KAVKAZ II
(aneb kavkazské novosti číslo dvě)
Kamarádi,
Tak opět něco kavkazských novostí...
Začla zima, uhodily mrazy, Kavkaz je pod sněhem. Na zledovatělých ulicích si to všichni užívaj...jezdí smykem do zatáček atd. Ještě, že byli stavaři tak velkorysí a postavili široký silnice...ubývá tím nehod. Přesto lze vidět auta v příkopech...ne každý je tu mistr smyku.
V půlce listopadu skončil Ramadán, tzn. že se tři dny slavilo. Bylo to náročný, museli jsme stihnout i dvě večere za noc. Konec Ramadánu je spojení Vánoc, Velikonoc a Silvestra dohromady. První den po západu slunce se začíná střílet ze všeho, co je po ruce, druhý den chodí děti po domech a vyžadují cukroví a celou dobu se jí a pije a připíjí na všechno možné, debatuje... nejdůležitější je ale „tost“, přípitek kdy musí někdo pronést řeč. Takových tostů je za večer třeba deset, takže na každého aspoň jednou vyjde řada. No občas člověk tou lámanou ruštinou plácá pěkný blbosti, ale to nikomu nevadí...hlavní je že se něco říká, čím delší a patetičtější, tím lepší. Poslední den oslav je taky čas na námluvy... mladíci naleštěj špičatý polobotky a blatníky u žigulíků a vyrážej za děvčatama.... no, je to ale dost složitej proces, svatba se dohaduje přes prostředníky a vyjednává se dlouho a vášnivě, jelikož taková svatba vyjde ženicha na 5.000 dolarů. Pak je spousta pravidel, jako třeba že manžel nikdy nesmí potkat tátu manželky a pod.
Jsme tu opravdu rádi, že se nás vůbec nedotýká předvánoční shon...vánoce se tu neslaví, jen Nový rok....jen na Internetu občas bliká nějaká vánoční reklama...ale odsud to vypadá jak z jinýho světa.
Jinak práce je pořád dost, bude konec roku končí různý projekty a od ledna začínají nový tak je toho dost a dost.
Situace v Čečně je pořád stejná, pořád se to tak nějak přelejvá...chvíli je to v pohodě, pak najednou spousty vojáků v ulicích...začistky..přestřelky a pak zas nic. Obecně se mi ale zdá že v Čečně je líp i když to tam je rozmlácený. V Ingušsku je znát napětí mezi Osetincema a Ingušema.... lidí otevřeně nenávidej jeden druhýho..myslím že stačí opravdu málo, aby se něco semlelo... na cermenskym blockpostu (hranice) nevládne přímo bratrská nálada....například jezdit do Osetie s ingušskejma poznávacíma značkama se vůbec nedoporučuje a naše ochranka to poznala na vlastní kůži.....základní pravidlo na Kavkaze zní... nikde se na dlouho nezastavuj... deset minut max. a pryč... a taky nikdy nikomu neříkat kam jedeš..... no .....ale jinak to není tak hrozný... lidi opravdu milý, pohostinný... s bradacema (bojevikama) nechce nikdo nic mít...ale případ Jeviková značí, že všechno není tak, jak se na první pohled zdá.
lidi se tu upřímně nenávidí (podle obrazu Genadie GE)
Ovšem ale trojboj sauna-šašlik-vodka je pravidelným zpestřením...výhled na hory je taky krásnej... dostat se do hor není moc jednoduchý... v Čečně to nepřipadá v úvahu.... v Ingušsku a Osetii to trochu jde, ale jen s ochrankou a autem... žádný dvou tří denní výšlapy ....jednou jsme se kousek do hor vypravili ale než jsme se dostali hlouběji do hor, zastavili nás vojáci na blokpostu...tak jsme se koukli po kopcích okolo, ale nesmíš se moc producírovat po otevřeným prostranství, protože jsou všude ostřelovači a mohli by ti poslat pozdrav z minometu....takže pak zbývá Elbrus v Kabarde, tam se jezdí lyžovat, jsou tam hotely a vleky...já tam ještě nebyl, až bude víc sněhu, vyrazíme....tedy tura po Kavkaze připadá v úvahu z Gruzie, ale to by člověk nejdřív musel přeletět letadlem do Tbilisi a pak vyrazit.... sice vede cesta skrz Kavkaz z Vladikavkazu ale ta je pro inostrance zavřena...tak takhle to je....víc mě toho nenapadá...zatím to stačí.................
čaues Honza
text: Honza Faltus, zima 2004-2005
ilustrační fota s velmi volnou vazbou k obsahu: Dr