OMÁNSKÝ DENÍK 4
(Svět mužů)
„ Ptej se raději zkušeného než učeného“ ( čti: muže ) arabské přísloví
tudy k hradu
„Tak pojedete teď doprava a kolem potoka….“ , odpovídá pohledný Ománec (v bílém hábitu „diž daž“ , v pasu stříbrnou dýku ) mému muži na moji otázku kudy k hradu. Ve své aktivitě a netrpělivosti často zapomínám, že jsem teď ve světě mužů , kde je žena ignorována jako konverzační partner a že bych měla držet hubu a nevyptávat se. Svými otázkami místním mužům uvádím i Paula do trapné situace, neboť on, jako chlap , zodpovídá za svý ženský ( no prostě ji neuhlídal ..) . Nicméně nejsem sama žena, která touží po konverzaci. Po cestě ve vesničkách potkáváme místní krasavice , které mohou oči nechat na Paulovi a pokřikují na něho „ Hello, how are you ? “.
konverzace je zde čistě mužská záležitost
vydali jsme se na cestu
přes poušť
Po 5 dnech v hlavním městě Muskatu jsme se vydali přes hory a poušť do přístavního města Sur. Po cestě jsme si párkrát odskočili na kraj pouště okusit písku ( bohužel nemáme terénní vůz a tak Paul raději rychle od písku pryč , nerad je frustrovaný ). Občas zajedeme do pár vesniček ukrytých v palmových hájích. Všude je čisto , bezpečno a lidé velmi milí. Selanka. V místní restauraci na mě muži zírali, neboť tam moc ženských nepříjde. Kuchař nás uvedl do kuchyně, nadzvedl pokličky, abychom si z hrnců mohli vybrat tu správnou omáčku ke kuřeti a rýži. Samozřejmě tam měli čistou místnost na umýtí rukou ( místní jí pravou rukou, bez příborů ). Ani průjem jsme nedostali.
přes hory
tato poušť Paula nezláká
Město Sur nás uvítá malebným západem slunce. V místním poloprázdném hotelu mají bar a v něm část noci kvílí 2 ruské zpěvačky. V baru je za nekřesťanské peníze k dostání i alkohol. Dopoledne zavítáme do místních loděnic se podívat, jak se tradičně vyrábějí věhlasné arabské bárky Dhows ( viz Oman2 ) . Město je též známé tím, že zde v okolí v sezóně chodí na pláž želvy klást vajíčka. Nejlepší je pro ně místo Ras al Jinz , asi 60 km daleko, ale dá se tam dostat pouze terénním vozem. Jeden potápěč nám v Muskatu vykládal, že na želví pláži kempovali a novorozené želvičky měly přírodou naprogramováno, že musí k moři přes jejich stan, to musí být paráda. Na tomto nejvýchodnějším cípu Arabského poloostrova, v chráněném území , klade ročně zhruba 13 000 mořských želv vajíčka.
klidný večer v Suru
Sur po ránu
Zajdeme na místní Corniche ( nábřeží do polokruhu). Fascinovaně pozorujeme rybářské bárky jak se vrací z rybolovu. Vykládají náklad ryb a za chvíli je vše prodané obchodníkům. Na konec po nábřeží projíždí čistící vůz a dá vše do pořádku, pěkně všechno vymete , na písku nezůstane ani rybí kostička .
Sur - Corniche
zůstala pouze hlavička
Izki - muslimský hřbitov
Odpoledne vyrážíme přes hory do nejtajemnějšího města Ománu - Nizwy ( od 9. století bylo občas hlavním městem). Nizwa má neuvěřitelně romantickou polohu ve vnitrozemí. Město je postaveno strategicky v údolí podél řeky v palmových hájích, na úpatí nejvyšších hor Ománu Jebel Akhdar. Vrcholy hor na nás koukají z výšky kolem 3000 m. Na obou stranách údolí jsou postaveny strážní hrady, pevnosti. Život v Nizwě je velmi tradiční, jaký to rozdíl oproti téměř kosmopolitnímu Muskatu. Jdeme se podívat do místní kruhové pevnosti, z vršku je krásný yýhled do okolí. Jelikož je v Ománu teď svátek při příležitosti konce Ramadánu, tak potkáváme rodinky na výletě. Stačí málo a už mi stojí modelem. (Ovšem, svolení k fotografování jsem dostala od otce rodiny) . Od všech modelů si ptám adresu na poslání fotografíí. Právě vyfocená rodinka mluví anglicky a paní pracuje jako sestra v nemocnici. Příště více o Nizwě a projdeme si pár středověkých arabských pevností.
cestou do Nizwy zabloudí i velbloudi
„Když mluvíš, tvá slova by měla být lepší než tvé mlčení.“
arabské přísloví
Něco historie nikoho nezabije
Dějiny Ománu sahají až 3000 let před Krista . Omán je i možnou vlastí věštkyně Sibyly, neboli královny ze Sáby ( 9. století před n.l.). Celou svoji historii byl křižovatkou obchodních cest mezi Asií a Afrikou. Omán měl velký vliv na okolní země, stal se obchodním námořním centrem středověku. Obchod s kadidlem, kořením a drahými kameny Ománu záviděl celý svět. V 16. století navštívili Omán portugalští mořeplavci, kteří toužili převzít kontrolu nad námořní cestou kolem Hormuzského průlivu. Podařilo se jim ovládnout pobřeží země a v Muskatu vystavěli několik pevností. Dobýt vnitrozemí se jim nepodařilo. Jejich vláda však neměla dlouhého trvání. V osmnáctém století byl Omán okupován Íránem a hned poté Brity.
Nizwa - hrad : podivej !
hlava rodiny dala svolení
Začátkem 19. století Ománský sultanát vládl dokonce nad podstatnou část východní Afriky (nyní Keňa, Tanzánie, Zanzibar) a měl i území v Asii ( část Pákistánu). Po té nastalo období stagnace a chudoby. Do roku 1970 vládl v Ománu Sultán Said bin Taimer, který uzavřel zemi vlivům z vnějšku. Panicky se bál jakékoliv změny. Jeho Sultanát měl pouze 10 km asfaltové cesty, tři základní školy a jednu nemocnici ( dá se tedy říci, že téměř všichni obyvatelé země byli negramotní ). Jeho syn, do nynějška vládnoucí a všemi milovaný Sultán Al Qaboos sesadil otce z trůnu a zemi v rychlém tempu modernizoval. V 70.letech, po nalezení ropy, se situace radikálně změnila a po 30ti letech se země dostala na špičku životní úrovně Arabského světa. Negramotnost je nyní pouze 25 procent . Země je relativně otevřená světu a všemu modernímu, radikální myšlenky islámu zde nenachází rodnou půdu. Postavení žen je tradiční, nicméně liberální. Hodně jich pracuje ve službách.
na Sultánově dvoře
Jana Vaňourkova
Ománský deníček: (1) (2) (3)
www.tsoatsoa.com