraje naplno.

Věže mlčení jsou oválné stavby příslušníků Zoroastriánského náboženství, což je starý místní kult, co tu byl rozšířen dávno před tím, než sem byl přivezen Islám. Věže jsou nízké a široké monumenty z kamene, postavené na kopcích v poušti za městem. Zoroastriáni uctívají živly a považuji je za posvátné, hříchem je jejich znečisťování, takže ani mrtvé nepohřbívají do země, ale odnesli je do věží, kde mrtvoly ohlodali supi, kosti se pak shrnuly do centrální šachty. Po cestě zpět taxikář zašlapává plyn do podlahy, žádné pásy a hroutící se karoserie, protisměr. Z věží je krásný výhled na počínající štíty hor a město potáhlé smogem.

Okolo poledne balíme a taky návštěva muzea vody, vstup volný. Vodu v Yazdu v dávných časech získávali přes důmyslný systém podzemních kanálů, které šly až k zásobárnám podzemní vody pod horami, odtud v hloubce až k městu. Nepoužívali studny, pro vodu chodili do podzemních komnat. Taky jsou tu k vidění Baghiry - důmyslné chladící věže, které zachytávaly vánek a vytvářely poměrné slušný průvan.

Zahedan no good, Pákistán no good, slýcháváme. Tak jako od Turků Írán no good a jak říkal i Pavel, co jsme ho potkali. Nyní již sedíme v buse a těšíme se na to, až si koupíme typická Pákistánská pyžama (když to dnes píšu, už ho mám na sobě). Ale lístek, co nám prodali, byl včerejší, tak nás po chvíli handrkování usadili na zadní pětku. Tam jsme tak moc nechtěli :)

Pak při pozvolném západu slunce pohoří kreslí na obzoru divadelní kulisy z papíru, bez jakékoliv hloubky.

Občas, když autobus vyjíždí, podloží se mu kola vajičkama, na památku po strojích zbydou fleky a rozjeté žloutky. Asi pro štěstí.

Při občasných zastávkách autobus navštíví žebrák - malý kluk a pak chlápek, co přišel o nohy - jde uličkou a recituje nebo zpívá cosi, dostane nějaké peníze.

ilustrační fotky nejsou z dílny WWWiditelného prasete, ale jsou „zapůjčené” z dostupných inernetových nevyčerpatelných zdrojů. Uvádíme i zdroje a autory, je-li to jen trochu možné, kliknutím na fotku se většinou dostanete k původnímu materiálu....

mapa

 

Dr+spol. . 30. 9. 2007

wwwiditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš