Poctivá lyžovačka
(něco lepivé nostalgie)

Odjíždíme na pár dní s Olinou do našich oblíbených italských Dolomit lyžovat. Proto tohle číslo spatří světlo světa už nyní, a ne z neděle na pondělí. Kdyby někomu uniklo předchozí prase, protože je zvyklej si ho číst až o víkendu, samozřejmě, že o něj nepřišel, protože si může buď kliknout sem a nebo dole pod tímto fejetonem kliknout na minulé číslo a je zpět. Přišel mi zajímavej mail se dvěma lyžařskými odkazy, tak jsem se rozhodl, že tohle číslo bude tématicky videální, a nabízím zde k shlédnutí pár dobových videí. Jó, ta nostalgie. Něco to do sebe má. I oblečení i lyže, neboli v odborném žargonu výzbroj, výstroj, mazání. A přesto nejsou jejich výkony nikterak směšné ani slabé. Je z toho cítit, že nejvíc umu musí být v člověku a samotné vybavení je důležité až v té naprosté vrcholové špičce, kdy jsou už všichni borci stejní, stejně zdatní a stejně šikovní a stejně vylízaní, jak už to tak u vrcholového sportu bývá. Pak vítězí značky. Čím víc pruhů, tím víc Adidas. Podle mýho i tihle divočáci z roku 1926 různě flignili a tajili svý triky, jak mazali lyže, jakým lakem si natírali dřevěnou skluznici, jestli vosk zažehlovali nebo jen roztírali, určitě si sami někde v koutku svý lyže připravovali a pak, v cíli, někteří věřili, že to bylo jejich čárama, a ne umem.

My jsme jako děti začínali s lyžováním snad ještě dřív, než jsme uměli chodit. Ne, že bych si tu dobu pamatoval, ale fotek z té doby se pár zachovalo. Krásné kombinézky, lyžičky přimontované na galoších, popostrčit od dveří a spadnout u bezu. To video z roku 1926 (to ještě ani můj tatínek, šílený lyžař, nebyl na světě) je tomu našemu vybavení, z počátků let šedesátých, velmi podobné. Dřevěné lyžičky, divný vázání, kombinézy z balonoviny. Svetry a palčáky, bambusový hůlky s velkejma kroužkama, kukly na hlavě...
Současné vybavení je dramaticky jiné, skoro kosmické. Teď nefňukám nostalgicky, naopak, to současné vybavení je fakt skvělý, třeba tenounký podvlíkačky z oveček žijících na Novým Zélandě vám hlídají nohy v teple, i když jste na kůži mokří. To za mýho mlada nebývalo. A ani nevím proč, protože oblečení z ovečkové vlny MERINO se používá přes sto let, jak se některé firmy dnes prsí.


To je naše Dana - náš tata byl kamarádem Toniho Sailera - vidno na stylu!

Když už jsme byli větší a uměli sjet kopec bez spadnutí, chodívali jsme na svahy v okolí. Krásný bylo, že se daly používat svahy jakékoliv, protože šlepry téměř nebyly. Celý dny jsme chodili stromečkem nahoru a pak sjížděli hlubokým sněhem dolů. A nahoru a dolů. Výhodou bylo, že na svahu skoro nikdo nebyl, tahle doba exhibicionistům moc nepřála. Tyhle krásný zážitky pro nás pečlivě připravoval nadšený lyžař, snad z dnešního odstupného mnohaletého pohledu až fanatický, náš tatínek. Lyžování pro něho bylo snad na prvním místě. On byl velikým sportovcem od mládí a nakonec zakotvil jako sportovní doktor, tudíž si mohl toho sportování užívat plnými doušky. Několikrát za zimu jezdil jako oblíbený doktor s různejma školama. Přiznám se, že mě to hodně inspirovalo, a proto nebylo nic divnýho na to, že jsem hned v prvním ročníku na vejšce absolvoval instruktorský kurz (tenkrát se smělo psát pouze kurs, ale doba poskočila). A pak jsem si taky jezdil několikrát za zimu na lyžařské kurzy coby instruktor. To byly krásný časy. Ale teď ještě hlouběji do minulosti. Tatínek, lyžařský fanatik, přísně dbal na to, abychom byli na lyžích jako doma. Samozřejmě, že byl šťastný, že je lepší než my, a kterej fotr není, že jo. A dlouho, hodně dlouho byl lepší. Až později, když jsme začali koketovat i se závodním lyžováním, se nám podařilo ho překonat. Přesto se chlubíval rád, jak mu slečny ze Střední zdravotnické školy říkávaly "železný dědek". To mu bylo tak kolem padesátky. To byl ale mladík, napadá mě, jeho syna, dnes.


To je já, syn kamaráda Toniho Sailera.

Táta byl šílenec, vyháněl nás ven za každého počasí, nedovolil nám jít do chalupy a my jsme tam sebou řezali na desetimetrové sjezdovce mezi vratama a bezem. Pak usoudil, že jsme už zdatní, pořídil nám lepší dřevěné lyžičky a vyhnal nás o dalších dvacet metrů dál, na prudší svah. Ten končil potokem, ale myslím, že jsme do něho nikdy nespadli. A pak, to už jsme byli malí Toni Sailerové (to byl slavný rakouský lyžař a náš tatínek nám tvrdil, že se s ním jednou v Rakousku setkal a že má od něho darem čepici, a my jsme mu to věřili), začal nás táta brát do terénu.

Dlouho jsme se šmodrchali hlubokým sněhem nahoru na kopec a pak jinou cestou, hlubokým sněhem jsme sjížděli zpátky k chalupě. Mnohdy nás vzal do nějakého vzdálenějšího údolí, a když jsem umdlévali hladem, tak nám začal vyprávět nějaký napínavý příběh a tím rozehnal naši touhu zdechnout. Hned jsme se všichni přilepili na doslech a šlapali a poslouchali a najednou jsme byli na hoře vysoké, vydechli jsme a hrnuli si to každý svou stopou až dolů a zase s tatínkovým vyprávění na jiný svah až nahoru. Nikdo nikde, jen naše rodinka. Často se stalo, že dětí kolem táty najednou bylo víc a všichni nadšeně poslouchali ty jeho historky. Když jsme byli hodně malí, vymejšlel si pohádky. Mně uvízla v hlavě jedna o prdlavém kořínku. Líbila se mi na tolik, že jsem ji pak vyprávěl svým dětem a nakonec i svým vňoučátkům. Všem se líbila. Je mi jasné, že jsem tím porušoval autorská práva a měl bych dostat od FBI přes hubu a od těch druhejch na prdel. Ale stejně měla ta tatínkova pohádka dlouhodobou vysokou sledovanost.


Zleva: Alena, Dušan, mama, Dana.

Až jsme byli větší, musel hodně přitvrdit, přece 12letýho kluka nemůže živit nějakejma blbejma pohádkama. Ale on byl připravenej. V té době intenzivně studoval angličtinu a při svých častých zahraničních výjezdech se sportovci si pašoval anglický paperbacky. Mezi nimi i Jamese Bonda. A to byla tenkrát věc. To bylo tak napínavý, že ještě teď se mi z toho potí prdel, kam se serou všecky ty velkofilmový bondovky. Táta si rád přimejšlel, snad to bylo tím, že mu někdy unikaly anglické souvislosti, tak používal vlastní fantazii. V tom byl hodně dobrej. Třeba Doktor No v podání mýho tatínka byl daleko napínavější než originál. Jako dospělej jsem si jednou v antikvariátu koupil Doktora No ve slovenštině a marně jsem tam hledal tu historku s rozžvejkanou žvejkačkou, kterou James Bond přes celej pokoj plivnul až na hodiny, které odpočítávaly vteřiny k výbuchu. Spoluvězeň trpěl hrůzou a hystericky nutil tátovýho Bonda, ať už plivne, ale tátův Bond pořád nic. Prý musí žvýkačka dobře lepit. Samozřejmě, že to dopadlo dobře, ale náš zlý tatínek přestal na vrcholku kopce vyprávět právě v tom okamžiku, kdy do výbuchu chybělo snad 8 vteřin. Normálním hlasem pak řekl jen: "Pokračování dole." Otočil se a elegantním odskokem skočil do spádnice a elegantními snožnými kristiánkami dle Čepelákovy lyžařské školy nám ujel do údolí.

Museli jsem za ním, protože to bylo šíleně napínavý. Až z toho měla moje sestra fleky na krku z rozčílení. Táta byl fakt surovec. A dole jsme se dozvěděli, že pak Bond dlouhým přesným flusem umístil žvejkačku, vteřinovka ji ještě dvě vteřiny rolovala směrem k výbuchu a pak znehybněla. Ach, to jsme si oddechli. Tak v tý knížce, co jsem si koupil, to bylo jinak, ale nudně. A když jsem pak viděl i film, tak jsem se u něho musel nudou dloubat v nose. Tátova verze byla nejlepší. Dokonce lepší než od Iana Fleminga.

Kvůli těm tatínkovejm příběhům nás lyžování bavilo. Jako dospělýho mě to postupně přestávalo bavit, asi mi chyběly ty příběhy, do toho ty lanovky a čím dál víc lyžařů, na sjezdovkách těsno. Tak moc mě to lyžování začalo otravovat, že jsem na něj dokonce na dlouhých 14 úplně zanevřel a používal jsem jen běžky, protože na nich jsem potkával míň lidí. Před deseti lety jsem jel poprvé do Dolomit a tam jsem zase vzal to lyžování na milost, protože lyžovat v Dolomitech, a jak říká můj bratranec Martin - taky odchovanec příběhů mýho táty- ve Francii taky, to je paráda. Což potvrzuje i náš Honza. A v Rakousku je to taky dobrý. Stal jsem se lokálním nepatriotem a lyžovat jezdím kamkoliv jinam než do českých velehor. A znova mě to v těch Dolomitech začalo bavit.


Polívka tyrolská.


Tentokrát bez pálivky.

Jezdíme si tam každej rok s Olinou, sice si nevyprávíme bondovky, ale jiné kraviny, a chodíváme v poledne na hustou tyroláckou polívku, do které si sypu nějaké ďábelsky pálivé drobení, sem tam si dáme příšerné bombardíno, ale nám tam v těch Dolomitech ten tlamolep chutná. Na Olinu dokonce tak působí, po třetím bombardínu je ochotná zatančit na dubovým stole v lyžákách libovolný společenský tanec. Minule říkala (teď pozor, zkouším si vymejšlet jako můj tatínek): "Rouši, přines růži, zatančím tango."


Uskřípnuté -Na zdraví...


Bombardíno, to je bomba.

Musím končit, poslat tohle prase a běžet na autobus do Itálie. Eura mám v peněžence, ještě po cestě utrhnu někde růži a Olina snad nezapomněla nabalit tanga.


Rouši, přines růži, zatančím tango.


  • Skupině Švédů se ve Švédsku podařilo zaregistrovat Kopimistickou církev. V jádru jejího náboženského přesvědčení leží volné kopírování a sdílení digitálních dat, k církevním symbolům patří klávesové zkratky CTRL+C a CTRL+V. „Informace jsou svaté, jejich kopírování požehnané. Informace mají svou hodnotu a ta se jejich kopírováním znásobuje,“ píše se v jednom z církevních provolání.
  • Nová studie Northwesternské university v Illinois přináší důkazy, že celoživotní hudební praxe má vliv na proces stárnutí mozku. Vědci ve Sluchové neurovědní laboratoři zjistili, že aktivní zkušenost se zvukem v průběhu života má zásadní vliv na funkci našeho nervového systému. Intenzivní cvik i v pozdním věku může vyrovnat ztráty paměti a problémy s nasloucháním řeči v ruchu. „Mozek se může trénovat, aby lépe slyšel“, říkají vědci.

  • Tohle číslo je bezdrbné

 

australia

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Boris Šťastný ODS-expert na porodnictví prohlásil:
“Není možné chtít po státu, aby se rodilo kdekoli, za jakýchkoli podmínek...”

 

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player


Galerie Moderna - Karel Valter "V zahradě" (do 19.2.2012)
Hl. město Praha Galerie Rudolfinum - Tak pravil LaChapelle (do 26.2.2012)
Galerie Rudolfinum představuje výstavu fotografické tvorby amerického fotografa Davida LaChapella, která zahrne v reprezentačním průřezu nejdůležitější období a milníky jeho tvorby.
Galerie Millennium - Czech Art - práce 20 českých autorů z let 1989 - 2009 (do 12.2.2012)
DOX - The Silent Village (do 9.4.2012)
Výstava vznikla ve spolupráci Fotogallery a University of Wales v Newportu. Součástí výstavy je i videoinstalace Jana Kaplana nazvaná 10:35. Lidický masakr byl odplatou Třetí říše za atentát na Zastupujícího protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942. Instalace zpracovává několik osudových minut, její název 10:35 odkazuje k okamžiku, kdy se atentát uskutečnil.
Galerie u Betlémské kaple Andrej Bělocvětov obrazy (do 16.2.2012)
Czech Photo Gallery - DAN VOJTĚCH - Výstava sportovních fotografií (od 26.1.2012 do 4.3.2012)
Topičův salon - Vladimír Novák - Za horizontem (do - 24.2.2012)

Philip Steele: Vlaky
Nastupovat! Začíná fascinující projížďka železniční historií od vynálezu parní lokomotivy po moderní vysokorychlostní vlaky.
Vysouvací stránky a otvírací okénka umožňují nahlédnout do vnitra vlaků, kde můžete vidět proslulé cestující, jako byli Robert Stephenson nebo Agatha Christie a její románový detektiv Hercule Poirot. Čtení o velkých činech techniky a stavebních památkách uspokojí každého mladého nadšeného obdivovatele vlaků a železnice.

Portico Quartet vydává stejnojmennou desku. Kapela v posledním roce obohacuje svůj zvuk o nové inspirace z ambientní hudby a taneční elektroniky. Kapela zůstala v jádru akustická, elektronické efekty však začali používat všichni hráči. „Máme stále ten teplý akustický feeling, ale s větším podílem digitální manipulace,“ vysvětlil saxofonista Jack Willie. Na koncertech nyní syntetizátory a live sampling rozšířily možnosti, kterými kapela již disponovala, vše vzniká živě na pódiu. Na descé dále hrají Duncan Bellamy (bicí), Milo Fitzpatrick (basa) a Keir Vine (klávesy).



  •   „Krása zůstává navzdory všemu jedním z nejmocnějších projevů života.“ (Bohuslav Reynek)
  • Kina:
    8.2. – Aero – Muži, kteří nenávidí ženy (režie: David Fincher, 2011, USA/Šv./VB/Něm., 158 min. Drama) (Mikael Blomkvist je finanční reportér, odhodlaný očistit svou pověst poté, co byl obviněn z veřejného pomlouvání. Jedním z nejbohatších průmyslníků ve Švédsku, Henrikem Vangerem, je povolán, aby rozluštil tajemství dávného zmizení jeho milované neteře Harriet - kterou, jak je Vanger přesvědčen, zavraždil některý z členů jeho rodiny. Novinář se vydává na odlehlý ostrov u promrzlého švédského pobřeží, aniž by tušil, co tu na něj čeká. V téže době je Lisbeth Salanderová, výstřední, ale velmi efektivní detektiv společnosti Milton Security, pověřena úkolem Blomkvista prověřit. Tento úkol má nakonec za následek to, že s Mikaelem spojí síly při vyšetřování vraždy Harriet Vangerové. ) (20:30)
    10.2. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    6.2. – Oko – Lovci hlav (režie: Morten Tyldum, Norsko, 2011, 100 min. Krimi) (Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii moderního umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…) (23:00)
    8.2. – Oko – Klub rváčů (režie: David Fincher, 1999, USA/Něm., 139 min. Akční) (Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Všechno kolem vás je nedokonalou xeroxovou kopií sebe sama. Chodíte do práce, díváte se na televizi a jste vděčni za to, když občas ztratíte vědomí a nevíte o světě. Lidí s podobnými problémy moc není, ale mladý úspěšný úředník, který si říká Jack, je jedním z nich. Má slušnou práci, vydělává slušné peníze, ale trpí nejtěžší formou nespavosti. Na služební cestě se Jack seznámí s Tylerem Durdenem, který mu nabídne příbytek pod podmínkou, že mu vrazí pořádnou ránu.) (20:30)
    9.2. – Evald – Na sever (režie: Rune Denstad Langlo, Nor., 2009, 78 min. Komedie) (Tlouštík Jomar kdysi býval úspěšný atlet, pak se ale nervově zhroutil a uzavřel se před celým světem. Film, který sami tvůrci charakterizují jako "antidepresivní off-road movie", s jemným humorem popisuje Jomarovu cestu za synem, jehož nikdy nepoznal. Při dlouhém putování potkává podobně zmatené a osamělé jedince, jako je on sám: holčičku, která žije sama s babičkou uprostřed pustiny, mladého bagristu, jenž má hrůzu z gayů a také vlastní výborný recept na to, jak se zaručeně a lacino opít s pomocí menstruačního tamponu, či starého muže, pokorně čekajícího na důstojný odchod. Každé nové setkání dodává Jomarovi sílu jet dál a kromě cíle své cesty se také určitým způsobem přiblížit životní realitě, před níž dosud utíkal.) (15:00)
    10.2. – Evald – Happy, Happy (režie: Anne Sewitsky, 2010, Nor., 88 min. Komedie) (Komedie o nevěře, losím mase, kuřbě a Cottage sýru. Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc.) (18:30)
    11.2. – Evald – Kurz negativního myšlení (režie: Bard Breien, Nor., 2006, 79 min. Dobrodružný) (Partička několika hendikepovaných lidí pod vedením rázné psycholožky vyráží za svým dalším cílem: přesvědčit pětatřicetiletého Geira, který po autonehodě skončil na vozíku, že by se měl přidat k jejich skupině, naučit se společně s nimi pozitivně myslet a zachránit tak své rozpadající se manželství. Psycholožka ale nemá tušení s kým má tu čest. Namísto, aby Geir přijal jejich „učení pozitivního myšlení“ vzbouří se tento sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti, alkoholu a marihuany, ovládne celou situaci. Vítejte v „kurzu negativního myšlení“!) (16:30)
    10.2. – Kino 35 – Černá Venuše (režie: Abdellatif Kechiche, Fr./Bel., 2010, 159 min. Historický) (Nikdy jsem neviděl lidskou hlavu tolik podobnou opici. Píše se rok 1815 a anatom Georges Cuvier právě ukazuje v pařížské Královské lékařské akademii vymodelované tělo africké ženy Saartjie Baartmanové. Jeho kategorický verdikt je doprovázen potleskem významných kolegů. O sedm let dříve opustila mladá služka Saartjie rodnou Jižní Afriku a pod příslibem bohatství se vydala společně se svým pánem Caezarem do Evropy. Nejdříve je vystavena v dřevěné kleci coby skutečná „hotentótská Venuše“ lačným divákům londýnského panoptika, kteří se přišli podívat na abnormálně vyvinuté proporce jejího těla, poté se vydává do Paříže, kde baví chlípnou společnost a stává se předmětem vědeckého bádání.) (19:00)
    8.2. – Ponrepo – Muž z Londýna (režie: Béla Tarr, Fr./Něm./Maď., 2007, 139 min. Krimi) (Maloin pracuje jako noční strážce v přístavu, kde ho z pravidelného pracovního rytmu vytrhne zločin a on se stane jeho nepřímým spolupachatelem. Přestože stereotyp jeho rezignovaného žití zůstane nezměněn, do mužova života vstoupí hlodající existenciální otázky. Stojí za to, aby se jeho dcera plahočila, když může nosit kožešinový límec? Znamená mlčení opravdu vždy souhlas? Tarrův snímek dokazuje, že i z žánrového východiska může vzejít spirituální zážitek a že i spirituální zaujetí ponechává dostatek prostoru pro napětí. Divák je nabádán k přijetí osobitého chápání toku času, což snímek řadí jak k tvorbě Andreje Tarkovského, tak například ke snímku Davida Cronenberga Pavouk. ) (22:00)
    9.2. – Ponrepo – Konkurs (režie: Miloš Forman, ČSSR, 1963, 78 min. Drama) (Povídky Kdyby ty muziky nebyly a Konkurs pojí společné téma, kterým je hudba v různých podobách a stejně tak různí lidé kolem ní. V prvním příběhu kralují dechové hudby a jejich touha uspět na přehlídce Kmochův Kolín. Druhá povídka je přehlídkou falešných i talentovaných hlasů, které se snaží uspět při výběru nových tváří pro divadlo Semafor, v jehož autentických prostorách se povídka i natáčela.) (20:00)
    6.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Ramin (režie: Audrius Stonys, VB/Litva, 2011, 58 min. Dokument) (Film vypráví o cestě starého muže, osamělého hrdiny, ztělesňujícího také gruzínskou minulost a současnost. Bývalý zápasník, který kdysi dokázal během necelé minuty porazit sedm soupeřů, je připomínkou zašlé slávy, jež byla vlastenectvím svého druhu, neboť pro Gruzínce je zápas národní sport. Nyní se muž vydává na hrob své matky a touží potkat ženu, kterou miloval a ztratil před padesáti lety.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    6.2. – Agharta – Robert Rovina Group (21:00)
    7.2. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    8.2. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    9.2. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    10.2. – Agharta – Robert Balzar Trio (21:00)
    11.2. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
    6.2. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík, Vladimír Mišík, Honza Hrubý (20:00)
    9.2. – Balbínova poetická hospůdka – Jarabáci (20:00)
    6.2. – Blues sklep – Vilém Čok & By Pass (21:00)
    9.2. – Blues sklep – Marek Šmaus Trio (21:00)
    12.2. – Blues sklep – Orpheovi Bardi (21:00)
    7.2. – Jazz Dock – Tonny Blues Band & Kaia Brown (22:00)
    8.2. – Jazz Dock – Bucinatores Sextet (22:00)
    10.2. – Jazz Dock – Steve Walsh Band (22:00)
    11.2. – Jazz Dock – Son Caliente (22:00)
    12.2. – Jazz Dock – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (22:00)
    7.2. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    8.2. – Jazz klub Ungelt – Poetic Filharmony (21:15)
    10.-11.2. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    9.2. – Reduta – Prague big band (21:30)
    11.2. – Reduta – Pawel Kaczmarczyk Audiofeeling Band (21:30)
    8.2. – Stará Pekárna, Brno – Nebe z tebe (20:00)
    9.2. – Stará Pekárna, Brno – Didrik Ingvaldsen Quartet (20:00)
    6.1. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    7.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    8.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    9.2. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    10.2. – U malého Glena – Jakub Doležal Quintet (21:30)
    11.2. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
  • Kluby - cizina:
    13.-15.2. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Candy Dulfer (19:00, 21:30)
    13.2. – Blue Note New York, USA – Tank (20:00, 22:30)
    9.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Jess Righthand (20:00, 22:00)
    10.-11.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Nicola Conte Combo (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    V dubnu se v Divadle Archa uskuteční Mezinárodní symposium pro tvůrce v oblasti autorského divadla, zaměřené na pojetí divadla jako sdíleného prostoru, v němž je tvorba založena na společném dialogu všech členů tvůrčího týmu a následném dialogu s diváky během samotného představení.

