Brouzdání archivem pokračuje
(Stále ještě mentálně trčím ve svým oblíbeným San Franciskem)

Vykloubená kovidová doba docela solidně zamávala s cestováním. Shodli jsme se s Olinou, že nám to zas až tak úplně moc nevadí. I když... A tak to "I když" rozháním brouzdáním v archivech. V roce 2016 jsme bydleli u Honzy v Mission, v takové docela profláklé čtvrti. Hodně přistěhovalců, hlavně ze Střední a Jižní Ameriky. Určitě se nedá říct, že to je čtvrť mrtvá ani polomrtvá. Tahle čtvrť docela bublá.

Myslím, že se mi už jednou podařilo najít, jak se jmenuje tahle specifická disciplína pouličního tanečního předvádění.

Ale je to marný, je to marný, už to zase nevím a nedaří se mi to dohledat. V každým případě je to něco, co slabší povahy rozdejchávají obtížně. Chlapi svalnatí, krásní, ale vykloubit si ruku v rameni i v lokti a ještě u toho hopsat do rytmu je fakt šílený.

Čuměl jsem tam fascinovaně docela dlouho. Dokonce jsem skoro nefotil. Pokladnička byla růžová.

Kostěj nesmrtelný na Market Street.

O ulici dál hraje smutnej bluesman svý balady.

Za paravánem se odehrává Romeo a Julie.

Když se splaší kolo.

Albert S. Samuels přivandroval do San Francisca v roce 1893 z Rakouska. Stal se hodinářem a to docela úspěšným. Objednal si kvůli svýmu novýmu hodinářství na Market Street 895 hodiny od Josepha Mayera ze Seatlu. V roce 1943 se přestěhoval o pár čísel vedle. Samozřejmě i s hodinama. Když Samuels v roce 1973 umřel, jeho kšeft se prodal a z pouličních hodin se stala dominanta San Francisca. O modrejch hodinách se píše i v bedekrech. Tohle je jen detail. Někde je mám vyfocený celý, ale nevím kde.

Poblíž hodin odpočívá muž bez domova po celodenním odpočívání.

Symbol Ameriky - Protipožární schodiště. Bez nich by nebylo americkejch akčních filmů.

A kurva, ještě jsem zapomněl vajíčka a kvasnice.

Když na vaše čtení sere kůň.

Máme sraz s Honzou někde na konci Čínské čtvrti. Touhle částí SF se brouzdáme rádi. Místní bigbíťáci.

Čínská základka.

Typickej pohled do Čínské čtvrti.

Slepice...

... a prasnice.

Kolem frčí šalina na šrákách.

Čínská čtvrť je ďábelsky barevná.

Z téhlé Číňanky soudruzi v Pekingu radost nemají. Ale má pravdu, předsedo.

Číňani dovedou kde co. Například obdélník zvěrokruhu.

Vysrat se na páva.

Blížíme se k beatníckýmu hnízdu.

Některý domy jsou jazzově popracované.

A těch kavárniček na ulicích! Teď je ta správná doba. Končí pracovní doba a domů se ještě nechce.

Místo kafe raději víno.

Ulice jsou tu skoro kolmý.

Na konci té kolmé ulice je umělej rovnej plácek. Dáváme si přestávku.

Z rovnýho plácku je vidět na Bay Bridge a na jeden ze zálivů. Těch tu je docela dost.

Za oknem Gogh.

Závidíme všem těm kavárenskejm povalečům, takže Olina s Honzou rozhodli, že bysme se měli taky chvilku povalovat.

V některejch kavárnách je zatím docela volno. Šrumec nastane až za dvě hodinky.

Kavárna v barvě slunce.

Teplí pejsci.

Typickej a hodně pofláknutej pohled na SF.

Rozhovor s ptákem.

Pes.

Honza nás pozval do své oblíbení čínské hospůdky na speciální knedlíčky. Fakt se mi nechce používat zdrobnělinu, jak už to tak bývá u žrádla zvykem, ale ono se to tak prej jmenuje. Jak to zní čínsky už si nepamatuju.

A máme po knedlíkách.

Jedeme domů. Honza na kole, my tramvají.

Máme sraz doma a večer, až se setmí, zajdeme si do hospody na nějaký pivo.

Pane kolego, to je voser, co? Ti zas budou jako dogy.

V hospodě je přítulná tma a dvacet devět druhů piv. Ty vzorky , co jsme ochutnali, byly výborný.

Hospoda je osvětlená jen hracíma automatama u vchodu.

podpis


Tanya a Tibor


Tibor: "Mamiii, já jsem Tanyu nebouchl. Ani neshodil.Ani nestouchl. Ona brečí štěstím!"

HOSTÉ NA ZEMI V NOVÉM KABÁTKU
Konečně se nám podařilo dát dohromady nové vydání CD krásných písní Jiřího Bulise, které vyšlo už hodně dávno pod názvem Hosté na zemi - v roce 1998. Postupem času zmizelo ze světa, dnes ho dokonce nemají ani někteří z interpretů - někomu je půjčili, založili... A tak se občas vynořila myšlenka, že by nebylo špatné ho vydat znovu. Přemýšleli jsme o tom dlouho, pak jsme zkusili najít veškeré podklady a dali se do toho.
Teď už je celý ten zázrak ve výrobě! Pokud byste o ně měli zájem, klikněte na odkaz a dozvíte se víc.
A budete-li chtít, můžete nás i podpořit.
https://www.donio.cz/cd-jiri-bulis-hoste-na-zemi

Je v něm kus života všech zúčastněných. Po tragické smrti Jirky Bulise začalo postupně vznikat v Hadivadle představení Proklatec v režii Arnošta Goldflama. Noty písní se nedochovaly a tak jsme s Janem Beránkem opisovali z nahrávek, které pořídil na přenosný bateriový magnetofon Uher Report 4200 Stereo na památném soukromém předvánočním večírku u Vlasáků 19. 12. 1982...
To představení jsme hráli moc rádi, lidi na ně chodili i víckrát (mnozí z vás si je ještě snad i pamatují) a tehdy se vynořila myšlenka zaznamenat písničky na CD. Natočili jsme je ve studiu Pivox pod vedením pana Klementa, grafickou stránku řešili Richard Procházka se Štěpánem Rusínem. Bulisova hudba si znovuvydání zaslouží, všechny jeho písně považujeme za "trvalky", čas jim neublížil...

Díky tomu, že i nás přepadl covid, se výroba zdržela a do Ježíška se celý náklad vydat nepodařilo, ale teď už je všechno na dobré cestě!
Prosíme o rozeslání této informace dál mezi přátele a spřízněné duše, budeme moc rádi.
Děkujeme a opatrně se těšíme!
Klementi a spol.


původní verze z roku 1998

HNED PO NEUVĚŘITELNÝCH
SEDMDESÁTINÁCH PANA

Jiřího se v Obřanech konal Novoroční koncert našich přátel a jejich seskupení s názvem Black Uganda Choir.

Důvodem k velkolepému koncertu bylo další těžko uvěřitelné jubileum - tito báječní lidičkové spolu vydrželi tvořit, zpívat, trpělivě zkoušet a koncertovat rovných 30 let!!!!!


Jirka s Dalibůrkem zvučili.
Sál obřanské sokolovny byl úplně plný, lidi fandili a to právem!
Uganďácký repertoár je neuvěřitelně obsáhlý, vtipný, je to pozitivní smršť, kterou publikum náležitě oceňuje. Zaslouženě!
Čekala jsem pak na zastávce na bus do Slatiny, protože Jirka s Dalibůrkem museli ještě dlouze balit technické vybavení a poslouchala komentáře lidí, čekajících na stejné zastávce. Vyměňovali si zážitky - ani jeden negativní! Ti, kteří na Ugandě byli poprvé, děkovali těm, kdo je na koncert pozvali a příště prý přijdou znovu!


Takže, milí Uganďáci, všechno nejlepší a vydržte dál, stojí to za to!

O VÍKENDU U NÁS BYLI PO DLOOOOUHÉ DOBĚ
NA HLÍDÁNÍ

Kiki s Vincentem. A protože ještě ani neviděli nového kocourka u Cacků, šli jsme se na něj kouknout. Donesli jsme mu na vyzkoušení krabičku z olivového dřeva, protože kočky jsou prý z toho celý pryč - aspoň nám to předvedla při povánoční návštěvě u Kiki a Vinciho jejich kočka Sina.
Bobeš si krabičku se zájmem prohlédl, vydatně ji olízal a pak už lítal za laserovým světýlkem,
až ho skoro nešlo zachytit.


Klidných momentů bylo fakt málo. Cackovi ho od podzimu vypiplali ze žalostného stavu, jejich kamarádi ho našli v zahradě jako sirotka. Koťátko kost a kůže, ani mňoukat neuměl.
Od malička je to asi nejvděčnější strávník a mazel ze všech koček a kocourů, co tady kdy žili.
Těšíme se, co z něho vyroste.

Vážení přátelé.
Koncert FZQ na Staré Pekárně se nebude konat v sobotu 8.1., ale až v sobotu 5.2.2022. Viz:
http://www.starapekarna.cz/?program-year=2022&program
Zakoupené lístky platí.
Všechno NEJ do Nového rocku!!!
JURA Hála s Evou.