Určitě by vyhrála Hanoj
(další povídání z Vietnamu)

Na úvod opět poznámka k minulému dílu – není divu, že jsme měli pocit neustálého kontaktu s nějakými draky (tedy hlavně ve jménech), vždyť rok 2012 byl právě rokem draka.
Kdyby se někdo ptal, které velké město bylo za cesty po Vietnamu nejpříjemnější, určitě by u mě vyhrála Hanoj. Přestože zde první setkání s Vietnamem byl docela nápor – noc v letadle, pak laxní, komisní, přezíraví a nevím jací ještě uniformovaní borci u vydávání vstupních víz a poté pěší přesun ulicemi starého centra, kde chodníky jsou neprůchozí, protože se na nich provozují uliční restaurace a obchody nebo parkují motorky, přičemž vozovku zhusta zabírá ohromující množství motorek jedoucích. Záhy člověk zjistí, že místní zdánlivý chaos má jistý řád, řidiči motorek nemají v úmyslu ho přejet a prostředí je vcelku přívětivé. Ovšem přecházení ulice je samo o sobě dovednost, kterou nelze u nás natrénovat. Byli jsme poučeni, že na vzácně se vyskytujícího zeleného panáčka na semaforu se tu stejně nehraje, na druhou stranu (zajímavé, to by se dalo chápat obrazně i skutečně) ulice člověk má přecházet bez váhání, plynule a hlavně necouvat. Ano, to funguje. Jestli má být Hanoj vítězem, nechme ji nakonec.
Pravým opakem Hanoje bylo pro mě Ho Či Minovo město (do roku 1975 Saigon). Určitě bude řada lidí nesouhlasit a argumentovat, že Ben Thanh Market je nejskvělejší tržiště, katedrála stejně jako poštovní úřad mají nenapodobitelnou atmosféru a místo posledního odporu jihovietnamského generálního štábu dýchá historií, mně se tam přesto nijak zvlášť nelíbilo. Mimo jiné i pro 35°C při 95% vlhkosti (v noci).

“Tank s číslem 843 prorazil bránu prezidentského paláce Doc Lap (nyní Palác sjednocení) a ve 12:12 místního času dne 30. dubna zavlála nad prezidentským palácem vlajka Vietkongu. Následující den, 1. května 1975, více než deset let trvající boje skončily“. Text mám z internetu, fotku vlastní. Předpokládám, že tehdy zde však nebyly tyhle současné dopravní značky, při jejich striktním dodržování by ten útok dopadl všelijak.

V odpočívání jsou tady ovšem dročkáři mistři stejně jako kdekoliv jinde.

Nemohli jsme si vzpomenout, jestli jsme za celou dovolenou viděli dětský kočárek. Spíš ne. Děti, a že jich je, se přepravují jinak. Na motorkách se ovšem dá přepravit skoro všechno, jak si ukážeme někdy příště.
Kan Tho – centrum delty Mekongu, rušné tržiště hlavně s ovocem a zeleninou, rýží a rybami. Nerozuměli jsme tomu, proč všechno zboží včetně masa a ryb vypadá trvale čerstvé, na trhu nejsou žádné nepatřičné pachy a – to bylo zvlášť překvapující – stejně jako po celém Vietnamu jsme nenarazili, až na výjimky, na mouchy a komáry.

Banány, manga, dračí oči (napravo), plody lotosu (vpředu)


Rozvoz ledu


Pohled do chleb(ov)níku

Vánoční česnek?

26 druhů rýže od 11 do 18 korun za kilo

Zelené balíčky jsou zřejmě ty rýžové dorty balené v banánovém listu, ale dívejte na to maso! Jako nové.


Švadlena

Kan Tho jsme se setkali s jednou z mála (buď je mají dobře schované, nebo jsme chodili jinudy, ale na kult osobnosti bych jich čekal víc) soch strýčka Ho a neodolali jsme – viz první z fotek.
Do Hanoje jsme se na krátký pobyt dostali během prvního týdne celkem třikrát, ale jen poprvé jsme zde jednu noc přespali. Další den jsme na noc jeli vlakem do Sapy, po návratu ze Sapy jsme ihned odjeli do zátoky Ha Long a po návratu ze zátoky jsme zase hned večer cestovali vlakem do Dong Ha. Tím spíše jsme program, který se odehrával výhradně v historickém centru, měli dost nabitý. O kouzlu prostředí jsem psal už v úvodu a teď rozhodně nebudu nic měnit.


Naplánovat na první den návštěvu veleznámého (do loňského listopadu jsem o jeho existenci neměl tušení) vodního loutkového divadla bylo odvážné, protože ztemnělé hlediště lákalo k dospání deficitu z letadla. Začátek obstarala vypravěčka/zpěvačka, která diváka uvedla do děje. Ovšem realita v mnohém předčila očekávání. Po bouřlivém a mnohoslibném reji Draka s Fénixem, při němž to na vodním jevišti vypadalo jako uvnitř Papinova hrnce, se na hladině objevila spousta něčeho jako balónků znázorňující vajíčka či jikry, aby se záhy z nich vylíhl stejný počet dřevěných mužíčků dovádějících s nezměrnou energií.
Je třeba si trochu vysvětlit, jak se takové vodní divadlo provozuje. Kolem bazénku jsou spuštěné rohože, za nimiž jsou skryti vodiči manipulující skrze složité mechanismy loutkami nesenými na dlouhém klacku skrytém pod hladinou. Protože i v přezaměstnaném Vietnamu převyšoval počet mužíčků v úvodní scéně počet vodičů, byly loutky v méně frekventovaných okrajových částech spojeny do skupin ovládaných najednou. Ovšem v samém centru jeviště vybraná skupinka skákala a metala salta jako o závod. Následovaly vážné i žertovné scénky ze života s hudebníky, tanečníky, zemědělci, řemeslníky atd., ty scénky vždy měly dopředu vysvětlenou legendu. Na závěr se ze skrýší vynořili herci na děkovačku. Pěkné.



V žádném případě bych si nedovolil přirovnávat návštěvu státníka k loutkovému divadlu, ale jistá podobnost například mezi skupinou loutek na jednom klacku a strojově se pohybující skupinou strážců zde byla. Nebo spíš ze mě prýští frustrace z toho, že návštěva ruského premiéra Medveděva v mauzoleu naplánovaná nešikovně na stejný den jako naše (proč to himbajs někdo nekoordinuje?) nám znemožnila navštívit uvnitř krychlové monumentální stavby na náměstí Ba Dinh nabalzamovaného vůdce. Poté, co jsem kdysi nevystál na Rudém náměstí frontu na Lenina a Gottwald se nám rozpadl dříve, než jsem byl na návštěvu věkem kvalifikován (balzamování se nepovedlo a začaly mu uhnívat končetiny – v poslední době jsem zaslechl něco v souvislosti s hnijícím palcem, teď si nevzpomenu ..., ale bude to nejspíš pitomost), jsem ani tentokrát neuspěl. Alespoň jsem zachytil (pozor, fotografováno z velké dálky a přes okýnko jedoucího autobusu) slavnostní průvod a věnce (od Dmitrije je ten čtvrtý zleva s trikolórou). Na té celkové fotce jsou zajímaví strážci kráčející v pravidelných rozestupech podél průvodu a i na tu dálku jsou zřejmé jejich pátravé pohledy vysílané na všechny strany. Že se děje něco mimořádného bylo možné poznat hned ráno podle uzavřených některých ulic. Naštěstí ta oficiální návštěva netrvala tak dlouho, takže jsme později mohli alespoň k mauzoleu, když ale chlápkové sbalili koberec ve vstupních dveřích, bylo po naději, že se dostaneme dovnitř.


Želví věž a Pagoda obrany státu (13 levlů k nirváně)


Chrám písemnictví – založen roku 1070. Prapor s barevnými čtverci znamená, že je blízko svatyně. Na další fotce je náš průvodce pro ten den a vedle něho stojí (socha) fénix na želvě. Spojení dvou protikladů, které jsou si navzájem prospěšné, perla v zobáku (úplně v levém horním rohu) značí moudrost. Dále místní kapela hraje na výhradně bambusové nástroje a bankovky pohozené pro štěstí na střechu z hnědočervených tašek. Na všech bankovkách je Ho Či Min a hodnota je přibližně v korunách, když se odstraní tři nuly.

Dílna, kde se tvoří lakované obrázky. Postupy jsou různé, vzory se malují, vykládají perletí nebo střípky z vaječných skořápek, hlavně se obraz překrývá mnoha vrstvami zvláštního laku z nějakého stromu a neustále se brousí, takže vzniká hladký povrch s průhledem do vrstveného výtvoru. Srozumitelnější popis neumím.

Pagoda na jediném sloupu

Ozdobný strom

Dročkáři – viz výše. Na druhé fotce chybí taková tlustá fajfka, kterou mají obvykle zatrčenou v košíku za opěradlem klienta, průběžně si ji podávali a spokojeně z ní potahovali. Obyčejný tabáček v ní asi nebyl.

Rozvody a elektroměry

Na trhu v Sapě nabízeli uzené psí nožky, zde na jídelním lístku psa nebo žábu na rozmanitý způsob. Zapít možno kořalkou z hada.

Za mauzoleem bylo možné navštívit parkový areál s vládní vilou, kterou Ho Či Min záhy opustil pro její nepohodlnost a raději žil ve skromném domě v zahradě. Je zde i bambusový stolek s židlemi, u nichž přijímal státní návštěvy. Na fotce pohled přes okno do pracovny.

Odpoledne cestou do muzea moderních dějin jsme šli kolem hotelu, kde byl Dmitrij Medveděv zjevně ubytován. Kromě zaparkované obrněné limuzíny jsme neviděli žádná zvláštní bezpečnostní opatření. Z exponátů muzea (asi se zde nesmí fotit) mě kromě jiného mimořádně zaujal obraz dumajícího Ho Či Mina, na něhož dotírají stíny zamračených imperialistů, pak výšivka podobná té, jakou si babičky věšely nad sporák do kuchyně, tady však byl vyšit plán nějaké důležité vojenské operace. Dále zástava s Mládkovou obrácenou perspektivou (neobkreslil ji tady?, však ten prapor je z Budapešti z roku 1949, to bylo Ivanu Mládkovi 7 let) a obrázek z Ho Či Minovy návštěvy Československa v červenci 1957, kde přijímá chléb a sůl od krojované dívenky v pozadí s vlajícími vlajkami.
Na někdy příště bych si nechal města Hoi An a Hue – bývalé hlavní město, která by se v pomyslném žebříčku umístila těsně za Hanojí. Letovisko Nha Trang logicky patří k čamské říši, tak budu muset v příštím období napsat ještě aspoň 2 díly.

Jak jsme začali dnešní díl, tak ve stejném duchu končíme. I když s kultem osobnosti, oslavou státního zřízení a dalšími podobnými záležitostmi je to složitější, než člověk může v krátkosti poznat, zachytit a popsat.

bazar



  • Intel se pokouší vylepšit technologii, pomocí které komunikuje slavný Stephen Hawking, který již padesát let trpí amyotrofickou laterální sklerózou, při které jsou postiženy motorické neurony. Hawking nyní záškuby tváře ovládá kurzor na počítači a tím vyťukává jednotlivá písmena. S horšícím se stavem však klesá rychlost, jakou je schopen tímto způsobem „mluvit“. Intel tedy pracuje na zásadním vylepšení predikce psaní (našeptávač) a na systému takzvané neustálé pomoci, který kombinuje různé technologie. Systém by měl podobně postiženým lidem pomoci brouzdat po internetu, posílat e-maily a hlavně mluvit.
  • Žádný z dnešních ptáků nevyužívá jako křídel i druhý pár končetin. Díky čínským paleontologům víme, že v průběhu křídy žili i čtyřkřídlí ptáci. Vědci pod vedením Xing Xu našli jedenáct zachovalých fosilií ptáků z doby asi před 125 miliony let. U všech nalezli opeření na zadních nohou, díky čemuž je mohli využívat k plachtění podobně jako například dinosaurus rodu Microraptor.

