Reminiscence
(troška nostalgie)

U nás v baráku bydlí člověk, na kterého si stěžovali sousedé, že je hlučný. My jsme se to dozvěděli až z jeho reakce na tu stížnost, protože se ho to asi dotklo a on se musel opucovat. V tom oficiálním nástěnkovým prohlášení zaznělo, že pracuje dlouho do noci a někdy si přece musí vyprat a také že občas poslouchá hudbu, ale že prej potichu, a že je to hudba Nostalgia. No a od té doby se snažím přijít na to, co to je za muziku. No snažím, snažím se jen tak, co by se za nehet vlezlo.

Před pár dny přišel Jirka, držel v pracičce laminátovej foťák ze Sovětského svazu. Směna se jmenuje. Že ho prý dostal od kamaráda, a že by jako si rád s tím foťákem teď o víkendu zafotil oldskůlově a jestli nemám nějakej film. Přiznám se, že poslední dobou velmi zanedbávám klasické focení, i když o něm rád kafrám. Je to totiž extrémně nepohodlné.

„Jasně, jasně, že mám nějakej film,“ odpovídám Jirkovi a začínám přemýšlet, kde se asi válí. A vtom se mi v hlavě vynořila matná vzpomínka, že mám někde 90 metrů profifilmu POLYPAN F. Hurá, našel jsem ho pod slepicí. Je ještě netknutej, krabička je origoš zabalená a zalepená. Napadá mě, jestli na něho náhodou nefotili bitvu u Lipan. Hmmm. Je to metráž, musím najít ještě nějaké prázdné kazety, vím, že jsem si jich pár kupoval a že byly děsně drahé. I ty nakonec najdu. Během hledání se mi v hlavě objevila úchylná myšlenka, že bych si taky mohl pár roliček pro sebe natočit a v sobotu si na ně zafotil. Jen, co mě to napadlo vyrojily se i ty ostatní myšlenkové provázky. Co to všecko znamená a co mě čeká. Namotat na hajzlu ve tmě pár metrů filmu, ještě tam mám ve stěně zatlučenou jehlici, na kterou film pověsím a u země odstřihnu, pak mám přesně 36 obrázků. Vyhrabat někde normálního analogovýho nikonka (teď trochu kecám, to náhodou vím přesně). A budu se s ním vláčet v baťůžku. Není to žádnej automat, poctivka mechanická. Před každým cvakem se musím zamyslet a nastavit clonu a čas, ručně zaostřit, během těchto úkonů kontinuálně komponovat a pak cvaknout. Samozřejmě nic, zapomněl jsem natáhnout závěrku. Začínám to analogové focení zapomínat. Ale jen na chviličku, někde se to v hlavě objeví a pak už to je jak zamlada. Nechci předbíhat...

Jirka si namotal tři filmy. Cena každýho překračuje zbytkovou hodnotu té Směny skoro dvojnásobně. Jó Směna, to byl můj první fotoaparát. Dostal jsem ho v sedmé nebo osmé třídě od tatínka. Stál 147 korun. Fotil jsem s ním rád, ale málo. Můj první snímek byla labuť na jezírku a pak kůň s povozem. Bylo to na školním výletě. Ta moje Směna byla taková pitomá, měla v sobě jednu prázdnou kazetu a do ní se ten nenafocenej film přemotával, až bylo vyfoceno, tak se to ustřihlo, ta špulka se přesunula zleva doprava a nalevo se dal film novej. Můj první film mi vydržel skoro rok. stejně mi tatínek vynadal, že si ho nešpóruju, ať si pořádně rozmyslím, co fotit. Po letech jsem tenhle foťák znova pustil do oběhu, ale seschla mu umělohmotná objímka a pouštěl do sebe chytře světlo. Chytře tak, že na každým záběru krajinky udělal nádhernej mrak. Akorát bylo podezřelé, že tyhle mraky tam byly i v dešti a byly nudně stejné. Na každým záběru. Závadu jsem při své „inteligenci“ objevil brzy a opravil žvýkačkou pedro, do které jsem vhnětl trochu prachu z uhlí. V tomhle stavu vydržel až donendávna, Dal jsem ho sestře Aleně a dlouho s ním fotila. Jenže po třiceti letech žýkačka Pedro zeschla a vydrolila se, takže Aleniny fotky měly na každé fotce opět ten krásný mrak. Před pár lety ho vyhodila do popelnice, Prý je na hovno.

Jirkova Směna je chytřejší a modernější. Ale kvalita zůstává. Čočka z bakelitu, všecko fórové, ale funguje. A má nesmírně přítulný zvuk závěrky. Zvláště třicetina je krásná. Jirka si vzal filmy a odjel.

My s Olinou jsme si v sobotu ráno taky sedli do vláčku a jeli do Slaného. Z Masaryčky jsme jeli rozhrkaným cyklovlakem. Bylo v něm překvapivě málo cyklistů.


Všude samá srnka...


Jedna nounejmová stanice na cestě.

První zastávka Prague-Drums, další Prague-Give More, …. Guests More, Vystupujeme na zastávce Salty Before Town.
Kurkovi už na nás čekají u kolejí. Olině nejdou otevřít dveře, je zmatená a začíná propadat panice: „Pusť mě k tomu,“ říkám machisticky nabubřele. Škubnu dveřma nic. Je to kurva nějaký zaseklý. Je to rozbitý. Nadechnu se a mocně škubnu, dveře o pár centimetrů povolí, škubnu ještě mohutněji a získám asi 10 centimetrů. Začím nad stlačeným vzduchem vítězit. V tom říká jeden z mála cyklistů: „Možná se vystupuje na druhou stranu. Olina zkusí dveře a opravdu, ochotně se nám otevírá cesta na svobodu.

Jdeme na Slánskou horu, je to prý bejvalá sopka, jdeme s dobou, kdekdo dnes jezdí koukat do soptících sopek a pak o tom vypráví v televizi. Naše sopka je ale nějaká vyhaslá. Ani kráter není vidět, nic, kdyby mi to Honza neřekl, nikdy bych nevěděl, že jsem v sobotu se starým nikonem a ruličkou filmu POLYPAN F stál na vrcholu bejvalé sopky.

Počasí bylo nádherné. Honza nám sliboval i cestu alejí rozkvetlých broskvoní a okolo slánských vinohradů. Moc krásný výlet to byl. Ukázal nám i sloup slánských vinařů a rybářů a taky slánskou hvězdárnu. Spálíme si frňáky na slunci a těšíme se ke Kurkům. Vybudovali nový grilovací krb na zahradě a má proběhnout inaugurace. Těšíme se.


Staré stromy nemilosrdně majitel likviduje.

Maso bylo vynikající, ale bylo ho hodně, tak jsme se přežrali, přežírat se pořád není zdravé, ale jednou za čas prý ano. Můj tatínek tvrdíval, že lidský tělo se má stále testovat a sem tam trošku extrém. Prý má člověk sem tam hladovět (to dodržuju) sem tam se přežrat (to dodržuju často) někdy žíznit a někdy se přeglgat. Tímhle vším se řídím. Vyhovuje mi to. Je to takové rozmanité.

Večer jsme chlastali vynikající červené víno z Francie a kecali. To hlavně. Většinou s Kurkou řešíme hodně zásadní věci. Tak zásadní, že jsou úplně k hovnu a pro praktický život zcela zanedbatelné. To nejvíce zásadní řešíme až kolem druhé v noci, kdy už všichni chrní. Víkendový motiv byl velmi zajímavý, protože jsme se pokoušel přijít na to, co dělá člověka člověkem, já vím, je to debilní a kdejakej pablb o tom píše knížky, kartáří a věštci to mají zmáknutý, přečtou si vás v kartách, Indové to mají očakrované a okarmované, ale my, obyčejní lidé a běžní voliči (jak říkají naši výjimeční politici), my v tom tápem a máme bordel. Dokud tu člověk je, tak ho maso a kosti drží trochu dál od ezoterna. Jenže pak najednou není, je mrtvej, spálenej, nebo zahrabanej a přesto se skoro nic nezmění.


Sloup vinařů a rybářů.

Žije dál ve vzpomínkách druhejch, nesmírně komplikované předivo ho drží na Zemi dál. A to je právě to složité, co jsme řešili, že tohle neoddiskutovatelné bytí zemřelýho je neměřitelné, nejde to nabrat na lopatu, nejde to změřit osciloskopem, ani Gajgrový počítadlo nezacvaká. A tohle všecko neměřitelný se někam musí nutně naštosovat. S Jirkou Klementem tomu pracovně říkáme vesmírná dálnice. Tam se to všecko jako do diskovýho pole nasypává a je k dispozici jako nějaké open source. Nemusí se za to platit žádnej licenční poplatek, je to volně ke stažení, jen je potřeba zjistit přístupový hesla a naladit WiFinu. Takhle to zní jednoduše, ale jak to funguje doopravdy, to teda jsme nezjistili ani nevymysleli. Jirka Klement na toto téma před mnoha lety nakreslil velmi pěkný ilustrační obrázek tužkou. Běží tam nahatej vychrtlej chlapík, je i bosej, obě ruce má zvednuté vysoko nad hlavu a má vytrčené oba ukazováky. Až vysokánsko k nebi. Tam vedou dráty té vesmírné informační dálnice a ten chlápek se prackama právě připojuje, lidskej trolejbus. Tenkrát ještě bezdrátový přenosy nebyly k mání. Je to taková názorná až skoro polopatická pomůcka pro pochopení problematiky, kam mizí lidé.


Krbová premiéra

Kdoví, jak to všecko je, my jsme to s Honzou ve Slaným zase nevyřešili, ale mně to moc pomohlo, protože jsem zrovna zápasil s jednou šablonou pro web, nešlo mi absolutní pozicování s vazbou na jednotlivé kontejnery tak, jak jsem si přál, ale jak jsme tak kafrali ty kraviny o duševnu a jak jsem pak šel spát a jak jsem ráno vstal a jak jsme s Olinou šli na ranní autobus do Prahy a jak jsem v tom vymrzlým autobuse spal a jak i v metru byla zima a v panťáku zas teplo a jak jsem se málem po cestě domů počůral, tak jsem si způsobil malý zkrat končetinou a připojil se k dálnici nade mnou, jen takové šmrncnutí, a tu šablonu vyřešil. Bez poplatků.


Honza vykrájel protrét státníka, který nezná špinavé peníze.

Slovníček pojmů:
Prague Drums - Praha Bubny
Prague Give More - Praha Dejvíce
Guests More - Hostivice
atd....



Tohle je ve dvě v noci a ezotéro v nedohlednu (fotil mým foťákem Honza).

p.s. Jo a dál: Vymotat film kličkou z nikona, otevřít dvířka, vzít tank z koupelny, zavří se na hajzlu, mít s sebou nůžky, rozebrat krabičku, zastřihnout začátek filmu, navlíknout do spirály, namotat posouváním ukazováků, odstřihnout to přilepené, nasunout na trn, to samé i s dalším filmem, zavřít tank, vyléz z hajzlu, namíchat vodu na 20°C, odměřit 750 ml vody, spočítat trojčlenkou, kolik vývojky přijde do těch 750 ml, když se má vývojka ředit v poměru 1+31, nalejt vývojku, protřepat, proklepat poválet, měřit čas, vylejt vývojku, propláchnout vodou, nalít ustalovač, měřit čas, ylít ustalovač, 7 minut prát v rychlopračce, vymotat filmy z cívky, ponořit do smáčedla, přichytit nad vanu kolíkem, zacvaknout zátěž dole, Uff. To není všecko. Počkat až uschne, odstřihnout oba konce, pak ho srolovat proti srsti, nechat pár hodin na klavíru, rozstříhat po šesti, zabalit do průklepáku, napsat na to údaje a někam založit.
Teď bych měl sejít dolů do komory, namíchat vývojku, amíchat ustalovač, natříhat pár proužků drahýho černobílýho papíru, odhadnout expozici, zkusit, doladit, pak si zkroutit ruce, abych mohl něco vykrýt a něco dosvětli, neexistuje na světě ani jeden záběr, na kterej by se nemuselo sahat. Pardon, existuje. Vlastně exituje jich mraky, všecky ty, které jsou v krabic od bot. Máňa u ajfelovky, Káťa a krokodýl.... Ale pořádná fotka je piplačka, jenže WWWiditelné pras je elektronické, takže zapnout skener restartovat počítač (je to SCSI), naskenovat vybrané negativy, upravit ve fotošopu (v tomhle okamžiku se cesty dneští s těmi nostalgickými propojí. Jen to před tím je šílené. Ty dnešní focení je jen, vyndat kartu, strčit do čtečky, nakopírovat do fotošopu a dál už to znáte,...

Jojo, remniscence, to je dřina.


Klikni na obrázek, ať se ti zvětší.
V redakci je k dispozici ve velikosti 3,5 metrů

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17)
jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


To nejcennější už mám

  • Doby, kdy se mikrobiologové zabývali studiem virů pouze kvůli tomu, aby mohli účinněji léčit lidi, zvířata či rostliny, patří již dávno minulosti. Viry si svou cestu našly i do elektrotechniky. Nedávno se v odborném časopise Nature Nanotechnology objevila studie, která virům přisoudila ještě další, dříve nečekanou úlohu: budou napomáhat rozkladu vody na vodík a kyslík prostřednictvím běžného viditelného světla. Nový objev možná znamená otevření dveří do zcela nové etapy výroby paliva.

  • Městská rada v americkém městě Kure Beach hlasovala o tom, jaké oblečení bude povoleno nosit na pláži. Někteří radní byli totiž pohoršeni tím, že zde v létě surfařky a opalující se ženy nosí místo tradičních plavek jenom tanga. Před úřadem se konalo mnoho demonstrací pro a proti a městská rada nakonec tanga na pláži zakázala pod trestem vysoké pokuty. Ve svém zdůvodnění starosta uvedl, že lidé s tangy mohou využít nuda pláž za městem, protože už stejně nic neskrývají.

  • Halča se odstěhovala od hroznýšů a krys.
  • Olina už začala blbnout na zahradě
  • Jirka někam jel.

australia
3B+H+M vzhůru nohama

Další hlášeníčko

 

Ahoj všichni,
Tak vám dlužím dlouhé psaní. Zkusím odpovědět na všechny dotazy a osvětlit tmavé body, ale určitě na něco zapomenu. Na úvod, máme se
pěkně, fouká příjemnej větřík od moře, děcka si až do teď hrály na to, že pasou v lese opilé víly, ale už je to asi přestalo bavit a začínají se pěkně masit. V pokoji mají tak strašnej bordel, že to tam vypadá jako v bažině. Docela mi to začíná připomínat pokoj můj a mojich bráchů. Specielně když Honzík objevil krásu vlny a začal ve svém pokoji tvořit vlněné pavučiny a celý pokoj pak vypadal jako jednovelké bludiště se spoustou zbytků na podlaze a v tom prolejzali Jirka a Honzou a měli naprosto blažený výrazy. Život v novém místě je docela prima. Děcka docela brzo vstávají a tak máme vždycky čas se jít ráno proběhnout na pláž a smočit v moři. Většinou s nima ráno chodí Milan a já připravuju jako v manufaktuře svačinky a obědy do krabiček a sázím je do tašek. Před pár dnama ráno viděli stádo delfínů, kteří pluli z řeky do moře a skákali do vzduchu. Včera tady v Evans Head byl "Youth festival". Bylo to v parku přímo před naším domem. Byly to takové trhy, malé, u řeky byl pán, co stavěl z písku krásnej hrad pomocí různých špachtlí a pak tam měl workshop, Bibi to děsně zajímalo a čučela na toho pána úplně u vytržení a pak se zúčastnila toho workshopu. Na jiným místě byla připevněná hrazda a učili děti akrobatickým kouskům. Jinde zase bylo takové malé dřevěné podium a tam byly závody v hip-hopu. To bylo docela legrační. Desetileté holčičky se tam kroutily a lascivně vrtěly boky a přirážely
do rytmu hip hopu a měly ve tváři výraz naprosté odhodlanosti. Někteří soutěžící byli i starší - maximálně však tak 18 let... Moji pozornost upoutal jeden asi 15ti letej strašně tlustej kluk. Když si stoupl na podium, tak jsem si myslela, že si dělá srandu. Ale pak mi spadla čelist, až to břinklo o zem. Roztočil to tam, až mu špeky lítaly na všechny strany. Dělal stojku na jedné ruce, do toho kroutil ve vzduchu rukama, pak si lehl na zem, špeky ho oblily do stran a na jednou sebou mrskl a všechen ten rosol vyskočil do vzduchu a takovým polosaltem se otočil a najednou byl zase na nohách. To byl opravdu špektákl, zvlášť díky těm špekům. No a jeden soutěžící pár byli dva kluci bráškové, byli myslím o něco menší než Borísek, a ti byli pohybliví jako lasičky. Taky dělali stojkyů, chodili po rukách a různě se vymršťovali do vzduchu. A pak jsme den zakončili na hřišti, které máme taky před domem. Borísek našel ve křoví tenkej klacík a používal ho jako bičík na Bibištu. Bibišta se zdravě naštvala a porvali se na hřišti jako koně. A když se nám chce, tak jdeme na pláž ještě večer před západem sluníčka a pozorujeme rybáře. Tuhle jeden pán chytil ze břehu malýho žralůčka. Byl moc krásnej, ještě miminko, asi jako moje paže. Sociálního kontaktu taky máme rozhodně víc než uprostřed lesů. A jak si užívám toho, že do školky a školy se dá dojít pěšky, to si ani neumíte představit.

Helča + 3B + M

Paroubek:
"Potěšilo by mě, kdyby při mém odchodu z politiky lidé plakali."*

* Nás s Olinou by to taky potěšilo, kdyby odešel z politiky a plakali bysme určitě.
Takového štěstí...


BaselitzStaroměstská radnice - Křížová chodba a Rytířský sál
The Best of CZECH PRESS PHOTO ( do 30. 4. 2010)


BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
konceptuální umělec ze Slovenska MAREK KVETÁN (5. 3. – 2. 5. 2010)
Baselitz

Mikael Niemi: Muž, který zemřel jako losos
Příběh s detektivní zápletkou, vyprávění o zcela nepravděpodobné lásce, divoká historka z dnešního Tornedalenu – nový román švédského spisovatele Mikaela Niemiho čtenáře rozhodně nezklame! Děj je zasazen do současnosti, zejména do pohraniční oblastí obývané rázovitou finskou národnostní menšinou. Několik odboček zavede čtenáře i do Stockholmu. Text je pro autora typický svým nezaměnitelným nábojem. Mrzoutský důchodce Martin Udde je nalezen mrtvý ve svém domě – byl zavražděn skutečně netradičním způsobem. Příběh se zamýšlí nad nezbytností jazykových a kulturních kořenů a nad tím, co se stane, když je o ně člověk připraven, takže výsledkem je pozoruhodná výpověď o pokusu zničit tornedalenskou finštinu – zábavná a vážná zároveň, a navíc naprosto jedinečná.

Baselitz

Koncertní turné zpěváka, skladatele, dirigenta a vynikajícího improvizátora Bobbyho McFerrina doprovází jeho nové album Vocabularies. McFerrin ve svém novém projektu splétá různé hudební vlivy a vytváří z nich jedinečný celek. Kromě jeho hlasu na desce uslyšíme jeho vokální soubor Voicestra i další zpěváky přizvané ze světa jazzu, opery, kabaretu či rock and rollu. Součástí alba jsou také archivní záznamy a improvizace z vokálního deníku Bobbyho McFerrina. Pod aranžmá desky je podepsaný McFerrinův dlouholetý spolupracovník a člen jeho hlasového ansábmlu Voicestra Roger Treece.

  • „Knihy jsou mrtvým materiálem, dokud v nás neožijí.“ (Jiří Mahen)

  • Ve čtvrtek 29. 4. 2010 v 19 hodin se v Městské knihovně bude konat Slavnostní večer edice anglo-amerických autorů. Na podzim loňského roku oslavilo nakladatelství Argo 15 let vydávání titulů edice AAA a zároveň 100. svazek této řady. Při této příležitosti vyla vyhlášena tvůrčí soutěž krátkých filmů na motivy knih edice AAA. Při slavnostním večeru budou promítnuty a oceněny nejlepší soutěžní filmy a uvedeno představení scénického projektu LiStOVáNí – román Nicka Cavea Smrt zajdy Munroa.
  • Kina:
    28.4. – Aero – Filmový klub – Fish Tank (režie: Andrea Arnold, VB/Nizozemsko, 2009, 123 min. Drama) (Mladá Mii se v těžké době dospívání ostře střetává se světem ldí, společností, v níž je každý sen ostře znetvořen a kde se z každého konkurzu na tanečnici vyklube spíše nabídka práce ve striptýzovém baru.) (18:00)
    30.4. – Aero –     Mechanický pomeranč (režie: Stanley Kubrick, USA, 1971, 137 min. Krimi) (Adaptace bestselleru Anthonyho Burgesse je nepochybně Kubrickovým nejslavnějším filmem. Tato jakéhokoli sentimentu zbavená ironická vize moderní společnosti zítřka se stala kultovním dílem, ve Velké Británii mimochodem cenzurou zakazovaným.) (22:30)
    1.5. – Aero – Metropolitan opera: Live in HD –     Gioachino Rossini: Amida (režie: Mary Zimmerman) (Příběh kouzelnice, která na svém ostrově drží očarované muže, inspiroval mnohé moderní skladatele. Tato inscenace je v Metropolitní opeře označována za skrytý poklad, který je bohatě epický a vizuálně neobyčejně působivý.) (
    29.4.-2.5. – Evald –     Milý Johne (režie: Lasse Hallström, USA, 2010, 105 min. Romantický) (Režisér Lasse Hallström, tvůrce poetických hitů Pravidla moštárny a Čokoláda, natočil silný romantický příběh lásky, která musí neustále překonávat odloučení a nepřekonatelné dálky. Mladý voják potká mladou dívku a pro oba je z toho osudová láska.) (17:00, 19:00, 21:00)
    26.4. – Městská knihovna – Filmová projekce s besedou –     Pouta (režie: Radim Špaček, ČR/SR, 2010, 146 min. Thriller) (Thriller o temnotě a lásce, zničení a osvobození, vězení a útěku.) (19:00)
    27. a 29.4. – Oko –     Bezva chlap (režie: Hans Petter Moland, Nor., 2009, 105. min, Komedie) (Ulrik je sympaťák. Asi byste do něj neřekli, že se právě vrátil z basy. Moc toho nenamluví a chce jen v rámci možností vést spořádaný rodinný život...) (20:30)
    28.4. – Oko – Bollywood –     Ahoj, Londýne (režie: V. Amrutlal Shah, Indie, 2007, 132 min. Komedie) (Jazz je mladá Indka žijící v Londýně a zbožňující vše britské – dokonce i její snoubenec (a šéf) je britský milionář. Dívčin otec se s tím nemůže smířit a pozve ji do India, aby se – jak doufá – provdala za pravého indického mladíka. Jazz se ovšem nemíní vzdát bez boje.) (20:00)
    27.4. – Ponrepo – cyklus Claude Chabrol-oko zla –     Řezník (režie: Claude Chabrol, Fr., 1969, 85 min. Krimi) (Navzdory čtyřem násilným činům je Řezník především milostným příběhem mezi ústředním „hrdinou“ a venkovskou učitelkou, a tak divák přijímá odhalení vraha školních dívek se stejným klidem jako jejich neúspěšná ochranitelka.) (20:00)
    29.4. – Ponrepo –     Dobrý den, noci (režie: Marco Bellocchio, It., 2003, 105 min. Drama) (Poslední dny vlivného politika, jenž se ocitl v zajetí „rudých“ teroristů.) (17:30)
    26.4. – Světozor – Dokumentární pondělí –     Stříbrný fez (režie: Lloyd Ross, JAR, 2009, 87 min. Dokument) (Kdysi v jednom městě kdesi na konci Afriky žili dva muži posedlí svým snem. Pouze jednomu z nich se ale tento sen může splnit.) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    do 2.5. – Mezinárodní festival animovaných filmů, Třeboň (info:     http://www.anifilm.cz/)
    do 31.5. – Projekt 100 (info:     http://www.projekt100.cz)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    28.4. –     Balbínova poetická hospůdka – Martin Kraus & Krausberry (20:00)
    30.4. – Balbínova poetická hospůdka – Jana Rabová a šansony (20:00)
    26.4. -     Blues sklep – Originální Pražský synkopický orchestr (21:00)
    27.4. – Blues sklep – Eliška Ptáčková Acoustic Sound (21:00)
    28.4. – Blues sklep – Fiedler Bop Session (21:00)
    29.4. – Blues sklep – Czechblues.com uvádí: B5 (21:00)
    30.4. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    1.5. – Blues sklep – Dolly – Bus – Band (21:00)
    2.5. – Blues sklep – Jan Smigmator Trio (21:00)
    2.5. – Břevnovský klášter – Motol motolice 2010 – 4. ročník humanitárního koncertu na podporu nadace Národ dětem spravující dětskou onkologii a hematologii FN Motol (21:30)
    30.4. –     Divadlo Archa – Stimul festival uvádí: Nurse With Wound, Aranos (20:00)
    30.4. –     Divadlo Na prádle – Mladí Ladí Jazz – Miloš Železňák trio (19:00)
    1.5. –     Jazz club U staré paní – Rajnošek B.AND (20:30)
    2.5. – Jazz club U staré paní – Najponk Trio (20:30)
    26.4. –     Jazzboat – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    27.4. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    28.4. – Jazzboat – Vesna Cáceres Q (20:30)
    29.4. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (20:30)
    30.4. – JazzBoat – Gumbo a Ondřej Konrád (20:30)
    1.5. – Jazzboat – Petre Ernyei Quartet (20:30)
    2.5. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    29.4. –     KD Dobeška – Dan Bárta & Illustratosphere (20:00)
    30.4. –     Klub Mlejn – Čáry máry fest (19:00)
    27.4. –     Lucerna music bar – John Scofield – Piety Street Band (21:00)
    28.4. – Lucerna music bar – N.O.H.A. (21:00)
    29.4. – Lucerna music bar – Navigators (21:00)
    26.4. –     Metropolitan jazz club - Radim Linhart & Young Jazz Blood (21:00)
    27.4. – Metropolitan jazz club – Jazz Evergreens Trio (21:00)
    28.4. – Metropolitan jazz club – Milan Vítina Trio (21:00)
    23.-24.4. – Metropolitan jazz club – Bluff Note (21:00)
    26.4. –     Stará Pekárna, Brno – Juraj Bartoš Quartet (20:00)
    29.9. – Stará Pekárna, Brno- Trio de Jaineiro (20:00)
    30.4. – Stará Pekárna, Brno – Come and Play (20:00)
    27.4. –     U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
    28.4. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    29.4. – U malého Glena – Ondřej Pivec Organic Quartet (21:30)
    30.4. – U malého Glena – Marcel Flemr Blues Band (21:30)
  • Kluby - cizina:
    „Wes Montgomery hrál na kytaru nemožné věci, protože mu nikdo nikdy neřekl, že nejsou možné.“ (Ronnie Scott)

    27.-28.4. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Satoru Shionoya Trio (19:00. 21:30)
    28.4. – Blue Note Milan, Itálie – Sorelle Marinetti Orchestra Maniscalchi (21:00, 23:00)
    26.4. – Blue Note Washington, USA – Rutgers University Jazz Ensemble (20:00, 22:30)
    27.-28.4. – Twins Jazz, Washington, USA – The Mountin Reunion Quartet (20:00)
    1.5. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – John Scofield Quartet (20:30)

  • Hudební festivaly:
    do 27.4. – Jazzfest Brno 2010 (info:     http://www.jazzfestbrno.cz/)
    29.4.-1.5. – Czech jazz festival, Praha, La Fabrika (info:     http://czech-jazz-festival-2010.vstupenka.com/)
    do 2.5. – Ekologické dny Olomouc EDO 2010
    do 14.5. – Mladí Ladí Jazz, Praha (info:     http://www.mladiladijazz.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Vše ve vesmíru má rytmus. Vše tančí.“ (Maya Angelou)

    28. a 29.4. – Alfred ve dvoře, hostuje Divadlo dobré kávy – Ušima podzimu (režie: Jakub Folvarčný) (Finské tango o ženách a mužích v nás bez ohledu na pohlaví. Genderově tedy zcela bezohledné představení o dvou židlích a dvou hercích, z nichž jeden, k překvapení přítomných, rozlepuje obálku s nápisem: NIKDY TO NEOTVÍREJ. Činí tak však ku prospěchu všech a naštěstí jen jednou.) (20:00)
    1.5. – Botanická zahrada Praha –     O lásce šeptal tichý mech aneb Máchovská pouť mezi záhonky (Podvečerní magická procházka naplněná poezií, láskyplnými živými divadelními obrazy, hrou světel a romantikou májové přírody. Večerní instalace ve venkovní expozici bude mít podobu oživlé výstavy, která nemá začátek ani konec...) (19:30)
    27.-28.4. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance –     PREMIÉRA – Transforma (choreografie: Maya Lipsker) (Neustálá změna je naší přirozeností. Pět žen ve hře proměny a zpětné evoluce si přeje vzájemně naplnit všechna svá přání. Chceme být nedospělé, nevinné ženy, muži, zvířata, kreatury.“ (20:00)
    30.4. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Česká taneční platforma –     100 Wounded Tears (Příběh o sedmi postavách, vytahujících z našich útrob ďábla za ocas a předvádějící jej v jeho plné rafinovanosti. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. Drsné představení, drsnější i v tom, že se nejedná o fikci, ale zobrazuje skutečný svět za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.) (20:00)
    29.-30.4. – Duncan centre –     PREMIÉRA – Shore (Taneční představení maďarské choreografky Ágnes Fülöp.) (20:00)
    28.4. – Městská knihovna –     Tanec pralesa (režie: Vít Pokorný, choreografie: Ivana Malá) (Celovečerní balet o dvou jednáních. S amazonskými Indiány za tajemstvím života.) (15:00, 19:00)

  • Vícežánrové festivaly:
    do 27.4. – Bonjour Brno 2010 (info:     http://www.bonjourbrno.cz/)
  • Divadla:
    „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ (staré indiánské přísloví)

    26.4. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
    1.5. – ABC –     PREMIÉRA – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    27.4. – Činoherní klub –     Thomas Vinterberg, Mogens Rukov: Rodinná slavnost (režie: Martin Čičvák) (Veselý příběh oslavy narozenin, do níž se zprvu pozvolna, posléze čím dál intenzivněji vkrádají temné stíny minulosti.) (19:30)
    28.4. – Činoherní klub –     Martin McDonagh: Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů...) (19:30)
    29.4. – Činoherní klub –     Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.) (19:30)
    28.4. – Divadlo Archa, hostuje HaDivadlo –     Indián v ohrožení (autor a režie: Jiří Havelka) („Pravý Čerokí prý věří, že ať je kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru.“) (20:00)
    30.4. – Divadlo Bez zábradlí,     hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram - Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
    28.4. – Divadlo Komedie –     Josef Škvorecký: Lvíče (režie: Viktorie Čermáková) (Příběh flirtu mezi sebevědomým redaktorem a záhadnou slečnou se odehrává v atmosféře prázdninové Prahy 60. let.) (20:00)
    30.4. – Divadlo Komedie –     Franz Kafka: Proces (režie: Dušan D. Pařízek) (Je pocit viny nezbytnou součástí existence? Je hledání vlastní viny smyslem bytí?) (20:00)
    27.4. – Divadlo Na prádle –     PREMIÉRA – Zápalka, aneb Noc v Kabaretu (režie: M. Doležalová) (Když srovnáš operu a kabaret, je to jasná volba. V opeře hrajou tlustý lidi, pití je tam směšně drahý a moc šumí a navíc těm lidem je fakt blbě rozumět, místo pocem říkaj pooooyyyyoooocceeeemmmm...) (19:30)
    28.4. – Divadlo Na zábradlí –     David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
    30.4. – Divadlo Pod Palmovkou –     Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.) (19:00)
    27.4. – Divadlo Rokoko –     Petr Svojtka, Jiří Janků: Superčlověk (režie: Petr Svojtka) (Pravá nefalšovaná a česká divadelní reality show, o jejímž průběhu budou rozhodovat diváci svým hlasováním.) (19:00)
    28.4. – Divadlo Rokoko –     Lars von Trier, Vivian Nielsen: Prolomit vlny (režie: Ondřej Zajíc) (Adaptace Trierova kultovního filmu, který se stal vlajkovou lodí projektu Dogma 95. Milostný příběh o velké vášni, víře o obětavosti bez hranic. Příběh o tom, že skutečná láska je schopna obětí, které leží za hranicemi lidských možností.) (19:00)
    26.4. – Divadlo šansonu, Brno –     Jiří Suchý a Semafor II. (Druhý z pěti pořadu zachycujících jednotlivá desetiletí existence legendárního divadla Semafor. Tento díl zachycuje roky 1969-1979 a hostem Jiřího Suchého a Jitky Molavcové bude Naďa Urbánková.) (19:00)
    28.4. – Ungelt –     Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.) (19:55)

Do tajů a kouzel složité kuchyně výuky muzikálového herectví nahlédl náš zvědavý hejbací objektiv. Snímek ukazuje, kterak před vystoupením procvičuje paní profesorka Dada se svými studenty rytmizaci některých náročnějších gest.

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou!Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

 


Na svatého Jiří možná vylezli ze země hadi a štíři,
ale já o tom nic nevím, protože jsem seděla doma u počítače a psala noty na pondělní vystoupení s panem Suchým v Divadle šansonu (viz. oznámení v minulém praseti). Jirka vyjel s foťákem na náměstí Svobody, protože tam mimo jiné na Dnu země vystupoval Tomáš Kočko s jeho kapelou a Petra na jejich koncertě zaskakovala za nepřítomnou flétnistku. To počasí asi dostal Jirka k svátku a s ním všichni, kteří se snažili vytvořit pěknou náladu.

V divadelním studiu Marta (Bayerova 5) byla v neděli premiéra: „Bídný zázrak“ - 4 autorská představení absolvujícího ročníku Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby. Druhá premiéra a reprízy jsou ve dnech 26. - 30. 4. vždy v 19:30.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz
Dr+spol. 25. 4. 2010

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš