Island 2026
(Díl V. - glymur, modrá řeka)
Po jižní straně fjordu Hvalfjördur, pod kterým vede silniční tunel, a ve kterém bylo živo ve druhé světové válce (záliv Hvammsvík – centrum aktivit US Navy, Hvítanes – základna britského námořnictva), se přijede až na východní konec, kde se do něj vlévá řeka Botsná. Pokračuje se podle ní kousek až na parkoviště, výchozí bod k vodopádu Glymur a s ním spojeného treku. Počasí je tak na vážkách, mraky jsou hodně nízko a hrozí deštěm.



Asi po kilometru chůze sledujeme z dálky druhý bod zábavního programu, přechod řeky po kládě s drátovým zábradlím. Druhý proto, že prvním je průchozí zbytek lávového tunelu, jeskyně Þvottahellir. Někdy je zvaná Wash Cave (Jeskyně praní), protože místní v ní za deště sušili vyprané prádlo.









Za řekou pak začíná řádné stoupání, a protože jdeme výjimečně trochu napřed, můžeme na dálku shora pozorovat, jak si nad vodou vedou Ilona s Petrem. Žádné drama se nekoná. Pokračujeme postupně vzhůru kolem několika menších vodopádů, vyhlídkových míst a krátkých úseků zajištěných řetězy. Kdybych směl, přispěl bych do VP redaktorovy výstavy nevyfocených snímků. Na jednu z vyhlídek se obchází taková skalka, když jsem zpoza ní vyšel, zrovna přistával malý dron jedné turistce/operátorce na nataženou ruku přesně proti vodopádu.



Glymur je vysoký 198 metrů a byl uváděn jako nejvyšší islandský vodopád až do roku 2007, kdy odtávání ledovce Vatnajökull odhalilo vodopád Morsárfoss, který měří minimálně 228 m. Název Glymur znamení v překladu „řvoucí“. S vodopádem je spojena legenda o muži jménem Rudá hlava. Ten zplodil dítě s elfkou, avšak nehlásil se k němu a za trest byl proměněn ve velrybu. Dál je to schéma příběhu podobné stále stejnému schématu, ať se jedná o legendu, ságu nebo pověst. Pohled na horní část vodopádu s přepadem většinu času zakrývá mlha nebo mrak, ale přece jen se chvílemi odhalí v celé výšce.








Tady ale naše cesta nekončí, návrat stejnou cestou se nekoná. Pokud bychom považovali pohled na celý Glymur za třetí, hlavní bod programu, pak nás čeká ještě čtvrtý, brodění. Dokončit trek vyžaduje pokračovat za přepadem ještě kus cesty do místa s dostatečně malou hloubkou, zout pohorky, vyhrnout nohavice kalhot a snažit se nespadnout i batohem do proudu. S pomocí trekových hůlek a bot do vody se to všem zdařilo, přestože všechno ztěžoval sílící déšť.


Další zastávkou byly jeskyně. Myslel jsem, že to budou lávové tunely, ale měla to být ukázka, jak se tu kdysi v jeskyních bydlelo. Nakonec jsme dovnitř nešli, neb jsme spěchali k další zajímavosti.



A to byla pekárna zvláštní tím, že nabízí chléb pečený v geotermální troubě, tedy vcelku mělké jámě vyhloubené v blízkosti horkého pramene. Jenže ani zde jsme nepochodili, protože zavřeli ještě před skončením ordinačních hodin. Stavení, kde se chléb prodává, není v místě „pečení“, tak jsme si alespoň prohlédli, kde k němu dochází. S ohledem na počet nalezených děr a informaci, že pečení trvá asi 24 hodin, jsme se přestali podivovat nad zavřeným krámem. Na infotabuli se dozvídáme, že geotermální chléb se často podává s uzeným sivenem severním (arctic char). Kromě pečení chleba a blízkého koupaliště zde přírodně teplou vodu používají také k vyhřívání chodníků. Funguje to stejně jako podlahové vytápění, nepotřebuješ k tomu však kamna.









Dnešní bydlení máme zajištěné v pěkné chatě s pěknými výhledy na vše strany.

Když jsem ráno uviděl na talíři Petrovu snídani, věděl jsem, že ten motiv odněkud znám. No jasně, jen ta cukrová posýpka byla ve druhém případě vytvořena zde hnízdícím ptactvem (pobřeží v okolí skalní brány Gatklettur).


Tedy chata je to pohodlná, hezky vybavená, jen výzdoba je taková, jak to nazvat, „islandská“. Z místní tvorby jsem vybral originál na stěně zobrazující labuť s labuťátkem mezi křídly. Mělo to zřejmě vyznít něžně a poeticky, jenže mládě je zabořené tak hluboko, že rodič vypadá spíš jako katamaran. Je třeba podotknout, že obrazy a jiné kunstwerky obecně ve mě nezanechaly zvláštní dojem. Už jen procházet například chodbou v hotelu v Grindavíku mezi dvěma stojícími akty (muže a ženy) chtělo dost odvahy.


Modrá řeka, tak je na Islandu nazývána řeka Brúará, která napájí vodopád Brúarfoss. Ptáme se spolu s AI, proč je řeka tak modrá? Odpovědí je původ vody z tajícího ledovce Langjökull. Voda s sebou nese velmi jemný sediment, jeho částice specifickým způsobem odrážejí sluneční světlo, což vytváří modrý efekt. No já jsem původně myslel, že je to hloubkou dna. Ve střední části koryta se totiž na řadě míst jevila trhlina, voda v těchto místech měla nesrovnatelně modřejší barvu než u břehu.



















.jpg)
Zase ta andělika, co se tváří jako bolševník.




Po Brúarfossu jsme míjeli jednu továrnu na mraky a navštívili ještě jeden vodopád. Jestliže ten předcházející měl být jedním z nejfotogeničtějších, tento má být malebný.











Po nabitém dni si zasloužíme trochu občerstvení plzeňského typu z pivovaru Egill Skallagrímsson v Reykjavíku.


- 2026/46 Island 2026 (Díl IV - kirk, Þingvellir, setmění)
- 2026/45 Island 2026 (Díl III - neděle vestmannaeyjar)
- 2026/44 Island 2026 (Díl II - jökulsárlón až skógar museum)
- 2026/43 Island 2026 (Díl I - most mezi kontinenty až lavašou)
- 2026/42 Lisabon (Díl sedmý - hřbitov)
- 2026/41 Lisabon (Díl šestý - dlaždičky)
- 2026/40 Lisabon (Díl pátý - nejen Belemská věž)




Tenhle Budulínek se právě toulá po Jižní Americe. (Archivní Honza, 1985)
Premiér České republiky: “Celá ta aféra aféra s poplatky ohrožení demokracie takže je to úplně právě naopak že právě tady to bylo že někdo jiný rušil poplatky než pan premiér on je dokonce potom zachraňoval v nějakém roce takže pan Klempíř se má za úkol si to naučit a na počkání vám to vždycky říct že to není pravda co my děláme měli jsme to v programu a my určitě máme to úplně jinak tam my máme radu ano takže my jsme nikdy nezasahovali takže to bylo taky jako důležité abysme se to vlastně dozvěděli jak to tady bylo a strašení Slovenskem a tady premiérem není vůbec jako na místě”…

PRVNÍ Z AKCÍ NAŠEHO PODZIMNÍHO
maratonu koncertů a představení je za námi a zdá se,
že se povedla ještě líp, než jsem si troufala očekávat.
Hlavní zásluhu má Ivo Krobot, režisér a pedagog, vlastně
můj pan kolega! Vybral z divadelních textů Václava Havla
parádní ukázky a oslovil nás, abychom se zúčastnili.
To je on a jeho studenti z ateiéru režie a dramaturgie:

V galerii a kavárně U dvou Polívků jsme se sešli s dostatečným
předstihem, Jirka mně přivezl klavír a postaral se o zvuk spolu
se zvukařem Jirkou Cočevem z Divadla Bolka Polívky.
Studenti z ateliéru fyzického divadla přišli včas a přijeli
dokonce tři naši absolventi Kája Anna Měřínská, Míša Skalová
a Jakub Krol. Zkusili si společně závěrečnou Bulisovu píseň
Svět patří vám a fungovali dohromady skvěle!



Výtvarník Rosťa Pospíšil vymyslel vtipné dekorace tak,
jak je jeho dobrým zvykem. Umí!!!Ten pán pod pódiem
je on. Škoda, že jsme ho nezachytili líp...

Prostory galerie se budou údajně na konci listopadu zavírat.
Škoda, ale snad se podaří nějaká smysluplná rekonstrukce.
Přicházelo dost lidí, pan Jiří zaznamenal Zojku Mikotovou:

Zahájili jsme Ježkovým Zakázaným ovocem.

Mám radost ze studentů fyzického divadla, tento semestr
jsou v oslabení, protože 5 jejich kolegů je v zahraničí
na Erasmu. Vystoupili docela suverénně, dařilo se jim!
Havlovy texty vybral Ivo Krobot moc dobře! Nechyběli
Pižďuchové, ty jsme si v podání Ctirada Götze vychutnali!


Byla jsem úplně dojatá z našich absolventů, chybí mi...
Herečky Gabriela Štefanová a Kateřina Jebavá geniálně
podaly text o založení Veřejného divadla snů.


Pro „fyzikáře" jsem zhudebnila Havlovu báseň Parte,
světová premiéry se zhostili důstojně!
Delší text s názvem Rodinný večer nastudoval Ivo Krobot
se svým ročníkem budoucích režisérů a dramaturgů-


Byli výborní, stejně jako Igor Dostálek. Ten přečetl
Havlovu vizi o dokonalém řízení divadel, dokonale absurdní.
Hned bych ji poslala ministrovi kultury...


Naši bývalí absolventi zazpívali několik Bulisových písní.
Nějak čím dál víc rezonují s dobou, jakoby je napsal dnes.

Pižďuchové vítězili, tu knížku jsme kdysi měli,
jen si nemůžu vybavit, kde ji hledat.
Byl to zážitek! Moc vážím toho, že jsme byli jeho součástí...
Ve čtvrtek nás čeká pocta Jaroslavu Ježkovi a Jiřímu Bulisovi:
19. 11. v 17:00 - Knihovna Jiřího Mahena, Kobližná 70/4
DVOJPORTRÉT:JAROSLAV JEŽEK & JIŘÍ BULIS
https://www.kjm.cz/akce/dvojportret-jaroslav-jezek-jiri-bulis
Jan Dalecký (dříve Beránek) pohovoří o Ježkovi i Bulisovi a my se postaráme o živé provedení písní obou autorů.
Na violoncello nás podpoří Vlasta Rončkevičová a já si splním svoje dávné přání. Podařilo se mně sehnat na tento termín čtyři skupiny studentů,
z nichž každá má na repertoáru jiné písně, takže vytvoříme docela pestrý program.
Přijdou studenti 2. ročníku muzikálového herectví, studenti 3. ročníku fyzického divadla, studenti 4. ročníku činoherního herectví a navíc slíbilo účast
8 absolventů herectví, z nichž mnozí jsou už v angažmá v divadlech (Šumperk, Uherské Hradiště a jinde...)
Před chvilkou jsem se dozvěděla, že přijde zazpívat s kytarou i Milan Horský!
Sobota 21. 11. v 18:00 - sál Milosrdných bratří, Vídeňská 7
JUBILEJNÍ KONCERT K 30. VÝROČÍ ANSÁMBLU MUSICA da CAMERA
https://mdcb.cz/
V podání tohoto skvělého seskupení uslyšíte několik světových premiér
(taky jednu maličkost ode mě) a hlavně Missu Brevis Zdeňka Krále.
Pokud máte rádi ansámblový zpěv, neváhejte a přijďte, jsou to mistři!
PAVEL S TEREZKOU A JOSEFEM PŘIJELI
z dalekých cest a stavili se před další cestou.


S Ninou si rozumí. Rychle se mění, je s ním sranda a před
dvěma dny přišla zpráva, že udělal první samostatný krok!
Furt se něco děje...
Dada a spol.

![]()
Dovolím si malou reklamu na velmi neobvyklou knihu. Mám jen problém s tím, že jsem se na ní taky tak trochu podílel, tak aby to nevyznělo jako maštění ega. Ale nezbývá mi než prozradit, že ta knížka je nejen neobvyklá, ona je krásná.
Kniha „Assemblage“, která na 176 stranách s bohatou fotodokumentací mapuje asamblážovou tvorbu Lubo Kristka od 60. let 20. století do současnosti.
Rozměry: 30 × 25 × 2,5 cm (výška × šířka × tloušťka). Náklad pouze 400 výtisků!
Cena jednoho výtisku limitované edice s portrétem Lubo Kristka je 1 000 Kč.
Neváhejte příliš dlouho. Objednávat můžete přes e-shop tady:
https://zameceklubo.cz/cs/lubo-kristek-assemblage

Kniha je ve dvou verzích. Sběratelská edice s originální asambláží ve vitríně.
Rozměry: 30 × 25 × 5 cm (výška × šířka × tloušťka). Náklad je omezen na pouhých 60 výtisků!

![]()
Vážení přátelé,
rádi bychom vás pozvali na adventní kulturní program – koncert Za betlémským světlem se Světlanou Nálepkovou. Na večer plný tradičních i nových adventních a vánočních písní, kterým Světlana Nálepková propůjčuje svůj osobitý hlas, herecký projev a nezaměnitelnou energii. Na jevišti ji doprovázejí skvělí hudebníci Zbyněk Petržela na klavír a Vít Šujan na kontrabas, kytaru a další nástroje. Živý hudební doprovod podtrhuje komorní atmosféru recitálu a dává vyniknout kráse jednotlivých písní. Spolu s uvedenými vystoupí tentokrát exkluzivně i Dětský smíšený sbor z Letovic!
A kde že bude tento výjimečný podnik realizován?
Nemusíte zdolávat stovky kilometrů (jako často naši protagonisté), stačí, když zavítáte v pátek 27.11.
v
19h. do brněnského sálu konventu Milosrdných bratří ...
více o koncertu vč. vstupenek najdete zde:
https://sal.milosrdni.cz/koncerty-brno/za-betlemskym-svetlem-se-svetlanou-nalepkovou/
https://www.ticketmaster.cz/artist/1533733
Těšíme se na setkání...
S pozdravem
Zbyněk Petržela
& Vít Šujan
![]()

![]()

![]()

![]()