Doubravka
(rozverná rozhledna)

Za týden nás čeká čundr podél řeky Mže a tohle byl po dlouhé době jeden víkend bez aktivit. Čili volnej. Tak jsme se dohodli se sousedkou, teda přesněji, byl to její nápad, protože prej až bude o prázdninách hlídat kluky, tak je sem vezme, aby to měla naštudovaný, že navštívíme naši novou rozhlednu. Rozhlednu Martina Rajniše, o které bylo loni v televizi, takže to byla destinace děsně lidsky exponovaná a my jsme doufali, že se to už uklidnilo. Vyrazili jsme po obědě pěšky směr rozhledna Doubravka.

Pro Roušovnu to vlastně byl první výlet od ledna, protože byla skoro pořád nemocná a chrčela a kašlala i antibiotika žrala. Ale už je to asi na dobré cestě, protože po mně chtěla abych jí fotil kytky.

Byl krásnej den, sluníčko pralo a cesta k rozhledně je krásná.

Znám ji dost dobře, protože tudy běhávávám často. Mám to tu prošmejděné křížem krážem.

Kdo by to byl řekl, že jsme v Praze.

Vede tudy taky nějakej důležitej elektrickej tah a zrovna ho opravovali. To jsme ještě netušili, že o den později zmizí elektřina pro velikánskej kus Prahy na celý dopoledne, takovej blekautíček nanečisto.

Ale je tu solidní divočina. V Praze

Trošku jsme si zakufrovali, ale za to můžu já a na nikoho se mi to nepodařilo svést. Když jsem tudy totiž před pár lety pobíhal, všiml jsem si velikých hromad větví a marně jsem se snažil přijít na to, k čemu je tu mají. A taky, mám to někde v archivu, se z toho pokusili cosi podobného té noze od rozhledny postavit. Asi si to zkoušeli nanečisto. Ale že z těch větví postaví takovou parádu, to mě ani v nejdivočejších snech nenapadlo.

Těch kmínků a větví je dohromady na délku přes 7 kilometrů.

Jednoduchá konstrukce, schody třaslavě zavěšené. Stavbu z větší části financovala firma Landia Management, něco přišlo od obce, a zbytek se získal prodejem těch 98 schodů. Kdo chtěl, mohl si zaplatit jeden schod a nechat na něho vypálit text podle svýho. Docela dobrej nápad.

Schodů je 98. a celé schodiště je udělané z krásnýho modřínu. Samotné schody jsou dost originálně zavěšeny na jednu tyč, nahoře jsou schody pevné, dole se třesou a kývají, nejsou totiž ukotvené. I výška schodů je přímo na míru mýho opravovovanýho kolena.

Výhled je parádní a to i přesto, že rozhledna má výšku pouhých 20 metrů. Když však vezmeme v úvahu, že je z větví, tak je to výška úctyhodná.

Tak příjemnej pocit na horním ochozu jsem ještě na žádné rozhledně neměl. A to dřevo, když se ho držíte, nechci bejt žádnej ezoterickej strup nebo prezident co na Vysočině dusí obětím stromy, to dřevo je v ruce nádherný.

No a představte si, že Olina po dlouhé chrchloidní nemoci vylezla až nahoru a nezdechla při tom ani potom.

Návrh rozhledny je dílny neposedného architekta Martina Rajniše. Jeho ateliér se jmenuje Huť architektury. Martin Rajniš je znám svou slabostí pro dřevo. Mimochodem je autorem i vzducholodi Gulliver v galerii DOX. A tam je dřevo taky základ.

Akorát tahle rozhledna je zajímavá tím, že je celá poskládaná z větví akátů. A že jich teda je. Prý odkudsi z Moravy.

Zajímavě funguje i dodržování nosnosti, která je vypočítaná s jistou rezervou na 9 osob. A světe div se, ono to funguje, lidi si sdělují počty osob na rondelu, počítají se na schodech a mnohdy, když si nejsou jistí, raději počkají, aby věžičku nepřetížili. Jasně, je v tom i kapička strachu a docela dobře ji podporuje to chvějící se schodiště. Je to prostě takové ryze nečeské, že to funguje samo bez regulací, bez školníka. Jo, to mě baví.

Tímhle směrem je někde naše bydlení. To bílé je počernickej kostel.

Dvacet metrů a jak se ti lidi scvrknou.

Je to krásná rozhledna.

Oblast se jmenuje Čihadla a kopec samotný je Horka. Když jsem tudy běžel někdy v roce 2016, viděl jsem jen větve, větve, hromady větví.

Takový drobný přehled aktivit architektonického studia Huť architektury.

Až přijede Dana na návštěvu, vezmeme ji sem taky, aby viděla.

Vlčí mák je krásné stvoření boží.

Po cestě dolů se Olina vrhla do focení kytek, protože euforie a endorfiny z toho, že nechcípla, udělaly své.

A protože se dámy trošku z výstupů zapotily, vzal jsem je na pivo do roztomilé hospody u rybníka. Původně jsem je chtěl vzít na plzeň do hospody o 70 metrů dál, ale dámy byly tak vyšťavené, že vyhrožovaly, že dál nedolezou. Tak jsme si dali tankovou jedenáctku krásně chlazenou a chutnou.

I kólie se přišla zvědavě kouknout, jak do Oliny to pivo zahučelo.

A protože u Oliny se pozná, že už je zdravá podle toho, že jí začne chutnat pivo, tak sama navrhla, že si dáme v té druhé, co je o 70 metrů dál ještě jedno malý pivo. Plzeň a taky výbornou. Holky si ještě doplnily kalorie kávěnkama. Taky jsem si kousek vzal. Vzpomněl jsem si, jak na FB probíhala ve vlákně TKF velice sofistikovaná debata na téma pišingry. Tomáš se rozohňoval nad tím, že jeho Hanka říká Milce tatranka a debata pokračovala. Co jsou sušenky, co piškoty, a že prý se na Moravě trubičkám říká trdelník, ale to mi přijde hodně divný, jsem taky z Moravy a tohle jsem nikdy, nikdy neslyšel. Málem jsem se do debaty zapojil taky, ale pak jsem zjistil, že můj příspěvek je tak trošku sucharskej, protože mě kdysi za komoušů oslovily jen polomáčené sušenky za 2,40 Kčs. Líbilo se mi to spojení polomáčené a sušené... Víc k tématu vlastně nemám, co dodat.

Pak jsme prošli tunelem a na vlak. Předběhl nás mladý třaslavý tlouštík. Běžel pomalu a Roušovna se najednou zbláznila, doběhla ho a skoro třicet metrů se mu držela za prdelí. Pak se zastavila a bez zjevnýho zadejchání pronesla: Jo, už jsem asi zdravá, asi začnu taky běhat.

podpis




Kačer - kralevic dánský: Tu jump or not to jump.

Dětský koutek teď dočasně bude okupovat Honza se svými sporadickými příspěvky. Vydali se totiž s Rézou na slavnej PCT - Pacific Crest Trail od Mexika po Kanadu. Mají za sebou prvních 100-150 mil a když se dostanou k signálu, pošlou zprávu a obrázek:



Andrej Babiš - obviněný premiér:
„Česká republika dělá maximum pro to, aby ochránila naši planetu,
ale nemůže to být tím způsobem, že zničíme náš průmysl,“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Šujanoviny 22.5. v 19°° - Co se v červnu nevejde - večer písní WM

https://npvs2.webnode.cz/koncerty/
https://www.facebook.com/events/1270339393122749/

...Když jsem sám V údolí skřehotavých vran, často vzpomínám,
jakej To bejval nádhernej čas... V Lincolnu loňskýho roku jsem
coby Falešný hráč, Hříšník a fláma rozpoutal s Jezabel Uragán,
kterej nedokázal zkrotit ani John Brown. Hnali jsme Divoký koně
Tam, kde jsem jaro měl rád, tys' byla jak Rudý páv a já,
tvůj Nebeskej kovboj, čekal Až se má loď zpátky vrátí,
hrál ti na Bílé banjo, Ay, ay, ay, ay, to jsou ty Protiklady, jenže pak
Den bičem prásk a nad stezkou vznesli se Supi. "Padá hvězda", řeklas'.
"Já se touhle cestou dám!", a od těch dob Volám déšť až tam,
kde Závora dům tvůj chrání...


Dozvuky DERNISÁŽE 2019

Flétnistka Martina Komínková připravuje zajímavý projekt, který je možno podpořit na Hithitu. Fandíme jí!!!
https://www.hithit.com/cs/project/6165/prorok-vetru-multizanrovy-projekt
Kdo chce vědět víc o Martině, račte vstoupit na její stránky!
www.martinakominkova.cz
www.flautasdecolores.cz

Novinky na mé cestě s knihami

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 22.5./29.5/5.6. 2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vykrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

 

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a  21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na  hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková

SOBOTNÍ MUZEJNÍ NOC V BRNĚ TENTOKRÁT PRO NÁS ZNAMENALA

tak trochu akci "Kulový blesk". Jirka slíbil zvučení studentů v Knihovně Jiřího Mahena na České a k tomu i Feriho&Gypsies v Muzeu romské kultury na Bratislavské
Naštěstí mu slíbil pomoc strýc Dalibůrek, jinak by se to nedalo stihnout. Odjeli už ve 14:00 vyložit techniku do knihovny a pak ještě i na Bratislavskou.
Když jsem přišla n zkoušku, kterou jsme určili na 16:30, všechno pro nás bylo připraveno!


Studenti prvního ročníku přišli přesně na čas, přestože už od 15:00 zkoušeli na Petrově pro změnu pouliční divadlo v režii Ivo Krobota "O Šalomounovi králi".
Zkouška proběhla v pohodě, dostavili se i druháci a všechno jsme stihli přesně podle plánu.


Náš koncert byl na programu ve 20:30, Jirka po zkoušce běžel do romského muzea a já na Petrov, kde mělo začít v 18:15 první představení pouličního divadla. Pan režisér Krobot vysvětlil partě mladejch co se bude dít a požádal je, abychom se vzájemně nerušili. Nijak neprotestovali...


Ivo Krobot obcházel lidi a obdarovával je krásně vyvedenými programy obsahujícími kompletní text závěrečné písně, kterou si diváci budou mít možnost na závěr zpívat spolu s herci. A začalo se přesně, studenti obou prvních ročníků (muzikálu i činoherního herectví) - stejná společnost jako dav ve hře Zítra to spustíme" - se jali lákat diváky na svoji produkci.


Přišel i rektor JAMU Petr Oslzlý!

Přistupte blíže ó křesťané rozmilí, poslyšte krajané milí, co vám povíme v tuto chvíli o králi Šalomounovi. Nastavte uši, nechť pravdu slyší, poslouchejte panny, mládenci, malí i velcí!
Uslyšíte o králi Šalomounovi a jeho převeliké moudrosti a rozumnosti, která převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou.


Studentům bylo krásně rozumět, přesto, že neměli žádné mikrofony. Příběh o králi Davidovi a konci jeho vlády diváky zaujal.


I ulehl král David ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově.
Král David ale musel vstát z nosítek, aby mohl ještě odehrát svou roli v písni pánů Ježka, Voskovce a Wericha!

Objevil se obr Goliáš...

...David slušně salutuje. Když mu ale obr plivnul do očí, David se otočí, prakem zatočí.


Když začínáš, no tak tu máš, tys byl velkej, já měl kuráž a jakej byl Goliáš!

A studenti zvali diváky, aby postoupili k dalšímu zastavení.
Tentokrát uviděli příběh o Šalomounovi v Gibeónu.


Tento turista, snad Ital, byl tak nadšený, že telefonoval někomu v dálce a zároveň přenášel dění na scéně do světa.


Sbor v této scéně představoval roli Boha v Šalomounově snu.

V roli Šalomouna se naši budoucí herci střídali. Na nastudování měli totiž ani ne týden
a tak se to dalo líp zvládnout, když si každý připravil část hry.
Další zastavení proběhlo na místě s výhledem na Brno.


Viděli jsme příběh s názvem Šalomounův soud.
Dvě ženy, hádající se o dítě a Šalomounův moudrý rozsudek.

Pravá matka se raději vzdala dítěte, než by přikývla na jeho rozpůlení a tak bylo po právu přisouzeno jí.
...Když se celý Izrael dověděl o rozsudku, jala je bázeň před králem, viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu...

Nastalo další stěhování k místu, kde byl sehrán příběh o návštěvě královny ze Sáby.


Do role krále Šalomouna se vtělil další z herců


Královna ze Sáby přivezla Šalomounovi mnoho darů!


Diváci, osvětleni podvečerním světlem, vyslechli pak píseň pánů Suchého a Šlitra "Tu krásu nelze popsat slovy", kde je příběh vysvětlen z jiného úhlu pohledu.


Uprostřed písně se ze dveří chrámu nečekaně vyrojili turisté a stali se tak (asi) nechtěně součástí představení. Zvládli to s nadhledem'


Veliká pochvala náleží za to, že studenti byli schopní se sami doprovodit - kytary obsluhovali Lucia Lukačková a Marek Viteker.


Poslední přesun na místo, kde celá produkce začínala.


Příběh o konci krále Šalomouna byl krátký, dozvěděli jsme se, že měl sedm set kněžen a tři sta ženin a když nadešel čas jeho stáří, odklonily jeho srdce. To se Hospodinovi nelíbilo a řekl: Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, zcela jistě odtrhnu království od tebe.

A tak došlo k rozkolu mezi severem a jihem království a skončila čtyřicetiletá vláda krále Šalomouna.
I ulehl ke svým otcům a byl pohřben v městě svého otce Davida.
Následovala závěrečná Píseň o marnosti světa.


Panu režisérovi vyšel geniálně záměr, že se ke zpěvu připojí diváci. Vydatně k tomu přispěli studenti
druháci, kteří se ještě před koncertem přišli podívat na svoje mladší kolegy.


Zpívali všichni a byl to zjevně silný zážitek. Jó, pouliční divadlo má něco do sebe!


Celé to trvalo ani ne půl hodiny, v 19:15 začínalo na stejném místě další představení.
Já jsem se mezitím rychle dopravila na otočku domů vyměnit si boty za pohodlnější v předtuše, že večer bude dlouhý. Dobře jsem udělala...
Akorát jsem to stihla s předstihem na koncert v knihovně. Prvňáci dorazili včas z druhého představení, Jirka zase z romského muzea a všechno klaplo přesně na čas. Jen už nestihnul vyfotit první ročník při koncertu, stihl jen jejich starší kolegy.

Všichni byli výborní a sklidili zasloužený aplaus od mnoha diváků. Hned po konci valili prvňáci na Petrov, kde ve 21:15 začínalo poslední představení o králi Šalomounovi.
My jsme nechali všechno na místě a rychle se přesunuli do muzea na Bratislavské kde ve 21:30 začínal hrát Feri. Bylo tam narváno a stihli jsme to těsně po začátku. Díky Dalibůrkovi a Aleši Stehnovi všechno běželo jako na drátkách a nedošlo k žádným komplikacím.
Reportáž z koncertu Feriho&Gypsies bude v příštím prasátku.

Dada a spol.