  • Jaro už je zase o kus dál, znovu mrzne
  • Už zase ty daně
  • Do USA potřebujeme biometrickej pas

australia

foto Helča a Milan

australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Mírně bečkoidní tatínek v teplákách stojí na verandě, když jeho asi pětiletý synek navlečenej jak pumpa v zimě vybíhá na zahradu:
"Tak dobře! Běž si ven! Ale ani se nehni!"

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Galerie Smečky (do 13.04.2013)
Joska Skalník
SNY / SITUACE / HRY

Ateliér Josefa Sudka (do 07.04.2013)
MICHAL UREŠ
„Pod průhledem“ Výstava fotografií z aktuální tvorby autora
Centrum současného umění DOX (do 06.05.2013)
Krzysztof Wodiczko: Out/ Inside
Autor proslul svými velkoformátovými videoprojekcemi na architektonických fasádách a monumentech.
Rakouské kulturní fórum v Praze (do 30.04.2013)
Gerti Deutsch – Fotografie 1935–1965 15.01. - 30.04.2013, Praha 1, RKF, Jungmannovo náměstí 18
Josef Moucha: Jan Lukas
Fotografie 1936-1981
To nejlepší z průřezu šesti dekádami tvorby Jana Lukase (1915-2006), tvůrce pětadvaceti samostatných alb, autora Pražského deníku 1938-1965 a The Islanders. Bilance jedné z nejdůležitějších osobností mezinárodní fotografické scény, klasika české školy, řazeného vedle Františka Drtikola, Josefa Sudka, Jaroslava Rösslera nebo Jaromíra Funka. Exilem stvrzená zkušenost s převáděním osudu ve vědomí, magické ohlédnutí fotografa vedeného zásadou: "Realita je natolik zajímavá, že nic k ní už nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl."
Rakouská zpěvačka Ángela Tröndle s violonchellistkou Sophií Abraham vydávají desku Little Band from Gingerland. Za pomoci akustických i elektronických nástrojů a hlasů dokazují, že jazz v jejich pojetí nemá jasně definovatelných hranic. Na desce hostují Siegmar Brecher (basklarinet) a Philipp Kopmajer (perkuse, bicí).
  •  „Mary si přála říci něco smysluplného, ale nevěděla co.“ (Jane Austenová)
  • Kina:
    24.3. – Aero – Projekce – Audio/Video Vexl v baru (14:00)
    18.3. – Oko – Přehlídky – AnimOko (20:00)
    20.3. – Oko - Pieta (režie: Ki-duk Kim, Jižní Korea, 2012, 104 min. Drama) (V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách.) (18:00)
    20.3. – Oko - Mistr (režie: Paul Thomas Anderson, USA, 2012, 144 min. Drama) (USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell, který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem, který je právě se svou oddanou ženou a skupinou svých věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto.) (20:30)
    20.3. – Kino Evropský dům – Paříž-Manhattan (režie: Sopie Lellouche, Fr., 2012, Komedie) (Hraný debut mladé francouzské režisérky Sophie Lellouche narušuje strukturu současné hollywoodské romantické komedie a přináší inteligentní, půvabnou, a zároveň vtipnou obdobu tohoto oblíbeného filmového žánru. Přináší příběh svobodné svérázné lékárnice Alice, která nachází únik ze samoty ve filozofických filmech Woodyho Allena. V nich totiž dokáže najít odpověď na všechno. Když potká Vincenta, dokonalého partnera, zdá se, že konečně našla lásku svého života. Avšak seznámí se i s Victorem, který doposud neviděl ani jeden Allenův film, ale převrátí její život naruby. Který z nich je tedy ten pravý?) (19:00)
    23.-24.3. – Mat – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (16:15)
    18.3. – Kino Světozor – Dokumentární pondělí – Tělo mého těla + Mirage (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    18.3. – Agharta – Robert Balzar Trio (21:00)
    19.3. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    20.3. – Agharta – AghaRTA Band (21:00)
    21.3. – Agharta – Petr Kroutil Orchestra (21:00)
    23.-24.3. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    18.3. – Blues sklep – Greyhound Bus (21:00)
    19.3. – Blues sklep – Original Alva Vinariko Orchestra (21:00)
    20.3. – Blues sklep – Circus Proglem (21:00)
    21.3. – Blues sklep – Alo Trio (21:00)
    22.3. – Blues sklep – Ivan Vrána Blues Band (21:00)
    23.3. – Blues sklep – Petr Kalandra Memory Band (21:00)
    24.3. – Blues sklep – Jack Cannon Blues Band (21:00)
    19.3. – Jazz Dock – Jan Spálený & A.S.P.M. (22:00)
    20.3. – Jazz Dock – Justin Lavash (19:00)
    21.3. – Jazz Dock – The Red Quartet (19:00)
    22.3. – Jazz Dock – Tellemarkk (19:00)
    23.3. – Jazz DOck – Karel Růžička Trio (19:00)
    18.3. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (20:30)
    19.3. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    20.3. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    21.3. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    22.3. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    20.3. – Reduta – Soulmates (21:30)
    23.3. – Reduta – Juwana Jenkins & Her Mojo Band (21:30)
    24.3. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    19.3. – Stará Pekárna, Brno – Paol Lieberman Quartet (20:00)
    20.3. – Stará Pekárna, Brno – Small Talks (20:00)
    21.3. – Stará Pekárna, Brno – Rock Reunion (20:00)
    18.3. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    19.3. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    20.3. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    21.3. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
    22.3. – U malého Glena – Bharata Rajnošek Band (21:30)
    23.3. – U malého Glena – Robert Balzar Trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    21.-24.3. – Blue Note New York, USA – Stanley Clarke George Duke (20:00, 22:30)
    24.3. – Twins Jazz, Washington, USA – Allen Jones Group (20:00, 22:00)
    20.-23.3. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – The James Taylor Quartet (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    21.-22.3. – Alfred ve dvoře, The Stranger Gets a Gift / Cristina Maldonado (Divadlo jako privátní zkušenost.) (17:00)
    23.3. – Alfred ve dvoře, The Stranger Gets a Gift / Cristina Maldonado (Divadlo jako privátní zkušenost.) (10:00)
    23.3. – Alfred ve dvoře, Jaro*Slav (Zábavné kreativní odpoledne spojené s průvodem masek.) (14:00)
    19.3. – Divadlo Ponec – Kdo je na světě nejmocnější (Pohádkový balet na hudbu Bohuslava Martinů odehrávající se v myším království.) (9:00, 11:00)
    21.3. – Divadlo Ponec, hostuje (bra)Tři v tricku – Plovárna (Autorské žonglérsko-akrobatické představení volně inspirované novelou Rozmarné léto Vladislava Vančury.) (20:00)
    22.3. – Divadlo Ponec – Tantehorse: S/He Is Nancy Joe (Narodil jsem se jako holka.) (20:00)
  • Divadla:
    22.3. – Činoherní klub – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (Děj se odehrává v jakési totalitní zemi, v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice Kruté pohádky, krutý policejní výslech, kruté dějství. Krutý příběh pro otrlé.) (19:30)
    26.3. – Dejvické divadlo – Irvine Welsh: Ucpanej systém (režie: Michal Vajdička) (Inscenace vznikla na základě díla známého skotského spisovatele Irvina Welshe Acid House. V anotaci k českému vydání knihy v roce 2008 se doslova píše: … Jedná se o Welshovu druhou knihou, plnou „obrázků ze společenského života spodiny", v níž autor nezůstává nic dlužen své pověsti; jeho texty opět zkoumají temná zákoutí světa i duše. … Vypravěčem je zástupce edinburské ulice, jehož mluva je děsivá, plná vulgarismů, siláckých výroků, slangových obratů, zkomolenin a patvarů, ale rozhodně není fádní a nudná. To proto, že je v ní obsažen humor, sice hodně černý, cynický a brutální, ale jak jinak pravdivě popsat skutečný život, který se taky s nikým nepáře? A pak pravidlo, že žádná povídka neskončí happy endem a že ještě nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.) (19:30)
    20.3. – Divadlo ABC – Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra o hledání naděje a mnoha konvečních i šokujících podobách lásky, uváděna v české premiéře.) (19:00)
    18.3. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )(Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    21.3. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. "inteligentovi". Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    23.3. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(a) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    22.3. – Divadlo na Vinohradech – PREMIÉRA Dvojitý agent (19:00)
    23.3. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    27.3. – Divadlo Pod Palmovkou – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Emil Horváth) (Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší. Jak titul napovídá, je především hrou o touze, která někdy udržuje člověka „nad hladinou“, ale jindy vede k pouhému poblouznění. V jižanském prostředí, kde jsou podle představ autora všechny lidské vášně přirozenou součástí života, se odehrává drama několika postav, které jsou okolnostmi nuceny k sobě i přes propastné rozdíly hledat cestu. Jádrem hry je střet mezi vyhraněně mužským a vyhraněně ženským světem: Stanley, který na vše reaguje svou tělesností, je nucen se pokoušet o soužití s přecitlivělou, stárnoucí a alkoholu propadající jižanskou kráskou Blanche.) (19:00)
    21.3. – Divadlo Ungelt – Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    23.-24.3. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)



V úterý 19. března v 19:30 v klubu Leitnerova (Leitnerova 2) bude opět pan Jiří Černý! Tentokrát s pořadem „Iva Bittová – od Balady pro banditu až po New York“

Ve stejný den, dokonce i stejnou dobu má bakalářský koncert bubeník Emil Machain v aule hudební fakulty JAMU, Komenského nám. 6 – v minulém praseti byla na něj pozvánka.

KONECNĚ JSME ZAŽILI


zasněžený Berlín, ale to jsme tam museli přijet v polovině března!


Maringotka začíná vypadat čím dál tím obyvatelněji!


Jon má vlastní dům.


Je z krabice od kdovíčeho. Ale dá se v něm krásně prolízat dveřma a koukat z okna a nebo do okna.
Dokonce se tam vejde i s Jannem.

Navštívili jsme budovu Berlínské filharmonie, kde se konají každé úterý ve 13:00 koncerty pro veřejnost. Sice jen ve foyer a zřejmě to bývají komorní záležitosti, ale i tak to byl zážitek. Tentokrát hrálo smyčcové kvarteto Schubertův koncert d moll a nejvíc nás udivilo, kolik lidí tam přišlo.
Při příchodu jsme si všimli, že denně ve 13:30 je možnost zúčastnit se prohlídky celé budovy a tak jsme to v polovině koncertu zašli do služebního vchodu zkontrolovat. Prohlídka stojí pouhých 5 EUR (důchodci a studenti 3.-) a trvá hodinu.
Bylo nás tam jen 5 zájemců, věnovala se nám příjemná dáma, které bylo krásně rozumět. Rumunka, jak jsme později zjistili.


Začala tím, že nás vzala do komorního sálu (ten přistavěli až v 80. letech). Tam nám všechno vysvětlila a promluvila dopředu i o velkém sále, kde probíhala zkouška. Mohli jsme i fotit, jenže to jsme dopředu nevěděli, tudíž máme bohužel jen fota z mobilu. Je to geniální, všechno je podřízeno tomu, aby bylo dobře slyšet úplně všude, i na těch nejlevnějších místech.


Po cestě do velkého sálu jsme mezi bustami slavných dirigentů potkali i Arthura Nikische!


Opravdu jsme měli možnost zažít část zkoušky, byli jsme asi ve 3. patře a slyšeli jsme dokonale.


Hodina uběhla rychle a nám se tak líbila, že si to snad příště v Berlíně ještě zopakujeme, tentokrát s lepším foťákem.


Pan architekt, v jehož hlavě se to všechno vylíhlo, se jmenoval Hans Scharoun. Nevím, jak se jeho jméno čte, ale narodil se v Německu, v Brémách. Sláva mu a taky těm, kteří mu umožnili všechny ty geniální myšlenky realizovat.


Prohlídka končila ve foyer, kde bylo už dávno po koncertě, ale fungovala kavárna a lidi si to užívali.

V neděli jsme odjeli a ve středu zase přijeli, cestování vlakem je paráda. Přivezli jsme si domů Petru s Jonem.


Potkali se se Zuzankou u klavíru.


Na návštěvě u prababky Dany se řešily recepty na fazulovicu a došlo se k překvapivým závěrům.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

17. 3. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš