Málaga
(zastavení čtvrté - pouličně umělecké)

Psát prase ve Španělsku v prosinci o Španělsku v červenci mě poněkud mate, ale zkusím se z toho vykroutit větším množstvím fotek a menším množstvím informací.

Společná snídaně. Holky pak jdou do hodiny a já si půjdu zaběhat po nějaké kopcovité čtvrti. Na odpoledne program už máme, zaplatili jsme si komentovanou prohlídku po nástěnnejch malbách v Málaze. Asi to bude zajímavý.

Můj běh začíná, tak jako obvykle, v parku. Sem tam si vyfotím potvoru.

Původní myšlenka byla, že vyběhnu sem na ten kopec, ale pak jsem to vzdal a zbaběle se vymluvil na vedro. Bylo skoro 39°C.

Doběhl jsem k jakémusi komplexu, o kterým jsem si myslel, že by to mohl bejt kostel, ale bylo to jen jakési hnízdo pro turisty.

Nakonec mě to zase vyplivlo na ulici, kde jsem si navykl kupovat pivo Cruzcampo v plechovce. A to jsem taky udělal, byl jsem mokrej jako myš? Teď mě napadá, proč se říká mokrej jako myš. Je to divný.

Vyběhnout schody.

A jako kdyby to město tušilo, že odpoledne bude komentovaná prohlídka po nástěnných malbách, tak se mi vnucovalo i svými málo profláknutými dílky určitě ne propagované historiky umění.

Graffiticky vystajlovanej klub. Ale protože je dopoledne, je zavřenej.

Kdybych nebyl tak zpocenej, dal bych si v růžové kavárně kafe, ale nechci smrdět jinejm.

Pro mě je zdatným graffiťákem i rez. A mnohdy velmi umělecky založená.

Běžím zpátky, abych stihl autobus na exkurzi. Divný je, že tudyma jsem ještě neběžel. Mám být nervioso?

Ten havran tudy asi letěl taky poprvé.

Poslední schody a jsem zas doma.

Doma, pod obrazem Picassa, místního rodáka.

Autobus nás veze do prudkýho kopce do jakési čtvrti, kde jsem zatím ještě nebyl. Autobus je kupodivu docela plnej. Nakonec nás vysadí v úzké uličce a odjede. Náš průvodce si nás spočítal a začíná s výkladem. Ztrácím se poprvé u barevnýho holičství.

Ztratím se jim ještě ten den několikrát. Je to moje specialita, chodím, kam mě táhne objektiv, což nikdy není stejná trajektorie, jakou se ubírá hlavní skupina.

Rafy, co nám o muráles vypráví, tuhle krásnou malbu ignoruje, já ale nemůžu. Foťák mi to nedovolí.

Dle Rafaela je v této čtvrti hodně domů zasaženejch zbytky starodávných (nejen starodávných, dodávám já) muráles. Památkáři se docela snaží, aby to majitelé objektů nějak nedojebali, ale ne vždy se jim to podaří. Ony totiž některý něžný a téměř již neviditelný ozdoby vypadají jako praskliny nebo blbá čmáranice a majitel to pod rouškou tmy normálně přemaluje a hotovo.

Tady toto je typická kresba z dávna. Vchod do budovy je ozdobený 3Dkresbou korintskejch (nebo dóŕskejch?) sloupů. Vypadá to přesvědčivě. Zblízka je vidět, že to je jen načmáraný na omítce. A je to pěkný.

Zase jsem se ztratil.

Rafael projevuje radost nad tím, že jsem se zas našel.

Tohle muráles není.

Víc než muráles mě zajímají drobný příběhy z ulice. Co se asi odehrává za zděšenými pohledy?

Kolem tohoto výstižnýho extrémně minimalizovaný muráles prošli všichni bez povšimnutí.

Půlky domů.

Rafael mi tvrdí, že toto patří mezi muráles. A já mu věřím.

Tady máte detail, kterej to potvrzuje. Byli to fakt machři.

Odpolední klid.

Nemuráles.

Proti vedru používají hezký rolety.

Některý nástěnný kresby jsou už docela na hraně existence. Zastavit to asi nejde. Jednou, a nebude to dlouho trvat, to zmizí úplně.

Některé hodně vyšisované jsou zrestaurované. A podle mýho dost dobře zrestaurované.

Muráles s názorem.

Muráles na roletách od krámků a malejch obchůdků jsou vlastně po celým Španělsku. Patří to i k docela příjemnejm byznysům. Místní umělci za výzdobu dostávají zaplaceno. Vzpomněl jsem si na Sevillu před pěti lety, kde jsem pozoroval mladých malíře, jak ze štaflí budoval na roletě Einsteina i s jeho věhlasným úšklebkem. Než jsem odjel domů, Albert byl hotovej.

Zcourali jsme se až dolů k centru. Do čtvrti, kde se narodil jejich slavnej rodák a můj oblíbenej Pablo Picasso. Tohle je jeho bronzová socha před barákem, kde se narodil.

Je celej ošmatlanej, protože se s ním každej fotí.

ElektroCykloturisti.

Muráles okolo balkónovejch dveří.

Vylezla kráva a slušně pozdravila.

Ještě je moc brzo, malý hospůdky v úzkejch uličkách se zaplní až za dvě hodiny.

Vchod do chrámu hlídá paní na vozíčku a vybírá milodary na přilepšenou.

Další nástěnný klenot.

I tohle jsou muráles. Jsou novodobé, barevné a i docela pokleslé, jenže já mám pocit, že to sem zkrátka patří.

Dobrý je, že jsme se pomaličku přes starý murálesy a Picassa přesunuli až do čtvrti SOHO. Ta je muráles plná k prasknutí.

V SOHO kavárny jedou celodenně a naplno.

Místní SOHO vzniklo po vzoru toho New Yorkskýho. Vzniklo po revitalizaci staré zanedbané tak trochu vybydlené čtvrti na čtvrť uměleckou v rámci projektu MAUS (Málaga Urban Art Soho), kterej se datuje do roku 2013.

Různá SoHa jsou skoro všude po světě. V New Yorku ji najdete ve čtvrti Bushwick v Brooklynu. V Melbourne se nejžhavější oblast pouličního umění nazývá Hosier Lane. A v Londýně to je čtvrť East End, pravděpodobně jedno z největších muzeí umění pod širým nebem na světě. Španělsko nezůstává pozadu a Malaga je jedním z hlavních hrdinů čtvrtí SOHO.

Libo-li blůzičku s Marlen?

Ani SOHO se neubránilo pokleslé krávě Ale Hope.

Starý zaprášený krámky se snaží dorovnat lesklý obchody svou autentičností.

Začínáme mít hlad, ale prohlídka zdaleka neskončila.

Líbí se mi tu.

Fragmenty.

Průvodce mě navnadil na SOHO, poznal jsem to, protože jsem tu už jednou byl, ale pak nás odvlekl do historičtější části Málagy, aby nám ukázal ty "doopravdický" muráles.

Mám podezření ze spojení starého s novým.

Kouří se tu daleko víc než třebas v Česku.

Plakátový flamenco. 3D papírové muráles.

Černej pták Dala Easta na Alameda Principal 25.

Vyfotit, vytisknout, koupit spreje a nastříkat na zeď. Jenže já to neumím. Zatím. A asi to tak i zůstane.

Zeď od katalánskýho streetartera Aryze na boku hotelu Bahía.

Místní čtvrti SOHO hodně ve věhlasnosti pomohlo i Teatro Soho Málaga, které si tu založil místní rodák Antonio Banderas.

Co mi to jenom... Autor je prej neznámej. Ale znáte to, lidi toho zatají.

Náš průvodce streetartem Rafael.

Boamistura.

Ofélie od slavnýho Boamistury.

Autorem je Boamistura.

Boamistura

"ROA je chameleon" v ulici Casa de Campo.

Tady řádil D*FACE. Moc se o něm nedozvíte, protože streetarteři o sobě neradi dávají vědět informace pro bulvární plátky. Rádi zůstávají tajemní a maskovaní. Stačí připomenout třeba Banksyho nebo našeho TIMO.

Já mám slabost pro tento druh rychlého sdělení. I s bezpečnostní druhou línií. Tedy v tomto případě doplnění, že se jedná o psa.

Zkusím do toho pouličního umění vnést trochu, jak by řekl pan profesor Klaus, nezmatku.

Graffiti: obvykle se skládá z písmen. Dělá se to sprejem nebo fixy (markery) a v mnoha případech nelegálně, ale ne vždycky. Autoři píšou svý jméno (tag) a to dělají po celým městě, aby o sobě dali vědět a umístili svůj štítek vícekrát než ostatní.
Městské umění: zahrnuje veškeré umění, které se dělá na ulici, s povolením nebo bez něj. Lze použít mnoho technik, jako je šablona, ​​samolepka, plakát nebo nejznámější forma: muralismus. Muralismus jako hnutí je přítomen po celém světě, většinu času legálně, ale městské umění bývá často označovaný jako nezákonný
Street Art: termín z angličtiny, který hovoří o městském umění (včetně graffiti). Obvykle si člověk představí pouze nástěnné malby, ale terminologie street artu také říká i o jeho čtyřech počátečních větvích: graffiti, dj, hip-hop a rap.

Obraz vlevo je Pilot slavnýho strýťáka D*FACEho. Černý oko, to je zlo, modrý oko je jeho protikladem. Někde v malbě je ukrytej i jeho podpis. Obraz vpravo vytvořil OBEY. Je to portrét jeho holky, a protože jde taky trochu o klasickou revoltu a touze po změnách a revolucích, neodpustil si nadpis MÍR A SVOBODA.

Ano, tohle všecko je SOHO a je tu sympaticky a je tu na co čumět a je tu i někoik docela dobrejch výstavních síní. SOHO není nuda. Název SoHo pochází z New Yorku ze spojení oblastí South a Houston, kde byla vytvořena umělecká čtvrť s umělci jako Keith Haring nebo Basquiat.

Komentovaná prohlídka skončila, stojíme před nějakým hotelem a čekáme na autobus domů. Můj návrh, dojít to pěšky s tapas a pivem cestou, neprošel. Na křižovatce se na červenou baví dva pouliční umělci.

San Anton je vidět odevšad.

Jsme zas "doma".

No a svatej Tonda mě opět provokuje. Čím dál víc toužím po tom se tam podívat.

podpis


Foto-haiku ze Sevilly, ze čtvrti Macarena


Tanya a Tibor.

Irena: "Tak, a já jsem si koupila maliny a dám si ananas."

VŠECHNO VŽDYCKY NĚJAK DOPADLO - TAK ZAČÍNÁ
jedna z našich oblíbených šlitrosuchovek, nebo suchošlitrovek...
Choroby se rozprostřely, mezi lidem se míchá kdeco s covidem a zdá se, že strach
už většinu tolik neovládá. Je to jenom dobře.
Přece jenom se mně ale zdá, že by si mnozí prskající a kašlající mohli dát na xicht roušku,
když jedou městskou dopravou. Sama jsem to tak udělala a měla lepší pocit,
že to ode mně na lidi nelítalo, nebo aspoň ne tak moc.
Když tak to chrchlání v trolejbusu poslouchám - a někdy je to vážně síla, je mně líto, že nejedu na velocipédu. Jak se tak koukám z okna, ještě dlouho to na kolo nevypadá, poněvadž teď je na silnici nepředvídatelně. Hlavně často kluzko a na to si dávám bacha. Před mnoha lety jsem při podobné situaci málem spadla pod traktor. Fuj, ta představa...
Vydržím, asi si vybuduju protilátky, ale na kolo se těším!

V BRNĚ EXISTUJE SPOLEČENSTVÍ S NÁZVEM SAUNA
a nedávno pod patronací Mirka Klepáčka pořádalo setkání v Domě tří šlechtičen.
Jerka byl požádán o zvučení a tak jsem se přišla taky podívat.
Nejdřív krátce a vtipně pohovořil Miloš Štědroň. Letos slaví osmdesátiny!


Pak byli pozváni na pódium členové sauny, samí zasloužilí pánové a byli obdarováni řádem zlatého kartáče.


Charismatický člověk vykukující za Mirkem Klepáčkem je brněnský malíř a spisovatel Pavel Čech.
Díky Klepáčkovi a jeho nakladatelství Sursum jsme měli tu čest se seznámit s nádhernými knížkami, které Pavel Čech tvoří - a že jich je!
Naše vnoučátka znala jeho Příběhy pavoučka Čendy skoro nazpaměť. A co teprve jeho komiksy
a spousta dalších nádherných děl - však si ho zadejte v googlu a uvidíte.


Po okartáčování a představení novinek z nakladatelství Sursum nastoupil stréc Milan Klapetek
s plamenným projevem a nejen poučil, ale pobavil návštěvníky akce.


Na závěr zahrál a zazpíval Luděk Běťák. Krásně, s citem a s óbrovskó siló.


Bylo i vínko a všelijaké dobroty, mudrovalo se a jeden z účastníků se optal stréca Klapetka,
proč už dávno nesedí na hradě. To by byly projevy!

V KÁZNICI JSME ABSOLVOVALI POSLEDNÍ VEČER
Z CYKLU

Básníci v káznici.

Tentokrát přišli lidi! Jméno Jan Zahradníček asi oslovuje naléhavěji a je to dobře.

Zdislava Začalová

Vladimír Krátký

Tak vypadala připravená scéna. Další herce (Michala Bumbálka a Lukáše Riegra) už jsem nestihla vyfotit, poněvadž jsme šli "na plac".
Prostředí je to nádherný, praskající kamna vytvářejí kouzelnou atmosféru!


Pánové prý chystají na příští rok další cyklus, a tak se můžeme opatrně těšit.

VZPOMÍNÁME NA BABIČKU JURŮJOVOU
Odešla v sobotu, nejstarší z rodu Jurůjů...
Chodívala na naše račické akce, rádi jsme se s ní potkávali.
Lucka se postarala o oznámení, zvládla to krásně!


Dada a spol.

Milí příznivci Black Uganda Choir
Přijďte se za námi poveselit a zabroukat si písně, nejlépe se sklenkou něčeho teplého na zahřátí

UŽ DNES - v neděli 4. prosince v 15:00 na Zelném trhu - I. adventní koncert
ZA 14 DNÍ - v sobotu 17. prosince v 15:00 na Zelném trhu - II. adventní koncert

A hlavně, nepropásněte v pátek 6. ledna v 19.00 náš tradiční
Novovýroční koncert a jam session v orlovně Brno-Obřany
Čeká vás dalších 33 oblíbených písní, na které se při výročním koncertě nedostalo
V říjnu jsme zpívali písně, na kterých byla v kapele nějvětší shoda, tentokrát dojde na písně na přání, oblíbené kousky jednotlivých členů, kapely.
BUCH s vámi!

Skrytá tvář české literatury:
Jan Zahradníček
Cyklus večerů s poezií duchovně orientovaných básníků
Skrytá tvář české literatury je cyklus deseti večerů s tvorbou deseti duchovně orientovaných básníků. Dva herci a pedagogové JAMU Lukáš Rieger a Michal Bumbálek, které spojuje společná zkušenost diváků i účinkujících s podobnými pořady v nedávno zaniklém Divadle U stolu Františka Derflera, si ke každému večeru zvou další hosty – recitátory, hudebníky i znalce života a díla daného básníka. Živé setkání nad tvorbou daného autora se odehrává ve stolárně v objektu bývalé káznice na Cejlu (vchod z ulice Bratislavská), v prostředí, které zážitek z poezie ještě zvýrazňuje.
Cyklus je zahrnut pod projekt Básníci v Česku jako součást projektu Básníci v káznici, který již několik let přivádí do bývalého vězení poezii a literaturu prostřednictvím různých uměleckých forem.
Zveme vás na poslední z letošních večerů tohoto cyklu v pátek 9. 12. 2022 v 19.30, tentokrát se setkáme nad tvorbou básníka Jana Zahradníčka. Účinkovat budou herci Lukáš Rieger, Michal Bumbálek, Zdislava Začalová a Vladimír Krátký, úvodní slovo má Tomáš Kubíček, hudební doprovod Dada Klementová.

Vstupné: 150 Kč (studenti, senioři 80 Kč)

Nové výstavy v Domě umění i Domě pánů z Kunštátu

Konec roku přinese do Domu umění města Brna hned pět nových výstavních projektů a první ročník knižního festivalu. Přijďte si zpříjemnit adventní čas ve společnosti umění!

VÝSTAVY V DOMĚ UMĚNÍ
Hlavní výstavní sály v prvním patře budou od 30. listopadu do 19. března patřit výstavě Mileny Dopitové Příští zastávka je na znamení. Multimediální projekt vzniklý speciálně na míru zvoleným prostorám reflektuje otázky udržitelnosti kulturní, národní i etnické identity a je působivým vyprávěním o síle lidské paměti, o překonávání duality těla a mysli a o nestabilitě dnešního světa. S výstavou se můžete blíže seznámit na komentované prohlídce s kurátorkou Martinou Pachmanovou ve středu 14. prosince od 18 hodin.
Ve shodném termínu bude v Galerii Jaroslava Krále k vidění společná výstava malíře Pavla Preisnera a architekta Svatopluka Sládečka O otcích, kterým děti pomáhají vyrůst. Jak název napovídá, jejím ústředním tématem je otcovství, konkrétně proces sebedefinice autorů v této roli a jak se promítá do jejich umělecké tvorby. Zmíněné výstavy doplní od 16. prosince ještě Umění měnit Brno, v němž Kancelář architekta města Brna představí již uskutečněné i do budoucna plánované projekty a další zajímavosti ze své činnosti.

VÝSTAVY V DOMĚ PÁNŮ Z KUNŠTÁTU
V galerii G99 bude 6. prosince od 18 hodin slavnostně zahájena výstava ART & BUSINESS, v níž multimediální umělkyně Monika Fryčová představí své dva dlouhodobé projekty, performance Kiosk108 a Pure Mobile vs. Dolce Vita. Název výstavy odkazuje k polaritě umělecké autonomie a všudypřítomné byrokracie.

O týden později, tedy 13. prosince, se návštěvníkům otevře výstava výrazné osobnosti brněnské umělecké scény - Jana Zuziaka. Expozice Insiderství outsidera představí průřez autorovou tvorbou od 70. let po díla vzniklá po roce 2010.

BRNO BOOK OPEN
Ve čtvrtek 8. prosince se v Domě umění ve spolupráci s Galerií TIC a Nakladatelstvím VUTIUM uskuteční první ročník festivalu knih o umění, designu a architektuře Brno Book Open. Prezentace a křty knih, sítotisková dílna, slevy na publikace a mnoho dalších lákadel bude na návštěvníky čekat v prostoru foyer a studia od 14 do 20 hodin.

Po krátké pauze ožije Dům umění města Brna novými výstavami

Předposlední měsíc roku bude ve znamení příprav nových výstav jak v Domě umění, tak v Domě pánů z Kunštátu. Poslední výstavou z letního bloku, kterou lze v těchto dnech ještě navštívit, jsou Osobní mytologie - ideální příležitostí bude například středa 9. listopadu, kdy od 18 hodin proběhne komentovaná prohlídka. Tato událost bude zároveň symbolickým rozloučením, jelikož výstava bude v Domě pánů z Kunštátu k vidění již jen do 13. listopadu. První nové výstavní projekty pak přinese konec měsíce, kdy budou v úterý 29. listopadu v 18 hodin slavnostně zahájeny výstavy Mileny Dopitové a Pavla Preisnera a Svatopluka Sládečka.

MILENA DOPITOVÁ: PŘÍŠTÍ ZASTÁVKA JE NA ZNAMENÍ
30. 11. 2022 - 19. 3. 2023
kurátorka: Martina Pachmanová
Multimediální projekt Mileny Dopitové reflektuje otázky udržitelnosti pevné kulturní, národní a etnické identity, jejich možnou komunikaci a spojování. Tematizuje ambivalentní povahu lidské existence v postindustriálním, konflikty zmítaném světě, která osciluje mezi touhou po diverzitě a strachem z neznámého. Ve vizuálně silném aranžmá výstavy klade před diváka dilema, zda setrvat v rozjeté, pohodlné a zdánlivě bezpečné jízdě, anebo s rizikem nebezpečí vystoupit, vykročit do neznáma, odpoutat se od zaběhnutých stereotypů a pokusit se na novém místě hledat nové cesty ke skutečnosti, k sobě samotnému i ke druhým.

PAVEL PREISNER, SVATOPLUK SLÁDEČEK: O OTCÍCH, KTERÝM DĚTI POMÁHAJÍ VYRŮST
30. 11. 2022 - 19. 3. 2023
kurátor: Rostislav Koryčánek
Naléhavé otázky spojené s prožíváním otcovství jsou tématem výstavy, která spojuje dva dlouholeté zlínské souputníky - malíře Pavla Preisnera a architekta Svatopluka Sládečka. Oba umělci důvěrně znají tvorbu toho druhého, navzájem se ovlivňovali a o své tvorbě diskutovali, což vytvořilo důležitý bod v koncepci výstavy. Ke zvolenému tématu otcovství se pak každý z nich staví ze své specifické pozice - Pavla Preisnera zastupují obrazy ze série, která vznikala více než tři roky, a Svatopluk Sládeček vytvořil objekt, který bude prostorovým pandánem vystavených obrazů a fyzickým prožitkem otcovského údělu.


Pro další důležité informace o Geniu noci klikněte sem.

Vážení adresáti,
po delší době jsem se opět "rozhoupal" k organizaci hudební akce. V sobotu 10.12.2022 spolupořádám s Městským kulturním střediskem v jeho sále tzv. Den svobodného jazzu v Tišnově, a to na počest 40. výročí prvního tišnovského koncertu Free Jazz Tria Olomouc v roce 1982. Na akci postupně vystoupí: Emil Viklický (piano) & Petr Dvorský (kontrabas), Free Jazz Trio Olomouc a kvartet Wróblewski, Janoušek & Co.
Doufám, že Vás pozvání na tuto akci zaujme a že se při ní osobně potkáme. Budu se samozřejmě ještě připomínat a informovat Vás i o předprodeji, jakmile bude spuštěn.
Těším se na Vás!
Václav Seyfert st.