A zase ta zlatá loď
(další drby o Brně)

Původně jsem byl fakt jasně se sebou domluvenej, že napíšu něco o Dublinu, o tom sympatickým hlavním městě zelného ostrova, a taky jsem se na to těšil. Ale znáte to, tuhle něco, támhle něco a byla sobota ráno a já jsem jel do Brna pohlídat trošku maminku a zase v neděli zpátky. Brnkačka, říkalo si to mé optimistické já ve mně ukryté, ale to realistické, to dymbulí páničkovské jen šklíbalo tlamou, že jako, však uvidíš, ty optimisto! Páníčkovo líný já zvítězilo na celé čáře. Ještě když jsem ráno vybíhal na autobus do Brna, vypadalo to pohodově, budu mít nějakou hodinku a napíšu si kus na Daniným noťásku, uklidňoval jsem se.

Kamarádka z Maroka se na FB pustila do projektu H.A.X.N.A. a od toho okamžiku furt někde vidím nějaký nohy odtržený od celku, od reality. Ta kámoška to má zmáknutý, a než aby se dovolovala u cizích, fotí jen svoje nohy.

Chtěl jsem té mé kamarádce vyfotit ještě kus billboardu s touhle nádhernou haxnou, ale k tomu ještě taky svou nohu, jakože se teda opičím a jakože sranda. Jenže mi v tom zabránilo, že tak vysoko jsem nohu nezvedl. Když jsem se o to pokoušel, udiveně mě sledovala babka v černým hubertusu a s bílým psíkem. Možná i kroutila hlavou.

V Brně buďte ostražití, jinak vás někdo přejede. Hlavně se vyhýbejte přechodům pro chodce.

Sukýnka výhledu do budoucna.

Cestu autobusem jsem skoro celou prospal, to umíme, páníček i já, naprosto skvěle. Jak jsem byl rozespalý, vyskočil jsem do slunného Brna rovnejma nohama. To, že tu na nás číhá na každý zebře téměř smrtelný nebezpečí, jsem úplně zapomněl. Na prvním přechodu ještě na autobusovým nádraží mě málem sejmula stříbrná oktávka, řidič ani nezabrzdil a fičel si to dál. Dokonce ještě stihl poklepat si na hlavu, co to sem přijelo za hovada z lontu. Asi. Přede mnou byl hned druhý přechod, tam jsem do silnice vkročil, ale již dostatečně ostražitě. Řidič, který se opatrně řítil nezměněnou rychlostí, na přechodu chápavě a opatrně pohnul volantem a omyškoval mě a ani mrkem oka nedal najevo, že je něco nesprávně. Byl jsem mu docela vděčnej, že mě jen omyškoval a ne vymiškoval. To by asi bolelo. Třetí přechod jsem zvládl jako velkej kluk. Na čtvrtém přechodu stála parta Japonců. Půlka byla na jedné straně silnice, druhá na druhé a mezi nimi projíždělo auto za autem. Ti naivkové jen kroutili hlavama. Cítil jsem se skoro jako nadčlověk. Já na rozdíl od nich vím, že to je zlatou lodí. Už jsem o tomhle fenoménu psal několikrát, ale stále mě to překvapuje. Podle statistik tu však není o moc víc zraněnejch nebo dokonce mrtvejch chodců než v jakémkoliv jiném českém městě. Takže něco v tom být musí.

Brněnská výzdoba v růžové.

Ví o mně, jdou po mně. Brněnský šofér mě nekompromisně pronásleduje a já mám co dělat, abych prchnul.

Tohle je jen Vídeňák, toho se bát nemusíte, ten vám dá přednost na přechodu pro chodce i v Brně.

Zpočátku, kdy se přednost chodců na přechodech v téhle zemi zaváděla, bylo Brno něco jako divokej západ. Tenkrát jsme s Olinou objevili, že daleko bezpečnější přecházení silnic v Brně je mimo přechod pro chodce, protože to šoféry nasíralo, byli ve střehu i často brzdili, prostě takový bezpečný adrenalin. Já vím, že to je špatně, řidič taky, a tak jsme oba ve střehu. Zatímco na přechodu pro chodce to bylo dost děsný. Časem se to zlepšilo. Párkrát jsem jel i jako spolujezdec autem s nějakým Brňákem, a tak jsem mohl tu dramatickou situaci sledovat i z jinýho úhlu, vůbec to nebylo tak dramatické jako z chodníku. Řidiči, nejspíš aby nezdržovali plynulý provoz, jezdí po přechodech naprosto plynule, zbytečně nebrzdí, nemachrujou a nepředstírají falešnou servilní úslužnost. Vidí váhavýho chodce, vejde? nevejde? Řidič ví, že nevejde, a když, tak cukne. A když vejde, řidič to ubrzdí. Je to pravda rychlé a takové chlapské, ale z pohledu chodce nic moc.

Dobíhám na Kociánku k mamince.

Mým prvním úkolem bylo hodit do schránky Olininýho otce dopis s receptem na marmeládu z červené cibule. Olina ho posílala poštou už před měsícem, ale pošťáci ho vrátili s poznámkou, že nikdo takovej na té adrese nebydlí. Olina trochu prskala, dokonce si chtěla stěžovat České poště na Českou poštu, ale pak si vzpomněla, jak to dopadlo s plyšákama, které jsme posílali loni pod stromeček vňoučátkům až do Austrálie, a jak se nám balíček z té daleké země vrátil po půl roce popsaný poznámkami, že takoví na dané adrese vůbec nebydlí. Australská pošta to nakonec vysvětlila nám osobně, když jsme se na to šli poptat, že jo, že to je v pohodě, protože jsme na balík nenapsali číslo bytu. Hezké vysvětlení, ale zrovna v tomhle případě to bylo ujetý, protože naše vňoučátka bydlí v domku, kde jsou tři byty, a pro všechny tři byty existuje jen jediná poštovní schránka, a když přijde nějaký balík, pošťák dá balík na schránku a ten se tam povaluje tak dlouho, až si ho příslušný adresát vezme. Přestože je to schránka hned u chodníku, žádný z chodců se balíku nedotkne, i když je dráždí několik dní. Poctiví Australánci. (Jenom mou mikinu od Magdy mi ukradli z prádelní šňůry! Příště to budu sušit na poštovní schránce.) Naše pošty se začínají asi chovat stejně. Ale pak mě napadlo, že to bude spíš tím, že stará parta doručovatelů pomaličku odchází do důchodu a mladí noví počťáci, odkojení počítačema už neumí pořádně číst rukou napsané adresy, tak se dopisy vrací. Tedy kromě lákavých dopisů s nabídkami firmy Beck a Reader's Digest výběr. Ty jsou psané počítačem, tam to je v pohodě. No a tak jsem si zahrál na pošťáka sám a dopis jsem osobně přivezl. Od nádraží jsem běžel až za dědou, nebyl doma, tak mi otevřeli hodní sousedi a já mu dopis hodil do schránky.

U stréca Adámka ve vinárně je živo, zrovna tu probíhá ochutnávačka mladých vín. Ochutnal jsem jen jedno, ale bylo vynikající. Jen nevím, co to bylo a od koho, jsem na to prostě blbej. Ale za trest jsem musel několika mladým ochutnávačům vysvětlit rozdíl mezi Axelpauzenem, Lutzem a Rittbergerem. Naštěstí se nezajímali o Salchowa. A pak už jsem zase utíkal dál. U Dany má bejt mejdan a nechci přijít pozdě.

Olina mi poručila, že jí mám vyfotit Daninýho Zajocha, až bude mít oblečenej novej svetřík.

Tohle je typicky brněnská kolej. Odněkud nikam.

Utíkám dál. Za maminkou na Kociánku. Venku krásně voní tlející listí, slunko vykukuje, já nepotřebuju přes přechody, a když křižuju silnici, zásadně mimo přechod. Pak lesem a už jsem u maminky. Má radost, ale je skoupá na slovo, nechce mi udělit lekci surrealizmu. Ještě že jsou na naší politické scéně takoví moudří exoti, jakým je například Roman Pekárek z kolínskýho ODS, nebo jak se to jmenuje, aspoň se můžeme pobavit. Já vím, je to trochu tristní, ale nevím, proč bych si měl tou bídou ještě kazit náladu.

V Brně je hodně zajímavostí, třeba tu mají hoodně divný ptáky.

Večer se u Dany pořádá milé setkání s milou společností, Dana připravila dobroty, kecáme, a psát prase se mi ani nedaří, ani nechce. Jdu spát.

Celej Medlaňák byl plnej drakařů.

Draci všech druhů.

A pak Dana zatoužila poslat zajíčka mezi draky. Vzala ho za ušiska a vyhodila do výšky. Když letěl nahoru, vypadal celkem spokojeně.

Ale při dopadu byl vyloženě nasranej. A já se mu nedivím. Redakční fotoaparát ho zastihl 20 centimetrů před nasráním.

Prý i letět hlavou dolů je docela fajn, ale ty dopady, to bylo děsný. A taky si prý mohl klidně ušpinit novej svetřík, což by ho fakt naštvalo.

Zajíček je zákeřný a při jednom letu se rozhodl přepadnout jednoho z drakařů.

Naštěstí se do pána netrefil a dopadlo to bez konfliktu.

Ráno vyrážíme s Danou na malej vejlet mezi draky. K obědu si s Danou dáváme skvělé svatomartinské šunkofleky a pak zase utíkám za mámou, povídám jí kraviny a ukazuju obrázky dětí. Mamince se to líbí a za odměnu sní celej hrnek bramborové kaše, sestřičky mi za to děkují, jako bych udělal něco záslužnýho. Akorát že čas se hodně nachýlil a já pak musím utíkat několik zastávek, abych stihl žluťáska do Prahy. Stihl jsem to v pohodě. Přechodům pro chodce jsem se vyhýbal jak čert kříži. Dvě minuty před odjezdem si sedám do autobusu. A to je všecko. Tak že by už konečně příště vyšlo to Irsko?

Brno ve znamení draků.

Ani ten kulatej zákaz v Brně není kulatej. Všecko je tu jinak.

A je tu bordel. V Praze taky. Ale zrovna tohle místo bývalo docela čisté. Je to blízko technologickýho parku a pod mostem tu dlouhodobě bydleli dva bezdomáči. Velmi kultivovaní. Měli zařízenej nepokojíček, na prkýnku naskládané knížky, na mostě k zábradlí měli přidělanou pokladničku na milodary a za odměnu celé to místo udržovali čisté. Bordel tu byl minimální, ale pak se někomu znelíbila tahle dvojice vyděděnců a z místa je vyhnali. Od té doby je tu děsnej bordel. Bezdomáči se odstěhovali blíž k hřišti a udělali si křovinatý pokojíček za plotem. Škoda, pod mostem byli užitečnější.

Margita zhubnula...

Maminka má palec jako hráč flamenca. Udělila mi tentokrát jen jedinou malou surrealistickou lekcičku. Vyprávěla mi, že byla před chvílí v kinokavárně. Ptal jsem se jí, co tam dělala, jak se tam dostala, kdo byl s ní... taková hra na jakopříběhy. Maminka se na mě podívala mírně úkosem a přiznala se, že tam byla jen tak trošku v té kinokavárně. Ptal jsem se, jak může být v kinokavárně jen tak trošku. Přeměřila si mě pobaveným pohledem a jasně a srozumitelně mi odpověděla: "Musíš se na to dívat empiricky."

Nad výhledy na Brno na Kociánce dohlíží trubač.

Utíkám od maminky, je už skoro tma, za chvíli mi jede autobus do Brna a je to ještě dost daleko, ale západ slunka si musím vyfotit, i kdyby mi měl ten žlutej busík ujet.

Chytrá lékárna pro blbé pacienty.

Je tma a za dvě minuty odjíždím zpět do Prahy.

Než jsem se vrátil zpátky domů, Olina stihla pro medvídka i pro zajíčka uštrykovat ještě jeden fešáckej svetr.

bazar


V Polsku vědí hned, koho volí.
(My musíme pár dní počkat, než to zjistíme.)

  • Praha - Výtvarník Jiří David připravil pro Prahu svou další instalaci ve veřejném prostoru. Poblíž klubu Roxy, který zahájil oslavy dvacetiletého působení, zavěsil nad křižovatku Rybné a Dlouhé ulice velkou zlatou kost.
  •  Čínská oltářní socha z dynastie Ming se před několika dny v Brně prodala v aukci za 16,2 milionu korun. Je to nejvyšší cena, jakou v Česku zaplatil sběratel za asiatiku.
  • V Brně zemřel uznávaný designér Karel Kobosil.
  • Vývoj fotonických zařízení směrem k menším a menším rozměrům je velmi důležitý pro nestálé zrychlování počítačů a zvyšování jejich skladovací kapacity. Američtí vědci z Northwestern University nedávno představili laser tak malý, že svou velikostí může směle konkurovat viru. „Koherentní zdroje světla na nanometrové škále jsou významné nejen pro průzkum jevů v malých dimenzích, ale také pro stavbu optických zařízení o velikosti, která pokoří difrakční limit světla,“ říká nanotechnologický expert Tery Odom, který vedl výzkum. Takové zařízení se vědcům podařilo vyrobit s využitím kovového nanodimeru.
  • K revolučním objevům v lidské medicíně lze paradoxně často dospět i výzkumem naprosto jiných a velmi nepříbuzných tvorů. Izraelsko-britskému týmu vědců se nedávno podařilo objevit mechanismus, díky němuž je rakovina  na tyto podivné, podzemním způsobem života žijící hlodavce z rodu slepec, krátká. Slepci jsou drobní hlodavci adaptovaní na život v podzemí, kteří se vyskytují na mnoha místech v okolí Středozemního moře.  Jejich nejzajímavější zvláštností je, že jsou na svou velikost relativně dlouhověcí (max. věk 21 let) a také se jim vyhýbá rakovina. Tímto rysem nápadně připomínají jiného, podzemním způsobem života žijící hlodavce, africké rypoše lysé. Vědci proto očekávali, že buněčné a molekulární mechanismy, které stojí za jejich jedinečnými vlastnostmi, budou přinejmenším podobné, dané jejich relativní příbuzností. Závěry zkoumání však k překvapení všech tento závěr nepotvrdily. Vědci zjistili, že hlodavci rakovině nepředcházejí, ale dokáží rakovinné buňky včas umrtvit, a to prostřednictvím látky zvané interferon beta protein. Tato látka se vylučuje výhradně v rychle dělících se rakovinných buňkách. Tento objev by se mohl v budoucnu stát východiskem pro účinnou protirakovinnou terapii.

  • V Brně byl drak na draku

 

australia


Ginger Baker from Evans Head.

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Jan Rafaj, mluvčí společnosti Eltodo, která je správcem lamp (Most legií) a původcem jejich nekvalifikovaného nátěru: 
„Budeme se to snažit očistit a opravit, ale musíme si dát pozor, abychom to nezničili ještě víc.“

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Czech photo gallery (do 25.11.2012)
Výstava fotografií jednoho z nejvýraznějších fotografů konfliktů současného světa Gorana Tomaševiče
Dům U kamenného zvonu (do 3.2.2013)
Jan Švankmajer: Obsese komplexního umělce

Ambit kláštera sv. Jiří na Pražském hradě (do 30.11.2012)
Všechny podoby skla aneb Stanislav Libenský Award & Cherchez la femme

Galerie Rudolfinum (do 30.12.2012)
British painting today

Literární kavárně Knihkupectví Academia, Václavské náměstí 34 (do 30.11.2012)
Výstava fotografií Mirky Křivánkové - Život kolem nás

City Tower (do 31.12.2012)
Andy Reiben - obrazy v oblacích
V nejvyšší budově v České republice, kterou je City Tower v Praze na Pankráci představuje ve výšce více jak 100 metrů nad zemí své obrazy výtvarník Andy Reiben. K výstavě v oblacích nad Prahou přizval ještě další umělce z portfolia Buyfeel.

Jízdárna Pražského hradu (do 6.1.2013)
Stanislav Kolíbal - Jiný svět
Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925.

Jaroslav Vacek: Mýtus Věčného Žida
Literarizace "Věčného Žida" poetizovala jeho legendární stopy a proměnlivost jeho existence byla značná. Měl mnoho jmen i vlastností: "Věčný Žid", "Toulavý Žid", Ahasver, "Antichrist", falešný Mesiáš, vagabund, outsider, "Mlčenlivý", "Nepoznatelný tajemného původu", "živý mrtvý" aj. Jeho nesmrtelnost náležela k legendě, přesto ho nechali někteří umřít. V rakouských novinách "Tiroler Tageszeitung" se v roce 1954 objevil článek "Ahasver verstarb in Spanisch-Marokko" ("Ahasver umřel ve Španělském Maroku") a dokonce se rozvinula i diskuse o místě jeho hrobu.


Mistr arabské loutny Rabih Abou-Khalil vydává po dvou letech nové album nazvané Hungry People. Abou-Khalil vyrůstal v neklidném, ale kosmopolitním prostředí Bejrútu 60. a 70. let. Do Mnichova se přistěhoval v roce 1978. Setkání s odlišnou kulturou a jinými hudebníky odstartovalo jeho zájem o jazz a improvizovanou hudbu a dalo základ jeho pozdějším spolupracím napříč žánry. V Německu sice studoval hru na klasickou flétnu, jeho hlavním hudebním nástrojem je ale oud, bezpražcová krátkokrká loutna. Khalil ji virtuózně ovládá a používá techniky běžné při hře na jazzovou kytaru. Vedle mistrného zvládnutí tradičního arabského hudebního nástroje a jeho využití ve fúzi s jazzovou improvizací a evropskou hudební tradicí spočívá hlavní Abou-Khalilův význam v jeho kompozicích.


  •  „Všichni jsme v bahně, ale někteří při tom hledíme na hvězdy.“ (Oscar Wilde)
  • Kina:
    14.11. – Aero – Pásmo filmů – Tři filmy z Písku (20:30)
    17.11. – Aero – 35. Festiválek – Jsem spokojenej aneb všechno je naruby (20:00)
    13.11. – Oko –  Polski film (režie: Marek Najbrt, ČR/Pol., 2012, 113 min. Drama) (Čtveřice populárních herců – Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel – se rozhodla natočit své vzpomínky na bezstarostná léta studií na brněnské JAMU. Dnes už legendární kabaret Komediograf, který s úspěchem hrají hlavní protagonisté téměř dvacet let, vznikal právě v uvolněné atmosféře první poloviny devadesátých let minulého století, kdy „komunismus zkrachoval a kapitalismus ještě nezačal a kdy jsme všichni měli dobrou náladu.“ Originální humor ústředí čtveřice umocňuje osobitý nadhled Jana Budaře, který v téže době studoval na JAMU o několik ročníků níž. Kultovní scénky, sametová euforie, totální svoboda, hudba okamžiku, absurdita mládí či laskavost kamarádství, které pomáhá překonat i to nejtěžší zkouškové období, to vše nabídne Polski film, až přijde do kin.) (18:00)
    13.11. – Oko SVIT – Wilhelm Sansal (20:30)
    13.11. – Oko – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.)
    16.11. – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (20:30)
    15.-16.11- - Mat – Hasta la vista! (režie: Geoffrey Enthoven, Bel., 2011, 115 min. Komedie) (Philip, Lars a Jozeph jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit – dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý. Hasta la vista! vypráví příběh o lásce, síle přátelství a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Člověk ovládaný touhou dokáže věci, o kterých netušil, že je může zvládnout. Přitom její naplnění bývá až druhotné.V této road movie je cesta důležitější než její cíl. Film vznikl na motivy skutečného příběhu Asty Philpota a jeho přátel.) (18:15)
    17.11. – Mat – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy. Když se pak setká s šejkovou elegantní a krásnou správkyní majetku, trhlina, která se objevila v jeho pečlivě organizovaném životě, se ještě zvětší. A když se společně vydají na neobyčejnou cestu víry, a rybolovu, nesmělý dr. Jones v sobě objeví zdroj důvěry, lásky a hrdinství, který zaskočí nejen jeho samotného...) (18:15)
    13.11. – Městská knihovna – Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (16:00)
    16.11. – Městská knihovna – Pásmo filmů – 11. Anemic (19:00)
    13.11. – Ponrepo – Pásmo filmů – Film před sto lety VII. – Jeden rok v životě DWG, pásmo filmů D. W. Griffitha (17:30)
    16.11. – Ponrepo – Pásmo filmů – Klasika polského dokumentu (17:30)
    12.11. – Světozor – Dokumentární pondělí – Utopená zrcadla (Animovaná, ironická rekonstrukce letní zamilovanosti hluché holčičky, kolekce pětiminutových časosběrných portrétů zachycujících změnu pohlaví, výjimečný příběh jednoho lesbického rodičovského páru, neotřelý pohled na bollywoodské krasavice a nakonec slavná komiksová kreslířka Allison Bechdel se nechává kreslit jinou umělkyní - ve výběru krátkometrážních dokumentů Queer filmového festivalu Mezipatra.) (17:45) + Vyspali byste se s někým cizím? (Němečtí dědečkové bez servítek předvádějí, jak tráví volné chvíle v kůži a se speciálnímí BDSM hračičkami, medvědi ze San Francisca představují mnohobarevnou scénu své mužné chlupaté komunity, náhrobek Oscara Wildea dostane poslední polibek, farmář Knut se odvažuje konečně začít žít jako žena, kterou se vždy cítil být, HIV-pozitivní muži vyprávějí o labyrintu internetových seznamek a umělec Paul Knight se na ulici vyptává Londýňanů, zda by se vyspali s někým, koho vůbec neznají.) (20:00)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    12.a 14.11. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    15.11. – Agharta – Hot Line (21:00)
    16.11. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    17.11. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    12.11. – Balbínova poetická hospůdka – Ivan Hlas trio (20:00)
    14.-15.11. – Balbínova poetická hospůdka – Laco Deczi & Celula N.Y. (20:00)
    12.11. – Blues sklep – Jazz in Deed (21:00)
    13.11. – Blues sklep – Gipsy night: Trio Romano (21:00)
    14.11. – Blues sklep – Mrakoplaš (21:00)
    15.11. – Blues sklep – Spolu, host: Gabriela Vermelho (21:00)
    16.11. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    17.11. – Blues sklep – Toni Viktoria Group(21:00)
    12.11. – Jazz Dock – W.A.M.M.P.I.T. (20:00)
    12.11. – Jazz Dock – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (22:00)
    13.11. – Jazz Dock – Hugo Race and the New Fatalists (22:00)
    14.11. – Jazz Dock – John Scofield Trio feat. Steve Swallow / Bill Stewart  (22:00)
    15.11. – Jazz Dock – Jamie Marshall (22:00)
    12.11. – Jazz klub Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
    13.11. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Threesome (21:15)
    14.11. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:15)
    15.11. – Jazz klub Ungelt – Prague Conncetion (21:15)
    16.11. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    17.11. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    12.11. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    13.11. – Jazzboat – Eva Emingerová a Trio (20:30)
    14.11. – Jazzboat – Jana Koubková Trio (20:30)
    15.11. – Jazzboat – Július Baroš Trio (20:30)
    16.11. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    17.11. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:30)
    15.11. – Městská knihovna – Rudy Linka Trio (19:30)
    12.11. – Reduta – Barta-Krizek-Greifoner (21:30)
    13.11. – Reduta – Berenika K & Emil Viklický Trio (21:30)
    14.11. – Reduta – Ruchadze Band, Amsterdam Beyond (21:30)
    15.11. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    17.11. – Reduta – Kratochvíl – Ackerman - Zangi (21:30)
    13.11. – Stará pekárna, Brno – Mulligang (20:00)
    14.11. – Stará pekárna, Brno – Hoochachos (20:00)
    17.11. – Stará pekárna, Brno – Gjonkjor (20:00)
  • Kluby - cizina:
    17.11. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Jazz Orchestra of the Concertgebouw (17:00, 20:00)
    13.-14.11. – Blue Note New York, USA – Curtis Stigers (20:00, 22:30)
    16.-17.11. – Twins Jazz, Washington, USA – Todd Marcus Quartet (21:00, 23:00)
    12.-13.11. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ravi Coltrane (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    14. a 16.11. – Alfred ve dvoře – V pasti těla (režie: J. Folvarčný) (Společenský horor.) (20:00)
    17.11. – Divadlo Archa, hostuje VerTeDance – Simulante bande (Hledání neotřelých možnosti pohybového vyjádření.) (19:30)
    13.-14.11. – Divadlo Ponec – Jezdci (Jsme zde; mezi vámi.) (20:00)
    16.11. – Divadlo Ponec, hostuje DOT504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Taneční horor z lázeňského prostředí. Jeden osamocený správce lázní. Milovaná Sonja. Mnoho zvaných i nezvaných návštěvníků. Němý opeřený přítel.) (20:00)
    17.11. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (Choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) (V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena. Inscenace získala Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma 2011 a Lenka Vágnerová byla za svůj výkon nominována na Cenu Thálie.) (20:00)
  • Divadla:
    13.11. – Činoherní klub – Nina Mitrovič: Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (režie: Martin Čičvák) (Starší muž umírá v nemocnici Milosrdných sester a rád by někomu vyprávěl svůj příběh. Inzerát. Muž. Dívka. Ti dva se setkají. Muž je na sklonku svého života. Rakovina. Dívka je na začátku, její život je ale v troskách. Bojí se příliš mnoha věcí. Ti dva se sblíží. Velmi se sblíží. Ale nevyhnutelně přichází smrt. Je to hra fragmentů, fragmentů života a lidí. Všichni ti lidé mají někde schovaná křídla, ale jsou opravdu na létání?) (19:30)
    17. a 18.11. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladislav Smoček) (Příběh naprostého vzájemného neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha. „Nemám v úmyslu soustředit vinu nebo obvinění na jednu konkrétní postavu, ale chci, aby to byla tragédie nepochopení a lhostejnosti vůči ostatním.“ T. Williams) (19:00)
    13.11. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    15.11. – Divadlo ABC – Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra o hledání naděje a mnoha konvečních i šokujících podobách lásky, uváděna v české premiéře.) (19:00)
    17.11. – Divadlo ABV – PREMIÉRARváč (19:00)
    12.11. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická banka (Alain Kraft, realitní makléř si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    14. a 18. 11. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. "inteligentovi". Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    12.11. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Václav Renč) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým. Wilde se geniálně dokáže vysmát všemu pokrytectví a dodnes nám tím poskytuje úlevný, léčivý smích.) (19:00)
    15.-16.11. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    17.11. – Divadlo Pod Palmovkou – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Emil Horváth) (Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší. Jak titul napovídá, je především hrou o touze, která někdy udržuje člověka „nad hladinou“, ale  jindy vede k pouhému poblouznění. V jižanském prostředí, kde jsou podle představ autora všechny lidské vášně přirozenou součástí života, se odehrává drama několika postav, které jsou okolnostmi nuceny k sobě i přes propastné rozdíly hledat cestu. Jádrem hry je střet mezi vyhraněně mužským a vyhraněně ženským světem: Stanley, který na vše reaguje svou tělesností, je nucen se pokoušet o soužití s přecitlivělou, stárnoucí a alkoholu propadající jižanskou kráskou Blanche.) (19:00)
    13.11. – Divadlo Ungelt – Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    18.11. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
  • Divadelní festivaly:
    15.-18.11. – Akcent 2012, Mezinárodní festival divadla s přesahem, Praha, Divadlo Archa (info: http://www.akcentfestival.eu/2012/)


TENTOKRÁT MĚ KOSÍ

únava. Při pohledu do KAMu mě vůbec nic neláká. Bude to asi tím, že máme za měsíc premiéru muzikálu Steel Pier a teprve ve čtvrtek přišly poštou noty z New Yorku. 338 stran klavírního výtahu – s tím by si poradil asi nejlíp Jára Cimrman. A místo původně nasmlouvaných not pro malý orchestr nám velkoryse poslali obsazení pro 30členný orchestr, to abychom si mohli pěkně počíst, co všechno se tam může hrát. A tak mám těžkó hlavu. Napřed. Aspoň jsme stihli na otočku zkontrolovat Bučovice. Otrhala jsem poslední jablka a Jerka položil žlab, aby se voda, až povalí z nové střechy mohla rozhodnout, že poteče do podzemní nádrže..

Ještě chybí zatáčka, aby tam opravdu trefila

Kdyby někdo náhodou poslouchal rádio Devín, tak v úterý jedu do Bratislavy
a od 14:30 do 15:00 bych měla s paní Andreou Makýšovou naživo hovořit
na téma našeho CD Setkání – Stretnutie, samozřejmě
bude hrát i písně, určitě to celé neprokecáme.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

11. 11. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš