V předvánoční Seville
(díl první - očuchávání starých míst)

Minule jsem mlžil, že nevím, o čem bude další prase, ale už to vím. Těsně před Vánoci jsme s Roušovnou jeli už poněkolikáté na naše oblíbené místo. Do Sevilly, hlavního města Andalusie. Když jsme tu byli před lety poprvé, oba jsme byli městem natolik uchváceni, že když se naskytne jakákoliv příležitost se sem znovu podívat, neváháme.
Zatímco pořádné české hospodyňky mají prdele v kalupu (kalupech?) z toho, jestli stihnou upéct 14 druhů cukroví, jestli bude dost času na umytí oken a zdobení stromečků, my jsme se na všechno vyprdli a jeli okukovat předvánoční Sevillu. Roušovna služebně a já zase jen tak za sebe. Na foto-toulačku.

Letíme příšerně brzo ráno přes Mnichov. Na letiště si bereme Ubera a po cestě ještě nabereme Olininu kolegyni. Hned na letišti pana prezidenta Václava Havla jsem si na hajzlu tak blbě dřepl, že jsem si poškodil nějak vazy v tom spravovaným koleni. Na hajzl jsem odešel křepce a svěže a ven vylezl jako mrzák. Každej krok bolel jako čert. Malý zpoždění se hodilo, protože jsme pak nemuseli dlouho čekat na druhej spoj. Do Sevilly jsme dorazili už dopoledne. Po krátkým šaškování na parkovišti se nám podařilo setkat se s naším šoférem i autobusem.

Ubytovali jsme se a sežrali svačinky.

Bydlíme s Roušovnou docela vysoko a vidíme tedy i docela daleko. Dokonce máme i krásnej balkónek. Toto je moje první balkónovka, tentokrát sevillská. Není zrovna vedro, ale svítí slunko. Jenže...

Náš balkónek a moje Roušovna.

V téhle čtvrti bydlíme už podruhé. Sice v jiným činžáku, ale důvěrně to tu známe.

Chození mi činí značný potíže, ale přece se nebudu válet doma jako mrzák na posteli. Vyrážíme s Roušovnou, Irenou a jejich studentama na první obhlídku města. Co když se něco za těch pár měsíců změnilo?

Hlavní promenáda je předvánočně plná lidí. A pouličních umělců.

Je prosinec, tak jsou pomerančovníky plné plodů. Ale jíst se to nedá. Zkoušel jsem to několikrát, lepší je být hladem.

Mělo by mi to být blízké, roky jsem dělal sportovní gymnastiku, ale přiznám se, že točit se na dlaždičkách na hlavě by se mi nechtělo ani zamlada. Jeden můj kamarád tuhle disciplínu provozoval a od něho vím, že je to sport kupodivu plný různých nepříjemných zranění.

První den a hned tolik katastrof? Zpočátku, jak jsem jen tak zběžně kouknul za sebe, jsem si myslel, že si toho pána před pádem fotí naše paní Alenka Pávová peněžní expertka z ANO, ale naštěstí to ona nebyla.

Když jsme v létě byli v Málaze, tenhle blbej obchod jsme navštívili víckrát. Tady jich je taky dost, ale slibuju si, že dovnitř nevlezu. Slib jsem asi nedodržel, už si to nepamatuju.

Může mi někdo vysvětlit, k čemu potřebuje pouliční malíř růžové 8milimetrové horolezecké lano?

Skleněnej pastýř.

Válí se tu hromady skoro nahejch andílků. Španělsko je země docela nábožensky prošpikovaná narozdíl od naší ateistické země. Kostely tu bývají neprázdné, jak by asi řekl náš bejvalej pan prezident Václav Klaus. A v čase vánočním jsou stánky napěchované odpovídajícími relikviemi.

Řetěz mé oblíbené katedrály. Gotická katedrála Panny Marie je obrovská.

Stavba započala v roce 1402 a byla dokončena v roce 1507. Po svém dokončení překonala ve velikosti dosud největší katedrálu Hagia Sofia, která si svůj titul držela více než tisíc let.

Je největší gotickou katedrálou a 4. největším kostelem na světě (po bazilice Notre Dame de la Paix ve městě Yamoussoukro v Pobřeží slonoviny, bazilice sv. Petra ve Vatikánu a katedrále sv. Pavla v Londýně).

Skoro jsem ji pozdravil, myslel jsem si, že to je Bára Štěpánová.

Lidí tu je dost, ale to ještě netušíme, o kolik víc jich tu bude další dny.

Obíhání velké katedrály malým člověkem.

Většina kaváren je prosklená a kavárny se rozlejvají až na chodníky. Je sympatický vidět už z chodníku, jestli se vám chce vejít, nebo si vyberete jinou.

Atrakcí a veselých šašků plno.

V Seville a ve Španělsku obecně je vidět v ulicích spousta starých lidí. Rejpnu si, tváří se v naprosté většině daleko míň nasraně než naši staroušci.

Kavárna u pěti Ku-klux-klanů.

Přestože je prosinec, tady v Seville to sice není úplně na triko, ale na posezení u dvojky červenýho vína venku jo. Této zábavě se tu budeme věnovat poměrně často. Teď jen kontrolujeme brambory v řádku od poslední návštěvy.

Je tu i hodně sympatickejch řeznictví(???). Prodávají typické andaluské šunky. Irena vyhrožuje, že jednu takovou koupí bráchovi domů, ale netuší, že si tu koupí tolik jiných věcí, že bude potřebovat najímat volná místa v kufrech svých studentů. Na kejtu místo nebude.

Tahle kavárna prozrazuje tajemství naší Helči, která na dobrým kafi ujíždí a asi se bez něho neobejde. Konečně, snad to tu můžu prozradit, za týden letí se svejma studentama do Sevilly i ona. A já vím, že se jí tam bude moc líbit. A Sevilla se svejma kavárničkama se už postará o to, aby se tu cítila jako člověk.

Když dáváte pozor, najdete na spoustě baráků krásný plastický výjevy ze života světců.

Convento de la Encarnación.

Docela nám vyhládlo, tak jsme zapadli na naše oblíbený náměstí Svatýho kříže poblíž Alcázar Real. To, na co ukazuje Olí, je její oblíbený jídlo. Tak jsme si ho dali.

Naši studenti.

Kdybych byl Jim Jarmusch, natočil bych film Pivo a cigáro.

Oblíbenej pták peněžní Alenky. Tito pávove žijou v královských zahradách, a když se nudí, vylítnou na tlustou zeď a hnusně vřískají. Náš první den v Seville je úplňkový.

Na taková zátiší jsou v Andalusii, a hlavně tady v Seville velcí machři.

Kecal jsem, úplněk bude až zítra.

Obranná věž Alcázaru osvětlená lucernama. Tady v Seville to docela trvá, než padne tma.

Je sice prosinec, ale i na kamenné lavičce se tu dá sedět a nenachladit si močák.

Naši dezoláti by se tu posrali vzteky, protože modrá a žlutá tu je velmi oblíbená barevná kombinace.

To je ale macek, pane řediteli.

Kolumbův památník je na Paseo de Catalina de Ribera. Architekturu pomníku navrhoval Juan Talavera y Heredia a samotnou sochu Lorenzo Coullaut Valera. Postavenej byl z peněz, který získal z předplatnýho ředitel novin El Liberal José Laguillo y Bonilla. Tenhle chlápek je tu v Seville dost oblíbenej. Památník byl instalovanej v roce 1921.

Kolumbus je španělskej hrdina číslo jedna, takže jeho památníky jsou rozesety po celým Španělsku, v samotné Seville jich je hned několik. Jeden velmi zajímavej a hodně moderní je na úplně opačným konci Sevilly v parku San Jerónimo a je známej jako Kolumbovo vejce. K této soše jsme se tentokrát nedostali, ale při jedné z minulých návštěv jsem na Kolumbovo vejce narazil úplně náhodou, když jsem si byl zaběhat kolem řeky Quadalquivir.

Nebo třeba v zahradě kláštera Cartuja stojí taky jedna Kolumbova socha. Je to zkrátka jejich Kája Gott.

Zítra je úplněk.

Fuente de las Cuatro Estaciones

Naše kroky míří pomaličku zpět domů. To znamená, že musíme přes Plaza de Espaňa, nejoblíbenější Olinino místo. Vždycky je z něho unešená a áchá. A není se co divit. Je to nádherný náměstí.

Náměstí Plaza de España najdete v parku María Luisa. Navrhl je architekt Aníbal González . Jedna z hlavních budov Ibero-americké výstavy z roku 1929 na náměstí byla postavena v letech 1914 až 1929. Je to největší budova ze všech, který byly ve městě postaveny během 20. století, srovnatelná s dalšími dvěma vynikajícími historickými budovami mimo hradby města, kterými jsou Hospital de las Cinco Llagas (16. století) a Royal Tobacco Factory (18. století).

Nejsme sami, kdo je náměstím ohromenej. Je tu skoro pořád cvrkot.

Teď večer už to vzdali prodavači cetek a dá se dýchat volněji.

Přesto se tu dějou věci. Před vchodem do hlavního baráku tančí zarputile slečna flamenco.

Tančí se jí asi docela dobře, protože není vražedný vedro.

Vstupné povinně dobrovolné. Světla málo, citlivost nastavená na 105 tisíc ASA. Něco v dobách analogových nepředstavitelnýho.

Náměstí vypadá dobře v každou denní či noční dobu. Najdete tu běžce, kluky, co dělají kliky na schodech, holky, který si strkají nohy až někam za uši a nebo si jen tak cvičí jógu. Drožky, cyklisté, koloběžky i skejty.

Z vnější části budov jsou keramické lavičky. Každá je jinak zdobená, a to ve stylu jednotlivých provincií, kterejch je ve Španělsku i se Sevillou 48. Takže míst k sezení je tu dost.

Řeší se tu klasické babské drby...

...i rodinné rozbroje...

... nebo místa prvních schůzek.

Jeden z mostů přes řeku.

Uprostřed náměstí je velká a krásná monumentální fontána hrající všemi barvami.

V roce 1911 představil architekt Aníbal González, který byl jmenován ředitelem výstavy, svůj návrh výstavy, ve kterém se již objevil pozemek, na kterém se budoucí náměstí mělo nacházet, i když ne v současné podobě. Po několika přechodných návrzích, které zahrnovaly i velký sportovní stadion, byl 14. července 1914 - tedy na Roušovniny narozeniny (1956) - představen první návrh Plaza de España. Aby se zaplnilo prázdné místo po plánovaném stadionu, byl vytvořen půlkruhový prostor otevřený do parku María Luisa, ve kterým měly být zvenčí vybudovány průmyslové a zemědělské pavilony a Palác akcí a festivalů, promenáda, poté řeka s osmi mosty. Uprostřed velký otevřený prostor pro oslavy a večírky. Jen taková malá jedovatá poznámka, těch osm mostů byla jen představa - velký voči, nakonec zbyly prachy jen na mosty čtyři.

Umělou řekou se prohání lodičky. I proti té řece tu hodně lidí tenkrát brojilo, protože Sevilla obecně trpí velkým nedostatkem vody.

První procházka potvrdila, že Sevilla je stejná jako dřív, což je dobře. Cesta domů je lopotná, protože koleno mě bolí jako sviňa a už se těším, až sebou třísknu na postel a budu si číst a předstírat, že už je to dobrý, že koleno přestává bolet.

podpis




Tibor si chce upéct Tanyu v troubě.

Tomio Okamura je ještě chytřejší než běžný občan trpící zdravým selským rozumem. Jako jediný politik přišel s převratným řešením, jak odvrátit kolaps České pošty. Nerušit žádné pobočky, nerušit žádná pracovní místa a vyhodit vedení. Tyvole, ještě že se to pohybuje jen v opozici. Geniální.

PROŠVIHLI JSME ZAHAJOVACÍ PRŮVOD JAMÁCKÉHO
mezinárodního festivalu Encounter... Byla velká zima a strašně fučelo.
Zřejmě se všechno včetně zahájení událo daleko rychleji a při našem příchodu na Moravské náměstí
jsme už nikoho nepotkali. Ale objevili jsme Miloše Štědroně před sochou Koně na Rytíři.

To je Vincentův název, který před pár lety při jízdě šalinó okolo této sochy vyslovil tak přesvědčivě,
že od toho momentu sochu nepojmenujeme jinak.


Poslední březnový den věnovali Jirka s Daliborem opět čas a energii vznikajícímu studiu.


Tentokrát pracovali na izolaci střechy.

POSLECHOVÁ KAVÁRNA V RAČICKÉ SOKOLOVNĚ BUDE
otevřena v sobotu 8. dubna od 16:00 hod.
Repertoár CKK Bandu zůstává tradiční s menšími obměnami, ale budou i novinky!

V neděli přišel na zkoušku i Jara a dozvěděl se, že přišel o sólo!
To bylo tak. Na minulé zkoušce prohlásil Toník, že sólo do písně O starém muži klidně místo dědy zazpívá, když tento nemůže být na zkoušce. A zazpíval! Uměl to zpaměti i s přesvědčivým výrazem.
A na další zkoušku se dostavil už rovnou v kostýmu!


Když ho Jara viděl a slyšel, rád mu svoje sólo přenechal a dokonce z toho měl radovanec!

Nejdřív zkoušela s dětmi jen teta Lucíí, pak se dostavila i Petra.

Vydatnou posilou je Anežka, která vlastně patří do rodiny, poněvadž je vnučkou
mého bratrance Miloše.
Děcka zpívají s výrazem a maminky jim s chutí fandí.

A tak se všichni opatrně těšíme, že se zase potkáme v Račicích
i se slovensko-švýcarsko-francouzskou větví.

Dada a spol.

Vážení adresáti,
jak jsem Vám sděloval již před několika týdny, uskuteční se v sobotu 15. dubna 2023 v kulturním domě v Železném u Tišnova již 9. ročník hudebního festivalu Bluesová pomlázka. Od 17 hodin postupně vystoupí klasické bluesové trio Dobré ráno blues band, poté písničkář s bluesovými kořeny Marcel Kříž a na závěr opavská skupina Heimat, kterou vede kytarista kapely Ladě Petr Uvira.
Předprodej vstupenek po 300,- Kč byl již zahájen jak na obecním úřadě v Železném (tel. 549 418 285), tak také v tišnovském knihkupectví paní Raškové na Brněnské ulici (tel. 549 410 022). Na místě bude vstupné o 50,- Kč vyšší.
Těším se na Vás.
Václav Seyfert

Šest dní máme pracovat, sedmý den odpočívat a světit. Celý týden něco musíme, i to, co se nám nechce. V neděli nemusíme. Je čas dělat to, co nás těší.
Přijďte na výtvarný workshop.

Každou 1. neděli v měsíci budeme dělat výtvarný workshop. A to chcete!
V našem aktuálním působišti, v bývalé škole císaře Františka Josefa I. na Šujanově náměstí, plánujeme každou 1. neděli v měsíci kreslit, malovat, stříhat, lepit a také upcyklovat. Hostem bude výtvarnice Evženie Schreiber. Bude to rozhodně zajímavé, nudit se nebudete. Od 10 hodin ráno do čtyř odpoledne. Veškerý výtvarný materiál bude k dispozici. K dispozici bude i káva a čaj a předpokládám i studený oběd.
Sledujte nás na facebooku, kdyby se něco šustlo.
Uvidíme se na prvním z workshopů v neděli 2. 4. 2023?
Přihlaste se a posilte naše řady.
"Už vím, na co je týden. Aby se člověk mohl zotavit z únavy neděle."
Mark Twain
Pojďme se pustit do díla!
ing. arch. Helena Hermanová
602 524 200