    Soubor Compania Rafaela Carrasco uvede 9.2. v pražském Divadle Hybernia své flamenkové představení Vamos al tiroteo, které se ve Španělsku stalo kulturní událostí roku.  

    8.-9.2. – Alfréd v dvoře – Margaretha vypravuje (Taneční sólo velmi volně inspirované poezií a životem české básnířky Irmy Geisslové. Proměny jedné ženy za použití němého slova, tanečního hlasu a videografologie, zastavení se a hledání spojitostí ženy v přelomech různých staletí.) (20:00)
    9.2. – Divadlo Hybernia, hostuje Compania Rafaela Carrasco – Vamos al tiroteo (Inscenace vychází z legendární nahrávky z roku 1931, na které dramatik a básník F. G. Lorca doprovází na piano tehdejší flamenkovou hvězdu La Argentinitu, interpretující výběr španělských lidových písní. Rafaela Carrasco na půdorysu těchto písní s nesmírným citem a bohatou tvůrčí invencí komponuje zdařilou syntézu tradicea současnosti. Rafaela je režisérkou, choreografkou i hlavní taneční hvězdou, která v dokonalé souhře se čtyřmi tanečníky, živým hudebním doprovodem a podmanivým zpěvem vytváří tvarově rozmanité a úžasně sugestivní umělecké představení.) (20:00)
    9.2. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Found & Lost (choreografie: Charlotta Öfverholm) (Fyzické, poetické a humoristické dílo pro silné ženy.) + Divadlo Nanohach – Písečná žena (choreografie: Lea Švejdová) (Žena ztracená kdesi v písčité krajině - v jámě bez dna, v propasti bez žebříků. Smířená s osudem a přizpůsobená k životu v nepříznivém prostředí, kde ostatní žít nemohou. Všudypřítomné světlo ze strážní věže jí nedovoluje spát ani snít. Inspirováno knihou Kóbó Abeho.) (20:00)
  • Divadla:
    6.2. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    6.2. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    10.2. – ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Chcete-li za každou cenu pracovat v Bílém domě, může z toho být pěkná komedie. Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava.) (19:00)
    11.2. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    6.2. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.) (19:30)
    9.2. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    7.2. –  Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická Banka (režie: Karel Heřmánek) (Alain Kraft, realitní makléř, si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    9.2. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(d) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    9.2. – Divadlo Komedie – Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (režie: David Jařab) (Groteskní drama o lásce a nenávisti doslova až za hrob. Nevstupujte do svazku se spícími démony! Můžete pak dostat do palice takovou ránu, že tma, která po ní nastane, bude strašná. A pak už si budete jenom přát: Do prdele, jestli se z tohohle včas neprobudím, tak tady dozajista vypustím duši.) (20:00)
    10.2. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Podzemní blues (režie: Dušan D. Pařízek) (Společnost uživatelů městské hromadné dopravy si cestu útrobami džungle velkoměsta krátí čtením, tlacháním, civěním.) (20:00)
    7.2. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    9.2. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    10.2. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann, Klaus Schumacher: Louis a Louisa (režie: Juraj Nvota) Když bylo Louise osm let, dostala od rodičů vysněný dárek – adoptovala na dálku za dvacet euro měsíčně chlapečka z Jižní Ameriky. Teď je jí osmnáct a Louis stojí u dveří jejich domu, zářící úsměv, jihoamerický temperament. Komedie o problematice xenofobie, globalizace a srážky dvou odlišných světů, kdy si nemůže ani typická maloměstská rodina být jista správností svých zvyků.) (19:00)


 

 

PRVNÍ SETKÁNÍ


Jona a Zuzanky proběhlo velmi klidně.



Zuzanka pokojně spala Lence na těle a hlídala si, aby jí náhodou někdo neupíjel svačinu.


Jon chvilku poslouchal, jak dýchá a pak dlouze přemýšlel.
Petra s Jannem a Jonem přijeli z Berlína vlakem, takže Jon je už zkušený cestovatel. A taky s námi pojede do studia dokončovat s Petrou CD.

 

TANEČNÍ KONKURS NA ASTORCE


předznamenal nové události – budeme studovat rockový muzikál Footloose.


K našim třeťákům se přidali studenti z Konzervatoře a zdá se, že to bude zajímavá kombinace.


Pod vedením slovenského choreografa Laca Cmoreje dostali pěkně zabrat, ale bavilo je to.


Předpremiéra bude v červnu v Martě – dám vědět!

 

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

3. 2. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš