Barcelona 14
(Pablo Picasso)

Pro ty z vás, kdo nemají rádi Pabla Picassa a jeho tvorbu, mám dobrou zprávu Tohle číslo WWWiditelnýho prasete číst nemusíte, protože je úplně celé jen o Picassovi. Jen a jen jeho obrázky, které jsem si nasyslil v jeho barcelonské galerii (muzeu). Za mlada jsem měl rebelské myšlenky, že Picasso je jen snobská bublina, ale stejně mě znervózňovalo, že ať si to říkám jakkoliv přesvědčivě, moc mě to nepřesvědčovalo. Jo, měl jsem k dispozici Salvadora Dalího, kterej mi lehce Picassa překryl. A pak to se mnou šlo v takových vlnách, líbilo, nelíbilo. Nakonec nade mnou zvítězil a jeho tvorba mě postupně uchvátila, až bych řekl nekriticky. Stal jsem se věrnou mainstrýmovou Picassovou ovcí. A vůbec mi to nevadí. Upřímně, většina umělců té doby byla něčím zásadním propojená. Pod zemí tajně se vinoucí šlahouny souznění. A nešlo jen o malíře a sochaře, ale propojení jsou i hudební skladatelé, básníci a spisovatelé.

Například zvířata na neskutečně vysokých nohách. Najdeme je i u Dalího i u Štýrskýho i u dalších umělců.

Když jsme se blížili k Picassovu muzeu, dostala Roušovna chuť na kafe a něco sladkýho.
Ona je u nás tou osou sladkýho zla. Sám bych si na nějakej dortík ani nevzpomněl.

To, že je mikrokavárnička blízko Picassa, se poznalo i podle výzdoby.

Důkaz dortem velkým jako kráva.

Pablo Picasso, celým rodným jménem Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno Crispín Crispiniano María Remedios de la Santísima Trinidad Ruiz Picasso, se narodil 25. října 1881 v Málaze. Když jsem byl před pár lety v Málaze, musel jsem taky navštívit jeho muzeum i místa, která nesou jeho stopy. Čím jsem starší, tím víc mi připadá, že v Picassovi se skrývá daleko víc umělců, než je nám předhazováno. A když si uvědomíme, kolik děl tu po něm zůstalo, ani se mi nechce věřit, že žil jen 91 let. († 8. dubna 1973 ve francouzském Mougins.)

Picasso patřil k těm umělcům, kteří se věnovali skoro všemu výtvarnýmu, je to až k závistivýmu pláči, když se dozvídáme, že byl malířem, sochařem, grafickým designerem, tiskařem, choreografem, keramikem, autorem spousty plakátů, ilustrátorem, fotografem, návrhářem kostýmů, šperkařem i grafikem. (Starej rybář - 1895)

(Vlastní portrét)

Pablo je společně s Georgesem Braquem považovanej za zakladatele kubismu. Jak je ze všech obrázků zde patrné, není to zas tak jednoduché, Picassa někam zařazovat. (Večer doma - 1896)

Experti na Picassův život tvrdí, že prvním slovem, které maličkej Pavlík z huby vypustil, bylo "piz", což prej znamená lapiz, neboli tužka. Hmm.

Studie pro obraz Hory v Málaze - 1896.

(Vlna - 1896, olej na plátně)

(Věda a charita)

(Střechy Madridu - 1898)

V tomhle vydání WWWprasete je necelá stovka jeho děl, ale podle expertů prý Picasso během svýho života vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Docela dost na jeden lidskej život. (Madrid - 1897)

A taky by nemělo zapadnout, že byl komoušem. Docela aktivním. Sice jen ve francouzské komoušské straně, ale komouši jsou si podobní jak vejce vejci. Škraloup zůstává, i když později prozřel. (Cesta mezi stromy - 1898)

(Tafetanské venkovské sídlo - 1898)

(Farmářskej dům v Quiquetu - 1898)

(Interiér stodoly v Sant Joan - 1899)

(Studie pro obraz Ubozí géniové - 1900)

(Ubozí géniové - 1900)

(Ulice Riera v Sant Joan z okna umělce - 1900)

(Balkon v Barceloně 1899)

(Interier - Barcelona - 1900)

(Josep Cardona i Furró, Barcelona - 1899)

(Carles Casegamas, Barcelona - 1900)

(Po boku nemocné ženy, Barcelona - 1900)

Picassovy dopisy byly většinou ilustrované, protože namalovat 4 postavy pro něho bylo rychlejší, než napsat holou větu.

(Picasso píše Ramonu Reventósovi - 1900)

(Jacint Reventós i Bordoy - 1900)
Španělskej politik a lékař

(Spisovatel Ramon Reventós - 1900)

(Studie tří žen, Paříž - 1900)

Pablo byl hodně na holky. (Obětí, Paříž - 1900)

Že by první náznaky pro daleko pozdější modré období? (Sedící žena s šátkem, Barcelona 1900)

(Sedící žena a muž z profilu, Barcelona - 1900)

(Trpaslice, Paříž -1901)

(Zátiší, Paříž - 1901)

(Čekající Margot, Paříž - 1901)

(Stánek na výstavišti, Paříž - 1900)

Barák, kde je umístěno muzeum Picassa, je zajímavej sám o sobě.

Takovejch krásnejch domů je po Barceloně jako naseto.

To, že vás obtěžuju tolika fotkama Picassovejch obrazů, za to moc nemůžu já, ale benevolence galerie, protože se tu fotit smělo. Třeba v Málaze se fotit nesmělo vůbec, tak jsem si v Málaze výstavu musel projít několikrát. V Barceloně jen jednou a pro pozdější připomenutí jsem si obrázky nakradl přímo do mobila.

(Las Meninas - 1957)

(Infantka Margarita María, Canes - 1957) Infantka je titul, kterej se udílel ve středověkejch královstvích na Pyrenejským poloostrově, tedy v Aragonském, Kastilském, Galicijském, Navarrském, Leonském a Portugalském království. Tento titul se používal pro korunní prince nebo princezny a dostávaly ho často velmi malé děti.

(María Agustina Sarmiento, Canes - 1957)

To musela mít infantka velikánskou radost z takovýho portrétu.

Picassovy obrazy často vypadají dost infantilně, ale schválně, zkuste si je jen tak načrtnout, obkreslit a zjistíte, v čem je ten jeho styl zákeřnej.

Jí se to asi moc nelíbilo, ale mě tyhle rychlý malby baví. Brácha od fotografa Henriho Cartiera Bressona, režisér Robert Bresson, natočil několik zajímavejch dokumentů o tom, jak Picasso maloval. Stojí za to si je dohledat na Youtube. Dohodli se spolu, že ho budou natáčet v kuse a bez stříhání přes sklo, na které bude Picasso malovat. Dokumenty jsou docela krátké, protože dlouhé záběry se na tehdejší kazety nevlezly. Je neuvěřitelné, jak Picasso, jakoby na rozcvičku, načrtne štětcem slepici tak, jako to mívají ve zvyku ti, co umí dobře malovat, přeskakují od hlavy k pařátkům a pak k ocasu a břichu, čili docela dlouho zatajují, co to nakonec bude. Jenže Picasso je ještě větší provokatér, protože až je slepice hotová a vy byste už dávno přestali, celí šťastní, že se vám ta drůbež povedla, tak on vede brutálním tahem přes slepici linku, vyplní kus prostoru tmavou barvou a pokračuje. Před očima vám slepice pomalu mizí a rodí se portrét infantky. Nebo třeba bejk s toreadorem. Tenhle Picassův styl se na obrazech v definitivní podobě vystopovat nedá. Asi si potřeboval rozcvičit prsty, nebo já nevím proč. V každým případě doporučuju najít si ty dokumenty na youtube.

(Holky infantky, Canes - 1957)

Série infantek v celku.

(María Augustina Sarmiento, Canes - 1957)

Holky infantky s pejskem.

Klavírista.

(Nicolasito Pertusato - 1957)

(Isabel de Velasco, María Bárbola y Nicolasito Pertusato, Canes - 1957)

(Infantka Margarita María a Isabela de Vasco, Canes - 1957)

Obrazů je tolik, že kdyby tu nebyly sesličky, tak většina slabších kusů během návštěvy uhyne.

Hlídač, infantka a návštěvnice.

(Portrét muže s límcem po El Grecovi, Mougins - 1962)

(Portrét Jacqueliny s límcem, Mougins - 1962)

(Jacquelina s květinovým kloboukem, Mougiens - 1962)

Žakelína si čte - 1958 a já fotím mobilem - 2019.

(Jacquelina, Canes - 1957)

(Holubi, Canes - 1957)

Španělsky se holubi řeknou los pichones, katalánsky els colomins.

Picasso byl zdatnej fotograf, i když fotil daleko míň, než maloval. Otázkou je, jestli si tuhle fotku vymyslel a pak stativem vyfotil, nebo dal foťák někomu do ruky.

A nebo je to fotka úplně někoho jinýho a ten někdo jinej si to všecko vymyslel a nakomponoval. Podotýkám, že je úplně jedno, jak to bylo.

Obrázkem Žakelíny se stuhou končím své amatérské kecání o Pablu Picassovi. Koho to nebavilo, tak sorryjako, někdy příště se to asi stane zas. Další povídání o toulkách po Barceloně už nebude o žádným místním mazalovi, ale mám tam nachystanejch pár fotek z daleko komerčnější sféry, z míst, kde se odehrávala jedna ze světových výstav, anóbrž EXPO. Byli jsme se tam podívat na hrající fontánu. Atrakce, kde se večer co večer sejdou mraky lidí.