EVANS HEAD
(Přímořské letovisko)

Naši milí čtenářové. Doufáme, že jste si to Prase číslo 28 vymysleli veselejší a zajímavější, než bývá každou neděli v noci zvykem, a taky doufáme, že vaše vymyšlené prase bylo málo australské. Zážitků, příběhů, historek, fotek a nevíme čeho všeho je tolik, že by se Prase muselo stát hodinovníkem, ani deník by nestačil. Tak teda popořádku. O tom, jak jsme jeli mezi opálokopy a do buše, ale před tím taky do Lismore, budeme psát postupně, protože teď jsou na řadě naše první postřehy z Evans Head. Tady Helča s rodinou právě bydlí.


Typické australské bydlení, nebudu-li v to počítat karavany.


Takovíhle papoušci jsou něco jako naši vrabci. Žádná exotika.


Někteří to skotačení nepřežijou a chcípnou.


Australskej pankáč.

To nejdůležitější, učitelka angličtiny – panička – zjišťuje, že vůbec nerozumí anglicky (australsky) a neustále se ptá: „Co říkal? Co říkala? Co říkali?“ a Helča trpělivě vysvětluje. Možná kecá, ale to my nepoznáme, protože mele taky australsky. Nejsrandovnější je Borísek, který když se kolem něj zrychlí svět a nebo zvítězí emoce, začne žvanit anglicky jako rodilý Ozík. To vám trošku vysvětlit musíme. Ozíci, to jsou rodilí Australané, anglicky „Aussie“. A jak říká paní učitelka angličtiny, která australsky vůbec nerozumí, je to oficiální výraz pro Australany, zná to prý z učebnice. Zatímco blbý páníček si myslel, že to je hanlivý výraz používaný českými emigranty, kteří se vyznačují vysokým stupněm netolerance ke komukoliv a k čemukoliv. Ale to není nic neobvyklého, známe to i z Česka a panička to zná i z Ameriky. Prostě, lidstvo je netolerantní. Možná by stálo za to udělat krátký neutrální průzkum mezi Ozíky, jak říkají českým emigrantům. To zatím nevíme. Ale až to budem zkoumat, budem hned každému na potkání říkat, že jsme tu jen na krátké návštěvě u vňoučátek, aby nám nemuseli lhát.


U Bei a Borýska ve škole.

Evans Head je malinké přímořské městečko – letovisko – říká paní učitelka, kde je překvapivě cítit i slyšet moře. Všecky baráčky mají maximálně jedno patro a v naprosté většině vítězí krémově bílá barva domečků, té barvě se tu v Austrálii říká „Sydney Stone“. Mít obchodního ducha a smysl pro byznys a bydlet tu v Evans Head, otevřel bych si na main street obchod s kýblama právě této barvy. Ale v rámci povolených obchodních triků bych barvu rafinovaně přejmenoval na Evans Stonehead, England Ltd.


Evans Colors StoneHenge-ENGLAND-Ltd.

Ještě jsme se ani neubytovali u Helči a její rodiny, a už jsme utíkali do školy, kde Bea s Borískem byli zrovna chválení za své výkony, protože zrovna začínají nějaké zimní prázdniny nebo co. Panička skoro padesát hodin nespala, tak se jí pletly nohy pátá přes devátou, ale statečně neupadla ani ze školní židličky. A děti nás poznaly, což bylo to nejkrásnější.


Je deštivo a docela i kosa. Typická australská zima.

V Austrálii mají totiž děcka po každém čtvrtletí prázdniny, většinou 2 týdny a jenom před Vánocemi jim začínají šestitýdenní letní prázdniny. No prostě, je to na palici, všecko je tady naopak. Jak říká panička: „Kytky jsou tu jiný, ptáci a zvířata jsou tu jiný, stromy jsou tu jiný, chodí vzhůru nohama, jezdí vlevo, ale problémy mají stejný jako všude jinde na světě.“ Austrálie je fajn, je veliká a bydlí tu málo lidí. Nemají moc velkých měst, Sydney, Melbourne a pár dalších. Z tohoto pohledu možná Evans Head se svými 2500 obyvateli je takové Brno Austrálie. Obchody jsou tu otevřené stejně celý týden, a když potřebujete mlíko, můžete bosky vyběhnout s ručníkem na hlavě nebo v županu a nebo jako panička ve strašných růžových teplákách do prvního obchůdku. Protože je zrovna zima, vybíhají někteří Ozíci v zimních papučkách. To jsou ty s kožešinkou. Přes den je tu totiž takových 20 stupňů, před rozbřeskem to může být i kolem nuly.


Místo záchranných člunů záchranná kola. Prostě všecko je tu jinak.

Škola, kam chodí Bea s Borisem, je sympatický komplex jednopodlažních budov, hodně zeleně a stromů, kam sem tam zavítá z lesa líná koala a nebo uchechtaná kukabara (anglicky Kookaburra). A tak mohou učitelé v rámci výuky biologie používat názorné živé pomůcky.


Zmrzlé ryby čuchají k igelitu, ale jsou dobré.


Bojáček bere nákup s dary moře, roztáčí je jako čamrdy i s holínkama.


Růže (Olina tvrdí, že je to ibišek) jsou tu stejné.

Připadá nám, že školství je tu sympatické a k děckám vstřícné. Podle některých, co tu bydlí už dlouho, však stojí za hovno a děcka se ve škole nic nenaučí. Znáte to. Někdy je prostě dobré být jen návštěvníkem, protože nemusíte brblat. To škaredé a hnusné vám rafinovaně všichni zatají a nechají vás tápat v krásné nejistotě.


Pláž hned pár minut za domem.


A opravdičtí surfaři.


Borýsek se snaží na dětským prkýnku. Docela mu to jde.


Malej čertík.

Když jsme druhý den zahnali děcka naposledy do školy, vzali jsme nejmenšího Bobíka na procházku místním "Brnem" k přístavišti a do prodejny s rybíma dobrotama koupit dary moře k jídlu.


Na stromech tu visí obrovští smradlaví chlupatí netopýři.


Stromy jsou hodně jiné. A to ještě netuším, co je v buši.


Tady bydlí Helča s rodinou. Ne v celém, ale v jednom ze tří bytů v něm.
Domeček je netypicky modrý.

Také jsme si prohlédli pláž, která je jen co by kamenem dohodil, kde blbnou surfaři a kde byla mezi kameny uvězněná růžová dětská flétnička, na kterou si brousil zuby již několik týdnů Borísek a těšil se, až přijede dědeček a nějakým kouzelnickým trikem ji z díry vysvobodí. Borísek je totiž sběratel zbytečných přemětů, čím zbytečnější, tím důležitější. Běda tomu, kdo ho chce od sběru odradit. Jsme obklopeni dráty, zrzavými kolečky, tyčkami a dutými stromy, rozmočenými časopisy a tuhle chtěl dokonce přitáhnout domů celou zadní nápravu nákladního auta, kterou jsme objevili v jednom divném asi lomu.. Naštěstí jsme ho nemuseli přemlouvat, protože ji neunesl. Ještě že není Frištenský.


Boris a jeho kolo ze smeťáku.


Přílivová řeka v Evans Head.


Při západu slunce prý ryby berou nejlépe.


Bojáček si vzal lvíčka od Dany i na pláž. Doma mu dává polštář pod hlavu.
A pořád se s ním mazlí.


A Borýsek od tety Dany a Lindy dostal opravdické brejle se skly. Nula dioptrií mají.
Boris prostě miluje brejle. Dodávají mu zdání inteligenta.


Tady někde hluboko v díře objevily děti růžovou píšťalku. Nešla vylovit a Helča dětem slíbila,
že až přijede děda, tak určitě vymyslí trik, jak ji vylovit. Přijel, našel, vylovil.
Od té doby je pro Borise brejlatej děda zaslouženě brejlatej.


I Bea si musela Borisovy nové brejle vyzkoušet.

Hodně se tu rybaří. Na místech oblíbených bývají názorné cedule (to je v Austrálii velmi sympatické), ze kterých se můžete dozvědět, jakou rybu jste ulovili, kolik si jich smíte vzít do sáčku, jak musí být veliké, abyste je nemuseli pustit zpět s propíchnutou tlamou, a dokonce i na cedulích podél silnice si můžete přečíst spoustu zajímavostí, které nenápadně masírují povědomí lidí a preventivně je učí slušnému chování. Je to pravda nenápadné a pomalé, ale opět velmi sympatické. Když například jedete dlouho autem a klíží se vám únavou oči a chcete trhat nebezpečně rekordy v délce jízdy, ruší vás v tom modré cedulky s užitečnou radou, jak je fajn si každé 2 hodiny odpočinout. (STOP, REVIVE, SURVIVE) Není to příkaz, je to dobrá rada. Když přijíždíte k městečku, dozvíte se z jiné cedulky, že domácí násilí je kriminální čin. Já vím, pro většinu z vás to je samozřejmé, ale na světě je tolik idiotů. Tak proč jim to nepřipomenout. Například na dálniční známce, která musí být na autě nalepená v levém horním rohu, aby nerušila výhled řidiče, jsme přece v Austrálii a volant je na pravo, jsou informace o téhle známce čitelné zvenčí, ale zevnitř v kabince si můžete přečíst zvenčí prosvícený nápis, že řídít ožralej je zločin. (Drink driving, it's a crime.) I toto všechno mi v Australsku připadá velmi sympatické.


Borýskovi mořské potvory nechutnají. Jsou to pro něho ne dary, ale tresty moře.

Přestože je zrovna „krutá“ zima, děcka tu běhají bosky, a Boris dokonce i nahatej, jako nějací divočáci. Nohy mají okopané, ale otužilé. Začal jsem to zkoušet taky, a když už jsem si skoro začal zvykat, odjeli jsme do buše, kde je samé trní. Pokračování příště.


Pohrát, nakrmit, umejt a spát.

 

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17)
jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


I vejce jsou zde veselá.

  • Bývalá státní zaměstnankyně (v úřadu Rady pro mezinárodní a evropské záležitosti) vystupující pod pseudonymem Zoe Shepard vydala ve Francii knihu nazvanou „Absolument-dé-bor-dee!“, což by se dalo přeložit jako Absolutně zavalen prací. Poodkryla v ní pravdu o pracovní náplni a morálce francouzských úředníků. Byrokraté prý pracují maximálně pět až sedm hodin týdně a soutěží leda tak v tom, kdo dokáže více natáhnout pracovní přestávku. Disciplinární komise autorce na dva roky zakázala práci ve státní správě. Ta se však chce odvolat, rozsudek je podle ní vážným omezením svobody projevu. „Francouzský státní aparát neuvěřitelně plýtvá a když na to poukážete, jste bez práce,“ citoval ji Daily Telegraph.
  • Důchodci Peter and Birgitt Weismantelovi z anglického města Portswood se rozhodli, že si z útulku na zkoušku vezmou třináctiletého kocourka jménem Oscar. Nebyli si jistí, zda si na ně po tolika letech tuláckého života zvykne. Kocour chtěl ale u svých nových páníčků zůstat a začal jim nosit dárky. Sem tam přinesl z procházky ponožky, rukavice nebo chránič kolen. Když se počet dárků zvýšil na deset denně a kocourek začal nosit dámské a pánské spodní prádlo, zavolali na policii. Policisté byli šťastní, že krádeže měl na svědomí kocour a ne nějaký úchyl. Manželé se rozhodli, že si Oscara nechají a pokusí se ho ještě převychovat.

  • Byli jsem v buši.
  • Projeli deštným pralesem.
  • Rozbilo se auto.
  • Ale dojelo až domů

 

australia
Dočasně pronajato Zrzkovi

Narodil se Zrzek pán, veselme se!

 

V Podhradí u Dyje byl nalezen opuštěný veverčák, který byl odsouzený k tomu, aby zesnul, protože maminku někdo přejel nebo sežral nebo jinak zavraždil. Malý prcek se krčil uprostřed silnice a vypadal sklesle a surrealisticky. A proto ho Lubo Kristek s Ivetou vzali do náruče, do auta a do Zámečku. Zrzek prcek se rozhodl, že bude žít a za trest bude pozorně sledovat surrealistické dění na Zámečku a v celém Podhradí a všecko to napráská redakci WWWiditelného prasete. Redakci se tento zrzavý zablešený plán natolik zalíbil, že pronajímá novému redaktorovi dočasně (znáte to s Rusákama, jak vypadá dočasně) rubriku Austrálie, ale nenechte se mýlit, je to jen dočasně. Až se redakce vrátí z Austrálie, vrátí tuto rubriku Zrzek smráďatům australským a jemu dáme Nový prostor. Doufáme, že se na surreálné práskání z Pohradí nevysere. Byla by škoda promrhat takový zrzavý talent.

 

 

 

 

 

 

 

 

Surreálný inspektor Zrzek

Bojáček rád rozdává pusy a jsou docela mokré,
někdy i nečekaně vyplázne jazyk a líbaného oblízne. Komentuje to slovy:
" Já mám rád lízing."



BaselitzDům Pánů z Kunštátu - Brno
Sibylle Bergemann: Fotografie, (do 25. 7.)
BaselitzAteliér Josefa Sudka
Jaromír Funke - abstraktní kompozice (1927 - 1929) (do 29. 8. 2010)
BaselitzGalerie fotografie Louvre
Josef Sudek (do 5. 9. 2010)
Dvanáctá výstava fotografií z cyklu výstav prezentující sbírku fotografií PPF.

Baselitz Chodovská tvrz
VÁCLAV MACH-KOLÁČNÝ - Jablko pro Evu (do 5. 9. 2010)
V. Mach-Koláčný se prezentuje v oblasti malby, kresby, kombinované techniky, počítačové grafiky a částečně fotografie a fotografiky. V jeho obrazech se zřetelně snoubí jeho „moravská duše“ s „moravským koloritem“. Osobitým stylem ztvárňuje svět pocitů, iluzorních invencí a barevných fantazií, zvláště v oblasti figurální tvorby, ale i krajiny.

BaselitzGalerie Fotografic, Praha
Sylva Francová: In Panel (do 20.7.)
BaselitzGalerie Nostress
Joseph Morris - Foreign Lands (do 30. 8. 2010)
FLUX je soubor černobílých fotografií amerického umělce Josepha Morrise dokumentují pomíjivou povahu vnímání a evokují otázku, zda jsou zachycením reálného místa nebo ztvárněním snů.
BaselitzLanghans galerie Praha
EGO / portrét x fotografie (do 29. 8. 2010)
Michal Adamovský, Jan Bigas + Štěpán Pech, Patrik Borecký, Vladimír Boudník, Radeq Brousil, Adam Holý, Václav Jirásek, Šymon Kliman, Richard Loskot + Karel Prát, Český člověk (Ivan Lutterer + Jan Malý + Jiří Poláček), Willi Najvar + Zbyněk Baladrán, Jano Pavlík, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Robert Portel, Johana Pošová, Rudo Prekop, Lukáš Prokůpek, Petra Steinerová, Václav Stratil, Adéla Svobodová, Jiří Thýn, Dušan Tománek, Aleksandra Vajd + Hynek Alt, Zein, Václav Zykmund
BaselitzVERNON PROJEKT
Patricie Talacko + Alexandr Puškin ALTER EGO ( 22. 7. 2010 - 27. 8. 2010)
Lze snad říci: Jste bytost, jste člověk, ale nejste umělecké dílo.
Umělecké duo Puškin/Talacko Vám nabízí Alter Ego. Přiřazujeme Vám předmět, Vaše Alter Ego. Jak vnímáte vlastní Ego, Vaší existenci a podobu, kterou se prezentujete? Co si myslíte, že jste?
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Dům U zlatého prstenu
DANA SAHÁNKOVÁ / CHTĚLA BYCH TO VĚDĚT (do 1. 8. 2010)
Start-up je výstavní cyklus GHMP zaměřený na mladé autory.
Dana Sahánková je studentkou posledního ročníku AVU (ateliér Jitky Svobodové a Veroniky Bromové) připravila sérii působivých kreseb vztahujících se k mezním existenciálním tématům. Ve svém novém výstavním projektu navazuje na dosavadní tvorbu zabývající se fenomény odkazujícími k nejednoznačnosti emocionálního světa a k dešifrování vědomých a podvědomých vrstev lidské psychiky (pocit ohrožení, agrese, sounáležitosti, ženská a mužská specifika)
Baselitz

Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné
Ve čtrnácti meditativních textech, inspirovaných zážitky a dojmy z cest po světě, rekapitulací vlastního života i některými otázkami filozofie náboženství, se Tomáš Halík zamýšlí nad základními otázkami, které vytyčují půdorys lidského života, ale jejichž řešení v podmínkách světa počátku třetího tisíciletí získává novou naléhavost, nad lidskou bídou a vztahem k násilí, nad osobní i politickou odpovědností, nad vztahem k historii, nad pojetím zbožnosti, nad místem křesťanství v současném světě, nad lidským štěstím, nad prožitkem smutku v lidském životě a nad láskou.


Baselitz

Na nové desce Returning si můžeme poslechnout kytaristy Kevina Kastninga a Sándora Szabóa. Recenzenti se přou, zda lze jejich styl nazvat jazzem, v jedné věci jsou však za jedno. Výjimečný talent obou kytaristů dal vzniknout desce o výjimečné kvalitě. Nelze určit, kdo sóluje a kdo hraje doprovod, muzikanti se spíše doplňují, obohacují a inspirují a společně vytvářejí jednotný a nedělitelný celek. Vynikající kvalita nahrávky dává jejich schopnostem možnost plně se rozvinout do uší posluchačů.

  • Mluvit jako idiot, když idiot opravdu jste, nepřináší žádné znepokojení. Ale chovat se jako idiot, když člověk má dostatek rozumu na to, aby poznal, že se jako idiot opravdu chová, je velmi nepříjemné.“ (Jerome Klapka Jerome)

  • Kina:
    20.7. – Aero –
    Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 133 min. Pohádka) (Jeden život – tisíce cest.) (10:00)
    22.7. – Aero –
    Precious (režie: Lee Daniels, USA, 2009, 110 min. Drama) (Plnoštíhlá a neatraktivní černošská dívka dospívá pod krutým vlivem matky. Neobvyklá událost ve škole konečně přitáhne pozornost k její situaci a Precious se ihned chopí příležitosti nabízené studijním programem pro problémové dívky.) (20:30)
    22.-25.
    7. – Evald – Užívej si co to jde (režie: Woody Allen, USA/Fr., 2009, 92 min. Komedie) (Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby mohl přetvořit svou existenci do bohémštější podoby. Na své cestě se střetává s mladou jižankou Melody, která jeho životem docela zamíchá...) (19:00, 21:00)
    20.7. – Oko –
    Útěk do divočiny (režie: Sean Penn, USA, 2007, 148 min. Dobrodružný) (Život v aljašské divočině. Snímek je zfilmovaný na základě skutečného příběhu popsaného v knize Jona Krakauera.) (18:00)
    22.7. – Oko –
    Brazil (režie: Terry Gilliam, VB, 1985, 138 min. Komedie) (Orwellovsky černá sci-fi komedie o nesmělém úředníkovi, který se stává obětí krutého superbyrokratického světa.) (20:30)
    19.7. – Světozor – Dokumentární pondělí –
    Rytmus svobody (režie: Wojciech S. – L. Gnoiński, Pol., 2010, 75 min. Dokument) (Dokument s podtitulem Jak svrhnout totalitní režim pomocí domácího zesilovače rekapituluje, jak v Polsku posilovala rocková hudba pocit nezávislosti od šedesátých let až k pádu komunistického režimu.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    20.7. – Agharta – Noční optika (21:00)
    22.7. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    23.7. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    24.7. – Agharta – Ondřej Štveráček Quartet (21:00)
    21.7. – Balbínova poetická hospůdka - T´n´t – Tereza Bečičková a Tomáš Ludvíček (20:00)
    22.7. – Balbínova poetická hospůdka – L´Arrache-Coeur (20:00)
    19.7. – Blues sklep – Originální Pražský synkopický orchestr (21:00)
    21.7. – Blues sklep – Jazz Rabble (21:00)
    24.7. – Blues sklep – Hanka Dundrová & The Kids (21:00)
    25.7. – Blues sklep – Bridge Band (21:00)
    20.7. – Jazz club U staré paní – Franta Kop Quartet (20:30)
    21.7. – Jazz club U staré paní – František Uhlíř Team (20:30)
    23.7. – Jazz club U staré paní – Kuba Doležal Quartet (20:30)
    24.7. – Jazz club U staré paní – Elizabeth Lohninger Quartet (20:30)
    25.7. – Jazz club U staré paní – Points (20:30)
    20.-24.7. – Jazz Dock – Czechjazz workshop 2010 (20:00)
    21.7. – Jazzboat – Soft Brazil Band (20:30)
    22.7. – Jazzboat – Matěj Benko Trio (20:30)
    23.7. – Jazzboat – Gumbo a Ondřej Konrád (20:30)
    19. a 21.7. – Metropolitan jazz club – Milan Vítina Trio (21:00)
    22.7. – Metropolitan jazz club – Jazztet Q (21:00)
    22.7. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    24.7. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
    20.7. – Synot Tip aréna – Pink (19:00)
  • Kluby - cizina:
    „Kdybys neměl co přinést na tabuli života, tak bys neexistoval.“ (Herbie Hancock)

    24.-25.7. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Adrian Belew Power Trio (18:00)
    19.7. – Blue Note New York, USA – Symphonics Live (20:00, 21:30)
    23.-24.7. – Twins Jazz, Washington, USA – Harold Summey jr. Quartet (21:00, 23:00)
    19.7. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Quincy Jones presents... The Alfredo Rodriguez Piano Trio (20:30)

  • Hudební festivaly:
    do 20.7. – Istanbul Jazz Festival, Turecko (info:
    http://www.iksv.org/caz/english)
    do 22.7. – Prague Proms 2010 (info:
    http://www.pragueproms.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Vztah poezie k próze je jako vztah tance k chůzi.“ (John Wain)

    20.-24.7. – Divadlo Metro na Národní třídě – Life is life (režie: M. Urban) (Nové pojetí originálního černého divadla.) (20:00)
    25.7. – Městská knihovna –
    Drea-me (Henrik Kaalund – video-taneční sólo s Annou Schmidt.) (20:00)

  • Taneční a multižánrové festivaly:
    do 23.7. - Festival ProART 2010, Brno (info:
    http://www.proart-festival.cz/)
    25.7.-1.8. - Festival ProART 2010, Praha (info:
    http://www.proart-festival.cz/)
  • Divadla:
    „Velká bída tvůrce začíná ve chvíli, kdy je uznán jeho talent.“ (Albert Camus)

    10.-22.7. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vladislav Vančura: Rozmarné léto (režie: Jakub Špalek) (Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz... Jak je to krásné býti kadeřavým!) (19:30)
    21.-25.7. – Letní scéna Ungelt – Sam Shepard: Láskou posedlí (režie: Janusz Klimsza) (Strhující drama o silném milostném vztahu dvou nevlastních sourozenců, který je pro oba osudovou láskou na celý život a zároveň zničujícím prokletím.)
    (19:55)
    26.-27.7. – Letní scéna Ungelt – Keith Waterhouse: Jeffreymu je šoufl (režie: Julek Neumann) (Tragikomický příběh o slavném britském žurnalistovi a alkoholikovi Jeffreym Bernardovi.)
    (19:55)

  • Divadelní festivaly:
    do 4.9. – Shakespearovské slavnosti 2010, Praha, Brno, Ostrava, Olšany + Slovensko (info:
    http://www.shakespeare.cz/cz/o-slavnostech/1/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


LSD v Lomnici

Když Petr uviděl moje nové tričko s tímto nápisem, viditelně ho to zarazilo. Ale Letní sborová dílna v Lomnici vlastně působí jako doping. A ještě ke všemu jsme tam dostali krásnou příležitost uspořádat koncert se Soňou Jányovou a Dadatriem v parku před lomnickou synagogou.

Ocitla jsem se v kůži lektorky jednoho ze tří atelierů spolu se sbormistry Katkou Mašlejovou a Martinem Mikešem. Můžu zodpovědně prohlásit, že množství lidí, kteří tam přijeli zpívat a něco se naučit z vlastní vůle a rádi, vytváří neuvěřitelné množství pozitivní energie. Po čtyřech dnech práce jsem nebyla unavená, ale nabitá, protože energie vložená do společného zpívání se mně bohatě vracela.

Díky PCK Lomnice – Báro, Leo, Sašo a další, kdo pomáhali s organizací toho úžasného setkání, byl to nářez a lepší začátek prázdnin bych si asi přát nemohla.

A ještě lepší pokračování: do CKK Slatina přibyla 9. 7. 2010 první vnučka – to je ale zvláštní slovo! Zní poněkud libozvučněji než snacha, zeť, švagr, tchyně atd., ale stejně nic moc. Kdoví, z čeho tato skupina slov pochází. Hlavně, že Petrova Katka porodila zdravé a krásné miminko, zatím převážně ležící-spící a my se můžeme těšit, že zvládne roční zkušební lhůtu a dosáhne titulu Hasič-průzkumník CKK. Zvláštní je, že přišla na svět před mými narozeninami a zrovna s pořadovým číslem 60, to só věci...

Musím se pochválit, protože jako novopečená stařenka jsem se vrátila k ruční práci a osobně ušila a vyšila speciální oboustranný bryndák (návrh hesla: Pavel).

A stařeček Jerka splnil Katčino přání a namaloval čápa.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

Dr+spol. 19. 7. 2010

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš