Lužánky
(má láska z mládí)

Zase jsme jeli na víkend do Brna. Když jsem v sobotu ráno šli za dědou a Jiřinkou přes Lužánky, svítilo sluníčko a válely se mlhy. Lužánky byly nádherné a já jsem pobíhal po trávnících a fotil jak potroublej, jako malej pudl jsem běhal sem a tam a fotil. Lužánky jsou krásně udržovanej park.

Jedeme do Brna. V Praze prší.

 

Brno vypadá na sadistickou metropoli.

 

Ale jsou tu nápadití, originální a nedostatek štítků umí řešit netradičně.

U dědy v košíku smutně čumí napuchlá seschlá mořská potvora. Samozřejmě, že jídlo je jako obvykle vynikající a je ho docela dost. Naštěstí s sebou máme tentokrát žrací komando, které nás zachrání. Do Brna přijel i Jirka se Zuzkou a Honza z Irska. Ani jsme se nepřežrali, což bylo to nejhezčí na celém víkendu.

U Jiřinky jsme objevili, že největšími supy mrchožrouty jsou v brně lékárny. Ne farmaceutický průmysl, na který tak každý a rád nadává. Tohle jsou léky koupené přibližně ve stejnou dobu ve dvou různých lékárnách v Brně. Cena na lécích je prý doplatek. To je velmi nehorázné jednání.

Po obědě jsme utíkali my kluci za babičkou na Kociánku, bylo krásně, tak jsme ji vyvezli ven, aby nám všem dala další lekci surrealizmu, ale byla skoupá na slovo a žádná lekce se neuskutečnila. Tak zas někdy příště.

Na Kociánce.

V odpadkáči ústavu jsem objevili, kde končí všecky úspěšné projekty.

A po cestě domů nám došlo, odkud se asi bere celá ta aféra kolem chlastu a následné prohibice.

Poprvé jsem v Lužánkách dostal pěstí do břicha od vejrostků nesmírně dospělých a mohutných (byli to deváťáci), sám jsem chodil teprve do 4. třídy a přes Lužánky jsem musel chodit na gymnastiku a sám. Parta těch zabijáků mě obstoupila a jeden z nich zahučel křaplavě přeskakujícím hlasem: “Naval žváro, pičo.” Nastal multitáskingovej problém, nevěděl jsem, co je naval, nevěděl jsem co je píčo a a nevěděl jsem, co je žváro. “Cože?” Vypískl jsem coby vyděšené gymnastické podvyživené ptáče. Jeden z nich (rasisti pozor!!! byl cigoš, zbývající čtyři byli většinoví a cikán nebyl šéf party, tím byl poďobaný skuhravý bledý puberťák. Asi mu došlo, že jsem nejen podvyživenej, ale i úplně blbej, tak mi vysvětlil, že chtějí cigaretu a napřáhl se mohutně a vrazil mi pěst do břicha. Chodil jsem do gymnastiky již celé 4 roky a moje břišní svaly byly dost trýzněné zlým trenérem Levčišinem.

Večer se k Daně přihnala jako velká voda malá Nina s rodiči a bylo tu veselo a divoko. Dana připravila jednohubky a další dobroty. No prostě v Brně se furt žere. A dobře. Což teda podle mýho zase dobře není.

¨Nina morduje pejska, se kterým Dana spává v posteli.

Tak se ten náš sadistický trenér jmenoval a moc se mi to teď uprostřed Lužánek hodilo. Zatnul jsem svaly a pěst do nich tak nějak břinkla a nic. Tohle nám dělával trenér a málokdy jsme na to byli připravení, tahle lužánecká rána nebyla nic strašnýho. Napadlo mě, že by bylo lepší upadnout na zem dělat zraněné ptáčátko. Takže tak blbej jsem zase být nemohl. Kluci se nade mnou sehnuli a utekli. Já pak taky. Do kontaktu s násilím jsem se dostal více méně poprvé a do gymnastiky jsem stejně musel přes Lužánky, protože maminka koukala z okna, jestli vejdu do parku v pořádku. Měl jsem strach z násilníků, ale říkal jsem si, že mít u sebe cigára, nic zlého se mi nestane. A tak jsem si, díky Lužánkám, koupil i své první cigarety. Desítku značky Letka za dvě koruny, které jsem tudíž nemohl utratit za jedlý mejdlíčko a šumák. Cigarety jsem si doma schoval do komory velmi důkladně a kdykoliv jsem pak šel do gymnastiky, vzal jsem si je s sebou.

Dřív v Lužánkách nebyl ani jedinej veřejnej hajzlík, teď jich je několik, ale jsou samozřejmě za peníze a po omezenou dobu, takže stejně jsou křoviska nebezpečně hnědavá a neradno tam chodit v sandálkách. Toto upozornění na veřejnej hajzlík byl asi ve výši tři metry řetězem připevněné k tlustému stromu. Velmi praktické v případě, že chcete jít do křoví.

Grázlové ale nikde nebyli a neměli jsme naštěstí na sebe štěstí. Akorát zlý trenér mi je našel v pytlíku na cvičky a ostře mi vysvětlil, že sportovci nekouří. A děti už vůbec ne.
V Lužánkách jsem poprvé slyšel lásku z křoví a trpěl jako pes, že někdo někoho v tom křoví vraždí. Projevil jsem se jako krutý zbabělec a žádnej Oldšetrhend, protože jsem prachsprostě utekl a několik nocí neklidně spal z toho tajemného zločinu. Až po letech mi došlo, že to bylo stejně moudré rozhodnutí, jako před nedávnem neakční ochranka v Chrastavě, když zabíjeli prezidenta. Mé rozhodnutí mě zachránilo od rozzuřených milenců, že otravuju, třeba by mě i napohlavkovali a já bych pak možná měl nějaký traumátko v mém budoucím sexuálním životě. Možná bych pak musel tajně vyhledat nějakého novodobého Freuda, aby mě z těch křovinatých sraček vysvobodil a vysvětlil mi, že to je normálka. Sám jsem pak v budoucnu služeb lužáneckých zákoutí k provozování outdoorové lásky nepoužil, ale to neva. Není všem dnům konec, že...

Lužánky byly hnízdem úchylů a exhibicionistů a moje sestra Dana je uměla přitahovat jak magnet špendlíky. Rojili se z křovin a odhalovali nejen ledví. Dana Lužánky nenáviděla.

Poprvé jsem zde v Lužánkách byl napaden obrovským vlčákem. To bylo z dob, kdy jsme s mojí sestrou krutě krasobruslili na vrcholové úrovni a domů ze stadionu chodili přes Lužánky. První sobotu pes napadl mě a moje sestra zděšeně uprchla. Ležel jsem bez hnutí na trávě, na prsou mi stál obrovskej vlčák, vrčel a sliny mu tekly ze žgraně na mý čelo. Bylo to děsný. Páníček se hihňal a byl to nějakej místní dement. O týden později napadl pes Danu a já jsem opět prokázal, že s mou statečností je to na pováženou, i když Vinetou byl mým velkým filmovým vzorem. Od té doby jsem se bál psů jak čert kříže.

V Lužánkách jsme si v jednom křoví schovávali příšerné zimní čepice, kterými nás maminka už od podzimu vyhastrošovala na cestu do školy. Ale my jsme přesně věděli, které křovíčko už z okna nevidí a tam jsme si čepice schovali a po cestě ze školy zase obouvali na hlavu. Maminka byla ráda, že máme hlavu v teple a nebudeme nemocní.

Když už jsem byl docela velkej, staly se Lužánky mým velkým tréningovým oválem před mým prvním maratonem. Ale za to nemohla moje touha stát se Zátopkem, to zavinil geniální pan docent Bozděch, který mi spravil mou úrazem, blbostí a vrcholovým sportem zničenou nohu. Když mi koleno hodinářsky opravil a repasoval, řekl mi nadějně: “Operace dopadla dobře, budeš normálně chodit.” To znělo pro vrcholovýho sportovce kupodivu dost drasticky a šíleně mě to roztesknilo a naštvalo. “Jak normálně chodit?” Nebyl jsem mu za to vděčný. Sice jsem operace mohl využít k ukončení své kariéry krasobruslaře, což se mi hodně líbilo, ale to přiblbý jen-chození, to mi vadilo. A tak jsem přes rok vydržel být hodnej a nohu šetřil a lyžoval jen na jedné lyži a podle rad pana doktora, normálně chodil. Ale pak jsem večer, co večer chodil do Lužánek a opatrně běhal pěšinkama různé okruhy a postupně přidával další a další kola. Lužánky byly mým oválem a zde uzrál i můj pitomý nápad, uběhnout maraton, což by byl dobrej výsměch lékařskému verdiktu. Zlaté Lužánky, maraton jsem uběhl a noha vydržela.


Lužánky zažily také mé focení svatebních fotek mé sestry. To jsem si myslel, že jsem dobrej fotograf. Xoxoxo.


Lužánky mě prostě provázely celým mým brněnským životem.

Velmi důležitým bodem, patřícím k Lužánkám byla i vyhlášená hospoda Belvedér, kde se o víkendech tančilo na živou hudbu. Belveder byla moje oblíbená čerpací stanice, když jsme s Danou chodili v noci přes Lužánky z nočního tréningu ze Zimního stadionu. Daně se má návštěva hospody, alias paluše nelíbila atak jsme spolu měli dohodu, když půjdu na pivo, tak ji pak budu muset nést celou cestu na koni až domů do třetího patra. Proto jsem díky Belvederu měl velmi dobrou fyzičku. Utkvěly mi v hlavě dva slogany spojené s Belvederem a jeho majiteli. Ten jeden zněl: "Na pivo a na párek, zve vás Jožka Kašpárek." A když pak byl soudruh vedoucí byl vyměněn, změnil nový soudruh vedoucí i slogan: "Na pivo a tanec, zve vás Jožka Kanec." Nápadité.


V Lužánkách bývalo kluziště zadarmo
V Lužánkách byl Pionýrskej dům. Pionýrskej dům se teď jmenuje Dům mládeže. Přibylo několik tenisových kurtů a nějaká ta kavárna a tak.
Lužánky, to je Brno.

V neděli jsme si dopoledne zašli potrápit tělo do fitka na Herčíkovu.

Pak Dana někde vyštrachala fotku, na které byli Honza, Linda a Jirka o mnoho let dříve a jakoby zázrakem se o tomto víkendu zase ve stejné sestavě sešli.

Brno je fakt vostrá lokalita, kromě nebezpečných přechodů pro chodce najdete pozvánky na chlastací akce přímo na zábradlí školy a radní a další úřednictvo včetně vedení školy je v klídku. Bejt to v Americe, to by byl šrumec. Natožpak v Austrálii. Brno je prostě zlatá tolerantní loď

A to už jedme domů na žlutej autobus ke Grandu, máme docela dost času, tak bereme Jirku k muzeu loutek. Fotíme si oknem porodnici na loutky, prefektně vybavená dílna a zvláštní, estetická polomrtvá atmoška.

Sexistická reklama na zastavárnu v brněnským Bronxu.

Vtipný pisálek komentuje situaci na stěně Domu umění na Maliňáku.

Poslední varování a rychle zpátky do Prahy. Víkend v Brně byl vydařený.

bazar



  • Poločas rozpadu radioaktivních prvků je jedním z důležitých způsobů, jimiž geologové a paleontologové měří stáří hornin či organických materiálů. Dánští vědci nedávno navrhli, že podobně významným kritériem by se mohla stát doba, za níž se rozloží molekula DNA. Ke svým závěrům došli analýzou zbytků vyhynulých novozélandských ptáků moa.
  • Loňská zpráva o neutrinech, která údajně překonala rychlost světla, vyvolala velkou odezvu jak mezi laiky, tak mezi odborníky. I když se nakonec ukázalo, že šlo o chybu měření, vědci nezaháleli a začali pracovat na úpravách fyzikálních představ, které by byly s to takovou zvláštnost pojmout. Se zvláštní matematickou úpravou speciální teorie relativity přišli nedávno matematici z univerzity v australském Adelaide. Úprava Einsteinových rovnic, kterou provedli  James Hill a Barry Cox, by umožnila světlu cestovat prakticky nekonečnou rychlostí. Na jejich úpravě je důležité a zajímavé to, že nevyžaduje zavádění žádného komplikovaného matematického aparátu, ani žádnou drastickou úpravu fyzikálních představ. Vědci došli ke svému závěru „prostým“ odvození podoby transformačních rovnic pro jevy z hlediska různých pozorovatelů. V tradiční Einsteinově verzi zastávaly tuto roli rovnice odvození holandským fyzikem Henrikem Lorentzem, nazývané Lorentzovy transformace.

  • Přijel Honza
  • A v Brně jsme se zase sešli skoro všichni, jen Helča chyběla.

 

australia


Malej Chárón


australia


Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Linda si stěžovala jak pomalu běhá, že prý už to ani pomaleji nejde:
„Duši, já běhám tak pomalu, že by mě předběhla i antilopa.”

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

DOX Centrum současného umění
Bikiny klub (do 22.10.2012)
Veronika Psotková (* 1981, Opava) je absolventkou ateliéru sochařství Michala Gabriela FaVU VUT v Brně (2009) a věnuje se zejména figurální tvorbě. V současné době žije a tvoří v Oboře u Loun. Její práce mají dvě paralelní linie, z nichž první je spíš realistická s vlivem klasického sochařství a populární kultury, druhou tvoří sestavy drátěných figur. Její sochy vyzařují senzualitu a ve své realističnosti nebo stylizaci nabízí čtení toho, jak funguje tělesnost a jak ji vnímáme v dnešní době.


Festival Fotograf pronikne do pražských ulic (do 31.10.2012)
Instalace uměleckých děl předních domácích tvůrců na netradičních místech i v alternativních galeriích doplněné o projekce, performance, ale také přednášky či odborná setkání, to vše s jednotícím tématem – současná fotografie reagující na veřejný prostor. Taková bude v úhrnu náplň druhého ročníku Festivalu Fotograf s názvem Mimo formát, který během měsíce října obsadí řadu frekventovaných míst na území Prahy. Podtitul letošního festivalu „Fotografie ve veřejném prostoru“ napovídá, že se zaměří na výstavní či projekční plochy na pomezí vnitřních a vnějších prostorů, jimiž nás na každém kroku obklopuje hlavní česká metropole: objekty pro sebevyjádření vybraných umělců se stanou výlohy, vitríny, poutače, dvory, zahrady, náměstí i nábřeží. Budou pracovat s veřejným prostorem města, kulturními památkami, s výlohami obchodů či nástěnkami, ale proslídí a oživí i polozapomenutá prostranství, aby přinesli nový originální pohled na místa, jež denně míjíme.

GHMP (do 4.11.2012)
Vincenc Vingler - Sochy zvířat.
Výstavu Sochy zvířat Vincence Vinglera, která bude umístěna v Trojském zámku po celou sezonu roku 2012, připravuje GHMP ve spolupráci s autorovou rodinou a řadou galerií. Výstava představí výběr z autorova úctyhodného sochařského díla, jež vznikalo od druhé poloviny 40. let až do posledních dnů umělcova života roku 1981. Vincenc Vingler je zastoupen ve sbírkách plastiky a kresby GHMP a jeho poslední samostatná


Staroměstská radnice, 2. patro (do 4.11.2012)
Herbert Slavík: Dvacet let v Česku
Výstava fotografií Herberta Slavíka zachycuje vznik a hlavní události prvních dvou desetiletí České republiky. Autor se jako dokumentarista dostal v řadě klíčových okamžiků samostatného státu dál či blíž než ostatní, a celá výstava má tak ojedinělý autorský rukopis.


City Tower (do 31.12.2012)
Andy Reiben - obrazy v oblacích
V nejvyšší budově v České republice, kterou je City Tower v Praze na Pankráci představuje ve výšce více jak 100 metrů nad zemí své obrazy výtvarník Andy Reiben. K výstavě v oblacích nad Prahou přizval ještě další umělce z portfolia Buyfeel.


Jízdárna Pražského hradu (do 6.1.2013)
Stanislav Kolíbal - Jiný svět
Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925.

Jean-Michel Guenassia: Klub nenapravitelných optimistů
Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 180 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010.
Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů..


Americký bubeník Scott McLemore vydává desku nazvanou Remote Location. Hraje na ní s nejznámější islandkou jazzovou pianistkou Sunnou Gunnlaughs, která je i McLemorovou partnerkou.  McLemore nové album přezdívá jako „sbírku emocemi nabitých skladeb“. Ačkoli neobsahují slova ani zpět, s mnoha z nich jsou spojeny konkrétní vzpomínky či příběhy. Bubeník a autor všech skladeb akcentuje nosné a poměrně dobře zapamatovatelné melodie. Na desce dále hrají Óskar Guöjónsson, Andrés Thor a Róbert Þórhallsson.


  • „Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci – naději, spánek a smích.“ (Immanuel Kant)
  • Kina:
    17.10. – Aero – Hasta la vista! (režie: Geoffrey Enthoven, Bel., 2011, 115 min. Komedie) (Philip, Lars a Jozeph jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit – dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý. Hasta la vista! vypráví příběh o lásce, síle přátelství a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Člověk ovládaný touhou dokáže věci, o kterých netušil, že je může zvládnout. Přitom její naplnění bývá až druhotné.V této road movie je cesta důležitější než její cíl. Film vznikl na motivy skutečného příběhu Asty Philpota a jeho přátel.) (10:00)
    18.10. – Aero – Nevěsta byla v černém (režie: Francois Fruffaut, Fr./It., 1968, 103 min. Krimi) (Nevěsta byla v černém je první Truffautův "černý" film. Scénář napsal spolu s Jeanem-Louisem Richardem podle knihy Williama Irishe zrovna v době, kdy psal svou knihu rozhovorů s Alfredem Hitchcockem. Osudová náhoda svede dohromady pětici mužů a jeden novomanželský pár. Ve chvíli, kdy manželé vycházejí z kostela, si v blízkém domě hraje pětice mužů s ostře nabitou zbraní. Nechtěně vystřelená kulka udělala rázem z nevěsty vdovu. V ten den se nevěsta z bílých šatů převlékla rovnou do černého. Jediné, co ji od této chvíle na světě zajímá, je pomsta. Pět mužů postupně umírá zvláštním, rafinovaným způsobem daným jejich charaktery a prostředím, ve kterém žijí.) (20:30)
    19.10. – Aero – 451 stupňů Fahrenheita (režie: Francois Fruffaut, VB, 1966, 112 min. Sci-fi) (Dílo Francoise Fruffauta divákovi odhaluje pohled na konzumní společnost budoucnosti, ve které panují přísná pravidla. Každý člověk, který projeví odklon od skupinového myšlení a tyto pravidla poruší, je odvržen. V tomto zřízení je zakázáno čtení literatury a požárníci, kteří kdysi hasili ohně, spalují knihy. 451 stupňů Farenheita je teplota, při které začíná hořet knižní papír.) (20:30)
    19.10. – Aero – Bláznivý Petříček (režie: Jean-Luc Godard, Fr./It., 1965, 110 min. Drama) (Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.) (22:45)
    16.10. – Oko – Andělský podíl (režie: Ken Loach, VB/Fr./Bel./It., 2012, 106 min. Komedie) (Hořkosladká komedie nasáklá skotskou whisky. Robbiemu je něco málo přes dvacet let, nemá práci, se svou přítelkyní Leonie čeká syna, za napadení jiného mladíka je odsouzen k veřejným pracím. A k tomu všemu ho ještě rodina jeho přítelkyně vůbec nemá v lásce. V téhle situaci najde Robbie naději tam, kde by ji nejmíň čekal – ve skotské whisky. Když si Robbie odpracovává svůj trest, seznámí se s partičkou povedených existencí v čele s Rhinem, kleptomankou Mo a neodolatelně tupým Albertem. Vedoucí této pracovní skupiny Harry má vášeň pro whisky, a když celou partu vezme na degustaci tohoto ušlechtilého nápoje, objeví v sobě Robbie talent pro rozpoznávání těch nejjemnějších chutí. A když se navíc dozví, že se chystá aukce náhodně objeveného soudku té nejlepší whisky na světě, vycítí Robbie příležitost, jak zabezpečit sebe a svoji rodinu jednou provždy.) (18:00)
    19.10. – Oko – Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (20:30)
    17.10. – Kino 35 – Caesar musí zemřít (režie: PaoloTaviani, It., 2012, 76 min. Drama) (V římské věznici Rebibbia předstupuje před publikum skupina vězňů, aby zde odehrála klasickou tragédii Williama Shakespeara Julius Caesar. Aplaus publika zní jako otevírání brány, ale tito herci se po stažení opony musí vrátit do svých cel odpykat své mimořádné tresty. Bratři Tavianiové, matadoři světové kinematografie (Padrepadrone,Nocsvatého Vavřince), strávili šest měsíců v jedné z nejtvrdších italských věznic, aby zaznamenali, jak se několik mužů pokouší proniknout do zdánlivě vzdálených rolí a skrze ně alespoň částečně překročit stín věznice. Film Caesar musí zemřít není jen filmovým záznamem divadelní inscenace. V autentickém prostředí věznice – v tmavých celách, v úzkých chodbách a mezi dobře střeženými zdmi – se díky univerzálnímu Shakespearovu jazyku prolínají dávné intriky, výhodné koalice i opravdová přátelství s životem místních vězňů, kteří si v mnoha případech zadali se samotnou italskou mafií.) (19:00)
    18.10. – Mat – Nedotknutelní (režie: Olivier Nakache, Eric Toledano, Fr., 2011, 112 min. Komedie) (Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák.) (18:15)
    19.10. – Mat – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy. Když se pak setká s šejkovou elegantní a krásnou správkyní majetku, trhlina, která se objevila v jeho pečlivě organizovaném životě, se ještě zvětší. A když se společně vydají na neobyčejnou cestu víry, a rybolovu, nesmělý dr. Jones v sobě objeví zdroj důvěry, lásky a hrdinství, který zaskočí nejen jeho samotného...) (14:00)
    20.10. – Mat – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (20:30)
    15.10. – Městská knihovna – Pásmo filmů – Večer filmů Viliama Politkoviče (V objetí dalajlamy, Od Buddhy k Dalajlamovi, Karmapa, dvě cesty božství) (19:00)
    17.10. – Městská knihovna – Ozvěny Fresh Film Festu (19:00)
    15.10. – Světozor – Dokumentární pondělí – Rasa Yatra (režie: Param Tomanec, Indie, 2012, 50 min. Dokument) (Fascinující kinematografické meditační dílo, které vezme diváka na cestu z Himalájí do Vrindavanu, významného poutního místa v severní Indii, které každoročně přitahuje tisíce poutníků. "Rasa Yatra je reiki pro oči! Skvělá kamera a v kostce lze vytušit to tajemno, které v sobě hinduisti a budhisti mají," řekla o filmu Marta Kubišová.) (18:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    15.10. – Agharta – František Uhlíř Team (21:00)
    16.10. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    17.10. – Agharta – Marcel Flemr Band (21:00)
    18.10. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    19.10. – Agharta – Latin Wave (21:00)
    20.10. – Agharta – Libor Šmoldas Quartet (21:00)
    21.10. – Agharta – Jazz Efterrätt (21:00)
    15.10. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík – Vladimír Mišík – Honza Hrubý (20:00)
    20.10. – Balbínova poetická hospůdka – Neřež (20:00)
    15.10. – Blues sklep – Ed Kliman (21:00)
    16.10. – Blues sklep – Big Band Trumpets (21:00)
    17.10. – Blues sklep – KB Akustic Band (21:00)
    18.10. – Blues sklep – Bluesberg (21:00)
    19.10. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    20.10. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    21.10. – Blues sklep – Spektrum (21:00)
    15.10. – Jazz Dock – Wrgha Powu Orchestra (19:00)
    16.10. – Jazz Dock – Ephemeris Quintet (19:00)
    17.10. – Jazz Dock – Petr Kalfus Sextet (22:00)
    19.10. – Jazz Dock – Waiting Room Trio (19:00)
    20.10. – Jazz Dock – Atomic Gigolo (22:00)
    15.10. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    16.10. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Threesome (21:15)
    17.10. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
    18.-20.10. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    21.10. – Jazz klub Ungelt – Prague Connection (21:15)
    15.10. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    16.10. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    17.10. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
    18.10. – Jazzboat – Petra Börnerová Band (20:30)
    19.10. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    20.10. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:30)
    21.10. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    15.10. – Reduta – Miroslav Hloucal Quartet, Ondřej Štveráček (21:30)
    16.10. – Reduta – Phisbacher brothers (21:30)
    17.10. – Reduta – Ephemeric Quintet (21:30)
    18.10. – Reduta – East west european jazz orchestra (21:30)
    19.10. – Reduta – 4jazz (21:30)
    20.10. – Reduta – Big Band Liberec (21:30)
    16.10. – Stará pekárna, Brno – Waiting Room Trio (20:00)
    17.10. – Stará pekárna, Brno – Nisos Ensemble (20:00)
    18.10. – Stará pekárna, Brno – Michal Balla Trio (20:00)
  • Kluby - cizina:
    15.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Senri Oe Quintet (19:00, 21:30)
    15.10. – Blue Note New York, USA – Gadi Lehavi (20:00, 22:30)
    17.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Bill Barner (20:00, 22:00)
    17.10. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Avishai Cohen (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    15.10. – Alfred ve dvoře – My_space (My_space je autorská tvorba členů dětského divadelního studia Alfred Junior, které vedou lektoři různých specializací.) (20:00)
    16.-17.10. – Alfred ve dvoře, hostuje Rybařvoucí – Koupelny: part I. mýdlo (Tak trochu jiná soupopera – představení za zavřenými dveřmi koupelny. Voda kape z kohoutku na hladinu a pára zamlžuje zrcadla, mydlinky pomalu praskají. Jste jen vy a čas se zastavil. Uzavřeni příliš sami do sebe ztrácíte pojem o realitě. Představivost bují, mýdlo ožívá, masa pěny si chystá proslov a jelen nám zahraje pár vlastních skladeb na hřeben, obklopeni organickým světem mluvících ručníků, houbí hudby, tančící pěny a zpívajících froté žínek…) (17:00)
    19.10. – Alfred ve dvoře – Já tady, ty tam (koncept: Tereza Benešová, Dragan Stojčevski, Jan Beneš) (Já tady, ty tam hledá specifickou formu divadelního vyjádření, tvořenou zvukem, světlem a fyzickou akcí. Hlavními aktéry jsou muž a žena hrající na akordeon. Hudba tvoří nehmotnou matérii, která asociuje různé polohy komunikace. Světlo se stává partnerem hudby a mění se ve vztahu ke skladbě.) (20:00)
    17.10. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Třiačtyřicet slunce západů (Malý princ už nechce jen namalovat beránka.) (9:00, 11:00)
  • Divadla:
    15.10. – Činoherní klub – Nina Mitrovič: Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (režie: Martin Čičvák) (Starší muž umírá v nemocnici Milosrdných sester a rád by někomu vyprávěl svůj příběh. Inzerát. Muž. Dívka. Ti dva se setkají. Muž je na sklonku svého života. Rakovina. Dívka je na začátku, její život je ale v troskách. Bojí se příliš mnoha věcí. Ti dva se sblíží. Velmi se sblíží. Ale nevyhnutelně přichází smrt. Je to hra fragmentů, fragmentů života a lidí. Všichni ti lidé mají někde schovaná křídla, ale jsou opravdu na létání?) (19:30)
    19.10. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladislav Smoček) (Příběh naprostého vzájemného neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha. „Nemám v úmyslu soustředit vinu nebo obvinění na jednu konkrétní postavu, ale chci, aby to byla tragédie nepochopení a lhostejnosti vůči ostatním.“ T. Williams) (19:00)
    20.10. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Dva manželské páry se setkají, aby vyřešily nedávný fyzický konflikt svých dětí. Komedie o živlech v lidském nitru.) (19:30)
    15.10. – Divadlo ABC – Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra o hledání naděje a mnoha konvečních i šokujících podobách lásky, uváděna v české premiéře.) (19:00)
    18.10. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    19.10. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    18.10. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(d) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    15.10. – Divadlo na Vinohradech – PREMIÉRA - Jak udělat kariéru snadno a rychle (režie: Radek Balaš) (19:00)
    17.10. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    19.-20.10. – Divadlo Pod Palmovkou – PREMIÉRA Kdyby tisíc klarinetů (Legendární hudební komedie o mnoha zázracích.) (19:00)


Vážení přátelé a příznivci galerie Aviatik. Měsíc se s měsícem sešel a je tu další výstava na kterou Vás srdečně zvu. Jako pokaždé, tak i tentokrát Vás chci požádat o zaparkování svých vozidel u ZÁMKU či SPORTOVNÍ HALY (asi 50 m od galerie). Těšíme se p+p

dada

V úterý 16. 10. v 19:00 v Dělňáku na Jamborce (Jamborova 65) můžete navštívit další vystoupení NpVŠ.

Písně, povídky, bonmoty – to budou další „Šujanoviny“ Neznámého písničkáře Víti Šujana.

PCK Lomnice chystá výlet po stezce Járy Cimrmana na sobotu, 20. září. Podle předpovědi bude slunečno a kdybych neměla zrovna generálku na Footloose, určitě bych se vydala uctít Mistrovu památku a taky vzpomenout na zakladatele stezky stréca Jaroslava Pavliše.

Zjistila jsem, že stréc Pavliš se na fotkách vyskytuje zřídka. Jednak sám často stál za kamerou a zřejmě se dokázal i dovedně skrývat před objektivy fotografujících.

MINULE JSEM SLÍBILA


nějaké fotky z Londýna... Jirka právě teď zpracovává první den, tak jsem vybrala aspoň pár.

 


Bydleli jsme na New Cross Gate v hostelu New Cross Inn. Kousek od metra, odkud se za 10 minut dá dojet třeba na London Bridge, když si vyberete ten správnej vlak. Strategicky vhodná poloha. Má i nevýhody - hostel je nad klubem, kde je každý večer program docela dlouho do noci a je to docela slyšet.
Pořád se tam něco děje a když bydlíte vedle kuchyňky, tak zažijete věcí! Jednu noc asi v 1:00 hod. začali vařit Italové. Byli v dobré náladě a něčím tam poměrně dlouho do čehosi bušili. Když už to trvalo asi čtvrt hodiny, šla jsem (baba zvědavá) na záchod a přitom nenápadně zjistit situaci, i když mě Jirka zrazoval. Záhadu jsem rozřešila – jeden z nich krájel bravurně velkým nožem obrovskou hromadu zeleniny.

 


Na první pohled je Londýn splácanina všech možných architektur, ale má svoje zvláštní kouzlo.


Na radu pana režiséra Gordona jsme šli první den pěšky od divadla přes Covent Garden do Soho.


A protože schůzka s ním skončila notně po poledni, stačilo nám bloumat po té čtvrti až do večera.


Ochutnali jsme pivo v hospodě a taky dobroty u Číňana. A koukali po lidech, kytkách a tak vůbec.

 

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

15. 10. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš