Měsíc a Panna
Než zavřeš oči pohlídni na oblohu, kde se pohádka rozvíjí. Měsíc byl na obloze stále sám, jen s hvězdami si hrál.
Jednou si řekl: ,, Proč jsem stále sám? Měl bych si najít nevěstu.”
Začal tedy hledat po nebi, díval se po zemi. Ale protože lidé v noci spí, marně se namáhal . Jednou se mu podařilo uhlídnout překrásnou pannu a zatoužil ji mít. Zatoužil, ale ať se snažil a namáhal vše bylo zbytečné.
Začal se trápit, až si sluníčko všimlo, že nesvítí tak jak by měl a tak se ho zeptalo: ,,co tě trápí měsíčku?“
Měsíc mu vše řekl a slunce mu slíbilo pomoct.
Za dne když panna vyšla slunce na ni zavolalo: ,,Panno můj bratr měsíc, má tě hrozně rád, ale sám ti to říci nemůže.“
Panna mu odpověděla: ,,Mám měsíce také ráda, ale rady nevím.”
Slunce odpověď od panny doneslo a měsíc zesmutněl. Po delší době si jej všiml Pán bůh a dal si měsíce zavolat: ,,Pročpak měsíci tak slabě svítíš? Proč jsi smutný, kdo ti ublížil?”
Měsíc se Pánu bohu svěřil a ten mu řekl: ,,Pomohu Ti měsíci, ale panna tvá musí splnit můj úkol, musí odložit smích, radovánky i mluvu svou a až nastane doba tvého úbytku na srpek, musí se vydati do hor a po celé cestě nesmí byť by slyšela cokoliv sejít z cesty nebo se otočit, ani odpovědět nesmí a až dojde na vrchol hory, kterou se ty dotýkati budeš, pak ať usedne na tebe a ty budeš šťastný neb tvou ženou se stane.”
Měsíc vše slunci řekl a ten panně, panna pak mlčenlivou bez smíchu na den ten čekala. A když nastal den vyšla a šplhat začala tu smích a křik: ,,Nechoď tam," ale panna se ani neohlídla jen na vršek šplhala. Již na vršku stojí, když měsíc se hory dotýká a ona nasedne. Když se na nebe podíváš tak měsíce s krásnou pannou uhlídáš. Jen se mlčky podívej pak slož svou hlavu a nech si zdát o měsíci s krásnou pannou.
mesic