Po dublinskejch horách
(druhej díl)

Za pár hodin jedeme lyžovat do Dolomit, takže musím rychle odflinknout prase. Chtěl jsem, a tak to tentokrát dodržím, napsat pokračování o tom našem výletu po Dublin Mountains. Ale protože není moc času na hrdinství, rozdělím tu naši druhou část do nejvýše postavené hospody v celém Irsku ještě na další dva díly. Ten dnešní je první. Tedy druhý díl o Dublin Mountains-první část.

Je sice konec října a u nás v Česku nekvete už vůbec nic, tady si kytky voní a kvetou jakoby nic.

Okolo silnice vede kamenná zídka, která vám brání uniknout před řidiči. Ale nebojte se, utíkat nemusíte, řidiči mají k těm brněnskejm hooodně daleko.

Farma pana hulibrka.

Neumím si vysvětlit tenhle jev. Proč jedna strana silnice odráží světlo a druhá ho pohlcuje? Nejspíš nejde o nějakou záhadu, o nějaké to spiklenecké teoretizování a vysvětlení bude stejně prosté, jako třeba v druhým kolem prezidentských voleb, kdy v Ostružné šlo volit 13 místních voličů, a přesto v téhle malé vesničce uprostřed rudého zemanovsky naladěného kraje měl kníže o 83 hlasů víc než Zeman. Záhada se taky nekonala. Do Ostružné jezdí Brňáci a Pražáci lyžovat, a tak bylo jasné, že kníže Karel zvítězí na celé čáře a pro ostudu vesnice. Ale jak je to s tou silnicí, na to jsem nepřišel. Jedno z vysvětlení bych měl, ale jestli to není volovina, to nevím. Je tu jen jedna silnice, takže při stavbě té silnice se dělala prvně jedna půlka a později druhá, takže není stejnej asfalt. Nebo je stejnej, ale natahovanej odspodu má jiný vlastnosti než natahovanej odshora. A nebo ještě jedno, spíš takové utopistické, že je to schválně, aby to s kopce míň klouzalo, tak je tam něco přidanýho. (Jé, to je fakt blbý, to odvolávám.)

Bacha, v Irsku musíte chodit jako masňáci vpravo, abyste masňákama nebyli. Ale o nic moc nejde, skoro žádnej řidič tu nehartusí a ani si neklepou moc na čelo. I když jedna baba ten den kroutila hlavou a tvářila se zkysle.

Hlavně jde teď o jistou nostalgii, protože náš irskej Jeniček zvedl kotvy a z Dublinu se odstěhoval do Kalifornie. Tři roky v Dublinu. Měl to tam rád a my taky. Bylo to dostupné, časově snad dostupnější než naše chaloupka v jesenických horách. Byli jsme u něho každý rok. Je docela možné, že se tam už nikdy nepodíváme. Což cítím trošku nostalgicky, protože tolik jsme toho tam zase neviděli. A Irsko je nádherná země plná skvělejch lidí. Místní v sobě mají cosi drze milého a inertního, budu-li chtít machrovat cizími slovy. Ta zarputilost se pozná v mnoha drobných rysech. Třeba že zima není důvod, vzít si kabát nebo svetr. Nebo že déšť není důvodem k tomu nejít na výlet, nebo nevyhnat děti na ulici. A taky samozřejmě, žhavé slunce není důvodem k tomu, sundávat si hnedka svetr. Irové jsou velmi odolní. Dokonce ani takové to naše české pobrblávání tam není moc rozšířené. Prostě to, že je politik hovado, není důvodem k tomu, fňukat nad poměry u piva. Jo a taky tam mají mého oblíbeného Guinessa. Irsko je mi sakum prdum milé a něčím hodně blízké. A voní to tam.

Rozlehlé farmy s ovečkama podtrhují kýčovitost krajiny. Ale ona to není kýčovitost, to si jen tak my diváci opatrně obhajujeme tu krásu, že jako my přece nejsme žádný kýčaři, jakoby nám něco bránilo jen tak vzdechnout a říct nahlas. Je to paráda.

No však se koukněte sami na tu nádheru. Tady při tom pohledu jsem si vzpomněl na výkřik Bohumila Hrabala v jedné z jeho krásných knížek Morytáty a legendy: "...jel jsem do Jugoslávie k moři, och, tam byla vichřice, to šílenství přírody, který když se mužskýmu vrazí do poklopce, tak začne bejt spisovatel." Koukám, čumím, na památku fotím a přemýšlím, že bych se stal spisovatelem?

