e-mail

Lázně
(Jeseník)

Olininy záda se rozhodly celou Šumavu poslat do kytek. Na přechod Šumavy to prostě nebylo. A tak jsme vymysleli náhradní program. Sedli jsme v neděli na vlak a jeli zpátky do Ostružné, jen jsem z batohu odpojil náš novej superlehkej stan a spacák.

V Ostružné nás přivítalo příjemné teplo a Dana. Slunko svítilo a velikou náhodou tam byla i Tereza, takže jsme se mohli konečně sejít doopravdicky a nejen o tom kafrat. Jenže oblíbená hospoda Cestář je v neděli zavřená, tak jsme se sešli ve Skilandu a žvanili jsme u piva. Taky o Šumavě, protože Terka, na rozdíl od nás, tam byla. Nešla sice přechod, ale hvězdicově si objevila značnou část Šumavy. Těšíme se teď ještě o dost a o rok víc.

Po klucích tu zůstal jen malej měkkej balon, jinak bylo na chalupě zázračné ticho, které rušily jen ťapky nenažraných myší.

V pondělí jsme museli jet do Jeseníku, protože náš novej budoucí kredenc přišel opět o jedno z nových skel model katedrála. Myslím, že jsem o tom psal už v minulým praseti, jak na něm trávily Helča s Lindou dlouhé hodiny, když se pokoušely dostat původní barvy pryč. S moderní technikou to šlo podstatně rychleji, ale stejně je jeho cena už nyní neskutečná. Nad sklenářstvím jsem objevil poutavé okno. Paní sklenářnice slíbila, že sklo bude nařezané někdy po obědě a tak nám vybylo dost času na návštěvu Lázní Jeseník, nebyli jsme tam už dlouho.

Prvně jsme si dali kafe v cukrárně, kde prodávali maršmelouní šulíny a Barbíny. No fakt hnusný věci. Zajímalo by mě, jestli si to někdo koupil. Našli jsme si místní autobus, kterej nás vyveze až do lázní. Ale po cestě na nás někdo nastražil obchůdek s hrncema. Tam se Olina zamilovala do jednoho dvojhrnce a Dana do pekáčku. Já jsem vypadal, že jsem se zamiloval do přeopálené pokérované paní prodavačky, ale ne, není tomu tak, zamiloval jsem se jen do jedné její vtipné kérky nad levou kozou.

Zastávka autobusu je na vlakovým nádraží. Je vedro skoro k padnutí, ale já mám vedra rád.

Za chviličku nám jede autobus číslo 116.

Lázně Jeseník jsou prošpikované všelijakými atrakcemi, ale hlavně jsou ty lázně krásně udržované a skoro všecko je tam sympatické. Největším lákadlem pro Olinu je bylinková zahrada, ale tu si necháme až nakonec.

Lázně Jeseník jsou tak vysoko na Jeseníkem, že jsou tu krásné výhledy na okolní jesenické kopce. Je to tu fakt malebné pro oči i pro nos. Tam v dáli, to by měla být rozhledna Chlum, ale jistej si tím nejsem.

Skvělou atrakcí je procházka studenou místní vodou. To se nám moc líbilo. A určitě to pomáhá, protože voda je tak studená, že po několika okruzích ztratíte v nohách cit a je po bolestech.

Na mnoha místech se tu povalují ležérně všelijaké šutry, kameny, některé již rozpracované, jiné jen tak zbůhdarma. Moc sympatické místo.

Holky si zkusily pár dětských atrakcí, Dana se nejvíc těšila na kačenu na pružině, ale říkala tomu koníček. Zjistili jsme totiž s Danou, že máme asi oba úplně jiné rodiče a naše sourozenectví je, s ohledem na společné vzpomínky, které se tak diametrálně liší, že jiné vysvětlení nás nenapadá, nepravděpodobné. A tak je docela možné, že Daně její rodiče nakukali, když byla malá, že kačena je koníček. A možná ošálili mě a já koníčku říkám kačena. Ale to je jedno. Danu to bavilo a Olinu taky, jen nedokázala dát nohy tak blízko k bradě jako Dana.

Ještě pohoupat a pak do obchůdku s vazelínou a lázeňskejma oplatkama.

Ještě nás ale čeká ta bylinková zahrada. Olina zrovna "kouří" tabák.

Po inspekci kytek našly holky erotickou lavičku a mně se nedaří zjistit, kdo je autorem toho dráždivého sezení.

Holky si lavičky moc užily.

Lázně Jeseník docela praskají ve švech. Ono to moc vidět není, protože většina hostí je zrovna mučená v různých kádích a na jiných mučidlech. Nedivme se, vždyť to je kraj, kde se již před mnoha lety uměli pěkně vypořádat i s čarodejnicema. Něžně se o tom píše v knize Kladivo na čarodějnice.

No vidíte, zrovna tak na lavičce pana Archiméda nikdo nesedí, nikdo neruší jeho kruhy, protože jsou všichni na procedurách, při kterých se přiznají i k tomu, co je bolí a co jim je a kdo to nakreslil.

Poblíž tohoto nedodělanýho lva je kavárnička v takové rotundě, Pinglové jsou tu na zkušenou, tak každá objednávka trvá tak dlouho, že pomalu zapomenete, co jste si objednali. Obsluha taky zapomene, co jste si objednali, takže o nic nejde.

Samej altánek, a balzám na nervy.

A kdo se nerad válí po lavičkách, může se procházet alejemi a čekat na inspiraci.

Vyhlídka na Chlumu. Tam taky musíme jednou zajít. Já jsem tam byl kdysi na kole a jako děcka jsme tam byli s rodiči. Matně si vzpomínám na takovej debilní přívěsek. Ale jestli vás to zajímá i z nějakýho jinýho pohledu, zeptejte se mé sestry Dany a nebo sestry Aleny. Ale Alena to vyřešila celkem elegantně. Drze tvrdí, že si nic nepamatuje a tak může mít jakéhokoliv z našich rodičů. Daninýho nebo mýho.

V minulém čísle jsem se rozhodl, že začnu opět sbírat motýly, ale už ne surově a vražedně, jen mobilem nebo normálním foťákem. Do sbírky mi přibyla jedna babočka paví oko. Těch mám již několik, protože babočka paví oko je ten nejběžnější, i když krásnej, motejl u nás.

Zde si do sbírky přikládám babočku admirál, to je ta uprostřed a vpravo zase babočka paví oko.

Tenhle motýl už je poněkud cennější a ne tak běžný. Je to opět babočka, ale s poeticky přesným jménem. Jmenuje se babočka bílé C. A jak je vidět z rubu křídel, opravdu tam céčko je.

Dole je město Jeseník.

Chtěli jsme jet zpátky do města zase autobusem, ale protože zrovna nejel, šli jsme pěšky. U nádraží jsme se rozdělili. Dana s Olinou šly za pokérovanou prodavačkou pro hrnce a já pro nařezané sklo katedrála. Po cestě jsem si ještě fotil důkazní materiál, že je v Jeseníku takový vedro, že i figury ve výlohách se rozhodly pro bojkot a vyslíkly se do naha. Byl jsem bosej a pomaličku a jistě jsem si upaloval nohy. Chvílemi jsem musel i běžet, jak to pálilo.

Pak honem nakoupit poslední pomůcky na dodělání toho debilního kredence a rychle vláčkem do Ostružné, kde nikdy takové vedro není.

Stůl z Danina modrého období. Když viděla Dana, jak je krásné to opracované dřevo na kredenci, rozhodla se tohle modré období opustit a prej z toho chce taky vydojit přírodní dřevo.

No a večer honem do našeho Cestáře na pivo jménem kachna. Dana si s sebou vzala i zajocha, kterej se choval nezřízeně.

Společné foto s Terkou.

Terka kreslí srdce pro pány a Kryštof to komentuje.

Orosená kachna.

V Cestáři mají prázdné podtácky a hosté je vybarvujou. Je to nápad dobrej, ale mezi hosty se zatím žádnej Diego Rodríguez de Silva y Velázquez nenarodil. Jen pro upřesnění, ten pán na tácku je Kuba, kterej tu čepuje pivo. Autorem je Terka Velazquezová.

No a pak jsme s Terkou řešili technickej problém správné expozice. Jsou motivy, které žádnej foťák nedokáže správně změřit a je úplně jedno, jak je drahej a šikovnej. Pracovně tomu říkám černá krabička před bílou zdí a bílá krabička před černou zdí. U takových motivů je potřeba se rozhodnout mozkem. Na tomto obrázku je při expozici vypočtené foťákem vidět v odraze okna vnitřek hospody, ale...

...my jsme chtěli, aby ten obrázek vyšel tak, jak ho viděl mozek skrz naše oči, čili i odraz v okně i to, co je venku za oknem. Mozek totiž dokáže věci...

Jdeme domů. V pátek se bude v Cestáři promítat film, který byl natáčen zde v Ostružné a Petříkově a i místní si zahráli, prostěš sudeťáckej ostružňáckej film.

Když chodím ráno čůrat k lípě, straší mě Jirkovy lebky. Kdysi je sbíral, protože je chtěl použít do nějakého divadelního představení, ale nepoužil, jsou tu jen aby strašily mě a sraly Danu.

Jirka s Jituš vybudovali kromě šneka s kytkama i vyvýšenej záhon, kam zatím nic nenasadili, ale uprostřed louky se tyčí velikánská slézová růže.

Trošku jsem si zakoketoval s klasickým zátiším.

V příštím čísle se pokusím popsat náš výlet na Nýznerovské vodopády. Snad. Znáte to, WWWiditelné prase je velmi neseriózní plátek.

podpis



Seděly v první lavici.

foto: Milan

 
Surreálný zrzek hlásí.


Mirákl -Josef Škvorecký: ...padesátiletá sedmdesátnice...


Kreslení zkracuje dlouhou chvíli a prodlužuje život. Určitě i vyhlazuje vrásky odbourává celulitidu a u mužů zvyšuje hladinu testosteronu.
Však to zkuste sami. Kurzy na akademický rok 2017/18 jsou vypsány, určitě si vyberete. Podívejte se, jaká dílka tvoří naši kurzisté a jaká tedy brzy budete tvořit vy. Z velké části přicházejí lidé dříve kreslením nepolíbení. A po nějaké době ...
Co vás čeká?
významné zlepšení vašich kresebných dovedností
klidné, veselé a inspirativní prostředí, noví kamarádi = skvělý koníček
účast na závěrečné výroční výstavě
třídní schůzka
školní výlet
kreslení v plenéru
workshopy, letní krátkokurzy...
Máte-li dotazy, neváhejte se ozvat. Těší se na vás
ing. arch. Helena Hermanová
602 524 200

Srdečně zvu Vás i Vaše přátele
na vernisáž výstavy obrazů
LiV. Libuše Vyskočilová
KRAJINA DUŠE
a host
Poldi Hapermann
Kovové sochy
STÁTNÍ ZÁMEK RÁJEC JESTŘEBÍ
20.SRPNA V 16,00 HODIN
Výstavu zahájí v hlavním sále zámku skupina Žalozpěv minirecitálem
Výstava potrvá so 15. října.
Těším se na Vaši společnost
a přeji Vám pěkný zbytek léta.
--
Libuše Vyskočilová
výtvarnice, galeristka
00420 603 870 742
LIBUŠINA GALERIE
Malhostovice 45
664 24 Drásov
www.ligaleri.estranky.cz
( stránky Libušiny galerie, Malhostovice)
www.livya.estranky.cz
(osobní stránky Libuše Vyskočilová)

PO NÁVRATU Z BRETANĚ
nastal u nás další polom.


Petr s Jerkou naznačili, kde se bude bourat a zahájili. Když Tonda uviděl Jirku, jak se nahodil, tak začal natahovat.

Sprcha v modrákách to spravila.


Není to ještě poslední hromada...


Plných kýblů bylo přes 40.

Až to skončí, měly by na terasu vést nový dveře, podlahou se potáhne voda z kuchyně do koupelny, kterou časem taky obnovíme.

VZALI JSME VINCU A KIKI SE ZUZANKOU
do brněnského VIDA! na výstaviště - ten vykřičník je součástí názvu.


Strávili jsme tam 5 hodin a pořád bylo co zkoumat.


Holkám jsme zapůjčili brusle s kompletní výbavou, aby si mohly vyzkoušet umělý led.

Ten pravej asi klouže líp, ale i tak si to užily.


Kiki si pochvalovala, že to aspoň nestudí. Mají to tam vymyšleno parádně, svoje si tam najdou všichni, od malých po velké.

Vincent prožíval nejvíc obrovskej tobogan. Lítal vzhůru dolů po jezdících i nejezdících schodech do prvního patra a jezdil dolů. Trnula jsem, kdy se ztratí, ale je to borec, nezabloudil.


Na závěr stříleli vlaštovkama na cíl. Brněnští vědátoři mají pochvalu, dalo by se tam vydržet klidně celej den.

Po návratu jim uvařila Lenka výborný knedlíčky s borůvkovou omáčkou.
Toník jedl asi bez omáčky.

Vincent se projevil jako individualista a odmítl jíst společně se všemi, nechal si donést jídlo k nám nahoru.

POLOM POKRAČUJE
úspěšně. Jirka vybíral z podpodlahy škváru a netušil, že se mezi pokojem, kde byl zavřenej, a kuchyní vytvořil průvan. Než jsme na to přišli, v kuchyni byla tmavá mlha a když to všechno sedlo, na všem byla jemná vrstva černýho prachu. Opět strécovská situace, nějak se nám tady množí. Kdo zná naši haraburďárnu, dovede si živě představit, jak to tady mohlo vypadat.


Vystěhovali jsme částečně nádobí i kus kuchyně a zase je co řešit.

Neví někdo, co je to za úkaz? Vypadá to jako panter, kterej se chystá žonglovat. Pod tou hnědou barvou to není shnilý, vypadá to, že se to tvoří jen ve slupce. Hledala jsem na internetu, ale nenašla nic. Postupně to přibývá, podobné obrazce jsem našla ještě na dalších jablíčkách..

Dada a spol.