Skrz Krkonoše
(durch und durch)

Uplynulý víkend páníček s paničkou a svými dobrými přáteli přeplahočili Krkonoše odkudsi kamsi. Stejně jako loni, kdy se to stalo hned napoprvé tradicí. Letošní trasa vedla z Josefova dolu v Jizerských horách přes protrženou hráz, okolo Souše a přes Jizerku do Václavíkovy studánky, kde přespali se smradlavýma nohama ve voňavých peřinkách. Ráno ve fotogenické mlze přešli plynně do Krkonoš a přes Martinské údolí, Mýtiny a Harrachov na Voseckou boudu. Pak přes Tvarožník na Petrovu boudu, kde se nažrali umyli vyspali a opět mlžným ránem vyrazili přes Malý Šišák po polské straně až k úpatí Sněžky, na kterou se vyprdli, což ocenili v podstatě všichni účastnící výletu, jen někteří to neuměli říct dostatečně upřímně. Jako například páníček, který letošní túru opět odchodil v sandálkách, na které nedá a nedá dopustit. Ale když se šinul okolo Mužských kamenů v dešti a slotě a musel dávat pozor, které z kamenů kloužou a které ne, a zároveň si nechat líbit, že se mu do prasklé kůže pod palcem vsunulo zrníčko písku a sralo ho po celou dobu pochodu (podařilo se mu to zrníčko vypreparovat až v neděli večer doma jehlou a pinzetou při sledování joguslávského filmu na ČT2), a když ho docela nepříjemně pobolívaly popraskané paty, usilovně přemýšlel o pohodlných pohorkách. Tím chce páníček nenápadně naznačit, že by se možná už hodilo, aby na stará kolena připustil, že takové kvalitní goretexové pohorky, které si nikdy nekoupil, přestože rok co rok chce, by mohly jeho nohám přinést jistý komfort, o kterém se mu nikdy ani nesnilo. Páníček je totiž dost zavilý blbec, a ještě k tomu konzervativní. Když úplně nakonec té krásné túry seděli v hospodě v Peci pod Sněžkou, nenápadně si půjčil od JK pod stolem jeho upocenou ponožku a levou jeho pohorku LOWA, která je tak lehká, že přestal platil pádný páníčkův argument, že chodí v sandálech hlavně proto, že jsou parádně lehounké, což má velice rádo jeho ze sportovního mládí rozesrané levé koleno. Ty pohorky od JK byly lehoučké, příjemné a mírně navlhlé potem. Asi si je bude muset koupit a nechat se vysmát od kamarádů, že byl blbec. Budiž (takto lakonicky reaguje i operační systém počítačů MAC). Samozřejmě, že neprobírali jen obuv, padlo také mnoho slov o umělé tkanině s obchodním názvem MOIRA, proti které páníček taky brojí, a ostatní mu říkají, že to je všecko kravina, že je to velmi příjemný materiál a že je to od páníčka jen póza. Jenže páníček už měl moirovejch věcí tolik a všechny je dal paničce, protože ho pod moirou svrbí kůže a on se musí drbat a nemůže se soustředit na focení a kecání. Moiru ne, ale pohorky na příští Krkonoše možná jo. Určitě mu pak nezaleze kamínek hluboko pod kůži. Panička, ta si zase vzala své nové goretexové pohorky La Sportiva, taky lehounké, ale ty boty ji zle pohryzaly nohy tak, že na nich má teď asi 5 nepřehlédnutelných puchejřů a je na ty boty nasraná. Loni měla jiné pohorky a taky na ně byla nasraná. Možná by měla vyměnit spíš nohy než boty. Batoh jí zmokl, maratonky taky, moirové oblečení uschlo, hříbek se rozmočil. Říkala, že teď už páníčkovi dovolí, aby jí koupil nějakej parádní batoh (hned po vydání tohoto čísla si panička koupila batoh sama, padesátilitrovej, aby se do něj vešly všechny ty pohorky, na který je každou túru nasraná, a aby příště nezmokl ten hříbek). No jo, páníček s paničkou prokazují po mnoha letech manželství jisté společné vlastnosti, které jsou až skoro nepochopitelné a nemají racionální jádro. Loni, když přespávali v Labské boudě v plesnivých, od myších chcanek smradlavých dekách, chtěli se za to pomstít, tak panička sežrala k snídani asi 6 vajíček natvrdo a páníček 5 volských ok. Doufali, že to Labskou boudu zruinuje. Jak to dopadlo nevíme, ale na Petrové boudě raději ani k snídani vajíčka nenabízeli. To víte, pověsti se na horách šíří rychle.

Účastnící expedice "Krkonoše 2006".
Zleva: Honza, panička, za paničkou se skrývá Ála. Táňa, Ladys, Gábina, Ludva.
Páníček se jako obvykle ukrývá za fotoaparátem před nimi.

oficiální nástěnka firmy Petrova bouda s.r.o.