Skrz Krkonoše

(durch und durch)

Uplynulý víkend páníček s paničkou a svými dobrými přáteli přeplahočili Krkonoše odkudsi kamsi. Stejně jako loni, kdy se to stalo hned napoprvé tradicí. Letošní trasa vedla z Josefova dolu v Jizerských horách přes protrženou hráz, okolo Souše a přes Jizerku do Václavíkovy studánky, kde přespali se smradlavýma nohama ve voňavých peřinkách. Ráno ve fotogenické mlze přešli plynně do Krkonoš a přes Martinské údolí, Mýtiny a Harrachov na Voseckou boudu. Pak přes Tvarožník na Petrovu boudu, kde se nažrali umyli vyspali a opět mlžným ránem vyrazili přes Malý Šišák po polské straně až k úpatí Sněžky, na kterou se vyprdli, což ocenili v podstatě všichni účastnící výletu, jen někteří to neuměli říct dostatečně upřímně. Jako například páníček, který letošní túru opět odchodil v sandálkách, na které nedá a nedá dopustit. Ale když se šinul okolo Mužských kamenů v dešti a slotě a musel dávat pozor, které z kamenů kloužou a které ne, a zároveň si nechat líbit, že se mu do prasklé kůže pod palcem vsunulo zrníčko písku a sralo ho po celou dobu pochodu (podařilo se mu to zrníčko vypreparovat až v neděli večer doma jehlou a pinzetou při sledování joguslávského filmu na ČT2), a když ho docela nepříjemně pobolívaly popraskané paty, usilovně přemýšlel o pohodlných pohorkách. Tím chce páníček nenápadně naznačit, že by se možná už hodilo, aby na stará kolena připustil, že takové kvalitní goretexové pohorky, které si nikdy nekoupil, přestože rok co rok chce, by mohly jeho nohám přinést jistý komfort, o kterém se mu nikdy ani nesnilo. Páníček je totiž dost zavilý blbec, a ještě k tomu konzervativní. Když úplně nakonec té krásné túry seděli v hospodě v Peci pod Sněžkou, nenápadně si půjčil od JK pod stolem jeho upocenou ponožku a levou jeho pohorku LOWA, která je tak lehká, že přestal platil pádný páníčkův argument, že chodí v sandálech hlavně proto, že jsou parádně lehounké, což má velice rádo jeho ze sportovního mládí rozesrané levé koleno. Ty pohorky od JK byly lehoučké, příjemné a mírně navlhlé potem. Asi si je bude muset koupit a nechat se vysmát od kamarádů, že byl blbec. Budiž (takto lakonicky reaguje i operační systém počítačů MAC). Samozřejmě, že neprobírali jen obuv, padlo také mnoho slov o umělé tkanině s obchodním názvem MOIRA, proti které páníček taky brojí, a ostatní mu říkají, že to je všecko kravina, že je to velmi příjemný materiál a že je to od páníčka jen póza. Jenže páníček už měl moirovejch věcí tolik a všechny je dal paničce, protože ho pod moirou svrbí kůže a on se musí drbat a nemůže se soustředit na focení a kecání. Moiru ne, ale pohorky na příští Krkonoše možná jo. Určitě mu pak nezaleze kamínek hluboko pod kůži. Panička, ta si zase vzala své nové goretexové pohorky La Sportiva, taky lehounké, ale ty boty ji zle pohryzaly nohy tak, že na nich má teď asi 5 nepřehlédnutelných puchejřů a je na ty boty nasraná. Loni měla jiné pohorky a taky na ně byla nasraná. Možná by měla vyměnit spíš nohy než boty. Batoh jí zmokl, maratonky taky, moirové oblečení uschlo, hříbek se rozmočil. Říkala, že teď už páníčkovi dovolí, aby jí koupil nějakej parádní batoh (hned po vydání tohoto čísla si panička koupila batoh sama, padesátilitrovej, aby se do něj vešly všechny ty pohorky, na který je každou túru nasraná, a aby příště nezmokl ten hříbek). No jo, páníček s paničkou prokazují po mnoha letech manželství jisté společné vlastnosti, které jsou až skoro nepochopitelné a nemají racionální jádro. Loni, když přespávali v Labské boudě v plesnivých, od myších chcanek smradlavých dekách, chtěli se za to pomstít, tak panička sežrala k snídani asi 6 vajíček natvrdo a páníček 5 volských ok. Doufali, že to Labskou boudu zruinuje. Jak to dopadlo nevíme, ale na Petrové boudě raději ani k snídani vajíčka nenabízeli. To víte, pověsti se na horách šíří rychle.


Účastnící expedice "Krkonoše 2006".
Zleva: Honza, panička, za paničkou se skrývá Ála. Táňa, Ladys, Gábina, Ludva.
Páníček se jako obvykle ukrývá za fotoaparátem před nimi.


oficiální nástěnka firmy Petrova bouda s.r.o.


Panička sice nepředvedla přesvědčivý výkon v balení batohů, zato však velmi dobře prodala to, jaká je chudera, že doposud nemá správný moderní batoh od nějaké veleslavné firmy na batohy. Je pravda, že byla jediná v partě, která měla něco tak hnusného, jako je tento 25 let starý horolezecký kletr GERLACH. Avšak když našla v lese hřiba hned první den, neodolala, vzala si ho do toho děsnýho ruxaku a úplně promáčenýho a pomačkanýho a rozšroubovanýho ho dovlekla s posledními kapkami sil až domů.


jizerský Robertek předválečné firmy SIGMA


rozmazané potůčky a rána


a říčky v barvách novozélandské rzi


Navzdory předpovědím se odkrývaly pohledy skoro až úchvatné.


Mystická ranní mlha pokradmu odkrývala utajená zákoutí a halucinogenní místečka.


Pavouci budovali 3D konstrukce a vysmívali se stavebním firmám i fyzikům z Akademií věd.


Páníčka mlha baví. Dokonce tak, že kvůli ní je ochoten si přivstanout, nechat si mokrat nohy, nesnídat a fotit. Což nebyl případ tohoto výletu, tam na něho mlha počkala, až v klidu posnídal dva tlusté chleby.


Nic netrvá věčně, mlha se zbaběle kamsi odkulila před náporem paprsků od sluníčka,
záběry zevšedněly, zpohlednicovatěly a už to nebylo ono.


V Martinském údolí šlápla panička do psího hovna, ale na této fotografii paničku nenajdete,
odnesla si to hovno právě za chalupu, kde čůrala.
Pak teprve se dozvěděla to smradlavé tajemství.

Voda i dřevo se vinuly zprava doleva.


Každej by raději Plzeň nebo Gambáček!


dlouhé cesty


a zkřivené charaktery stromů


irské mokřiny


i přísné ksichty strážců pokladů


mrtvé poetické poslední ráno krásného víkendu


moderní tvář dnešních Krkonoš


a zoufalé pohledy starých pamětníků


Krkonošská zkořenělá chobotnice inspirovala paničku k poznámce, že vědci našli jakousi zkamenělou ještěrku s peřím na zádech. Prý existuje několik verzí, proč to peří tam měla. Jednou z nich je, že ho samečci používali, aby nabalili ty nejlepší ještěřice. Druhou verzí prý je, že ty prehistorické ještěrky, když skákaly ze stromu na strom, používaly toto peří stejně, jako dnešní poletuchy. Páníčka pak napadlo, že možná to peří měly na zádech proto, že když skákaly ze stromu na strom, tak se při nepodařeném skoku obrátily na záda, aby dopadly jako do peřinky. Panička pak, pravděpodobně z nedostatku kyslíku a energie, vymyslela ještě jednu verzi, stejně pravděpodobnou jako všechny ty předchozí, a sice, že si tu ještěrku vymyslel Jaroslav Hašek ve svým Světě zvířat a že peří jí domaloval ve photoshopu a vědci to sežrali i s chlupama.

Voňavá rána,

duhové podvečery


i pruty deště nás provázely celý víkend...


Chcalo i při cestě autobusem z Pece pod Sněžkou až na Černý most.
Pan řidič trpěl utkvělou představou, že cestující mají větší batohy, než dovoluje přepravní řád, a nutil lidi, aby si batoh přeměřili, a nebo to zavinil Ludva, který si batoh chtěl sám dobrovolně přeměřit, ale řidič mu nechtěl dát k přeměření kalibrovaný metr, doporučovaný ČSAD k měření velikánskejch batohů. Otázkou je, jak se takový batoh s prádlem dá objektivně změřit. Hadry se dají sešlapat, a když si povezu obrovský batoh prázdný, neměl by se počítat jako plný? Protože do něho lze umístit jisté objemové množství, které by mohlo překročit stanovenou mez. Nakonec všechno dopadlo dobře. Ludva zaplatil 15 korun za baťůžek. Všechny zúčastněné strany si vzájemně o sobě myslely víceméně totéž. Co, to páníček raději ani nenapíše, aby mu za to nevynadala jeho maminka, protože páníček prý mluvit sprostě prostě nesmí.

text i foto: Dr