Město na východním břehu Severního ostrova, omývaného zde Tichým oceánem v zátoce Hawke´s Bay, je známé plážemi s kolonií terejů, vínem, ale hlavně architekturou. Z 55 tisíců obyvatel je nadpoloviční většina Evropanů, Maorů je asi tolik, co Novozélanďanů a zbytek jsou Asiaté, Ostrované z východu, Latinoameričané, Afričané a další. Chtěl jsem použít přesnější čísla z oficiálních stránek, ale ať jsem to sčítal jakkoli, vždycky mi součet vycházel přes 100%. Takže asi tak nějak, a hlavně jsem chtěl zdůraznit tu převahu Evropanů.

Do života města významně zasáhlo zemětřesení 3. února 1931. Tehdy nastal otřes o síle 7,8 stupně Richterovy škály následovaný po 3 minutách dalším. O život přišlo skoro 260 lidí a vznikly rozsáhlé požáry, které se rychle šířily od obchodů s chemikáliemi. Město bylo prakticky srovnáno se zemí a evakuováno. Zemětřesení ale také vyzvedlo mokřinu a dno přístavní zátoky o rozloze asi 40 km čtverečních a poskytlo tak novou zemědělskou půdu a prostor pro letiště.

V průběhu dalších 2 roků následovala rychlá obnova centra stavbami odolnými proti zemětřesení. V Napieru byly 4 hlavní stavební a architektonické kanceláře, které spojily své síly a vytvořily stylově kompaktní komplex staveb v módním stylu Art Deco. Vše je dotaženo až do detailů na fasádách i v interiérech a v mnoha případech i v předmětech denní potřeby.

Styl Art Deco je ovlivněn kubismem, futurismem a secesí a vyznačuje se používáním výrazných odstínů barev a plastických vzorů s jasnými konturami. I vcelku bezvýznamné budovy se tváří jako prezidentské paláce. Napier je pro tento styl natolik výjimečný, že byl zahrnut do kulturního dědictví Unesca. Je přirovnáván k Miami Beach a Santa Barbaře v USA, Bandungu v Indonézii, či Asmaře v Eritrei. Tam nikde jsem nebyl, ale dočetl jsem se. Za nejznámější budovu ve stylu Art Deco je považován Empire State Building v New Yorku, v Praze je to budova Legiobanky od Josefa Gočára. Art Deco z Napieru se od ostatních liší používáním prvků v maorském stylu.

V Napieru si pochopitelně styl Art Deco hýčkají v zájmu turistického ruchu, takže si zde založili Art Deco Trust, provozují Art Deco shop a pořádají Art Deco weekendy a řadu dalších akcí s kostýmy atd. I to kafíčko tam stylizují.

K těm vačicím. Původně zviřátko pěstované pro kožku se vymklo kontrole a dnes v odhadnutém počtu 70 miliónů kusů devastuje zatím zelený ostrov. Vačice údajně za rok spasou 7 miliónů tun zelené hmoty. Jednoduchým dělením mi na jednu vačici připadá necelých 30 deka na den. V úsilí o snížení počtu vačic nejsou zapovězeny žádné prostředky včetně nejrůznějších pastí a kyanidových jedů. Vzhledem k tomu, že nám při příletu koukali na boty, jestli jsme na podrážce nepřivezli nějaké evropské svinstvo, mi to připadá přinejmenším odvážné. V ´Opossumím světě´ také s radostí předvádějí, jak vycpaný traper likviduje nožíčkem vycpanou vačici a za ním vycpaný pes také cosi morduje. Sbor vycpaných vačic zpívá rekviem za přejetou vycpanou vačici a další ten střet s autem přežila tak tak. Nyní zde prý s úspěchem zkoušejí dávat maso z vačic do konzerv pro psy, ale myslím, že je brzy začnou hromadně spásat i lidi. Pak se uvidí, kdo je větší predátor a jedlík. Jestli to tedy vše není jen mediální humbuk, protože za celý pobyt a několik tisíc naježděných kilometrů jsme živou vačici neviděli žádnou a přejeté nejvýš tři.

Kdo je na umění, tomu jeden den plný obdivných vzdechů v Napieru nestačí, pro nás byl ten půlden tak akorát. Ještě jsme si užili palmy v parku. Klacek na pláži jsem už podobně vyfocený někde viděl, a když se podívám na internetu na Napier street-view, tak zjišťuji, že jsem se fotografováním nemusel vysilovat vůbec.

Příště už konečně budou gejzíry, bubláky a prďáky.