První prase
(info ze štědrejch dní)

Normálně to bejvá tak, že první prase je stejný jako to poslední loňský. Je to hlavně z důvodů lenostních, že jako zabíjím dvě prasata jedním péefkem. Tentokrát Roušovna prozradila, že by strašně moc chtěla, aby v prvním praseti byly fotky z předštědrovečeního i štědrovečerního dne u JaJ a u nás. Aby se na ně mohla kouknout, a tvrdila, že i ostatní se rádi podívají. Asi třicet vteřin jsem se snažil bránit zuby nehty. Argumentoval jsem neudržitelným nápadem, že to tak dělám každej rok. Pak jsem ale usoudil, že držet se zvyklostí je cesta do rosolu, a taky mi dělá radost, dělat Olině radost. Netradičně začínám první prase obrazovou reportáží z našich štědrých dní. Kdo by se chtěl kouknout na ta PF, ať si klikne sem.

Prosinec byl potrhlej. Místo uklízení a mytí oken a pečení cukroví jsme si s Roušovnou zajeli na 14 dní do Sevilly. Byla to akce školní, já jsem si zaplatil soukromě pobyt i cestu, protože rád s Roušovnou cestuju. Cestou do Španěl jsme si přivlekli i nějakou virózu, takže ze 16 studentů jich během 14 dní 12 ochořelo. Roušovna je obíhala s teploměrem, dokonce jsme měli i slevu na léky v lékárně za rohem a Olina si zkusila i úředničinu ve španělským zdravotnickým zařízení. Prej zlatý Česko, Španělé umí ještě větší fronty a čekačky. Všecko nakonec dopadlo dobře a my se vrátili pár dní před Štědrým dnem zpět do Prahy. Všude nasněženo a kosa. Tam v Seville sice několikrát denně pršelo, ale nebyla kosa.

Po návratu jsme si museli z obýváku udělat sušárnu, aby nám všecko uschnulo, protože za pár dní jsme jeli za Jíťou a Jirkou do Lhotky na předštědrovečerní večeři. Loni se nám to osvědčilo.

U JaJ jsme se sešli v tradiční sestavě, jen Honza s Robynne mají omluvenku, jsou v Mexiku, tak jsme si jen kolektivně poWhatsAppovali.

Bibi přijela se svým Honzou.

Maminkovský očuchávání vlastních dětí.

Příprava předštědrovečerní večeře byla v plným proudu.

Boris s Bobíkem zkoumají, jestli je drsnější velká černá máma nebo Karolína Rozrejvač. Big Black Mamma, Carolina Ripper - chilli. Spor zůstal nerozřešen.

Obíračky hlav jsou něco jako babky, co derou peří. Tlachání při obírání je povinností.

Čím dál víc to vypadá slavnostně.

Jíťa dokonce napekla i několik druhů cukroví. Jirka zase sehnal tři malý kapry. Velkej kapr smrdí bahnem, loni jsme měli právě obrovskýho. Letošní verze, tzv. sardinková, alias čudlová, se vydařila. Jirka ty malý kapří čudly dělal v marinádě s česnekem a šalvějí. Bylo to výborný. Dokonce i Olina, která kapry ráda nemá, si je pochvalovala.

Čudlové z rybárny v Řevnicích.

Obývák u JaJ se plynule zaplnil člověčenstvem.

Řešily se jen zásadní věci - píčoviny.

Adéla, Jituš a Helča. Pečou mafiny.

Poslední drobný přípravy před večeří.

Třeba rybí polívka je v této sestavě poměrně složitej proces. Boris a Bobík rybí polívku nežerou, my jo, Jíťa má taky nějakou dietu, tak jsme to připravili do dvou hrnců, zeleninová a rybí bez zeleniny. Kdo rád vánoční rybí, dostal z obou kastrólů, kdo ŕyby nerad, jen z jednoho. Metoda se osvědčila. Za totáče by z nás měl ředitel RaJ Jiří Paroubek radost. Žádný zbytky.

Za pár sekund usedáme...

Jíťa, dirigent, kontroluje z piedestalu rozložení orchestru.

A je po večeři. To bylo příprav, to bylo tanečků. A najednou to je sežraný. Marnost nad marnost.

Krátký odpočinek před rozdáváním dárků.

Začíná rozbalování.

A taky chlubení a zvědavý očumování.

V našich kruzích většinou vítězí knihy.

Jirka se převlíkl do jeruzalémského a rozdává dárky.

Knihy, knihy, samý knihy.

Je po všem, je čas na čaj.

A plzeň.

A knihu.

Hraje nám hudba ze starejch gramodesek. Mám radost, že jsem mohl část své sbírky předat dál.

Kniha a noha.

Jíťa, Olina, Jirka. Pak jsme šli všichni spát, ráno jsme si udělali snídani, omazlili kočičky a vyrazili do metropole. Jíťa s Jirkou za rodiči na Spořilov, my k nám dom.

Aby to nebylo sousedce Miladě líto, tak si taky přivodila nějakou nemoc, tak jsme jí šli popřát jen tak ve dveřích hlavně to zdravíčko do Novýho roku a tak.

Na oběd je už pozdě a na večeři moc brzo, tak jsme se sebrali a šli ke Svépraváku.

Je sice ještě pořád zamrzlej, ale to Helču a Bibi nemůže odradit.

Většinou se na Vánoce koupou v nějakým rybníku. Loni se koupali poblíž Kladna, letos se chystají pokořit Svépravák.

Bobík jim rozkloval led, aby mohly holky do vody.

Vykouklo sluníčko a udělalo se modro.

Molo a módní přehlídka prdelí.

Holky tam vlezly, a dokonce se tvářily skoro inertně.

Bobík si zacvičil a šli jsme zase dom.

Čas na štědrovečerní večeři číslo 2 se přiblížil. Jen Bibi ještě musí zkusit poskládat děsně složitou Bobíkovu rubikovu kostku. Podvádí pomocí Youtube.

Boris.

Ovoce.

A Bobík s dědou.

Ke štědrovečerní večeři máme kachnu se zelím. Je neuvěřitelný, kolik toho Bobík s Borisem sežerou.

Letos jsme dokonce ani nesklízeli ze stolu krabičky, koření, banány, kytku, prkýnko... Po večeři jsme se čučeli na docela dobrej film The Trial of the Chicago 7. V neděli byl k obědu losos a pak mlaďoši odjeli do Kladna.

V pondělí jsem si šel zaběhat a pak znova a znova. Při jednom z posledních běhů v tom uplynulým roce jsem, nevím proč, neodolal volání gymnastickýho koutku a zkusil si na kruhách, já - bejvalej gymnasta, udělat dva podvodné shyby. Jsem slabej jako věchýtek. Ne, nebojte se, nejde o žádný předsevzetí do novýho roku, byl to jen takovej okamžitej a hodně blbej nápad.

Pak už se přiblížil poslední den roku. Byli jsme sami, a proto jsme si mohli dovolit ho neslavit. Vzpomínali jsme na jeden vypečenej Silvestr na chalupě v Ostružné, kdy někoho z nás napadlo udělat na večer jen jeden obloženej chlebíček pro všechny na chalupě. Umístili jsme ho na ozdobnej velkej tác a dali na slavnostní stůl. Bylo zajímavý, že ten jeden chlebíček vydržel dýl než celý plato chlebíčků, protože bylo každýmu, kdo přišel, blbý sežrat poslední chlebíček. A přitom byl první. Letos, vlastně s ohledem na to, kdy to píšu, loni, jsme to ještě vylepšili. Ani jsme ho neobložili. Zkrátka starší oschlá silvestrovská veka a burák. To mi ale nebrání v tom, abych vám všem nepopřál co nejvíc splněnejch přání v roce 2023. Mým největším přáním pro letošní rok je, aby válku Putin potupně prohrál, a druhý přání, aby nebyl Babiš prezident.

Příští WWWiditelný prase bude opět z Lofot. Čvrté pokračování od Honzy Kurky.