Expedice "Tři prameny"
(den druhý)

Vracím se zpátky k čundru podél tří důležitých řek Vysočiny. První díl byl publikovanej v praseti č. 26. Den druhý, sobota začíná chaotickým odchodem z hotelu na zastávku autobusu, která je tak blízko, že to ocenili snad všichni účastníci expedice. Jedeme do Chtěboře, což je sice jen coby kamenem dohodil, ale čeká nás ještě poměrně náročná cesta, tak proč si pár kilometrů neušetřit.

Zastávka je hned u našeho hotelu. Nemohli jsme s Álou přijít na to, proč je nápis na střeše obráceně, když vchod je odsud, ale přišli jsme na to. Hotel je totiž vidět z hlavní silnice, takže proto.

Autobus nás dovezl přímo na náměstí T.G.M. Většina členů výpravy touží po kávě, tak hledáme nějakou cukrárnu či kavárnu. Náměstí hučí jako v úle, chystají se tu Chotěbořské dny. Náměstí se plní.

Touto uličkou pak vyrazíme k Doubravě, ale až po kávě a krátké inspekci slavnostních atrakcí.

Největším milovníkem kávy v naší skupině je patrně Ála.

Zjišťuju, že jsem jedinej, kterej si kafe nedal. Dal jsem si čokoládu. Za mýho dětství se to jmenovalo obyčejně kakao a to má, jak všude inzerovala moje maminka, Dušánek rád.

Nejprve jsme se museli s Honzou podívat do hnízda řezbářů, protože tohle nás oba dost zajímá. Tahle parta o sobě v inzerátech tvrdí, že vyřezávají sochy výhradně motorovejma pilama. Říkají tomu speed carving. Já to sice s pilou neumím, ale ty motorky s malejma listama jim trochu závidím. Třeba bych pak zjistil, že to umím. Honza zase zjišťoval ceny za vyrobené sochy. Přiznal se mi, že by ty svoje neprodával, ale vědět to chce.

Řemeslně dobrý, ale tak moc mě ty jejich sochy neuchvacovaly.

Daleko víc mě upoutali tihle nádherní holubi. Jejich kresba v peří je tak krásná, že si ji zkusím zvektorovat v ilustrátoru a pak používat.

Fraktální krása.

Už jsme chtěli vyrazit do stopy, ale někdo objevil, že za pár minut vystoupí kapela mladejch dixilenďáků, tak jsme se rozhodli, že tři písničky počkáme.

Neprohloupili jsme, byli skvělí. A zatímco jsme poslouchali a někteří z nás i fotili, tak se pomaličku zvedala teplota ovzduší. Ideální pro celodenní putování.

Přestože byla sobota a docela brzo ráno, na náměstí bylo lidí víc než hodně.

Párky ještě bydlely v igelitu. Na ně je ještě brzo.

Dvojkapela se jmenovala trochu komplikovaně: Dixie Friends a Dechový orchestr mladých při ZUŠ Chotěboř.

Olina, jak se ráda ptá na všechno a furt, zabředla do rozhovoru s kaplemajstrem a pochválila ho i je.

Pivo a cukrová vata. Ideální kombinace. Odcházíme do kaňonu Doubravy.

Naší první zastávkou je Třešňový sad u sv. Anny pod velkým stromem na konci Chotěboře. Petr vytahuje značkovej rum.

Náš první dnešní kelim...

... a haka pokřik.

Jindra, Ilona, Ála.

Kaple sv. Anny byla vystavěna v roce 1902 na místě původní malé kapličky podle návrhu Františka Krumla v jakémsi prý romantizujícím stylu. V první polovině 20. století byla místem tradičních poutí.

Koukalky - 510 m

U Horního mlýna se konečně dostáváme k Doubravě. Měli jsme dvě možnosti, buď vyrazit ze Ždírce a jít podél Doubravy dolů až do Chotěboře a nebo zvolit o něco náročnější ale logičtější trasu do kopce proti toku.

Překvapilo nás, jak divoká soutěska je a kolik je tu popadaných stromů. Hustá divočina.

Když si chce smrk ublinknout a nepotřísnit si kořeny.

Doubrava je plná kamení a dramatických zatáček.

Ale někdy se jen tak líně rozvalí po louce.

Zastávka číslo dvě. Nebo tři?

Ano, tušíte správně: "Na výlet, na výlet, na výlet a šup tam s ním."

To mi připomíná, že až se vrátíme z čundru, musím k zubaři.

Některý pasáže jsou zákeřně odpočinkový, aby se pak jinde pěšina dost vyřádila.

Psal vůbec nějakej českej básník o řece Doubravě? Jestli jo, tak ve škole se to neučilo. Nebo jsem zrovna chyběl.

Doubravskej pointilismus.

Na některých místech Doubrava tak nějak podezřele cvaká a chrastí.

A nebo se mi to jen zdá, protože neslyším stereo.

Točitý vítr (475 m), tak se prej ta skála jmenuje.

Roušovna se opatrně plahočí za zatáčku.- Za rohem to bude horší.

Výborný je, že jdeme lesem, vedro se rozbíjí o listí a moc ho k zemi nedopadne.

Ochranářský listí.

První větší vodopád na Doubravě.

Zastávka asi Pod čertovým stolkem.

Zastávka U Staré studánky

Pak se odkusi vyrojili pralidé. Doubravu teď máme po pravé straně.

Pračlověčí rodinka.

Odění v kožešinách, super skvělý vietnamky na nohách, sekyrky z pazourku.

Obočí jak Brežněv.

Poslední archeologické průzkumy odhalily, i v době kamenné se běžně používaly mobily. Zatím se neví u jakého operátora.

Mamuti, jak je vidět byli menší, než jak je maloval Zdeněk Burian. Pak někomu věřte.

Vietnamky se arabsky řeknou šibši, ale jak se to řekne pračlověcky mi neprozradili.

Byli jsme žízniví i hladoví. Jako zázrakem se na louce objevila kempingová hospoda. Výborný pivo. Žízeň vyřešená.

Olina si těch piv dala víc, protože měla strašnou žízeň, ale pak se jí cesta kvůli malejm zatáčkám trochu prodloužila.

Všichni jsme záviděli tuhle kérku.

Kdo si chtěl osladit kafe, mohl si nabídnout z oldskůlové papírové krabice kostkovej cukr.

Občerstvení vyrážíme dál. Chotěbořská jedenáctka Olinu nakopla.

Tady si Doubrava odložila jedno slepý rameno.

Olina je po pár pivech rozverná i když ji bolí nohy.

Kostel Navštívení Panny Marie. Původní kaple byla ve 13. století rozšířena na kostel. V letech 1749–52 kostel barokně přestavěn nákladem Karla z Dietrichštejna. Roku 1843 přistavěna věž. V interiéru barokní oltář a historicky cenná pieta.

A hnedka pod kostelem u hřbitovní zdi je krásné posezení. Neváháme ani na chvíli.

Mezi vozy.

Jindra polemizuje o velikosti kelimů. Už si nepamatuju, jestli se jí líbilo nebo nelíbilo, že je kelímek malej.

Její představa je úplně v jiné sféře.

Nakonec se ušklíbla a se situací se smířila.

Kvalitní značkovej víceletej rum došel.

Na řadu přichází čertík z alchymistické dílny mistra Ladyse.

Honza nám slíbil, že když ještě chvíli vydržíme a půjdeme, že nás čeká vyhlášenej hostinec.

Motorest Nové Ransko nezklamal. Výborný jídlo, hezkej interiér a milá obsluha.

Vybíráme si jako mlsný kozy, ale myslím, že většinou zvítězil dančí guláš. Honza nás v rámci oslavy svejch kulatejch narozenin pozval. Díky, kámo.

Ladys ví, co si dá.

Jindra neví, co si dá.

Petr neví, jestli si vybral správně.

Kola věšet, koně vázat.

S těžkejma břichama, ušoupanejma nohama, rumem a pivem v hlavě se pomaličku šineme zpátky do Ždírce.

František Křižík tu byl, ale odešel.

Do cesty se nám zákeřně připletlo téměř již v cíli pohostinství Dipp. Víme, že zde nevaří, proto to jistilo Ransko.

Ale Honza se rozhodl, že to je ideální místo ty sedmdesátiny pořádně dooslavit. Olina se pro jistotu odbelhala do hotelu, protože ji hrozně bolela pata, ale my ostatní jsme zasedli k hranatému stolu a co čert nechtěl, objevily se na něm giny s tonicem.

Společnost důchodců pod vlivem patrně chininu v toniku obživla.

Dílčí výsledky večera.

Byli jsme rozjuchaní, hluční a jak jsem se koukal kolem, ani jsme nikoho myslím moc nesrali. Asi na to jsou zvyklí. Jen těch důchodců jim nechodí tolik pohromadě a asi popíjí decentněji.

Honzo, ty tvý narozky jsou fakt skvělý.

Ilona by ráda něco řekla, ale gin jí v tom brání.

A tady, tady se rodí jedno překvápko. Ilona jakože skáče krasobruslařskej skok...

...ale zapomněla, nebo nevěděla, že v partě hlučnejch důchodců je i jeden bejvalej krasobruslař, kterej se ji snažil opravit a vysvětlit jí, jak to s těma krasobruslařskýma skokama je. Když jsme dorazili k hotelu, byla už docela tma a my jsme pořád řešili ty skoky. Snažil jsem se své kolegy poučit a názorně jim předvést, jak se u nás mezi krasobruslaři před šedesáti lety skákalo. Snažil jsem se vysvětlit, co to je nájezd, skok a výjezd, podle čeho se který skok pozná a podobně. Axelpausen, Rittberger, Salchow normální i odpíchnutej, Lutz... Hulákali jsme u toho naprosto neurvale a rušili hosty v hotelu. Celá krasobruslařská taškařice skončila Iloninou lakonickou poznámkou: "V prosinci ve Slaným na kluzišti pokračujeme.' Petr celou taškařici se skoky natočil jako důkaz na video, že se fakt zkoušelo skákat.

Jenže energie v džinu ukrytá je zákeřná, tak jsme v hulákání a obtěžování ubytovaných hostí pokračovali dál. Na čtrnáctce byl mejdan.

Petr s Ilonou odkudsi vyndali další lahve, i se zpívalo.

To je on, Petr ze čtrnáctky, jednoznačná osa zla. Ale dobrýho zla. Tak dobrou noc, pokračování příště.