Sobota 16.8.2008 trpí úplňkem i zatměním měsíce. Poznáte to snadno tak, že v době kulminace úplňku ho neuvidíte. To jistě rádi uznáte, je metoda velmi spolehlivá a průkazná. Pro ty, kdo si takových věcí nevšimnou, nebo jim unikají souvislosti, byla vynalezena jiná metoda, jak si toto datum zapamatovat. V ten den a v tu hodinu se odehrála značně vlhká svatba.

Co tomu předcházelo a co se dělo:
Phylogenezní akce se připravovala dlouhé a dlouhé měsíce. Možná v Lubově hlavě vytryskla hned po narození a byla zametena jinými akcemi až na dno nápadných šuplíčků. Nazrál čas, šufle otevřel a pak už se děly věci. Postupně celý happening mohutněl a rostl, počet účinkujících se šplhal do závratných výšin, místo bylo dané a samotná Vlhká svatba též. Jen naplnit role, vyřešit rekvizity, přemluvit fyziku, ať na chvíli zamhouří svá přísná oka, propasírovat do spousty lidí Kristkovo nadšení pro věc. Sjednotit nesjednotitelné, pomalé zrychlit, rychlé zpomalit, normální pobláznit a blázny využít. Skoro sto lidí se nakonec mohlo podílet na celé té akci.

Páníček dorazil ve čtvrtek odpoledne a hned spadl do příprav rovnýma nohama. Lítal po louce mezi bodláčím, natahoval ocelová lana, pomáhal kde se dalo, vyráběl si puchýře, nechal se ďobat komáry, ovády i brutálními óbrmravenci. Mrtvý strom hostil sršně, kteří se rozhodli být vstřícní a nechali si dokonce i domeček obalit ocelovou smyčkou. Na tom ocelovém laně měl přijet krvavý hořící měsíc, zaplakat a zhynout. Co všechno se kvůli takové větě musí udělat, si málokdo umí představit. Dokonce i fyzika tu dostávala na prdel. Byla velkorysá a povolila výjimky. Páníček je pověřen samotným autorem happeningu, aby dovezl lodí růžové nůžky. Přeplave pramičkou na druhou stranu, uváže loď, najde růžové nůžky, které se v žádném případě nesmí ztratit, a vrací se k přístavišti. Jeho lodička se sama inteligentně odvázala a odplouvá. Páníček se rozbíhá a dlouhým skokem skáče do lodi. Fyzika se probrala z letargie a páníčkovu kinetickou energii promění v prudký úprk lodi po hladině. Páníček padá, otáčí se v poslední vteřině o 180° a předstírá, že to je přesně tak, jak chtěl. Energie skoku mu vystačí až na druhý břeh. Nůžky zachráněny. Kdyby nebyl očarovaný, neskákal by. Není přece blbej. Ušili měsíc, zkusili ho vytáhnout po laně nahoru. Obloha se rozzlobí a pouští blesky, hřmí a bude pršet. Páníček by rád pustil to ocelové lano, táhnoucí se přes vysoký, uschlý, památkově chráněný dub, přece jenom o elektřině něco ví. I statečný Lubo začíná mít strach. Spustíme měsíc do trávy a odcházíme. Mám na rukou puchýře a radost, že mě nezabil blesk. Nemám rád blesk.
Na druhé straně mrtvého ramene Dyje, přímo na nádvoří Janova hradu, se mezitím začala rodit i hudba k happeningu. Nemyslete si, že na happening je všechno připravené, na takový happening je jen všecko vymyšlené, to ostatní se rodí na místě a většinou to Lubovi vychází skoro bez odchylek. Některé odchylky od přísného scénáře pro jistotu sám Mistr mistrovsky ošetří překvapením, které nezná nikdo v daném okamžiku. Konírna pro vzácného arabského koně praská ve švech. Je plná masek, vše vypadá jak ve válce. Na všech pracovištích se rodí nápady, z nich problémy i okamžitá řešení. Ani ten nejpitomější nápad není těžké provést.
Najednou, jak je to možné, je i hudba k happeningu na světě. Pak scénář pro světla, sehnat lůzu a vysvětlit jí, co se od ní očekává. Je to jednoduché, kdo je lůza, chová se tak. A kdo je lůza? Každý, kdo se dobrovolně přihlásil. Různorodá společnost v civilu nepůsobí lůzně. Jakmile však převlečou šat a paní maskérka mávne vatou, něco z civila upadne, něco rozměrného, a on propadne k lůze mřížovím kanálu. Pak najednou není nutné ani znát scénář. Lůza zná, lůza ví. Pár historických postav minulého století si nasadí falešný ksicht a stane se zázrak, je tu opravdický Napoleon. Páníček si zkusil brýle pana Sigmunda Freuda a polovina přátel ho začala oslovovat Freude! Když si oblékl i oblek, boty, řetízek a motýlka z Paříže a když si ze staré větve vyloupal doutníka, začali mu "Freude" říkat všichni. "Freude, dones pivo, Freude, odnes lano." Freud na páníčkovi ulpí na dlouho. Už na něho došlo.
Když měl na tuto roli Lubovi kývnout, těžce váhal. Když bude hrát, nemůže fotit. A to je silná brzda pro páníčka, skoro nesnesitelná. Začal o Freuda licitovat. Kompromis zněl: "Budeš tedy hrát Freuda, který vyšetřuje i fotí." Proto si páníček na akci vzal jen malinkýho Nikonka a celou tu dobu si vyčítal, že si nevzal pořádnej foťák. Ale je pravda, že Freud by přece jednookou zrcadlovkou fotit nemohl, nikdo ji doposud nevymyslel. A ten malinkatej Nikonek je aspoň trošku podobnej staré Leice.
Je těžké psát fejeton o překvapení a neprozradit nic, je to těžší, než jsem si myslel. Atmosféra příprav dělá divy, Sváťa Říčánek se na druhé straně Dyje zblázní z rudého odřezku měsíce a večer prodá páníčkovi krásnou knihu o víně. Lubo ve světě přitlouká vrtané mobily k obrazu, jako varovné memento, ale během přípravy hepáče používal mobil páníčkův. Tak se potvrdí i elektromagneticky, že Lubo a páníček jsou opravdoví bratři. Od té doby totiž, co Lubo použil několikrát jeho mobil, páničkovi volají neznámí lidé a hovory začínají slovy: "Tak, pane Kristek."

Mezi návštěvníky se motají roztomile jako tkaničky všechny tři děti od Hell. Mají v sobě kouzlo, které působí tak, že si je lidi berou na hraní a někdy i na napojení. I dětem se to líbí převelice. Děti Hell jsou roztomilé popelnice. Podle Borise zase všichni ostatní nepopelnicáři jsou brambory.

Lubo potřebuje najít chůdaře, ale nedaří se.

Rozpis scénáře.

Svatební páry v civilu

Superstar.

Každé ráno cvičí páníček s Ivetou pět tibeťánků. Ani mokrá tráva je nezastaví. Paní kastelánová po očku kouká, co to je za blázny. Páníček do té doby netušil, že cvičení je duševní choroba. Po cvičení jsme chodili plavat  do mrtvého ramene Černé Dyje. Voda byla krásně hnědá i krásně zelená. Neublížila nám, jen páníčkovy plavky z toho změnily trochu barvu. Ivetiny plavky byly zbaběle  zelené a sinice na ně byly krátké.

Přípravy na zlatý hřebíček dne se chýlí ke konci, sem tam to skřípne, ale hned se to zas lekne a funguje, jak má. Měsíc připraven, molo připraveno, vor připraven, technické role rozděleny. Prší a neprší a pak zas jo. Navečer si zkouší svatební páry své večerní róby. Každá maska je kouzelná. A silná, jakmile si ji dotyčný obleče, ihned změní své zvyky, vzpřímený se shrbí, všichni, kromě šulinovníka, přestávají chodit. Musí se plazit a kroutit, aby změnili souřadnice. Nevím, jakým kouzlem masky Lubo očaroval, že se každý změní v živočicha, který mu byl přidělen.

Poslední vteřiny napětí, začne hrát hudba, Lůza se vydává na pochod. Bláznivá houslistka kvílením trápí housle, postavy bloudí dějinami. Vchází Napoleon, pak Sigmund Freud. Na jeho kavalci je vyšetřena spousta slavných postav. Hitlerovy reakce v oblasti kolenou jsou v normě, vše ostatní svědčí o chorobě ducha. Albert Einstein a zhýralý mnich, osahávající jeptišky. Kazajky, rej, mlha, espézetky místo čipů, telefonní sluchátka i zmatené hovory lidí potvrzují, že lidstvo se řítí do zhoubného průseru, nebo jak lze slyšet v českých hospodách, do prdele. Nejmladší a poslední naděje lidstva v kočárku má  vojenskou gumovou masku, má podle scénáře brečet, ale on čumí vesele a pod maskou se usmívá. Lůza i osobnosti se stanou rovnými a odchází dlouhým hadem průrvou z přítomnosti. Opouští scénu a lidstvo končí v okamžiku, kdy poblázněná maminka nejmenšího z lidstva zapomene v kočárku, který vzápětí halasně vybuchne. Lidstvo přestalo optimisticky existovat, aby se mohla narodit nová generace vodního živočišstva. Připlouvá po hladině, jikry pukají a chumel barevných plazivých vodních tvorů se sune ke břehu, aby byli řádně sezdáni a na planetě Země mohl začít nový vlhký život, jako ten, který zmizel za horizontem.

Přijíždí párem pegasů tažený vůz.  Páry jsou sezdány starostou Hieronymem Boschem a modrou matrikářkou proměněnou v Úrodnou jeseň. Skutková podstata činu naplněna. Vše může začít znova. Pegasové odváží úřednictvo, bez kterého se nic na Zemi neobejde. Sedm tajemných vodních párů začíná nový život. 6 skutečných s jasnou odpovědí ANO na dotaz oddávajícího a sedmý velmi utajený a nespatřený Olgojchorchoj obojetný. Nikdo ho neviděl a nikdo ho nezná. Ale to není na závadu, lidstvo stejně přestává existovat, tak co má být co zvědavé.

Potlesk diváků není rozpačitý. Kouzlo okamžiku je pošplíchalo.

Skoro všichni se tam ten okamžik, v tu dobu tak trošku oženili a vdali, nikdo nebyl ušetřen. Všichni tam v ten kouzelný večer obdrželi do vínku malý kousek z jiného světa. Ne, žádné varování, kam lidstvo spěje, to samože platí a dobře nám tak, ale ty střípky jinoucna se zasekly hluboko, odstranit je bez porušení skořápky nelze, všichni tam té noci dostali přes držku mystickým krásnem. I kdyby tisíckrát svou vlastní vůlí nechtěli.

Biojogurt pro lůzu.

Tak jemný tajemný Janohrad,...

...kde se dějí čarokrásné příběhy.

Jediná, koho se příliš čarodějný děj nedotkl, byla obec profesionálně fotografická. Fotografové se nahrnuli hydrácky k molu, zavazeli ve výhledu a bleskali bleskem o sto péro, jakoby se místo ezoterického šplounání vody čerti ženili. Fotografové z médií se vzájemně odstrkovali a pálili blesk za bleskem, až pokazili i světlo scény.

Měsic se vynořil ze stínu.

Po svatebním obřadu nastala téměř klasická žranice. Opečené selátko. Dobroučké.
A únos nevěsty.

Páníček měl to štěstí, že se mu podařilo nafotit únos v přímém přenosu.
Nevěsta se bránila, co jí síly stačily, ale na zloúnosce nestačila.

Tam v lese na kolenou prosila, aby zůstala naživu, pak náhle vyskočila a zlou únoskyni ostříhala.

Chvilka nepozornosti a únoskyně se nevěstě pomstila a ošmikala nevěstu na potkana.

Obě pak odhalily šmíráckého fotografa (je to blbec, neměl fotit s bleskem),
povalily ho na lesní cestu a ostříhaly ho téměř dohola.

Ženich se po nevěstě příliš nesháněl, tak se vrátila sama a život jde dál.

Předposlední polibky

A to je konec vodních příšer

Svatební dar

Snídaně na pracce

Páníček žere prase a káže hladovky.

Masky smutně naložené.

Opuštěný strom přišel o ocelová lana.

Jeho větve zle hartusily.

Vztekle sledovaly dění na Zemi.

Poslední šnek na měsíci.

Na márách.

O tom, jak unavený svět lidí to zabalil a vrací se do vodní říše.

Jakmile vystoupilo z vozu úřednictvo, vylouply se na scéně i dvě nahé ženské s mušlemi - vedlejší role jen. Nevím, co se stalo s lidma, kdo to zapříčinil, ale v okamžiku, kdy se do tmy rozsvítí ty dvě nahé dámské zadnice, skoro všichni obrátili oči své na ně. Krásní vodní živočichové přestávají být tím nejdůležitějším. Blesky cvakají, prdele svítí. A to po celou dobu obřadu.
Nesnáším fotografování bleskem. Zmačká příběhy, překreslí skutečnost a banalizuje sny.