Krávy jsou tu velké jak třídílný kredenc. A určitě vyrábí hodně mlíka. Je to správně vyrábět mlíko? Nebo produkujou? No to je jedno, určitě mají ve vemenech toho mlíka hodně.

A samozřejmě, že i pumpa je v barvách irských.

Minule jsme vyprávění zastavili u zrzavé mříže v prudké zatáčce. Silnice je hodně úzká a docela klikatě se snaží vydrápat do prudkýho kopce. Teda vono to zas tak prudký není, ale na Irsko už docela jo. Jdeme po pravé straně, protože se tu jezdí vlevo, což je docela ulítlý, a úzkost silničky nás nutí často se přitisknout až ke kamenné zídce, ale možná ani nemusíme, řidiči tu nejsou nijak agresivní, klidně zastaví a bez ryze českýho klepání na čelo počkají, až se to zase nějak uvolní a všichni zas jednou dál. Krásné výhledy na vzdálené vrcholky, někdy průzorem vidíme i moře, je konec října, ale tu kvetou kytky a je tu hodně ostružin. Samozřejmě, že plné olova z bezolovnatýho benzínu, takže každé sousto je pozvánkou do krematoria. Jestli to budeme žrát dýl, ani v tom solárku nakonec neshoříme. Ale to nám, co se budem smažit, může být jedno. Já ty ostružiny klidně žeru a chutnají mi stejně jako ty v lese. Máme za sebou už docela dost kilometrů, žene nás dopředu vidina údajně prý skvělé kuchyně v té vysoko nejvýše položené hospody v Irsku. Hospoda se jmenuje U Honzíka Lišáka (Johny Fox Pub)

Ale ještě než dorazíme do hospody, musíme mnohokrát vyhnout projíždějícím autům a taky šíleným cyklistům, kteří se tu z kopce řítí šílenou rychlostí, až se mi z toho ježí zátylek. Ani si nechci představit, jaký by to bylo, kdyby se stalo něco s kolem, nebo střet s autem. Je mi z toho skoro zle. No jo, už bych takhle rychle na kole nejel. Jako mladej jsem byl stejně blbej a jezdil taky takhle rychle z kopce. Dokonce jednou mě při takové rychlé jízdě téměř zastřelil chroust. Při rychlosti okolo 80 km/hod mi před ksichtem proletěl ten blbej chroust a rozmáznul se mi o čelo. To bylo leknutí, to byla bolest. Zoufale jsem brzdil a pak si šáhl na bolavý čelo, cítil jsem mokro, říkám si, mozek je venku, zemírám. Koukám se na barvu mozku, je podezřelá a můj vyteklý mozek obsahuje krovky. Ještě než jsem z toho úderu úplně zblbnul, usoudil jsem, že to nebude můj mozek, ale chroust v jiném skupenství. Přežil jsem, a možná i bez následků. Tedy vynechám-li to, že několik týdnů jsem měl na čele nepřehlédnutelnou a ostře ohraničenou modřinu a vypadal tak podezřele jako pravověrný muslim. Vzít si fůtu na tělo a šátek kolem hlavy, budu k nerozeznání. A jo, ten šátek si musím uvázat tak, aby věrnostní modřina byla patrná. Ne, rychle už na kole nejezdím a jezdit nebudu. A ani na lyžích už nejezdím rychle. Bojím se. Po několika kilometrech se vydrápeme na vrcholek, silnička se uklidní a srovná podle rovnováhy, vzdušná a malebná vesnička. Hřbitov, kostelík, farmičky. Z dálky se k nám doškobrtává vůně nějakejch dobrot.

V tomhle kostelíku se zrovna odehrávala svatba. Taková irská. Nevěsta a ženich a tak.

I tahle pumpa je původně zelená, jen to postupně a milosrdně zapomíná. Je však litinová, a tak rezne pomalu a vlekle.

Arciť již jsme zde, poslední kilometr byl provázen čichovými vjemy, jsme uslintaní a hladoví. Máme strach, že hospoda bude plná. Protože kdykoliv je něco nej, tak se tam pak slízají lidi jak mouchy na hovna.

Zlatej flákač.

Čím víc se blížíme k té vysněné hospodě, tím víc je ta vůně nápadnější. Všichni, kdo jsou takto zasaženi, mimoděčně zvedají sosáky, větří jako bernardýni, začínají nám nenápadně vytékat sliny, které si utíráme rukávem. A už je ta krásná hospoda vidět. Je kolem ní docela šrumec. Máme obavy, že bude plno a že chcípneme jídelní touhou a že je to všecko na hovno. Vejdeme do hospody a je plno, jenže hospoda je tak složitá, že ani návštěvníci se tu nevyznají, možná se tu nevyznají ani číšníci a číšnice. Možná má každý pinkl své teritorium a nikam jinam se nepouští. No složitá hospoda. Výhodou takhle složitých interiérů je, že kdo hledá najde. Vždycky se tu najde nějakej volnej stolek, kterýho si nikdo nevšiml. Konečně usedáme a já to tu zase sprostě ukončím, beru si batoh na záda a Olinu a vyrážíme do Alp lyžovat. A někdy příště to doprozrazuju, jak to v té hospodě dopadlo a co bylo potom.

No jo, málem jsme zapomněli, vždyť je zrovna ten halloween. Výzdoba ve všech hospodách v Irsku vám to připomene.

Irové trpí dobře morbidním humorem. Je to znát nejen na takových blbůstkách, jako je třeba tahle rakev s nebožtíkem, která láká lidi do hospody, ale i v knihách irských spisovatelů toho najdete hodně. A v irskejch filmech jakbysmet. Vzpomenu za všechny třeba drsně potrhlé hry a filmy Martina McDonagha. Irové jsou mi sympatičtí.

Tohle je určitě nějakej potrhlej irskej spisovatel, ale kdo? to vám nepovím. Ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že jsem blbej a nevím to. Kdo jinej by to byl, když to má brejle a je to v pavučině? Irsko má poměrně dost spisovatelů ověnčených literárními cenami. Třeba takovej potrhlík, jakým byl Samuel Beckett. Toho mám moc rád. V roce 1969 dostal Nobelovku za literaturu a úplně první kniha, kterou jsem od něj četl před mnoha a mnoha lety, byla tenoučká knížka Novely a texty pro nic. Je to úžasná kniha. Když se nad tím tak zamejšlím, tak mě ti Irové fakt baví. Snad kromě typické irské muziky, ta je sice veselá, ale nebaví mě. Aspoň mě nemůžete podezírat z nekritickýho obdivu ke všemu irskýmu.

Tahle paní, nebo pán? jsou tu určitě celoročně, a ne jen při haloweenu.

Varování před následky nadměrnýho požívání alkoholických nápojů, především pak irské whisky a guinessa. Bohužel jsem se nedozvěděl, k čemu je guiness dobrej. Bránila mi v tom sekyra. A když už je to tak trošku literárně prošpikované, tak upozorňuju na další skvělou knížku. Sekyra od Ludvíka Vaculíka. Je vynikající. A to navzdory tomu, že Vaculík zcela určitě není Ir. Ale co když má irský předky.

Zlatý flák veselýho strašidla. A v pozadí irská whiskey. Ta je taky dobrá. Ale pivo mi chutná víc.

Tahle hospoda nemá volný ani kousíček volné zdi, všude je něco. I na stropech i podlaha je pomalovaná a hajzlíky jsou taky plné blbůstek. Je to hospoda plná volovin.

A je tak děsně nepřehledná, že tu musí mít i směrovky, jinak by tu lidi zemřeli dřív, než najdou východ. Příště se najíme, a poběžíme zase zpět.... Těšte se.

bazar


(Za dávných časů cívkových magnetofonů (no fakt, pravěk v muzice)jsem někdy nouzově tímhle lékem čistil i magnetofonové hlavy, když byly štěrbiny zasrané od magnetofonových pásků zn. Emgeton. Nejhorší pásky tehdá na trhu. Snad jen ta bakelitová krabička, ta byla docela kvalitní. Bohužel velice často byly v legálních obchodech pouze Emgetony. Afgy a BASFy se musely kupovat za bony v Tuzexu, další to vymoženosti komoušského lidumilného vládnutí.

  • Neurologové z univerzity ve Vanderbiltu (Tennessee) zjistili, že krtkův čich funguje obdobně jako třeba lidský zrak – stereo. Opakovanými pokusy potvrdili, že krtek dokáže čichat každou nozdrou něco jiného.
  • Po mnoha letech výzkumu se americké firmě Second Sight Medical Product podařilo vyrobit funkční bionické oko, které pomáhá lidem trpícím progresivním degenerativním onemocněním sítnice. Fotoreceptory přeměňují světlo v elektrochemické impulzy dále přenášené do mozku zrakovým nervem. Bionické oko dokáže nahradit funkci těchto fotoreceptorů. Firma již dříve vyvinula například sítnicový implantát s 60 elektrodami nebo brýle se speciálními miniaturními kamerami.

  • Můj chytrý telefon mi přes chytrou aplikaci oznamuje, že Konečně! Marta Jandová čeká dítě a orangutan Besar oslaví 9. narozeniny.
  • A taky si jedeme zalyžovat do Alp
  • A Honza už je v Kalifornii.

 

australia

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)
 

Dva chlápkové na zastávce tramvaje po druhém kole prezidentských voleb
(manažérsky odění, s aktovkama a pupkama):
- "Co děláš?"
- "Ále, jdeme se ženou na Gustava Mahlera."
- "Ty jo, to je nějakej němčour, ne? To bych nešel."

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Staroměstská radnice (do 24. 2. 2013)
Nikola Čulík Život a dílo

Cafe Galerie Černá labuť (do 08.03.2013)
Falstaff, dvaadvacátý důstojník a pátá květinářka
Kostýmní návrhy Josefa Jelínka.

Ateliér Josefa Sudka (do 28.02.2013)
TOMÁŠ POSPĚCH : ZÁTIŠÍ RELOADED
Výstava fotografií ze současné tvorby autora

Centrum současného umění DOX (22.02.2013 - 06.05.2013)
Krzysztof Wodiczko: Out/ Inside
Autor proslul svými velkoformátovými videoprojekcemi na architektonických fasádách a monumentech.



Czech Photo Gallery (do 24.02.2013)
Nikon Kalendář 2013
Výstava 50ti semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2013 na téma nestárnoucí okamžiky.


Nágárdžuna
Filosofie střední cesty
Sborník sedmi článků týkajících se filosoficky i nábožensky velmi důležité mahájánové buddhistické školy madhjamaka („škola střední cesty“). Základem nesubstančního modelu madhjamaky je nauka o prázdnotě (šúnjatá) všech jsoucen, tzn. že všechna jsoucna bez výjimky jsou prázdná od vlastního bytí (svabháva). Autoři článků (J.Garfield, S. Matsumoto, C. Oetke, S. Ruegg, M. Siderits, T. Tillemans,P. Williams) jsou filosofové patřící mezi významné buddhology. Edičně připravil a předmluvou opatřil J. Holba.


Belgičan Eric Legnini patří k ústředním postavám francouzské scény pianových trií. Jeho novinka Sing Twice!  se nese v duchu popu, soulu a R&B. Na desce dále účinkují Thomas Bramerie (kontrabas), Frank Agulhon (bicí), Daniel Romeo (kytara), Boris Pokora (saxofony), Julien Alour (trubka), Jerry Edwards (trombón), David Donatien (perkuse), Mamani Keita, Hugh Coltman a Emi Meyer (všichni tři zpěv).


  • „Náš osud není ve hvězdách, je v nás.“ (William Shakespeare)
  • Kina:
    11.12. – Aero – Sedm psychopatů (režie: Martin McDonagh, USA/VB, 2012, 109 min. Komedie) (Scenárista Marty se zoufale snaží dokončit svůj nejnovější scénář, ale chybí mu inspirace. Tu se rozhodne hledat u svých dvou kamarádů: poněkud výstředního a většinou nezaměstnaného herce Billyho a silně nábožensky založeného Hanse, který má za sebou poměrně působivou kriminální minulost. Tihle dva se příležitostně živí krádežemi psů, které po vypsání odměny vrací jejich zazobaným páníčkům. Proti tomuhle výnosnému byznysu má velké výhrady Billyho okouzlující přítelkyně Angela. Její obavy se mají brzy potvrdit…) (18:00)
    12.2. – Aero – Mistr (režie: Paul Thomas Anderson, USA, 2012, 144 min. Drama) (USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell, který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem, který je právě se svou oddanou ženou a skupinou svých věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto.) (20:30)
    14.2. – Aero – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (18:00)
    11.2. – Oko – Přehlídky – Kniha o plánu (20:30)
    12.2. – Oko – Hon (režie: Thomas Vinterberg, Dán., 2012, 111 min. Drama) (Čtyřicetiletý Lucas se nedávno rozvedl a začíná žít nový život. Má přátele, novou práci, přítelkyni a pohodový vztah s dospívajícím synem. Tuto porozvodovou idylu záhy naruší jedna nahodilá lež, která se rychle začíná šířit v komunitě jeho přátel. Obavy a nedůvěra se vymknou kontrole a vesnice propadne podivné hysterii. Lukas musí uhájit svou čest a později v kolektivní štvanici i holý život... ) (18:00)
    13.2. – Oko - Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (18:00)
    15.2. – Oko – Pieta (režie: Ki-duk Kim, Jižní Korea, 2012, 104 min. Drama) (V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách. ) (18:30)
    16.2. – Oko – Svatba mezi citróny (režie: Susanne Bier, Dán./Švéd./It./Fr., 2012, 112 min. Komedie) (Po filmu Lepší svět oceněném Oscarem přichází režisérka Susanne Bier s mimořádnou romantickou komedií, která splňuje všechny definice tohoto žánru, přestože se nebojí ani vážných témat. Dvě velmi odlišné rodiny se setkávají v nádherné staré italské vile uprostřed citrónového sadu na pobřeží moře. Důvodem setkání je svatba krátce zamilované dvojice. Setkání rodiných příslušníků, starých lásek a kamarádů vynese na povrch spoustu vášní. Susanne Bier ve svém novém filmu Svatba mezi citróny spojila s citem a jistotou téma lásky, absurditu, humor, břitké dialogy, jemně vykreslené charaktery a zdánlivě jednoduché životní pravdy.Všechno, co je opravdu potřeba k šťastnému životu, je láska. I když si myslíme, že je po všem, možná všechno teprve začíná.) (12:00)
    11.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Island Year Zero (režie: S. H. Magnússon, A. Chollat, CZ/Fr./Is., 2012, 52 min. Dokument ) (Stejně jako většina ostatních skandinávských zemí byl Island vzorem rozvinuté, prosperující společnosti s vysokou životní úrovní. Finanční krize připravila o práci nebo prostředky tisíce lidí. Dokument zachycuje, jak se obyvatelé, zvyklí žít v ostrovní pospolitosti, vyrovnávají s nevyhnutelnou nutností přehodnotit své životní hodnoty.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    11.2. – Agharta – Robert Balzar Trio (21:00)
    12.2. – Agharta – Ondřej Kabrna Trio (21:00)
    13.2. – Agharta – Hot Line (21:00)
    14.-15.2. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    16.2. – Agharta – Josef Fečo Quartet (21:00)
    17.2. – Agharta – Jazz Efterrätt (21:00)
    12.2. – Balbínova poetická hospůdka – Pavel Jakub Ryba (20:00)
    13.2. – Balbínova poetická hospůdka – Ivan Guriérrez & Madera & To Portugal (20:00)
    11.2. – Jazz Dock – Jana Koubková Quartet (19:00)
    12.2. – Jazz Dock – Rene Trossman Band (22:00)
    13.-14.2. – Jazz Dock – Miroslav Hloucal Quartet (22:00)
    15.2. – Jazz Dock – E Converso (19:00)
    15.2. – Jazz Dock – Milan Svoboda Quartet (22:00)
    11.2. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    12.2. – Jazzboat – Eva Emingerová a Trio (20:30)
    13.2. – Jazzboat – Jana Koubková Trio (20:30)
    14.2. – Jazzboat – Július Baroš Trio (20:30)
    15.2. – Jazzboat – Jakub Šafr Quartet (20:30)
    12.2. – Reduta – Lucia Jazz Q (21:30)
    13.2. – Reduta – Latin Wave (21:30)
    14.2. – Reduta – Valentýnský improvizační večer v Redutě (19:00)
    15.2. – Reduta – Emil Viklický Trio (21:30)
    16.2. – Reduta – J. J. Jazzmen (21:30)
    17.2. – Reduta – Ondřej Kabrna trio (21:30)
    12.2. – Stará Pekárna, Brno – Zsolt Kaltenecker (20:00)
    14.2. – Stará Pekárna, Brno – Gone Hepsville (20:00)
    11.2. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    12.2. – U malého Glena – Justin Lavash (21:30)
    13.2. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
    14.2. – U malého Glena – Robert Balzar Trio (21:30)
    15.2. – U malého Glena – Charlie Slavík Blues Band (21:30)
    16.2. – U malého Glena – Ondřej Štveráček Q (21:30)
  • Kluby - cizina:
    12.-13.2. – Blue Note New York, USA – McCoy Tyner (20:00, 22:30)
    15.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Siné Qua Non (20:00, 22:00)
    12.-13.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Cedar Walton Quartet (18:00)
  •  Tanec a experimentální divadlo:
    11.2. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Třiačtyřicet slunce západů (Malý princ už nechce jen namalovat beránka.) (9:00, 11:00)
    12.2. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni – Cesta (Komponovaný večer složený z různých inscenací Farmy v jeskyni.) (15:00, 20:00)
    13.2. – Divadlo Ponec, hostuje DOT504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Taneční horor z lázeňského prostředí. Jeden osamocený správce lázní. Milovaná Sonja. Mnoho zvaných i nezvaných návštěvníků. Němý opeřený přítel.) (20:00)
    15.2. – Divadlo Ponec, hostuje (bra)Tři v tricku – PREMIÉRAPlovárna (Autorské žonglérsko-akrobatické představení volně inspirované novelou Rozmarné léto Vladislava Vančury.) (20:00)
  • Multižánrové festivaly:
    do 19. 2. – Měsíc japonské kultury, Praha (Filmový festival Eigasai, cyklus přednášek, divadelní představení, výstava, koncert…)
    (info: http://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/icc_calendar_cz.html)  
  • Divadla:
    16.2. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Dva manželské páry se setkají, aby vyřešily nedávný fyzický konflikt svých dětí. Komedie o živlech v lidském nitru.) (19:30)
    16.-17.2. – Dejvické divadlo – Irvine Welsh: Ucpanej systém (režie: Michal Vajdička) (Inscenace vznikla na základě díla známého skotského spisovatele Irvina Welshe Acid House. V anotaci k českému vydání knihy v roce 2008 se doslova píše: … Jedná se o Welshovu druhou knihou, plnou „obrázků ze společenského života spodiny", v níž autor nezůstává nic dlužen své pověsti; jeho texty opět zkoumají temná zákoutí světa i duše. … Vypravěčem je zástupce edinburské ulice, jehož mluva je děsivá, plná vulgarismů, siláckých výroků, slangových obratů, zkomolenin a patvarů, ale rozhodně není fádní a nudná. To proto, že je v ní obsažen humor, sice hodně černý, cynický a brutální, ale jak jinak pravdivě popsat skutečný život, který se taky s nikým nepáře? A pak pravidlo, že žádná povídka neskončí happy endem a že ještě nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.) (19:30)
    14.2. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    12.2. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. "inteligentovi". Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    13.2. – Divadlo Na zábradlí – Bertolt Brecht: Život Galileiho (režie: David Czesany) (Příběh vědce a astronoma, který odvolal pod nátlakem církve učení o oběhu planet kolem slunce. Přizpůsobit se?) (19:00)


V neděli 17. 2. v 19:30 v Divadle na Orlí se chystá premiéra muzikálu Pokrevní sestry. Reportáž ze zkoušení přinesu až v příštích číslech prasete. Teď mám opravdu jiné, daleko závažnější starosti:

DNES JEN VELMI STRUČNĚ

oznamuji, že se ve čtvrtek, 7. února narodil Vincent Antony Klement.

My jsme to přežili ve zdraví a všichni jsme drželi palce mamince Katce, ta to měla podstatně těžší, než my, ale zvládla to s óbrovskó siló!


Od pátku hlídáme Kiaru a dnes jsme pronikli do nemocnice za Katkou a miminkem, tak trochu tajně, protože jsou zákazy návštěv. Bylo to rychlé, výživné a krásné. A zdá se, že Kiara přijala brášku docela pozitivně. Držíme jim palce!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

10. 2. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš