Jó, i Indiány jsme potkali
(další povídání o Americe)

Indiáni přišli do Ameriky v jedné nebo několika migračních vlnách, údajně před asi 10 až 15 tisíci roky přes pevninský most v místech, kde je dnes Beringova úžina. Takže pocházejí (s výjimkou Eskymáků a Aleutů) vlastně z Asie a Kolumbus se zase tolik nespletl, i když .... Ty názory nejsou zcela jednotné, ale udává se, že v té době doba ledová způsobila pokles hladiny oceánů a místo moře se mezi Čukotkou a Aljaškou objevila šíje, po níž předkové následovali migrující zvěř na nový kontinent. Je v tom trochu protimluv, protože se zároveň rozšířilo zalednění, ale to zkoumat nehodlám. Za zvěří, možná před nesnesitelným sousedem a možná ze zvědavosti postupně původní Indiáni pronikali k jihu a osidlovali další a další části kontinentu.
Další nekonzistentní informace se týkají počtu obyvatel v období „objevení“ Ameriky. Jedna skupina zdrojů opakovaně uvádí „Koncem 15. století žilo na území dnešní Kanady a USA okolo 1,3 milionu lidí - epidemie neštovic však zmenšila tento počet na pouhých 400 tisíc!“, naproti tomu nedávný článek na novinky.cz uvádí čísla diametrálně odlišná: „Podle odhadů žilo v Severní Americe před příchodem Evropanů přibližně 40 až 80 miliónů lidí. Rozsah ploch vymýcených a udržovaných pro pěstování plodin představoval přibližně rozlohu Kalifornie. S příchodem Evropanů vymřelo přibližně 90 procent Indiánů. Znovu zalesnění úbytku lidí odpovídající plochy pak mohlo snížit obsah CO2 v atmosféře až o 17 miliard tun.“ Vědci tedy dávají do souvislosti úbytek obyvatelstva s celosvětovým snížením teploty ovzduší (tzv. malou dobou ledovou v období přibližně mezi 14. a 19. stoletím. Toto označení ve skutečnosti nemá s dobou ledovou nic společného). To by byl, co do oxidu uhličitého, opačný proces než zažíváme nyní, ale určitě ne všichni jsou stejného názoru. Jestliže příčinou úbytku obyvatelstva byly nemoci importované z Evropy, na oplátku si od Indiánů Evropané údajně dovezli syfilis a jiné radosti.
My jsme Indiánům naštěstí nedovezli nic a i po našem odjezdu jich zůstal prakticky nezměněný počet. Když si trasu naší cesty nakreslíme do mapy (něco je z internetu, větší část informací z knihy Hubinger V., Honzák F., Polišenský J., „Národy celého světa“, která vyšla v Praze v roce 1985 – tady se například píše, že první vlna přešla Beringův průliv už před 45 tisíci roky), je vidět, jaká území jsme navštívili, a které obyvatele jsme asi potkávali.

V Kalifornii je to trochu zmatek, protože zdroj uvádí celkem 58 různých kmenů (jen od W jich je šest) a nemám úplně přesně ponětí o počtu jejich členů. V těch hustě obydlených oblastech splynuli s davem a netvoří nejspíš žádnou vyhraněnou skupinu. To dále na východ v pouštích a polopouštích je to trochu jiné. V Nevadě a Utahu jsme podle těch ma-piček (to ošklivé slovíčko je na odplivnutí) projížděli rozsáhlým územím Jižních Pajutů, když se však dopídíme nějakých informací o tomto kmeni, zjistíme, že jich v roce 1950 napočítali asi 940. To není mnoho. Jsou blízcí Šošonům a Severním Pajutům. Dalšími významnějšími kmeny na trase jsou Jutové (Ute, Goshute) – asi jen v rezervacích, Hopiové (vlastním jménem Mírumilovní) – v roce 1970 jich bylo asi 6 tisíc, jazykově patří k Šošonům, kulturně k Pueblanům, Zuniové – jazykově izolovaní, žijí většinou v jediném Pueblu v Novém Mexiku, tam jich je asi 4800, celkem v roce 1970 jich napočítali 7306. Zuniové jsou považováni za potomky dvou dosud neidentifikovaných skupin Indiánů, které přijaly pueblanskou kulturu. Pokračujeme: Mohavové – žijí v rezervacích na pomezí Kalifornie a Arizony, počet v roce 1975 asi 1700. V řadě kulturních rysů se odlišují od ostatních severoamerických Indiánů, takže často byly vyslovovány odvážné teorie o jejich původu. Jaké, to se nepíše. Až sem to bylo teritoriálně významné, ale ty počty lidí jsou spíše symbolické. Teď to začne být zajímavější. Kdo by neznal Apače? Sami sebe nazývali Dine (Lidé), ale jméno Apač pochází z jazyka Zuniů a znamená ´nepřítel´. V roce 1970 celkem 23 tisíc včetně míšenců. Dnes žijí v rezervacích a pracují jako pastevci nebo sezónní dělníci na farmách. Jednou ze skupin Apačů jsou Meskalerové, k nim patřil i literární Vinnetou. Největší počtem i významem je tady kmen Navajo (vlastním jménem také Diné – Lidé), v roce 1975 asi 160 tisíc včetně míšenců – zároveň nejrychleji rostoucí indiánský kmen v Severní Americe. Asi 60 procent Indiánů Navajo žije v rezervacích, hodně z nich vyznává křesťanské náboženství. Dnes jsou pastevci, zemědělci, výrobci a prodejci keramiky, tradičních tkanin nebo stříbrných předmětů, průvodci. Mají příjmy i z poplatků za koncese od těžařských společností nebo za správu některých národních parků (Monument Valley). Mají kmenovou radu, vydávají i svůj časopis Navajo Times (a je po nich pojmenována i významná pískovcová vrstva – Navajo sandstone, o níž také už byla řeč).
Tak dost nudných fakt. Přiznám se stejně, že mé necvičené oko cizince nerozeznávalo ve směsi domácích obyvatel a jiných turistů jednotlivé národnosti, takže vlastně nemohu napsat, kolik kterých že jsme Navahů nebo Apačů střetli. Nicméně můžeme prohlásit: „Jó, i Indiány jsme potkali“. Hlavně jako prodavače suvenírů nebo pracovníky v infocentrech a parcích nebo toho lasovače s atletickou figurou, který ani na desátý pokus špalek neulovil.

Určitě jsme cestou míjeli jejich obytné buňky a karavany roztroušené po krajině

nebo aspoň prohlíželi jejich výtvarné výtvory i užitečné doplňky domácnosti – od maleb a původních rytin na skalách (stylizovaný jezdec na koni obklopený velkorohými ovcemi a zvířaty podobnými psům jsou typickou ukázkou skalního umění kmene Ute vytvořeného mezi roky 1650 a 1850 – park Arches),

přes výzdobu zdí ve městě Moab a stěn v rozhledně u Grand Canyonu, komerční rytiny do šutru v krámcích a stáncích (tady pozorný čtenář jistě zaznamenal drobný podvod autora – viz též WWWWiditelné prase 2011/49),

až po nezbytný lapač zlých snů.

Než se u nás tento výrobek zabydlel, působil spíše opačně, tj. upocené buzení uprostřed noci po nějakém pronásledování, apod. Třeba podotknout, že z nedůvěry a vrozené spořivosti jsme pořídili spíš ten nejmenší a symbolický – narozdíl od těch velkých a opravdu důvěryhodných na fotce, takže rovnou čekat nějaké zázraky jsme nemohli. Pak se to trochu usadilo, možná ten pozitivní efekt spočíval v tom, že ty hrůzy noci ustaly.
Cíleně za indiánskými památkami jsme vyrazili z města Flagstaff, nedaleko od něj se totiž nacházejí ruiny puebla Wupatki, které před 800 lety bylo to největší v okolí a vystřídali se tu Anasaziové, Sinaguani, Cohonina peoples, Hopiové i Zuniové.

Předpokládám, že krajina nebyla tehdy tak nehostinná jako nyní, teď se tu se zemědělstvím v jakékoli podobě nikdo moc nechytá. Vedle infocentra byl ukázkový záhonek s typickými plodinami a na něm čerstvě zalité nic.
Tento den jsme navštívili ještě jednu zajímavost, která vybočuje geologicky i na první pohled z toho, s čím jsme se zatím převážně setkávali. Skrze mocné vápencové a pískovcové sedimenty prorazil před cca 6 milióny let vulkán zvaný San Francisco (s tím městem nemá prachnic společného) a postupem času se zde vytvářelo tzv. S.F. vulkanické pole.

V centru se nachází nejvyšší kopec Arizony - Humphreys Peak: 12633 stop = 3850 m. Nejmladším kráterem zde je Sunset Crater na východní straně tohoto pole (ten jsme navštívili). Vznikl před 950 plus mínus 40 roky, proto jsou ty čedičové lávy a popely takové čerstvé a vegetace se na nich stihla zabydlet tak tak. Sunset Crater je vysoký 2447 m.

Co na závěr této kapitoly? Za prvé – kromě Indiánů jsme se setkali a pokecali i s kovbojema pod záštitou samotného Johna Wayna, za druhé - zkoušel jsem se na chvíli stát indiánským obchodníkem, ale asi kvůli chabému sortimentu nebo nevhodně zvolenému prostředí jsem nenašel ani jednoho hejla.


  • Nové archeologické nálezy z Peru ukázaly, že první popkorn jedli původní obyvatelé Ameriky již před téměř 7000 lety. Podle kurátorky expozice archeologie Nového světa ve Smithsonian muzeu ve Washingtonu DC je nález důkazem, že v mnoha oblastech světa lidé experimentovali s pojídáním kukuřice ještě předtím, než vytvořily keramiku. Kukuřice byla s největší pravděpodobností poprvé domestikována asi před 9000 lety v oblasti dnešního Mexika.
  • Chemici z Templeovy univerzity ve Philadelphii pod vedením Jiana Lianga představili novou technologii zvanou nanografting. S využitím fyzikálních a chemických vlastností molekule DNA vytvořili „neviditelný inkoust.“ Při nanograftingu se molekuly podkladu vyjmou a poté nahradí novými, tato technologie tedy umožňuje vytvoření, vymazání a opětovné zapsání. 

  • Nic drbavého se nepřihodil. Snad jen to, že Honza si byl zalyžovat ve Francii
  • Helča hlídá Mainýho psa
  • Bobík si rozrazil obočí
  • A Smažený Zelený Rajčata zahráli v hospodě u Vystřenýho voka.

 

australia


Zleva: Boris, Sára, Bobík, nevím, Bea

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Náš budoucí prezidet Tomio Oka... se rozplývá na zázračnou českou zemí:
 „Taková krásná země, takové lidi a takové možnosti nenajdete nikde na celé planetě!
Máme české syrečky, máme českou svíčkovou – máme i další věci!“

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player


Galerie Moderna - Karel Valter "V zahradě" (do 19.2.2012)
Hl. město Praha Galerie Rudolfinum - Tak pravil LaChapelle (do 26.2.2012)
Galerie Rudolfinum představuje výstavu fotografické tvorby amerického fotografa Davida LaChapella, která zahrne v reprezentačním průřezu nejdůležitější období a milníky jeho tvorby.
Galerie Millennium - Czech Art - práce 20 českých autorů z let 1989 - 2009 (do 12.2.2012)
DOX - The Silent Village (do 9.4.2012)
Výstava vznikla ve spolupráci Fotogallery a University of Wales v Newportu. Součástí výstavy je i videoinstalace Jana Kaplana nazvaná 10:35. Lidický masakr byl odplatou Třetí říše za atentát na Zastupujícího protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942. Instalace zpracovává několik osudových minut, její název 10:35 odkazuje k okamžiku, kdy se atentát uskutečnil.
Galerie u Betlémské kaple Andrej Bělocvětov obrazy (do 16.2.2012)
Czech Photo Gallery - DAN VOJTĚCH - Výstava sportovních fotografií (od 26.1.2012 do 4.3.2012)
Topičův salon - Vladimír Novák - Za horizontem (do - 24.2.2012)

Virginia Woolfová: Deníky
Mezi lety 1915–1941 si Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník nicméně poskytuje přehled o tom, co oněch sedmadvacet let dělala, o lidech, které potkávala, a zejména, co si myslela o nich, o sobě, o životě. Když zemřela, zůstalo po ní 26 svazků rukopisu. Tuto knihu tvoří výňatky z deníků, které editoval její manžel L. Woolf.

Joey De Francesco, který je považovaný za současného nejlepšího jazzového hráče na varhany Hammond B3 vydal ke svým čtyřicátinám novou desku 40. Na nahrávce spolu s ním hrají Ramon Banda (bicí) a Rick Zunigar (kytara).



  •  „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže.“ (Jaroslav Seifert)
  • Kina:
    30.1. – Aero – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (18:00)
    2.2. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    3.2. – Aero – Lovci hlav (režie: Morten Tyldum, Norsko, 2011, 100 min. Krimi) (Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii moderního umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…) (23:00)
    1.2. – Oko – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (18:00)
    31.1. – 2.2. – Evald – Perfect Days – I ženy mají své dny (režie: Alice Nellis, ČR, 2011, 108 min. Komedie) (Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard.) (21:00)
    2.2. – Kino 35 – Osamělost prvočísel (režie: Saverio Constanzo, It./Něm./Fr., 2010, 118 min. Drama) (Prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými, a jako taková tedy odsouzena k samotě. Dojde-li k setkání dvou prvočísel a na jejich snahu sloučit se, výsledek je přinejmenším nepředvídatelný. Na této matematicko-filozofické premise je založen román Osamělost prvočísel šestadvacetiletého italského fyzika Paola Giordana, vydaný v roce 2008.) (19:00)
    2.2. – Městská knihovna – Lepší svět (režie: Susanne Brier, Dán./Švéd., 2010, 113 min. Drama) (Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. ) (19:30)
    3.2. – Ponrepo – Nikdo mě nemá rád / Čtyři sta ran (režie: Francois Truffaut, Fr., 1959, 94 min. Drama) (Čtrnáctiletý Antoine se raději místo školy prochází po Paříži. Jeho rodiče, obzvláště matka, jej zanedbávají, a tak vyhledává společnost kamaráda Reného. Spolu se toulají po městě, chodí do kina, kouří - a také kradou. Jednoho dne je Antoine přistižen a noc stráví za mřížemi. Nakonec skončí v polepšovně, kde vládne železná disciplína. Antoine, který ještě nikdy neviděl moře, ale stále o něm sní, uteče a zamíří si to konečně k moři, na svobodu...) (20:00)
    30.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – Epochální výlet pana Třísky do Ruska (režie: Filip Remunda, ČR, 2010, 57 min. Dokument) (Blšanský učitel Jaroslav Tříska před několika lety našel deník svého dědečka legionáře, jenž strávil několik let v ruském zajetí. Jeho vnuk nyní bere dědův deník do batohu a vydává se na svou životní výpravu. Trasa je vedena přesně ve stopách putování děda-legionáře po ose Praha - Moskva - Jekatěrinburg - Novosibirsk - Čita - Vladivostok.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    30.-31.1. – Agharta – Hot Line (21:00)
    1.2. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    2.2. – Agharta – Cloud Nine (21:00)
    3.2. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    4.2. – Agharta – Libor Šmoldas Quartet (21:00)
    5.2. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
    30.-31.1. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík & Blue Effect (20:00)
    4. 2. – Balbínova poetická hospůdka – Mrakoplaš (20:00)
    30.1. – Jazz Dock – František Kop Quartet (22:00)
    31.1. – Jazz Dock – Tues Blues (22:00)
    1.2. – Jazz Dock – Kalfus / Doležal Quartet (19:00)
    2.2. – Jazz Dock – Beata Hlavenková Trio feat. Marcel Bárta (22:00)
    3.2. – Jazz Dock – Performing Tomatoes (22:00)
    5.2. – Jazz Dock – Classic Jazz Collegium (17:00)
    30.1. – Jazz klub Ungelt – Veronika Vítová Crew (21:15)
    31.1. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    2.2. – Reduta – Libor Šmoldas Quartet(21:30)
    3.2. – Reduta – Back Side Big Band (21:30)
    4.2. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    5.2. – Reduta – Jan Smigmator Trio (21:30)
    1.2. – Salmovská literární kavárna – Jitka Vrbová a Hot Jazz Praha (19:30)
    2.2. – Stará Pekárna, Brno – Trio de Janeiro (20:00)
    30.1. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    31.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    1.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    2.2. – U malého Glena – Vojtěch Eckert trio & Dana Vrchovská (21:30)
    3.2. – U malého Glena – Los quemados (21:30)
    4.2. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
  • Kluby - cizina:
    30.1.-1.2. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Peabo Bryson, Deborah Cox (19:00, 21:30)
    30.1. – Blue Note New York, USA – Morley (20:00, 22:30)
    2.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Cricket Fusion (20:00, 22:00)
    30.-31.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Mark Murphy (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    2.-3.2. – Alfréd ve dvoře, hostuje Handa Gote Research & Development  – Mraky (Rodinná archeologie. Jak naši předkové ovlivnili naše životy? Co nám řekli a co zamlčeli? Co z jejich životních osudů se opakuje i v těch našich? Jaké chyby znovu a znovu děláme stejně jako oni, aniž bychom se poučili? Co o nich vůbec víme a můžeme pochopit jejich činy? Kterou část naší osobnosti jsme po nich zdědili? Jaké informace nese naše tělo?) (19:30)
    30.1. – Divadlo Ponec, hostuje Taneční divadlo Nanohach – Miluj mě (režie: Nigel Charnock) (Tragická taneční komedie režírovaná jedním ze zakladatelů slavné DV8 Physical Theatre rozebírá mýtus a pravdu o stavu, kdy je člověk zamilovaný. Černý humor, sladká a potící se těla, srdce hořící l.á.s.k.o.u.) (20:00)
    2.2. – Divadlo Ponec, hostuje DOT504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Taneční horor z lázeňského prostředí. Jeden osamocený správce lázní. Milovaná Sonja. Mnoho zvaných i nezvaných návštěvníků. Němý opeřený přítel.) (20:00)
    3.2. – Divadlo Ponec, hostuje Divadelní soubor Skutr – Muži (režie: Adéla Laštovková Stodolová) (Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Když se v mužích probudí zvířata, volání smečky se nedá odolat. Šest mužů se vydává na cestu do divočiny, aby našli odpovědi na ty nejniternější otázky. Vyrovnávají se tam se svými problémy a především sami se sebou. Stagnace, potlačená agrese, homosexualita, víra nebo nepřítomný otec.. Pořád je co řešit. Přitom jen fakt, že se muž stane otcem, je důvod k tomu být na sebe hrdý. Přestaňme se tak konečně koukat na muže s předsudky, které nám vštěpuje naše společnost. Divadelní představení na pomezí mnoha žánrů je inspirováno skutečnými příběhy mužů.) (20:00)
    5.2. – Divadlo Ponec, hostuje Divadelní soubor Skutr – Malá smrt (režie: Adéla Laštovková Stodolová)(Poetické fyzické divadlo.) (20:00)
    Festivaly tance a experimentu:
    4.-5.2. – Tanec a handicap, Brno, Divadlo Barka (http://www.tanecahandicap.cz/)
  • Divadla:
    30.1. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    31.1. – ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Chcete-li za každou cenu pracovat v Bílém domě, může z toho být pěkná komedie. Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava.) (19:00)
    4.2. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    3.-4.2. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladialsv Smoček) (Příběh o naprostém vzájemném neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha.) (19:30)
    30.1. – Divadlo Bez zábradlí – Luigi Lunari: Tři muži na špatné adrese (režie: Boris Ščedrin) (Jsou zde tři dospělé osoby mužského pohlaví a všechny tři si spletou adresu. Je to normální? V této vynikající italské komedii není normální skoro nic. Ale téměř vše se dá vysvětlit!) (19:00)
    1.2. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická Banka (režie: Karel Heřmánek) (Alain Kraft, realitní makléř, si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    2.2. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, že dělat legraci není žádná sranda. Úsměvný pohled do divadelního zákulisí těsně před premiérou.) (19:00)
    3.2. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )( Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    30.1. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (10:00)
    31. 1. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)


 

 

Milí přátelé,

přijměte, prosím, pozvánku pro jeden únorový večer, který můžete strávit třeba jinak, než obvykle. Čtvrtek 2.února, v 19:30, Café Ibérica, Gajdošova 16, Brno - Židenice. Stylové prostředí, španělské víno a tapas, příjemná obsluha a především... kapela Maňana kvintet - instrumentální latin jazz ve složení: Marek Stodůlka - klávesy; Adam Havelka - baskytara; Jana Stará - příčná flétna; Jindřích Finda - saxofon; Petr Mikšovič - cajon
Za IbéricaCentro zve Martina H.

 

 

DALŠÍ NATÁČENÍ V PIVOXU

přispělo k postupnému dokončování CD. Toník Mühlhansl obětoval sobotní večer a přivezl si klarinet, basklarinet, tenor a sopránsaxofon.


Na všechny ty nástroje umí nejen hrát, ale i vytvářet parádní atmosféru a co teprve improvizace! Klaním se až k zemi.


Když se vybaluje basklarinet, stréc rechtór by řekl, že to je névyšší úřad.



Užívám si to, jak písně, které jsem měla jen v představě, najednou ožívají se vším všudy...
Ještě chybí jedna písnička s Petrou, ta přijede za pár dní s Jonem i s Jannem a bude veselo. Tak malý miminko ještě asi ve studiu nikdy nebylo.

1. a 2. února v 19:30 hrajeme v Martě (Bayerova5) "Líbej mě, líbej aneb sen o kostkované košili Jiřího Šlitra".



Hrají, zpívají a tančí: Natália Hatalová, Jitka Jackuliak, Lucia Jagerčíková, Vendula Příhodová, Kateřina Sedláková, Ján Filip, Marek Kolář, Peter Pecha, Adam Rezner a Ondřej Studénka – studenti 3. ročníku DIFA JAMU, ateliér Jany Janěkové, doprovází CKK Band (Klementová, Jurůj, Klement).


Přijdete?
(Foto z "Líbej mě, líbej: Pavel Nesvadba)

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

29. 1. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš