„Tak pojedete teď doprava a kolem potoka….“ , odpovídá pohledný Ománec  (v bílém hábitu  „diž daž“ , v pasu stříbrnou dýku ) mému muži  na moji otázku kudy k hradu. Ve své aktivitě a netrpělivosti často zapomínám, že jsem teď ve světě mužů , kde je  žena ignorována jako konverzační partner a že bych měla držet hubu a nevyptávat se.  Svými otázkami  místním mužům uvádím i Paula  do trapné situace, neboť on, jako chlap , zodpovídá za svý ženský ( no prostě ji neuhlídal ..) . Nicméně nejsem sama žena, která touží po konverzaci. Po cestě ve vesničkách potkáváme místní krasavice , které mohou oči nechat na Paulovi  a pokřikují na něho „ Hello, how are you ? “.

Po 5 dnech v hlavním městě Muskatu jsme se vydali přes hory a poušť do přístavního města Sur. Po cestě jsme si párkrát odskočili na kraj pouště okusit písku ( bohužel nemáme terénní vůz a tak Paul raději rychle od písku pryč , nerad je frustrovaný ). Občas zajedeme do pár vesniček ukrytých v palmových hájích. Všude je čisto , bezpečno a lidé velmi milí. Selanka. V místní restauraci na mě muži zírali, neboť tam moc ženských nepříjde. Kuchař nás uvedl do kuchyně, nadzvedl pokličky, abychom si  z hrnců mohli  vybrat  tu správnou omáčku ke kuřeti a rýži.  Samozřejmě tam měli čistou místnost na umýtí rukou ( místní jí pravou rukou, bez příborů ). Ani průjem jsme nedostali. 

Město Sur nás uvítá malebným západem slunce. V místním poloprázdném hotelu mají bar a v něm část noci kvílí  2 ruské zpěvačky. V baru je za nekřesťanské peníze k dostání  i alkohol.  Dopoledne zavítáme do místních loděnic se podívat, jak se tradičně vyrábějí věhlasné arabské bárky Dhows ( viz Oman2 ) . Město je též známé tím, že  zde v okolí v sezóně chodí na pláž   želvy klást vajíčka. Nejlepší je pro ně místo Ras al Jinz , asi 60 km daleko, ale dá se tam dostat pouze terénním vozem. Jeden potápěč nám v Muskatu vykládal, že na želví pláži  kempovali a novorozené želvičky měly přírodou naprogramováno, že musí  k moři přes jejich stan, to musí být paráda.  Na tomto nejvýchodnějším cípu Arabského poloostrova,  v chráněném území ,   klade ročně  zhruba 13 000 mořských  želv  vajíčka. 

Zajdeme na místní Corniche ( nábřeží do polokruhu). Fascinovaně pozorujeme rybářské bárky jak se vrací z rybolovu. Vykládají  náklad ryb a za chvíli je vše prodané obchodníkům. Na konec po nábřeží projíždí čistící vůz a dá vše do pořádku, pěkně všechno vymete , na písku nezůstane ani  rybí kostička .   

Odpoledne  vyrážíme  přes hory do nejtajemnějšího  města Ománu - Nizwy  ( od 9. století  bylo občas  hlavním městem). Nizwa má neuvěřitelně romantickou polohu ve vnitrozemí. Město je postaveno strategicky v údolí podél  řeky  v palmových hájích, na úpatí nejvyšších hor Ománu Jebel Akhdar. Vrcholy hor na nás koukají z  výšky kolem  3000 m. Na obou stranách údolí jsou postaveny strážní hrady, pevnosti. Život v Nizwě je velmi tradiční, jaký to rozdíl oproti téměř kosmopolitnímu Muskatu.  Jdeme se podívat do místní kruhové pevnosti, z vršku je krásný yýhled do okolí.  Jelikož je v Ománu teď svátek  při příležitosti konce Ramadánu, tak potkáváme  rodinky na výletě. Stačí málo a už mi stojí modelem. (Ovšem, svolení k fotografování jsem dostala od otce rodiny) . Od všech modelů si ptám adresu na poslání fotografíí.  Právě vyfocená rodinka mluví anglicky a paní pracuje jako sestra v nemocnici.  Příště více o Nizwě a projdeme si pár středověkých arabských pevností. 

„Když mluvíš, tvá slova by měla být lepší než tvé mlčení.“
arabské přísloví