Brno je divná loď
(a to nemyslím nijak zle)

A už vůbec ne nafoukaně jako nějakej Pražák. Rivalita mezi těma dvěma městy byla dycky věhlasná a já, uprchlík z Brna jsem si prožíval obě tyto parkety jedinýho divadla, jenž vůbec neznamená svět. Dokud jsem jako roduvěrný Brňák v Brně žil, tak jsem se na Pražáky čučel skrz prsty. Pak jsem se nechal dobrovolně odvát do té divné Prahy a nostalgie mě sem tam v čase kroutila, rád jsem se vracel do Brna a srovnával. Pak mě to srovnávání přešlo, akorát jsem si provokatérsky držel brněnský přízvuk a rád jsem "ohromoval" Pražáky štatlařskéma výrazama, kerý Cajzli vůbec negómali. Výsledek byl, že se na mě čučeli skrz prsty. Někteří. Přízvuk jsem si hlídal hodně dlouho. A tak jsem docílil jediného, v Praze se jim můj přízvuk moc nelíbil a měli z něho prdel a v Brně mě označovali za cajzla s nebrněnským přízvukem. Ale místo aby mě to trápilo, bylo mi to čím dál víc u prdele. V Praze je hodně výstav, koncertů,.... všeho je tu hodně, to mě bavilo. Jenže v Brně je toho teď už taky hodně. Postupně se mi přízvuk kamsi vytratil a nepatřím intonací nikam. Přesto už je mi pár let Praha srdci bližší. A do Brna jezdím rád. Problém však je, že se v něm přestávám orientovat a některý věci mi připadnou divný.

Pohled na fotku v chodbičce z jiného úhlu.


Jedu žlutým autobusem do Brna.

V Brně je hezky a stíny jsou zde podstatně delší než tam v Praze. Alespoň dnes to tak vypadá.

A protože moje sestry odjely do Chorvatska, aby si užily moře a sluníčka, dostal jsem za úkol dělat parťáka mamince. Skoro na tejden. Bydlel jsem u sestry, ráno jsem běhal, v dopoledne pracoval a odpoledne jsem chodil k mamince na Kociánku na soukromé lekce toho nejbrutálnějšího a nejpoetičtějšího surrealismu.

V Brně se krade, no a co, v Praze taky.

Brno je sexy město. Ale věřím, že při pozorném hledání zjistíme, že sexy město je i Praha i jakékoliv jiné město. Na této planetě.

Město pokušení. Nebo město k udušení?

Ač z oboru, stejně jako v Praze, některým bilbordovým výkřikům naprosto nerozumím.

Některá zákoutí v Brně jsou krásná a některá ještě krásnější.

A některá krásně potrhlá.

Jiná zase zarputile uvědomělá. Tohle vyrostlo na ulici, kde jsem bydlel čtvrt století. A nebo jsem tak blbej a nepamatuju si to?

Vlhká, to je název ulice, kde jsem tohle fotil, a ne perverzní název fotky.

Brno těchto dní je ve znamení burčáku. Burčák se tu dá koupit na každém rohu a každej je trošku jinej. Sladký hořký, kyselý. Továrna na petflašky praská ve švech. Burčáku se tu daří. Naštěstí se na něho nevztahujou žádný státní prohibiční vyhlášky a pravděpodobně burčáka zatím žádný český filuta nenapančoval.

Bydlím u sestry Dany, která odjela k moři aby si odpočinula od maminky. Každé ráno tupě zírám z jejího okna na protější barák a nutím se k práci.

Linda mě pozvala na večeři a na buchtu švestkovou i své kamarády.

V centru města sedí smutná holka v plavkách. Je za sklem a vylože ji práce, kterou dělá, nebaví.

Hned vedle trafiky, kde se už nesmí prodávat pančovaná vodka, je ve výloze toto a mně se to líbí.

Brno je divná loď za děvčaty z Brna choď. Tyhle kámošky štatlařky nemají sice hlavu, zato poprsí mají tvrdá.

Vždycky jsem si myslel, že centrální mozek lidstva žije v Praze, ale byl jsem z omylu vyveden. Centrální mozek lidstva bydlí v Brně.

Pančovaná balená. Pravá jemná perlivá.

Stejně vždycky zírám na to, jak ti sprejeři jsou fyzicky šikovní.

Na této křižovatce se mi přihodila téměř nehoda. Vidím z dáli, že naskočila zelená, přidám v klusu, dobíhá s přehledem a velkou rezervou na zebru, zprava se zabočuje stará škodovka, ale kupodivu, přestože to je v Brně, brzdí a dává mi přednost, jenže ještě víc zprava, rafinovaně ukryté ve stínu staré škodovky se přiřítí vyleštěný červený kabriolet pro dva "lidi" bez střechy. Téměř v poslední chvíli se mi podaří zabrzdit, ale to už brzdí i ten frajírek ve slunečních brýlích a stejně červeným triku, jako má auto. Zastavil tak, že zůstal stát u nohou zadním blatníkem. Kdybych byl rychlejší, asi by mě přejel (i když takovýhle auta mají dobrý brzdy). Šíleně jsem se lekl a hrklo ve mně. Jediné, na co jsem se zmohl bylo, že jsem to krásné červené auto dlaní plácnul přes ten zadní blatník. Lascívně jak pěknou holku přes prdel. Překvapilo mě, jak to hlasitě zaznělo, Zlý mladík s třídenním strništěm se otočil, ještě než stihl vyskočit z auta rozbít mi držku, byl docela vytuněnej a neměl by se mnou moc velkou práci. Vypustil jsem jen z huby: "Tos měl teda štěstí, ty vole, málem jsem tě sejmul!" Bylo vidět, že ho to překvapilo, tak jsem oběhl tu jeho lesklou červenou prdel a utíkal dál. Předpokládal jsem, že za mnou nepoběží, když má tak draze lesklé auto zaparkované uprostřed přechodu pro chodce. Brno je fakt hodně nebezpečné město a nejvíc nebezpečné jsou právě brněnské přechody.

Tito holubi měli míň štěstí než já. Jak říkám, v Brně není na ulicích zrovna bezpečno, hlavně ne na přechodech.


Malá porucha šauklí

Jedl jsem v Brně hodně skromně. Ty vajíčka jsem si nedal, jen jsem je vyfotil, ale chleba jsem si dal.

A někteří sprejeři jsou máčky. Možná tomu jen nerozumím, ale tady ani nevím, co mi sdělují. A nebo to jsou sprejrští prvňáci a teprve se to učí.

Brněnská strojní inžinýrka.

Za plotem je technologický inkubátor na psi tu jsou horší než rasi. Tady bych teda psem být nechtěl.

V sobotu jsem si byl zaběhat a tak mě to bavilo, že jsem lesama vodama a stráněma doběhl až na přehradu a pak zase zpátky a po medlaňáku a zase domů, nakonec se z toho vyklubalo něco okolo 18 kilometrů. Tahle část mé brněnské mise mě možná bavila nejvíc.

Jedna medlaňácká.

Je tu úplná divočina, brněnské liány dusí důležité značky

Některé příkazy v Brně jsou těžko proveditelné.

Na erbovních slavnostech, které se jako každý rok odehrávají na Slovaňáku hrála muzika i povídali starostové. Když pan starosta Kr. pole mluvil, uvědomil jsem si, že veřejný projev papalášů je protkán vždycky tak blbejma frázema, že se to nedá poslouchat a že to v podstatě nikoho nezajímá a kdo to poslouchá, tak ho to ani nebaví. Proč nemůžou říct něco normálního?

Samozřejmě, že oproti loňskýmu roku to letos bylo bez kořalky, protože vláda vyhlásila zákaz prodeje alkoholu silnějšího než 20%. Je to docela sranda pozorovat, jak se to projevuje na notorických alkoholicích, jak marně lemtají pivo a levný víno, jak jim ta kořalička chybí a jak jsou pro ni ochotní i zemřít, jenže jim trafikanti nevyjdou vstříc, aby o trafiku nepřišli. Jak v obchodech všude visí smutné cedule, jak se omlouvají, ale oni, že jako nic, to zlá vláda. Samozřejmě, že to je ujetý, protože umírat na metyl se bude pořád. A jak to, že třeba nezakáže vláda tabákové výrobky, z těch se taky umírá. A neb třeba se aspoň domluvit a zakázat konečně hulení v hospodách a na veřejných prostranstvích, když umí tak rychle zakázat chlast. A nebo proč třeba nezakážou tu modrou cukrovou vatu, ta vypadá taky jedovatě. Jojo, mně se to kecá, když tyhle závislosti nemám, tak si aspoň kecám. Je pravda, že tenhle zákaz bude pro stát, tudíž pro naše šrajtofle hodně velkej zásek.

Achjo, moje milovaná australská hajzlová kulturo, kde jsi?

Je libo klobásku? Ještě nezakázanou?

Maminka mi letos dávala velké surrealistické lekce. Surrealismus miluju od mládí a docela se o něho zajímám, ale teprve moje maminka mi otevřela oči a ukázala mi, jak je důležité u surrealismu nelpět na pravidlech a zažitých technikách. A co budem namlouvat surrealismu je hodně svázaný konvencemi a zvyklostmi.

Zde je několik inspiračních námětů z dílny mé surrealistické maminky:
- Duší nasaď mně ty definitivní okna.
- Kde je ten hajhitler.
- Ten tvůj pán je velice sofistikovanej a ubělenej.
- Popo si hraje na kouzelníka a přitom.
- Byla jsem včera na večírku kde se pohybovali fungl noví politici.
- A nezapomeň na ROH, na všechny ty blbý úředníky. To je součást mexického tvoření. Všem jim řekni, že jsou úplně blbí.
..... a spoustu dalších surrealistických výroků, které někdy je nutné zařadit do souvislostí, ale ty výše zmíněné mohou žít samy a kromě toho jsou skoro všecky krásné i jako název budoucích obrazů.

Má mise u maminky končí, utíkám na poslední chvíli na autobus, pak na šalinu, Stojí tu už hodně lidí, asi brzo pojede, moc času nemám, ale stihnout se to dá bez vyplazenýho jazyka. Jenže nic nejede, koukám se, kdy to má jet. Už mělo. Vzhlédnu k nebi a tam nahoře je malá cedulka, že v těchto dnech tu bude výluka. Jazykem úředním mi sdělují že buď tramvaj odsud pojede jen na Zemědělku nebo že tramvaj od nádraží jezdí jenom na Zemědělku a pak autobus. Moc to nechápu, ale tuším zradu. Jakýsi pán, který jde kolem mi mé podezření potvrzuje. A přestože určitě není právně vzdělaný a není žádným úředníkem, jen prostým občanem, umí mi jedinou větou sdělit, že jo, že tu teď jezdí autobus X9 a že je to támhle a ukázal rukou. Tak jsem tam šel a všichni Brňané na zastávce se s vrčení a brbláním zvedli také a následovali mě. Právě ten náhradní autobus ujel. Další jede za deset minut, bude to napínavé. Do autobusu jsem se dostal krásné tři minuty před odjezdem, ale musel jsem utíkat. A to mě baví.

bazar


Kozel zahradníkem.

  • Mezi hmyzem nalezneme řadu druhů či celých skupin, které jsou proslulé skutečně jedinečným čichem. Nedávné výzkumy genetiků z prestižní Vanderbiltovy univerzity v Nashville prokázali, že mravenci jsou výjimečně dobře adaptování  pro rozlišování vůní. Mezi vším hmyzem drží mravenci nyní oficiální rekord.
  • Odborníci se zaměřili na zkoumání, která ze všech věcí na světě je nejvíce modrá. Rostlina Pollia condensata, která je k nalezení v pralesech subsaharské Afriky, má velmi zvláštní plody. Jsou velmi tvrdé a velmi dlouho také vydrží. Nejzvláštnější však na nich je jejich barva – jsou totiž ostře modro-fialové. Vědci pod vedením Beverley Glovera z univerzity v britském Cambridge nedávno změřili podíl světla, který na jejich povrch přichází a odráží se zpět. Z měření vyplynulo, že intenzita jejich barvy je ještě větší, než u křídel motýlů roduMorpho, kteří byli dosavadními držiteli rekordu. Tajemství zářivosti však nespočívá v barvivu (pigmentu), ale v existenci tzv. fotonické nanostruktury na povrchu.


Jirka zkoušku udělal a dokonce udělal i tu druhou. Asi nám chce dělat radost.

 

australia


Sasha a Boris


Zleva: Bobík, Allegra, Milan, Sonya, Helča, Sasha, Boris, Bea.


Bobík

Tentokrát jsem do rubriky s dětma použil (bez dovolení, zato statečně drze)
obrázky z fejsbučí zdi Heleniné kamarádky Sonyi Osborne.

australia


Zrzek zve na surreálnou návštěvu.

Surreálný inspektor Zrzek

Maminka se na mě přísně podívala a pak pronesla:
"Duši, ty vypadáš úplně stejně jako Dušan.
"

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Literární kavárna Knihkupectví Academia
Výstava obrazů Ivy Fryčové (do 30. září 2012)

Klub cestovatelů (do 30.9.2012)
Tingatinga - obrazy z Tanzanie
Tingatinga je unikátní malířské umění z jižní Tanzanie, jehož motivy vycházejí z africké přírody a odhalují dávné hluboké pouto člověka s přírodou. Díky pestrým barvám a elegantní jednoduchosti vyzařuje z obrazů pohoda a energie, tak vzácná v našem evropském uspěchaném světě. Výstava je prodejní. Více informací o tingatinga naleznete na www.tingatinga.cz.

Obecní dům v Praze (do 30.9.2012)
Pavel Brunclík - Diverse
Výstava tvorby Pavla Brunclíka (*1950) s názvem DIVERSE je první souhrnnou přehlídkou děl tohoto fotografického solitéra, který se na umělecké scéně pohybuje už třicet let. Představí jeho fotografie v rámci čtyř tematických okruhů, jimž se Brunclík celý život věnuje: Cizí ženy, Krajiny, Geometrie nahoty a Portréty. Výstavu doprovodí stejnojmenná publikace.

Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Allan Karlsson má narozeniny. Je mu sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý stařík má však docela jiné plány; jednoduše zmizí - a brzy je celé Švédsko kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Allan své zkušenosti - v mládí koneckonců uvedl do zmatku celý svět. 
Jonas Jonasson ve svém románu vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu svéhlavého muže, který se sice nikdy nezajímal o politiku, ale přesto byl vždy nějak zapleten do velkých historických událostí 20. století.
Jonas Jonasson vydal v roce 2009 svou prvotinu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Kniha se záhy stala čtenářským hitem a nejprodávanější švédskou knihou let 2010 a 2011. Dosud byla přeložena nebo se překládá do 35 jazyků. Fenomenální úspěch letos sklízí v Německu, bestsellerem se stala mj. v Holandsku, Dánsku, Norsku, Francii, Itálii, Španělsku... Podle knihy je natáčen film s největším rozpočtem v historii švédské kinematografie.


Nová deska amerického trumpetisty Davea Douglase nazvaná Be Still je vzpomínkou na jeho vloni zesnulou matku. Ta svému synovi sepsala seznam oblíbených skladeb, které by ráda slyšela na svém smutečním obřadu. Ty Douglas odehrál se svou dechovou kapelou jak při posledním rozloučení, tak na následující benefiční akci. Vznikl tak základ repertoáru pro nově vydané album.


  • „Každý den se učíme něco nového. Často jen to, že co jsme se naučili včera, nebyla pravda.“ (Bill Vaughan)
  • Kina:
    17.9. – Aero – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (18:00)
    19.9. – Aero – PechaKucha Night Prague Vol. 30 (20:20)
    17.9. – Oko – AppParade 8 (20:30)
    18.9. – Oko – Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (20:30)
    23.9. – Oko – Nedotknutelní (režie: Olivier Nakache, Eric Toledano, Fr., 2011, 112 min. Komedie) (Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák.) (15:00)
    17.9. – Evald – Kluk na kole (režie: Jean-Pierre Dardenne, Bel./Fr./It., 2011, 87 min. Drama) (Melodrama o lásce a zodpovědnosti. Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto.) (19:00)
    19.9. – Evald – Rozchod Nadera a Simin (režie: Asghar Farhadi, Írán, 2011, 120 min. Drama) (Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.) (21:00)
    22.-23.9. – Mat – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy.) (16:30)
    19.9. – Ponrepo – Pásmo filmů – Petr Skála – poezie, kinetismus, videoart (17:30)
    21.9. – Ponrepo – Pásmo filmů – Pocta Pavlu Bártovi (17:30)
    17.9. – Světozor – Dokumentární pondělí – David chce létat (režie: David Sieveking, Něm./Rak./Švýc., 2010, 97 min. Dokument) (Na své cestě za osvícením se mladý filmař David rozhodne následovat svého jmenovce a vzor Davida Lynche po cestě transcendentální meditace, tak jak ji popsal duchovní učitel Maharishi Mahesh Yogi. Během této cesty se však dostává příliš blízko k některým přísně střeženým tajemstvím této sekty. V tomto uměleckém díle David Sieveking podává příběh svého detektivního pátrání způsobem, který v sobě obsahuje nadhled a zároveň i hluboký osobní rozměr. Na své dobrodružné odyseji z kopce Teufelsbergu v Berlíně přes Hollywood do Himalájí spojuje duchovní zážitky a bizarní postřehy se vzrušujícím a inteligentním dokumentárním pátráním.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    17.9. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    18.9. – Agharta – Hot Line (21:00)
    19.-20.9. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    21.9. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    22.9. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
    23.9. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    18.9. – Balbínova poetická hospůdka – Radek Tomášek (20:00)
    22.9. – Balbínova poetická hospůdka – Jan Budař (20:00)
    23.9. – Balbínova poetická hospůdka – Vladimír Merta (20:00)
    17.9. – Blues sklep – Abigail (21:00)
    18.9. – Blues sklep – Gibon Band (21:00)
    19.9. – Blues sklep – Alotrio (21:00)
    20.9. – Blues sklep – David Murphy Band (21:00)
    21.9. – Blues sklep – My3.avi (21:00)
    22.9. – Blues sklep – Harry Band (21:00)
    23.9. – Blues sklep – Dekolt (21:00)
    17.9. – Jazz Dock – Epoque Quartet (19:00)
    17.9. – Jazz Dock – Vergtigo (22:00)
    18.9. – Jazz Dock – Jakub Zomer Blues Band (22:00)
    19.9. – Jazz Dock – Absolventský koncert Zuzany Offenbartl Dovalové (19:00)
    19.-20.9. – Jazz Dock – Jamie Marshall Band (22:00)
    21.9. – Jazz Dock – Štěpán Markoviš Saxtet (22:00)
    22.9. – Jazz Dock – Tom Vybíral Trio(19:00)
    23.9. – Jazz Dock – J.J.Jazzmen (17:00)
    17.9. – Jazz klub Ungelt – Lukář Martínek Private Earthquake (21:15)
    18.9. – Jazz klub Ungelt – Adriano Trinidade (21:15)
    19.9. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun  (21:15)
    21.9. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Trheesome (21:15)
    22.9. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    23.9. – Jazz klub Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
    17.9. – Jazzboat – Hanelle Blue´s Band (20:30)
    18.9. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    19.9. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    20.9. – Jazzboat – Stan the man (20:30)
    21.9. – Jazzboat – Nika Diamant & Sensitivo Quartet (20:30)
    22.9. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
    23.9. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
    17.9. – Reduta – Petr Kalfus Sextet (21:30)
    18.9. – Reduta – Jiří Stivín & Co. Jazz Quartet (21:30)
    19.9. – Reduta – Vojtěch Eckert Trio (21:30)
    20.9. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    21.9. – Reduta – Big Band Příbram (21:30)
    22.9. – Reduta – Senior Dixieland (21:30)
    23.9. – Reduta – Zeurítia (21:30)
    17.9. – Salmovská literární kavárna – Jiří Šlupka Svěrák & Nejen Blues (19:30)
    18.9. – Salmovská literární kavárna – Jakub Šafr Quartet & Petra Ernyeiová (19:30)
    18.9. – Stará pekárna, Brno – Sax & Crime (20:00)
    20.9. – Stará pekárna, Brno – Skoumal – Nejezchleba – Kovács (20:00)
    17.9. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    18.9. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    19.9. – U malého Glena – Justin Lavash (21:30)
    20.9. – U malého Glena – Karel Růžička Trio (21:30)
    22.9. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
    23.9. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    23.-24.9. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Monty Alexander the Harlem-Kingston Express (17:00, 20:30)
    18.-236.9. – Blue Note New York, USA – Stanley Clarke & Hiromi Duo (20:00, 22:30)
    23.9. – Twins Jazz, Washington, USA – Kelly Ash (20:00, 22:00)
    17.-18.9. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Patricia Barber (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    18.-19.9. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Kolik váží vaše touha? (choreografie: Tereza Ondrová) (V inscenaci, která zkoumá témata krásy, přetvářky a naplnění, vystoupí společně čtyři tanečnice a pět hudebníků, kteří jsou na scéně po celou dobu představení. Dílo je tedy zároveň živým koncertem, je výsledkem vzájemného organického působení pohybové a hudební složky. “Smyslem projektu je proniknout do tajů našich tužeb. Přijít na to, co skrýváme. Od léta jsme vážily naše touhy a samy jsme zvědavé, kolik vlastně ve výsledku váží,” říká s nadsázkou tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková dodává otázku: “Ptáme se na to, jak lze ukrýt tělo a duši v době všeobecné honby za dokonalostí.”) (20:00)
    21.9. – Divadlo Ponec, hostuje Pražský komorní balet Pavla Šmoka – Nevyřčené ticho (Inspirace klavírná sonátou Leoše Janáčka „Z ulice“.) (20:00)
  • Divadla:
    17.9. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladialsv Smoček) (Příběh o naprostém vzájemném neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha.) (19:30)
    19.9. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.) (19:30)
    23.9. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    18.9. – Divadlo ABC – PREMIÉRA Láska ke třem pomerančům (19:00)
    20.9. – Divadlo ABC – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    17.9. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, že dělat legraci není žádná sranda. Úsměvný pohled do divadelního zákulisí těsně před premiérou.) (19:00)
    19.9. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    20.9. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická Banka (režie: Karel Heřmánek) (Alain Kraft, realitní makléř, si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    19.9. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    21. a 23.9. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)


V úterý 18. 9. bude na Leitnerce (Leitnerova 2) pan Jiří Černý s poslechovým pořadem „Janis Joplin – křehká duše s chraplavým hlasem“. Ať mluví pan Černý o čemkoliv, vždycky je to zajímavý a v něčem nový...

 

BYLI JSME NA VYSTOUPENÍ AFFETTA

v Dělňáku na Jamborce. Pánové Jan Mikušek (kontratenor), Marek Olbrzymek (tenor), Aleš Procházka (bas) a Vladimír Richter (tenor) spolu zpívají cca od r. 2000. Dost často s nimi spolupracuje Martin Jakubíček, brněnský varhaník, improvizátor, vynikající muzikant.

Foto jsem si dovolila odebrat z článku o jejich vystoupení ve Valašském Meziříčí, kde mají koncert ve středu, 19. 9. v 19:30 v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Sami jsme nic nevyfotili...
Jestli jste někde poblíž, neváhejte a jděte si je poslechnout. Jsou výborní.
V Dělňáku se věnovali především hudební srandě a to byla óbrovská sila! Pan Jakubíček celý koncert komentoval s jemným humorem, sem tam si něco i zazpíval. Pánové, ač všichni vystudovali operní zpěv, používají svoje hlasy přirozeně, stylově, dokonale. Měli na repertoáru dokonce pár skladeb od Beatles, které jsem očekávala s jemnou obavou, ale nemělo to chybu. K tomu intonační jistota, projev i herecký (opět s velikým vkusem a mírou...), bavili jsme se tak, že se nám vůbec nechtělo domů.
Pokud uvidíte někde plakát na koncert AFFETTA, vzpomeňte si a nenechte si je ujít!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

16. 9. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš