Přijeli nám Péťa s Kaldou. Takže poslední přípravy před trekem. Marně se snažíme získat mapy s lepším rozlišením a ani gps nakonec nebude. Zdejší mapy jsou pouze silně orientační, malované ručně, bez měřítka a jakékoliv hodnoty. Dokoupili jsme poslední zásoby a šli se podívat k posvátnému jezeru Dal (v hindu to znamená čočka, nebo možná luštěniny). Je nedaleko, ale cesta se působivě kroutí po boku hory a dolů je hloubka, to u nás nebývá k vidění. Posvátná voda asi musí byt nutné špinavá a žlutá jak kafe s mlikem. I ryby s červenýma tlamama radši dýchaly vzduch.

V McLeod Ganj jsme se ještě byli podívat na budhistický chrám, ale marně jsem hledal ten notoricky známý pohled na Dalajlamovo sídlo. Možná jsem se zmýlil, možná je ten obraz odjinud. Početná komunita Tibeťanů. Hlavně je ale Dharamsala i McLeod Ganj tak vyhledávanou turistickou destinaci, že už to tu vypadá trochu jako v Disneylandu, nebo v českém Špindlu (jak to vyhodnotili naši lyzařští instruktoři). Vyhledávané místo pro davy Izraelců, ale to je asi celá Indie. Snad je to tím, že na západ je to samá muslimská země, kam nemohou.