Barcelona 11
(Další slavný Gaudího baráky)

Tak zase na skok do Barcelony. Do města, který fakt stojí za návštěvu. Barcelona je extrémně sympatický město. A bezva lidi. Taky, a to mi přijde zajímavý, mi tu nevadily ani hordy turistů. Jakoby ke kulturně nabušené destinaci ti turisti nějak patřili. Jako nějakej další prvek, kterej město dotváří.

Když jsme odcházeli z úžasné Sagrada Familia, ještě jsem nakoukl do malé výstavní cimřičky a přefotil si pár baráků a projektů Antonia Gaudího, které asi neuvidíme. A nebo někdy jindy.

Přes sklo můžete nahlídnout do sagradové pracovny, kde se v hlavě Gaudímu rodily všechny ty potrhlosti použité na exteriéry i v interierech.


Spoustu nápadů si Gaudí zkoušel na modelech. A někdy to prý i risknul bez modelu.

Modely Gaudího.

Součástí komplexu Sagrada Familia je 3D tiskárnová dílna, která nepřetržitě chrlí různé verze katedrály, větší i menší modely a ozdobné prvky použité na stavbě. Evidentně to je dobrej nápad a džob.

Poslední ohlídnutí za Sagrada Familia.

Čekáme na metro a první střet s místními kapsáři. Jsou to profíci, ale nepoužívají žádné moderní metody. Vše nastudované jak z Dickensova románu. Vtrhnout do metra, způsobit rozruch a tlačenici, která je mnohdy tak zbytečná, že člověk prostě musí zbystřit. Začala se na mě tlačit divná holka, smrděla, tak jsem ji odstrčil a rukou si držel na pinďourovi ledvinku. Rozruch způsobil, že všichni čučeli, co se děje. Ty tři holky po rozruchu zase těsně před zavřením dveří vyběhly z metra. To že byl jeden z nás okradenej, se okradenej dozvěděl až při vystupování. Přišel o všechno v ledvince, kterou měl frajersky otočenou k prdeli a ne dopředu. Prachy v hotovosti, nic moc, karty, občanka a slevový kartičky do Billy a Lidla. Nic strašnýho, jen vopruz, protože následovala policie a náhradní doklad kvůli odletu zpět. Prej to tu je na denním pořádku. Dokonce i bedekry před zlodějskejma bandama otevřeně varujou.

Tak tohle je prosím barák, kterýmu se tu říká Casa Milà. Taky se mu říká La Padrera.

Barák, kde nenajdete žádnej pravej úhel, všecko se to vlní, i když je to barák rohovej. Působí to, jako by byl udělanej z nějaké plastelíny, a jako by nebylo ani potřeba pravítka. Zedníkům při stavbě musely jít oči šejdrem. O Gaudím je známo, že se inspiroval přírodou skoro pořád. Vše naznačuje, že se u téhle stavby nechal inspirovat pláží u moře. Písek a mořský řasy. Balkony, který se jen tak nenápadně vytlačujou z fasády. Barva písku.

Řasoidní ozdoby vyčouhlejch a začouhlejch balkonů.

Fakt nikde nic rovnýho.

Tenhle krásnej barák zvedal adrenalin a vyplavoval žluč už v době, kdy ho Gaudí začal stavět. Barceloňané se mohli zjevit, jak je stavba štvala. V novinách se objevovaly karikatury stavby. Myslím, že nemusíme chodit daleko, a jako paralelu použijeme knihovnu Václava Kaplického na Letné. Vzpomínáte, jak ještnej všeználek, prezident republiky profesor Václav Klaus se teatrálně děsil té hrůzy a vyhrožoval, že se nechá přikovat na místo stavby, aby té hrůze vlastním tělem zabránil? Statečnej úzkoprsej chlápek. Na rozdíl od Kaplického měl Gaudí víc štěstí a ti, co si dům u něho objednali, měli víc odvahy, takže barák světlo světa spatřil. Dnes? Celej svět je z toho poprděnej.

Před domem je vyhlášená kavárna se sezením venku, a protože v Barceloně bejvá příjemně skoro celoročně, tak se tu sedí skoro pořád venku. Akorát si ke kafi musíte vyslechnout i tklivé serenády místního buskera.

Barák se stavěl necelé čtyři roky. Jde o stavbu asi secesní, ale s prvky gotiky i baroka. Tohle míchání Gaudí uměl jako málokdo. Stavbu domu si objednal vlivnej aristokrat Pere Milà i Camps se svou vyvolenou, bohatou vdovou Rosarií Segimon i Artells. Původně měl být dostavěnej dřív, ale protože Gaudí drze nedodržel ani požadované rozměry stavby ani na šířku, ani na výšku, byl zadavatel několikrát mastně pokutovanej a spolupráce se poněkud zadrhla.

Takovej rohovej barák.

Na krásném modrém Dunaji.

Bohatá vdova si s Gaudím nesedla a kafrala mu i do interiérů a rozporovala spoustu Gaudího nápadů. Nakonec, asi kvůli mastnejm pokutám, s Gaudím rozvázala spolupráci a barák zůstal nedodělanej. Dostavěli ho až před pár lety.

Ani okna se pravoúhlejma souřadnicema moc neřídila.

Kvůli kamenům použitým na fasádě se tomu domu někdy říká La Pedrera, což znamená Kamenolom. Celej dům vypada tak trošku jakoby se roky a roky do vápence zakusovaly vlny moře, až vydlabaly tohle.

Zevnitř jde o 6 poschodí, které se omotávají okolo dvou nádvoří. Ale o interiéru se tu rozepisovat nebudu. Nebyli jsme vevnitř a necháváme si to taky na jindy.

Externí kavárna v Casa Milà.

Kamenolom.

Naproti přes ulici o kousek níž je druhej Gaudího barák Casa Batló.

Na první pohled to vypadá, že je to milej, hezky barevnej dům. Když se zaměříte na detaily, přestane vám bejt divný, že baráku se taky někdy říká Dračí dům a nebo Dům z kostí. Prý ho k tomu inspirovala jakási legenda vztahující se k Barceloně. Barák totiž symbolizuje souboj svatýho Jiřího s drakem, kterej držel v zajetí princeznu a Jirka si ji jel osvobodit. Z ulice z draka moc neuvidíte, protože draka představuje až střecha baráku. Nejvyšší věž na střeše představuje kopí svatýho Jiří. Fotky až někdy z příští návštěvy.

Fasáda domu je tedy vlastně dračí doupě.

Sloupky na balkonech jsou ve tvaru kostí. Samotné balkony představují docela přesvědčivě lebky.

Gaudí tentokrát dodržel koncepci i v interiérech, které představují dračí doupě.

A jak už to u Gaudího bejvá zvykem, i tenhle barák ve své době Barceloňany dost sral. Dnes je to obrovskej turistickej tahák. Dům je považován za jednu z nejpodivnějších a nejkontroverznějších staveb Evropy.

Dům byl dokončenej v roce 1904 na zakázku bohatýho (jak jinak) továrníka Josepa Batló. Jestli měl továrník děti strašpytle, musely trpět nočníma můrama nebo se balkonům vyhýbat. A domů chodit s hlavou sklopenou. Fasáda je drze barevná a dokonale na ní je vidět, že pro Gaudího žádná pravidla neplatila.

Sloupy jako kosti.

Nevím, kdo dělal ten dům vedle. I ten je velmi nápaditej a zajímavej, ale s dračím domem se srovnávat nedá.

Asi nějaká miniatura k té pověsti. Svatej Jirka se pokouší ublížit drakovi.

I do tohoto domu se podíváme až někdy jindy.

Poblíž je vyhlášená čokoládárna. Prej ji nesmíme vynechat, říkal náš průvodce, než nám utekl na policii s okradeným. Tak jsme se tam taky stavili. Dali jsme si nějakou polívku a aby se neřeklo i čokoládu. Ale my jsme takoví odborníci na horkou čokoládu, že jediné, v čem si jsme trochu byli jistí je, že to je horká čokoláda.

Koza horská nese rodičům džusy.

Rozhodli jsme se s Roušovnou, že se ještě trošku pocouráme po městě jen tak, abychom vyběhali tu čekuládu, protože večer nás zase čeká hospoda. Ano, ta samá jako dny před tím, protože učitelé jsou co? Učitelé jsou konzervativní.

Trošku zapršelo...

...tak jsme si zašli do kavárničky jedné galerie na místní docela dobrý hodně vychlazený pivo.

Fantazie Gaudího vás nutí trošičku zapochybovat, jestli nejel v nějakejch drogách, protože takhle daleko si fantazie šáhne málokdy. I když třeba Dalí, Miró a mnoho dalších místních umělců trošku naznačují, že to není jen tak, že možná něco v katalánským vzduchu lítá, nějakej uměleckej chemtrail, když to postihlo tak velké množství umělců. Možná by stálo za to to ozkoušet a pobýt v Barceloně nějakej ten rok a hypochondricky se sledovat, jestli to už funguje nebo ne.

 

podpis


Přijde mi to takové echt české. Dokážeme v odpadní vodě z kanálu najít poslední dva zdechlý bacily kovidu
a ještě určit, že jsou z Karlína, ale otrávenou Bečvu se 40 tunama mrtvejch ryb vyřešit nedokážeme.


Boris oslavil 9.4. svoje narozky (foto před 11 lety)

Bobík oslavil 9.4. narozky. (foto před 11 lety)


Podle novýho ministra zdravotnictví, kterej nebyl dosazenej proto, aby to lidem ulehčil, ale aby sem dotlačil ruskou vakcínu a udělal tak radost zlýmu pudingářovi z Hradu. Takže od pondělí buď budou hrát fotbalisti bez brankářů, nebo branakáři bez hráčů. Rozhodne až vláda.

MARTIN NÁM NAPSAL MINULÝ TÝDEN

zajímavý mail s titulkem: Vlasta má narodky-video prekvapko.
V textu vysvětlil, že v sobotu bychom se na přiloženém odkazu mohli všichni sejít a překvapit Vlastu, která ten den měla narozeniny.
To se nám hodně líbilo a protože jsem si to nedovedla představit, poprosila jsem ho o zkušební setkání hned další večer. Pozvala jsem i Pavla - fungovalo to výborně! A tak jsme se vzájemně obesílali a vymýšleli, čím Vlastu překvapit. Protože termín je největší inspirace, nápady přicházely až v pátek odpoledne.
Jirka vymyslel činely, zkoušeli jsme, jestli půjde říct sborově "všetko najlepšie" (to teda moc nejde, kvůli zpoždění) a nakonec nejlepší nápad měl Jon v Německu - že by každý mohl namalovat jedno písmeno a dávalo by to dohromady třeba Happy Birthday. Nápad se ujal, jen jsme zvolili spíš slova, a to z rodinné gratulační písně Dnes je velký den.
K tomu jsme se vlastně rozhodli až v sobotu dopoledne, a tak se nápisy malovaly dle různých možností a jak kdo mohl.
Když přišla hodina H, určená na sobotu ve 13:00, na obrazovce se objevili: Martin s Clementinkou ve Švýcarsku z hor (pomocí mobilu), Lucka stejným způsobem z výletu někde na Moravě, Petr zrovna tak z Bučovic. Petra a děti přes internet z Německa, Dorotka ze Slovenska, Pavel s Terezkou z Ústí nad Labem a my dva a Cackovi ze svých bytů ve Slatině. Paráda!
Když se pak ve 13:05 připojila Vlasta, pozvaná na videohovor s Martinem, překvapení nastalo podle předpokladu s óbrovskó siló.
Nepočítalo se jen s technickými problémy díky pomalému internetu, takže jsme vlastně neslyšeli, co Vlasta říká. Pavel měl spásný nápad, že si zkusíme všichni vypnout mikrofony a tak se podařilo přece jen něco málo uslyšet. Vlasta byla dojatá a já taky... Na první pokus to i přes nečekané výpadky dopadlo dost dobře.
Díky Martinovi jsme se tak potkali ve velké skupině bez roušek a Covid nám mohl být ukradenej.
No a díky Lucce, která duchapřítomně zaznamenala dvě momentky z celé akce, máme i dokument!


A tak volám s Járou Cimrmanem "Ten pokrok! Kde se to zastaví!"

PAN JIŘÍ SE JAL VYRÁBĚT ODSÁVÁNÍ
na záchodě, což je velká věda a dlouho se mu do toho nechtělo.


Takovej menší polom to byl.


Musel vystěhovat saunu, kolem které to odvětrávání povede.

Přesně tam!


Elektřiny se bojím. Jerka taky, ale umí s ní zacházet..


V naší domácnosti zněla slova ne zas tak často používaná. Čeština jich má...
Všechno ale dobře dopadlo, odsávání funguje!

Dada a spol.

Geniální romantika

Jelikož se o víkendu nebude dít nic zásadního (žádné svátky, které by bylo třeba slavit a tak...), doporučujeme romantickou procházku po Lomnici a okolí. A když už se tady budete potulovat, stavte se na náměstí. V pivovaru totiž dostanete ke třem lahvím jako pozornost růži – jen tak. Potom v cukrárně při kávičce sbalíte něco dobrého na zub, večer v teplíčku to všechno aplikujete a ukážete svému protějšku jak to vypadá, když vás posedne Genius noci

Takhle krásně bylo nedávno u Veselského chlumu! Když vyrazíte dopoledne, krásně stihnete naše pivovarské okénko (otevřeno je každou sobotu a neděli 13:00–17:00).


Rozvozy Brno a okolí
Využijte našich pravidelných pátečních rozvozů Lomnice >> Tišnov >> Kuřim >> Brno
a někdy i Boskovice a Blansko...

🍺 Hořká desítka (4 % alk.) - 70 Kč
🍺 Ovesný ležák (5 % alk.) - 75 Kč
🍺 Gaia (Czech Ale, 4,2 % alk.) - 85 Kč
🍺 Honeymoon (5,9 % alk.) - 85 Kč
🍺 Orient Stout (5,2 % alk.) - 85 Kč

Geniální mok si objednáte na našem mailu chcipivo@geniusnoci.cz, nezapomeňte uvést adresu, jméno a telefonní číslo, abychom vás mohli kontaktovat.

Náš rozvoz probíhá každý pátek v průběhu celého dne. Objednávky uzavíráme vždy ve středu po půlnoci, abychom měli celý čtvrtek na nachystání objednávek a přípravu trasy. Ve čtvrtek večer vám tedy dorazí SMS s předpokládaným časem doručení a v pátek už můžete štelovat sliny!

Dokud budou hospody zavřené, budeme to takto dělat každý pátek.

Objednat geniální pivo

Těšíme se na vás!
Ať už u nás v Lomnici, nebo při rozvozu. Na pivenou!

Genius noci
Jana Pavlišová