Jen krátké zhodnocení svátků vánočních a pár nesouvislých údajů navíc. A taky jeden psychoušskej nápad.

Jak sami vidíte, na balkóně byl samej kastról se žrádlem. V tom největším se povaluje kapr na černém pivu.

Ach synku, synku...

Na Štědrý den dorazil František a zahrál Ach synku. Tak jako to činí každý Štědrý den. Máme takovou dohodu o rybí polívce. Jeho Irena polívku z ryby nedělá, ale František ji miluje. Tu polívku. Tak vždycky ukrojí tomu jejich kaprovi hlavu a přinese ji nám. A my ji přidám k té naší a dokoupíme ještě jednu a z toho Olina udělala naprosto fantastickou polívku. Každej rok je trošku jiná, ale vždycky k zbláznění dobrá. A my dáme Františkovi kastrůlek té dobroty a on si ji sežere doma. A za to nám zahraje na ty housle a vypije pivo.

Ledové karikatury

Na chalupu jsme jeli až v sobotu, protože v pátek jsme museli sežrat ještě kachnu. Jo, a abych nezapomněl letošní kapr byl na černým pivu a k němu báječné knedlíky ze starých housek. Nikdy jsem lepší nejedl. Chci tím jen prozradit, že letošní Vánoce byly výjimečné. Vymyslel je Jirka a je to paráda. My jsme nikdy moc neblbi s dárkama, natožpak drahejma. Mívali jsme různá omezení při pořizování. Jedny vánoce nesměly dárky překročit cenu 200 korun, to si pamatuju dobře, protože já jsem to posral a stál ten můj dárek pro Olinu asi 209,- Jindy jsme se pokoušeli dávat jen dárečky vyrobené vlastní rukou, to zas porušila trošku Olina. Až jsme došli k té poslední verzi a ta je nejlepší. Jirka řekl, že jestli přinese Ježíšek nějakej dárek pod stromeček, že mu dá na držku.

Tím byly kostky vrženy. Pocit povznášející. Nebyl jsem ani jednou ve městě, nepřemejšlel jsem o dárcích pro nikoho. To si možná nedokážete ani představit, jak je to krásný pocit. Maličko jsem měl strach, jestli to budou brát stejně zodpovědně i ostatní. Jirkovi jsem věřil, ale co Olina, nekoupí něco? Nepokazí tu krásnou myšlenku? Dopadlo to dobře. Nedali jsme si pod stromeček ani ň. A Honza byl v Mexiku a Helča s dětma v Austrálii. Rozdělili jsme si pruhovany ponožky od jedné babičky a z Brna balíček s čajíčkama, to neovlivníme. Olina si ještě rozbalila manažérskej diář od svýho tatínka. A to bylo všecko. Místo stromečku větvička pod stativem. A dost. Trošku červenýho vína a muzika.

Bylo hnusně a Olina se usmívala.

Hned druhej den po kachně jsme odjeli do hor na chaloupku. Sníh žádnej, ale bylo docela hezky, tak jsme chodili na výlety. Od pondělka už byla Olina nějaká nachrmlaná a usoplená a bylo jí tak nedobře, že chtěla odjet domů, ale naštěstí si koupila flašku zlaté hanácké slivovice. Od toho okamžiku už domů nechtěla, ba naopak byla plná optimismu a nadstandardně veselá. Chrmlala sice celej tejden, ale ta slivovice z ní udělala veselého panáčka. Nakonec jsme takhle vyglgali v čaji 4 flašky. Ve čtvrtek jsem si Olininu chorobu na den a půl zkusil i já, ale nějak to odeznělo skoro samo. Přestože bylo čím dál hnusněji a vše bylo nachystané pro parádní depku. Ale slivovice je zázrak. Ač bylo hnusně převelice, Olina se chechtala. Přiznala, že to byl nejlepší pobyt na chalupě, jakej si pamatuje. Nemyslete si, taková slivovice pitá jen tak by možná mohla vést po odeznění k depce.

Z té místní kořalky jsme byli pěkně vychechtaní.

A kromě toho je to nebezpečné pití, protože myslím že Dada zamlada po slivovici získala vlastnosti prkna a dala se opřít o zeď. Ale to je bez záruky, jen tak matně si na to vzpomínám. Požívání slivovice v čaji neškodí v jakémkoliv množství. Dokonce Olina po slivovici vymyslela nové uchycení na pověšení peřin. Sestává se ze dvou háčků mez které zavěsíte troje spojené dětské punčocháče. To kvůli myším, Jeden rok nám totiž ty potvory (možná pod vlivem myší slivovice) sežraly dvě peřina prochcaly tři další. Od té doby jsme věšeli peřiny na kulatou tyčku, protože opilá myš nenávidí kulaté kovové tyčky. Letos Olina pod vlivem přešla na punčocháčky. Je to neuvěřitelné, ale těžko najdete odolnější materiál, než ty pančuchajdy.

Hrníčky s motivy plodů kytiček

A uvnitř, kromě čaje, plody tohoto!

Držel jsem si protestní hladovku proti jídlu a to se na mě smálo.

I Silvestr byl vydařený. Stavil se Pepa, koupil vlašák a sýrovou pálivou pomazánku, holky udělaly rybí. Víno bylo bílé (a samozřejmě slivovice) Seděli jsem v pokoji, kafrali děsný kraviny. Všichni žrali, skoro nejvíc Pepa. A já jsem se na to zamilovaně koukal, protože mi vyšla úplňková hladovnka na Silvestra. Konečně se mi splnil sen, že v jeden měsíc byly dvě úplňkový hladovky. Ráno po hladovce jsem si trošičku ochutnal všech těch dobrot. Nejlepší byl čočkovej salát.

Na Jesenicku jsou i pyramidy,ale jsou schválně utajované, aby sem nejezdili američtí turisti na velbloudech

A zpívající kořeny

A já jsem dokonce i vyměnil jedno rozežrané zplesnivělé asi i odřevomorkované dřevo v podlaze. Asi taky pod vlivem, jinak si ani neumím vysvětli, jak to, že jsem pracoval.

Opravené prkno kvůli slivovici.

Detail pan-čuchajdového závěsu

Možná jsem chtěl psát o něčem jiným, snů se mi tam zdálo hodně a skoro všecky si pamatuju. Ale sliboval jsem neserióznost, tak co.

Světlo si chvilku kouzlilo a pak zas začalo pršet.

Ten čočkovej salát byl tak dobrej, že byl dozajista zajímavější, ne prijev prezidenta. Ale to si jen myslím, protože jsem ho neslyšel. Matně si vzpomínám na doby mého mládí, kdy všichni dospěláci prvního ledna ladili stará elektronková rádia poslouchali úplně pitomé žvásty komoušskej prezidentů, nikdy jsem nechápal, co je na tom tak zásadního. Až jako starej jsem si rád poslouchal projevy prezidenta Havla. Ale už jsem s tím zas přestal.

Na Silvestra byl úplněk a taky prej trošku zatmění.