Do Honzovýho deníčku bez čárek a háčků je v tomto kliku.

Mnohá malá místa

9.10.
Těžko se vstává. Jedeme do nedalekého opuštěného městečka Fatehpur Sikri. Vidíme další mešitu z červeného kamene a bílého mramoru, koná se tu zrovna nějaká slavnost či festival.
To znamená spoustu stánků a prodejců tretek z kamene a mramoru, náramků, pohlednic; spousta žebráků a děti co škemrají o pero, propisku, čokoládu, rupii, dolar.

Průzkum a cesty tu a tam nám zaberou tolik času, že nestihneme ani poslední autobus - rikšáci i džípy po nás chtějí nehorázné částky. Nakonec se nám docela za levno podaří narazit na auto (i když stále dráž, než místní), které jede do Agry a je po strop plné: v jednu chvíli napočítám 24 lidí sedících, visících v hroznech po stranách plus blíže neznámý počet pasažérů na střeše. Řidičovi se přes přední sklo houpají nohy jednoho z nich. Naproti nám sedí rodinka - matka, otec, tři děti, to nejmenší je kojeno. Večerní vlak nestihneme, koupíme lístky na noční. Až s nimi v ruce nás napadne, že bychom mohli jet až do Bhópálu. Odtama to bude do Sanchi blíž. Když pak potkáme revizora a vysvětlíme mu naši situaci, pošle nás do vedlejšího vagónu, kde si najdeme místa na spaní. Ani nic navíc nemusíme platit. Nad ránem vystupujeme v Jhansí.

11.10.
Jhansi. Široké špinavé ulice ještě ospalé skončenou nocí. Chrám s tygří hlavou místo vchodu a hadím oltářem. Za zídkou se stařík upraví, učeše, usměje.

Autobusem pak do Sanchi za prastarými budhistickými stůpami. Vypadají jako výzkumná centra z kamene nebo obráceně satelity. Obklopené upravenými půvabnými zahradami. Sucho a horko. Ve stínu stromů sedí mnich v oranžovém hábitu a před bohatě zdobenými portály zájezdy starých Srí Lančanů s šálami. Rozvaliny dalších staveb, vykopávky.

Nedaleko jsou také jeskyně Udaigiri. Oplocený skalní masiv s vysochanými svatyněmi a scenériemi, postavami božstev, schody na vršek skály. Ohromný výhled do okolí, starý seschlý průvodce sice neumí moc dobře anglicky, ale jinak je moc milý. K úpatí se lepí drobná neduživá víska.

V Sanchi sníme oběd u podnikavého mladého sikha, vyměníme dolary a koupíme báječné v písku opečené buráky, voní kouřem. Vlak má hodinu zpoždění. Z Jhansi pojedeme do ospalé vesničky Orcha. Tam doputujeme dlouho po setmění, ulice plné výmolů, krámky zavřené, procházíme ztišenou tmou - psi, krávy a chřestění všudypřítomného hmyzu po zemi, vzduchem. Brouci a broučiska obrovských rozměrů.

V Hinduistickém chrámu právě probíhá modlitba - shromáždění zpívá, pak od pomalovaného kněze obdrží (oni i my) kus čehosi sladkého s tóny kozího sýra (asi se tomu říká prasad). To sní a u brány naposledy zanotují pár slabik, pár slov. Venku hlídač. Na dlažbě a hadrech spí lidi. Poutníci. Žebráci. Levný hotel Sharma, zprvu tichý a setmělý, majitel už spal. Je těžké s ním vyjednat jediné dvoulůžko pro všechny.

12.10.

Poslední autobus do Khajuraha jede příliš časně, takže v tomto tak příjemné ztišeném a uvolněném místě zůstaneme až do zítřka. Místní paláce a chrámy skýtají mnohá stinná místa chráněná před úporným žárem. Rozpukanost a sešlost stářím, nedbalostí. Důmyslné geometrie staveb.

Taky prokramaříme místní stánky a kupujeme různé cetkoví, smlouváme s chutí o ceny náramků, sošek, oblečení. V dhábě si dám lilek (který jsem měl i včera k večeři) a kuchař teprv běží všechno koupit naproti ke stánku a pak to chystá a trvá mu to ukrutně dlouho a ještě se nás pokusí ošidit o nějaké peníze, tak se ten jeho švindl pokouším alespoň minimalizovat.

Tele oblizuje druhé tele, v prachu vzniká nová panelová cesta, zas o kus dál, k dalším domkům. Starý chrám je zamčený, posrán od ptáků, obydlen divokými včelami, co si na jeho římsách staví úly. Pod kupolí hlavního oltáře hlasitě kroužení a křik, šustění křídel vlaštovek, co to tu osídlily namísto člověka. Na zdech a římsách líně posedávají opice s dlouhými ocasy. Běda tomu, kdo by je chtěl škádlit. Cení zuby a vypadají nebezpečně.

V noci bez větráku nás pokoušou komáři. Budík zvoní ve 4:30, vyrážíme ukrutně brzy.

text i foto: Honza