Málaga
(zastavení dvanácté - Na Hrad)

Než se ve vzpomínkách zase ponořím do jihošpaněskýho koloritu, musím se tu svěřit s tím, že jsem nadšenej z toho, že Zeman šel konečně po deseti útrpnejch nekonečně dlouhejch letech z hradu do prdele a nastupuje chlápek, kterej je mi nesmírně sympatickej. Zatím se na jeho prezidentování moc těším. Samozřejmě, že tu je i poměrně velká armáda nasranejch a nespokojenejch obyvatel Česka. Svolávají všelijaký protestní akce, což je v pořádku, my Milionchvilkaři jsme se taky scházeli každou chvíli. Jediný, co mě fascinuje, jak strašnej rozdíl je mezi účastníky obou táborů. Třeba ta poslední pod vedením Rajchla, ta co se pokoušela bez placení navštívit Národní muzeum, furt jen skandovala "Je to v hajzlu, je to v hajzlu!" a nepřehlídnutelná část demonstrantů byla ozdobená proruskejma symbolama, Zetkama, ruskejma vlajkama a podobně. Je směšně hrozný, když takový stvoření slintá, že je vlastenec a Čech a mává zuřivě ruskou vlajkou. Vzniklo nové české slovíčko, jehož autorem je kupodivu ten jalovej slovenskej bača, co v Česku prodává svým důchodcům ty nejdražší potraviny, jo ten, co prosral prezidentskou kampaň. To slovíčko je Chcimír. Místní pořadatelé protestní akce "Je to v hajzlu" prodávají triko s nápisem Jsem Chcimír za 500 Kč a fialovou kšiltovku za 450. Inu, Česko proti bídě. Ale vraťme se k tomu příjemnějšímu.

A ještě něco, konečně se mi podařilo navzdory prokrastinačním procesům dokončit novou povídku. Najdete ji v sekci "Prasečí knihovnička" a jmenuje se V Oranienburgu ne! A nebo můžete kliknout sem.

Holky jdou zase do školy, tak se po snídaní vydám na malej oběh nejbližšího lesoparku.

Pak si koupím v bazáru malou plechovku piva a vyrážím taky, jako Petr Pavel, na Hrad. Po cestě se potkám i s klasickou literaturou.

K podhradí to je necelé 4 kiláky.

A taky se jde kolem místní bejčí arény, která je ale nějaká rozesratá a poměrně velkoryse se rekonstruuje.

Dopoledne mívají slevy důchodci, tak vždycky udělají frontu a jdou se podívat dovnitř. Jednou jsme v podobné aréně byli s Olinou taky na exkurzi, ale to bylo v Seville. Bylo to docela zajímavý.

Pod Hrad jdu promenádou, kterou sympaticky stíní stromy a neproudí tu davy lidí. Co je však nápadné, skoro nikdo se nemračí. Na Václaváku na akci "Je to v hajzlu" by asi byli považovaní za provokatéry.

Ženský tu jsou velice elegantní.

A nejvíc jim to sluší na motorkách, skútrech a mopedech.

Je to pro ně tak samozřejmá věc, že si díky červenejm na křižovatkách můžou nerušeně chatovat se svými milými.

José Moreno Carbonero se narodil 24. března 1858 a zemřel 15. dubna 1942. Španělskej malíř a dekoratér. Významnej člen malířské školy v Málaze je považovanej za jednoho z posledních velkých malířů 19. století. Byl to slavný portrétista, kterýho zbožňovala hlavně místní smetánka. Kromě portrétů maloval i žánrový scény a krajiny, dost oblíbený veduty a samozřejmě zátiší. Byl uznávanej nejen v Málaze a v celým Španělsku, ale i ve světě. Jeho díla visí v Paříži, Budapešti, v Jižní Americe v Buenos Aires a taky v Chicagu. Samozřejmě, že nechybí ani v madridským Pradu. Získal spousty ocenění.

Museo Provincial de Bellas Artes.

Nějaká kytka.

Vydrápat se nahoru je docela fuška. Není to místo pro lidi s hendikepem.

Hromada schodů.

Alcazaba byla postavena na svazích hory Gibralfaro, kde již byly nějaké fénicko-punské pozůstatky. Tato pozice byla důležitým strategickým obranným bodem města.

Výhled dolů na přístav Málaga je ale úchvatnej.

Když jsem tu byl minule, odehrávala se tu jakási luxusnější svatba. Je prej dobrým zvykem několikrát tenhle kruháč objet v Rolls Royce. Ale to je výsadou jen těch bohatších. Kdyby bylo na mně a byl bych k tomu ještě nehorázně bohatej, tak bych se na objíždění toho kruháče tak jako tak vysral.

Uprostřed kruháče je fontána, která se jmenuje Fuente de las Tres Gracias. Fontána tří nymf. Dílo Antoina Durenna. Původně stála někde úplně jinde a furt ji někam přemisťovali. Je litinová, tak se dá dobře rozebírat a znova skládat. Tady na tom místě je od roku 1914.

Ale mě samozřejmě víc zajímá výhled na tu mou vyzývavou horu. Stala se mým místním milníkem.

Z citadely je krásnej výhled na skoro všechny strany Málagy.

Dnes má Citadela rozlohu 15 000 metrů čtverečních, ale během islámskýho období byla o hodně větší. Alcazabu postavili muslimové během jejich okupace Pyrenejskýho poloostrova ve středověku. Stavbu zahájila dynastie Hammudidů. Nicméně, kategorizovat to jako středověkou pevnost to nespraví, je to složitější. Počínaje 18. stoletím vojenská funkce Alcazaby skončila. Nahrnuli se sem civilní obyvatelé a místo se stalo okrajovou čtvrtí Málagy. Počátkem roku 1933 byli pod vedením Leopolda Torrese Balbáse obyvatelé evakuováni (rozuměj vyhnaní) a začala obnova Alcazaby spolu s archeologickými výzkumy. Říká se, že to je pravděpodobně nejdůležitější vojenská pevnost z hispánsko-arabského období, postavená v letech 1057 až 1063.

I tady řádí debilní visací zámkaři.

Přehledný výhled na arénu.

Neodolal jsem a udělal si panorama z asi 16 fotek po 47MB s překrytím. Velikost panoramatu v tisku může být přes 5 metrů. Počítač na mě byl při skládání nasranej, ale muzika nezakopávala.

Pohled doprava.

A slavná "Iglesia Catedral de la Encarnación". Nevím proč, ale ten pohled na největší katedrálu ve mně budí dojem, že jde o vybombardovaný město.

Myslím, že se tu brzy odehraje nějakej hodně velkej koncert, ale jen se domejšlím podle stage.

Místo návštěvy Hradu jsem se rozhodl, že se spustím kozí stezkou zpátky do města. Podle mapy a i dle lakonicky umístěnejch turistickejch značek to je ofiko turistická trasa. Ale nikoho jsem na ní nepotkal.

Jde se lesem, trávou, křovinama i kolem drolících se skal.

Pomalu se šinu do města.

Loď plná turistů.

Takhle klikatě se tu vine jedna pláž za druhou. Desítky kilometrů.

Poslední šutry.

Poslední nakloněný stromy.

Poslední spočinutí.

Poslední činžáky s posledníma trenclema.

A jsem zase dole u moře. Fotbálek zatím nikdo nehraje, je dost vedro a práce ještě neskončila. Pláže jsou docela prázdný.

Holubář se svým stádem.

Sraz s dámama v hospodě.

Kromě naší oblíbené hospůdky u moře chodíváme ještě s dalšími kolegyněmi od Roušoven do takové restaurace, kde mívají výbornou polívku a nějaký mořský potvory a skvěle vychlazený pivo. Pivovar Mahou vaří pivo už od roku 1890. Čeští pivaři by určitě měli spousty výhrad, a proč taky ne, vždyť my jsme experti na skoro všecko, ale nám, neználkům, to pivo chutná. Je docela lehoučký, na mě málo hořký. A s tím vychlazením to není taky úplně pravda. Tady se chladí především sklínky na pivo, takže když se načepuje do toho předchlazenýho krígla, hned se celej orosí, předá tu kosu pivu, a kdybyste to pivo vypili rychle, tak je dobře studený. Proto je lepší si tady v tom vedru dávat malý piva než velký. Pivovar Mahou vaří 6 druhů: klasický Mahou, Mahou 5 hvězd, Mahou Sin, Mahou Negra, Mahou Mixta a Mahou Radler. Tady měli to pětihvězdičkový. Pivovar Mahou se v roce 2020 spojil s jiným známým místním pivovarem San Miguel. Skupina se teď jmenuje nápaditě Mahou-San Miguel

Máme za sebou už větší půlku vymezenýho času, kam to bude příště? Nechám se překvapit, stejně jako se nechejte vy.

podpis



Tanya s bráchou a plyšákama.


CKK SLATINA TRÁVÍ JARŇÁKY
ve Spálené dolině Na Šindľovci. Jirka s Kiki lyžují a Dada s Vincentem chodí na zdravotní vycházky, poněvadž tento dobírá antibiotika. Rozhodli jsme se porazit streptokoky zdravým vzduchem a možná se to podaří.
Toto krásné místo jsme navštívili díky skvělému nápadu Štefana Jány! Velkó poklonu skládáme.
Následující foto i s komentářem pořídil pan Jé!

Kiki se povedlo hůlkama vyznačit hlavní hřeben Roháčů, od hůlky v pravé ruce Rákoň, Volovec nad hlavou má Ostrý roháč dál vpravo je pokračování překryto bližší západní částí podkovy.

Dada a spol.

Skrytá tvář české literatury II: Petr Borkovec


Uvádíme cyklus večerů věnovaných významným českým básníkům s tvorbou pěti duchovně orientovaných básníků dvacátého století a pěti současných autorů souznějících s jejich dílem. Projekt Básníci v Česku herců Michala Bumbálka a Lukáše Riegera vzniká ve spolupráci s projekty Káznice žije spolku Tripitaka a Básníci v káznici spolku Odjinud.

Další z večerů se bude konat ve středu 22. 3. 2023 a máme radost, že budeme moci přivítat básníka Petra Borkovce, který svou tvorbu sám uvede.

Káznice, Bratislavská 68, Brno
Účinkují: Lukáš Rieger, Michal Bumbálek, Růžena Dvořáková, Veronika Šupejová
Úvodní slovo: Petr Borkovec
Hudební doprovod: Dada Klementová

Vstupné: 150 Kč
Studenti a senioři: 80 Kč
Studenti a pedagogové uměleckých škol: 40 Kč


Petr Borkovec
* 17. dubna 1970, Louňovice pod Blaníkem

Od roku 1992 do roku 2016 působil jako redaktor revue pro literaturu a kulturu Souvislosti. Dále pracoval rovněž jako korektor v novinách, vedoucí literárních a kulturních příloh, nakladatelský redaktor a překladatel z ruštiny. Přebásnil řadu antických a korejských textů. Jeho vlastní básně vyšly ve většině evropských jazyků.

Borkovcova tvorba směřuje od religiózní a venkovské tematiky k deskriptivní poezii. Meditativně laděné verše prvotiny Prostírání do tichého (1990) vytyčily autorovu orientaci na přírodní motivy, lidovou píseň a křesťanskou tradici, jakož i snahu o rytmicky a rýmově vyváženou básnickou výpověď zvýrazňovanou používáním neologismů. Sbírku Ochoz (1994), ve které navazuje na poezii Bohuslava Reynka, Josefa Palivce či Ivana Wernische, charakterizuje snaha nahlédnout do celku života prizmatem detailu.

Od druhé poloviny devadesátých let se soustředil na lyrickou deskripci, v níž postupně sílila estétská rovina stylizace subjektu – Polní práce (1998), Needle-Book (2003). Počínaje Berlínským sešitem (2008) se přesouvá k deníkovému a reportážnímu pojetí lyriky. V Milostných básních (2012) a v Herbáři k čemusi horšímu (2018) mísí vysoké s nízkým a kombinuje nejrůznější jazykové rejstříky a žánry.



Překlad
Už paměť ti podává vrbovou kůru
s trojverším vzdělané korejské kiseng,
které sis zaplatil s nefritovou přikrývkou
a v němž luna stoupá nad prázdné hory.
Ještě vůně líčidla a těla na prstech,
už minulý čas a deset tisíc li.

Jak sníh plnil zahradu? Padal, nebo ležel?
Otevřela okno, když slyšela křik hus?
Zaslechla křik letícího hejna,
když otevřela okno? Anebo prostě
otvírala okno za smutného křiku
hejna, co se stěhovalo? A tak dál.
Za zástěnou s lotosy a pávy,

za závěsem z nejtenčího hedvábí
jsou paravány s lotosy a pávy,
záclony z nejtenčího hedvábí.

10/2000

 

Drazí diváci!

Divadlo Aldente opět v rámci BE IN vycestovalo, tentokrát do Varšavy! Vracíme se však zpět, abychom dále intenzivně pracovali na nové inscenaci Nevěsty!

NA KONFERENCI VE VARŠAVĚ!

Projekt BE IN (clusive) pomalu vrcholí! Jeden z jeho důležitých momentů se odehrál tento, první, březnový víkend. Režisérka Jitka Vrbková spolu s produkční Vendulou Kacetlovou a skupinou výzkumnic zavítaly do Varšavy a přednesly své příspěvky na Konferenci DIVADLO JAKO CESTA K INKLUZI. Děkujeme Teatru 21 za pohostinství! Bylo nám ctí.

NEVĚSTY NA VDÁVÁNÍ!

Nová inscenace je tu! Erben se opět stal inspirací v tvorbě autorské inscenace Jitky Vrbkové. Nahlédnout Nevěsty z blízka můžete v krátkém rozhovoru s režisérkou!

Co to vlastně jsou Nevěsty?

Inscenace je absolutní trestí toho, co naši herci prožívají a po čem touží. Je to také trestí obav, které o ně my starší máme. Naši herci bytostně věří v lásku, lásku na celý život. A my máme trochu strach, jestli si vybírají dostatečně obezřetně.

Proč opět Erben?

Mám pocit, že jsme Erbena ještě úplně nevyčerpali. V Erbenovi vidím jakýsi archetypální základ, pro který jsou naši herci nejvhodnější. Nehrají balast okolo, hrají podstatu. Podstatu emocí, podstatu bytí. Současně s Erbenem pracujeme po svém - trochu potlačujeme hororovost a takovou tu přísnou katolickou morálku; do popředí naopak stavíme lásku ve všech jejích podobách.

V čem je inscenace Nevěsty jiná oproti jiným?

Nevěsty budou zřejmě nejhudebnějším představením co jsme doposud měli. Bude tam velká mužská kapela a vedle nich krásné herečky, tanečnice. Všechny nás to velmi baví a věřím, že ten ethusiasmus přeneseme i na diváky.

Premiéra inscenace se udá 2. 4. 2023. Buďte srdečně zváni!

REZERVACE


Děkujeme Vám za přízeň. Pokud s námi chcete být ve spojení častěji, dorazte na naše Facebookové stránky! Pokud vás zajímají aktivity projektu BE IN, koukněte na WEB.

Místa na představení si můžete rezervovat buď přímo pomocí rezervačního tlačítka u jednotlivých termínů nebo odpovědí na tento email. Těšíme se, že se s Vámi setkáme na reprízách, nebo kdekoliv jinde!

Máte-li jakékoli otázky, napište mi. Ráda vám na ně odpovím.

Za celý tým Divadla Aldente srdečně zdraví
Anna Marie Slobodová

Divadlo Aldente
www.divadloaldente.cz

Vážení přátelé a příznivci galerie Aviatik.
Pomalu vklouzneme do výstav tohoto roku a jako první bude vystavovat Radka Bartošíková.
POZOR: je to v neděli od 15.00 hodin a srdečně Vás zvu.
Jenom prosím nezapomeňte - Želešice jsou stále uzvařené.
Mějte pěkné dny a těším se na Vás. pk

Geniální šeptanda!

veškeré podrobnosti najdete pod kliknutím na obrázek!

Vážení adresáti,
jak jsem Vám sděloval již před několika týdny, uskuteční se v sobotu 15. dubna 2023 v kulturním domě v Železném u Tišnova již 9. ročník hudebního festivalu Bluesová pomlázka. Od 17 hodin postupně vystoupí klasické bluesové trio Dobré ráno blues band, poté písničkář s bluesovými kořeny Marcel Kříž a na závěr opavská skupina Heimat, kterou vede kytarista kapely Ladě Petr Uvira.
Předprodej vstupenek po 300,- Kč byl již zahájen jak na obecním úřadě v Železném (tel. 549 418 285), tak také v tišnovském knihkupectví paní Raškové na Brněnské ulici (tel. 549 410 022). Na místě bude vstupné o 50,- Kč vyšší.
Těším se na Vás.
Václav Seyfert

Šest dní máme pracovat, sedmý den odpočívat a světit. Celý týden něco musíme, i to, co se nám nechce. V neděli nemusíme. Je čas dělat to, co nás těší.
Přijďte na výtvarný workshop.

Každou 1. neděli v měsíci budeme dělat výtvarný workshop. A to chcete!
V našem aktuálním působišti, v bývalé škole císaře Františka Josefa I. na Šujanově náměstí, plánujeme každou 1. neděli v měsíci kreslit, malovat, stříhat, lepit a také upcyklovat. Hostem bude výtvarnice Evženie Schreiber. Bude to rozhodně zajímavé, nudit se nebudete. Od 10 hodin ráno do čtyř odpoledne. Veškerý výtvarný materiál bude k dispozici. K dispozici bude i káva a čaj a předpokládám i studený oběd.
Sledujte nás na facebooku, kdyby se něco šustlo.
Uvidíme se na prvním z workshopů v neděli 2. 4. 2023?
Přihlaste se a posilte naše řady.
"Už vím, na co je týden. Aby se člověk mohl zotavit z únavy neděle."
Mark Twain
Pojďme se pustit do díla!
ing. arch. Helena Hermanová
602 524 200

Milí přátelé, chcete se dozvědět něco zajímavého o Florencii přímo od Barbory Pavlišové, která tam se svou cestovní kanceláří Terra Incognita hodlá pořádat v květnu zájezd snad už potřetí?
V tom případě navštivte Skleněnou louku 30. března, viz přiložený plakátek.
Prostředí inspirativní, bar funguje, určitě nebudete litovat!

Představení nového okolí, poslechový večer a komentované prohlídky, to vše přinese březen v Domě umění


vizualizace nové podoby předprostoru Domu umění, architektonický ateliér M2AU

Zatímco brány Domu umění na Malinovského náměstí se po neděli 19. března dočasně uzavřou kvůli instalaci nových výstav, Dům pánů z Kunštátu se nových expozic dočká již za pár týdnů. Jaký program je pro Vás v březnu připraven?

NOVÉ VÝSTAVY

Dům pánů z Kunštátu bude v druhé polovině měsíce patřit plánovaným změnám okolí Domu umění a projektu ze série uměleckých rezidencí. V galerii v prvním patře budou k vidění návrhy přihlášené do krajinářsko-architektonické soutěže na úpravu předpolí Domu umění a přilehlého parku Koliště I. Soutěž vyhlásila v druhé polovině roku 2022 Kancelář architekta města Brna a jejím vítězem se stal architektonický ateliér M2AU, který svůj úspěšný projekt podrobněji představí společně s dalšími oceněnými ateliéry na prezentaci ve čtvrtek 30. března. Vernisáž proběhne v úterý 21. března a výstava bude k vidění do 9. dubna.

V galerii G99 se v období 29. března - 28. května představí umělkyně Karin Písaříková s výstavou OMNIA MUNDA MUNDIS. Jejím ústředním motivem je úklid a čistota, zamyšlení nad péčí, udržitelností a neviditelnými úkony, které se každodenně opakují. Výstava je vyvrcholením rezidenčního pobytu v rámci programu Brno Artists in Residence, který Karin Písaříková absolvovala v roce 2022.


Jan Zuziak: Insiderství outsidera, foto Michaela Dvořáková

NAROZENINY JANA ZUZIAKA

Nekonvenční brněnský umělec Jan Zuziak, jehož výstava Insiderství outsidera bude v Domě pánů z Kunštátu k vidění do 12. března, by 8. března oslavil 77. narozeniny. Přijďte je společně s námi oslavit na vyprávěcí a poslechový večer vinylů ze Zuziakovy sbírky Pařezofon od 18 hodin.

KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY

středa 1. 3. od 18:00 - Pavel Preisner, Svatopluk Sládeček: O otcích, kterým děti pomáhají vyrůst

čtvrtek 2. 3. od 18:00 - Kancelář architekta města Brna: Umění měnit Brno na téma Veřejný prostor

čtvrtek 9. 3. od 18:00 - Milena Dopitová: Příští zastávka je na znamení.