Radbuz(n)a
(Den sedmý - kol černých skal... až do Hradce)
Naše expedice se nezadržitelně blíží ke svýmu konci. Dnes nás čeká etapa plná vysoké trávy s číhajícím klíšťaty a ostrými kopřivami, ale pořád poeticky laděná.
Po snídani vyrážíme přes most pod most a podél té naší řeky, která už pomaličku získává barvu, zatím nám nedostupné, Mississippi (stále to nevzdávám a tiše nahlodávám partičku).
Pravdou je, že některá zákoutí nějakou Mississippi předčí a spíš se opičí po Amazonce.
Cesta je dnes spíš necesta. Není to značený a je to dobře zarostlý, což se teda z mapy vůbec vyčíst nedá. Možná novej nápad pro tým, co tvoří jinak výtečnou aplikaci mapy.cz. Že když už tam najdete i informaci o tom, že nějakej bufet stojí za hovno, tak proč by tam nemohlo být, že louka je zrovna neposečená. Mně to vlastně nevadí, tak nevím, proč o tom píšu jakože brblavě. Ne, mně se to tu hodně líbilo. I ty kopřivy.
Je taky pravda, že chvílemi to vypadalo spíš jako někde v Kambodži, kde nás zajala bojůvka rudejch Khmérů a myslí si, že za nás dostane výkupné.
Radbuza tu je poněkud zdivočelá.
Prošli jsme kopřivama, klíšťata jsme nasrali repelentama. Tu náročnou část už máme tedy za sebou.
Divočinou Radbuzy se pomaličku suneme přes Ohučov a Dolní Kamenice do Holýšova.
Svačinová sekce za důsledné kontroly Honzy naznačovala, že v Holýšově bysme mohli uspět v restauraci "Bar 66". Route 26 už máme za sebou, teď ikonická sixtysix.
A máme štěstí. Bar je už asi 7 minut otevřenej. Přicházíme jako první. Ani jeden štamgast tu zatím není.
Víte jak se říká štamgastům v různým místech Česka? Je to sice bez ověření pravosti, ale říká se jim taky: štamprdlíkář, štamovník, štamovkař a nebo štamovač. Štamgast platí po celé republice. Než jsme si stihli vybrat oběd, přibelhal první štamgast a zároveň s polívkou přišli další tři. Sjednocujícím prvkem bylo, že se tvářili nasraně. Závěr kvalitativní? Jídlo bylo výborný (krémová polívka, čevabčiči, rajská s knedlíkama). Piva byla lahodná taky, zapomněl jsem, jak se jmenovala ta moje volba sládků nějaká 15°.
Nápad navštívit ikonickej americkej bar byl dobrej, spokojeně se ploužíme rozpáleným Holýšovem dál. Zdůrazňuju, že v báru bylo líp.
Ale co už. Tady nám někdo nabízí TOAŽBY.
Poslední barák Holýšova.
Noříme se do lesa a za chvilku nám mezi větvemi na nás vykukuje Hradecká skála.
Výrazná skála na břehu Radbuzy vysoká téměř třiceti metrů. V jejím nitru je skrytá nepřístupná průzkumná štola.
Zatímco Roušovna a já jdeme přímo na vrchol skály, Honza s Álou objevil, že pod skálou vede dobře skrytá stezka.
Šli ji objevit. Našli tam boudu...
... i vchod do té průzkumné štoly.
Vyšplhali jsme se až na hřbet Hradecké skály a krásným lesem se velmi ležérním stylem a rychlostí míříme směrem na Hradec.
Například tady skoro všichni ocenili, jak dobře je vymyšlený okraj lesní cesty. Prej se na to dobře dosedalo, ale hlavně to zvedání. Prej paráda, říkala Gábi. Došla mi voda.
Další most přes Radbuzu. Hradec je na dosah.
Slunce pere jako ďas.
Toto je naše partička nad Radbuzou po sedmé etapě. Vyfotil jsem si je všechny, ale Roušovna pak rozhodla, že prej nás vyfotí se mnou a prej se do společné fotky mám vimplementovat fotošopem.
Sebrala mi Nikona a vyfotila nás. Přiznám se, že sice s fotošopem jsem velkej kamarád, ale tohle nedokážu. Přestože jsem se usmíval jako jelito po maturitě, nebylo mi to nic platný, jsem mimo ostrou zónu.
Mississippi u Hradce.
Výklenková kaple, schválně hádejte koho? No samozřejmě, že Jana Nepomuckýho. Nevíme, jak to tu je s hospodama, tak se raději vrháme do sámošky a koupíme nějaký poživatiny. Ukázalo se, že to byl dobrej nápad. Honza udělal rychlej průzkum a objevil nějakou hospodu U Hráze. Rozhodli jsme se, že ji navštívíme.
Olina jede ráno vlakem dom, našla si nějaké příjemné spojení přes Plzeň. Mají totiž přijet moje sestry na víkendovou rodinnou oslavu, tak aby nemusely spát na zahradě pod černým jeřábem. Já pokračuju až do konce.
Kostel sv. Jiří. Gotický kostel byl založen v polovině 14. století a barokně přestavěn polovině 18. století. V roce 1773 ho poničil požár. Dnešní novogotickou podobu získal až v 19. století. Kolem kostela je zeď s barokními branami.
V roce 2023 obec dokončila rozsáhlou obnovu: zahrnovala fasády, střechu, okapy, okenice na věžích, renovaci vstupních dveří i interiér, včetně původního křišťálového lustru. Za tento projekt obec získala 1. místo v soutěži Má vlast cestami proměn. Obec zároveň obnovila i kapličku sv. Jana Nepomuckého poblíž kostela, což je součástí širší snahy o obnovu sakrálního dědictví v obci.
Následné plány zahrnují i opravu historického schodiště vedoucího ke kostelu – prioritní revitalizace související s přístupností areálu
Kol kulatýho zrcadla vesele hopsáme na pivo do jediné otevřené hospody v Hradci.
Hospoda je na konci obce, tedy z našeho putování na začátku. Kolem té hospody jsem totiž prošli a ani netušili, že tu je. Pivo bylo příjemně vychlazený, mobilní signál stál za hovno.
Jdeme zpátky do penzionu. Ten je velmi příjemnej a dobře vymyšlenej. Dokonce vydali i manuál jak penzion používat.
Před spaním jsme si dali ještě kalíšek na dobrou noc
a dumali nad vzkazem z manuálu od Penzion Hradec.
Bod 19!!!
- 2025/33 - Expedice Radbuz(n)a (Den šestý - Horšovský odlehčený)
- 2025/32 - Expedice Radbuz(n)a (Den pátý - Horšovský odlehčený)
- 2025/31 - Expedice Radbuz(n)a (Den čtvrtý - Horšovský Týn)
- 2025/30 - Expedice Radbuz(n)a (Den třetí - Bělá nad Radbuzou)
- 2025/29 - Expedice Radbuz(n)a (Den druhý - k pramenům)
- 2025/28 - LSD 2025 (Letní Sborová Dílna - Lomnice)
- 2025/27 - Expedice Radbuz(n)a (díl první)
Nikde není psaný, že to musí být ausgerechnet krev naší krve.
S Honzou Kalinou (9. 6. 1965 - 18. 8. 2023) jsme si byli blízcí
a teď co na nás shlíží shora, dělám jeho dětem náhradního fotra. Takovej vedlejšák.
TAK TROCHU JAKO V PŘEDSTAVENÍ KRIPLŠTREKA
jsem si připadala v neděli v Ústí n. Labem, když mě sestry stěhovaly z JIP na normální pokoj.
Skvěle spolupracovaly a aniž by to měly v popisu práce, udělaly bez váhání reportážní foto.
Budiž mně omluvenkou, že se na žádnou další reportáž do prasátka teď nezmůžu, ale za týden budou lepší podmínky. Vynasnažím se!
Dada a spol.
Redakce WWWprasete přeje rychlej a kvalitní návrat do normálu!
Milí hudbymilovní kolegové,
rád bych vás pozval 22. srpna do Lužánek, na Ponavu, která se nachází na okraji Lužánek poblíž třídy Kapitána Jaroše, na koncert naší skupiny The Friday Swingers, který bude tentokrát spojen i s tzv. tančírnou. Tímto tedy vyjdeme vstříc i všem tancechtivým hostům.
Začátek je v 19:00 a vstupné je 150 Kč v předprodeji (SMS ticket) / 200 kč na místě.
The Friday Swingers je brněnská kapela, která přináší svěží podobu gypsy swingu a vintage jazzu. Vychází z tvorby Djanga Reinhardta, ale nechybí ani americké swingové klasiky autorů jako George Gershwin nebo Cole Porter. V repertoáru najdete známé standardy jako All of Me nebo Fly Me to the Moon, elegantní francouzský šmrnc (Coucou, Ménilmontant), trochu východní divočiny (Dark Eyes). Písně jsou převážně v angličtině a francouzštině, ale občas zazní i něco česky.
Sestavu tvoří dvě kytary, akordeon, kontrabas, housle a zpěv. Hrajeme hudbu, kterou máme rádi, a největší radost máme, když si ji s námi užijete i vy.
Pozvánku najdete také na FB: https://fb.me/e/86sW6gMCI
Těším se na viděnou!
Alex