Minule jsme se probrodili hrbatejma ulicema San Francisca, sešoupli se z Lombard street a pak Olina prohlásila, že asi tímhle směrem by mohla bejt, jestli si dobře po těch skoro dvaceti letech pamatuje, čínská čtvrt. Nohy sice už máme ubroušený až ke kraťasům, ale přece jenom je to hezká výzva. Vyrážíme zase hrbatejma ulicema statečně dál. SF je sympatický město.

Většina baráků v SF jsou takové domečky se schodama, dokonce i u činžáků se snaží to dodržovat. A protože je většina ulic v SF do kopce nebo z kopce, jsou schody k domečkům někdy i trošku nepřehledný.

Každej činžák vyšší než jedno patro už má většinou typické utíkací žebříky.

Tady někde u tohodle rozcestníku si najednou Olina vzpomněla, že někde tímhle směrem by mohla bejt ta čínská čtvrť a že se jí tenkrát před dvaceti lety líbila. Tak tam míříme.

Mně se to moc líbí, vypadá to jako v grafickejch pohádkách.

Garáže si se sklonem ulic radí všelijak.

Mezi náma, když se parkuje na kolmo, tak není vůbec jednoduchý nastoupit do zaparkovanýho auta, je to skoro jako na lezecké stěně, nastoupíš, vykloníš se pro kliku od dveří a vypadneš.

Těch tlustejch Amíků je tu fakt hodně. Ale prej se to začíná výrazně lepšit. Je pravda, že v SF a obecně v Americe se hodně běhá. U nás je tlustejch taky dost, ale tak trošku jinak. Chlapi mají pivní pupky a štíhlý prdele, báby zase mají mišelinky a kozy. Americká tlustost je taková krabicózní.

Výhled na SF je takovej grafickej a filtrovej, skoro není potřeba fotošop.

Hudební kavárnička.

Tuhle ulici je lepší vyběhnout než vyjít, protože při normální chůzi docela bolí lejtka.

Tohle je takové SF centrum.

Uličky plný grafických prvků.

A kostel.

Čím dál víc čínskejch nápisů už věstí, že měla Olina pravdu, že se blížíme. Na obrázku je čínská škola. Co by na takovou rasovou velkorysost a toleranci řekl třebas náš náckoidní vůdce úsvitný? A jak by asi vypadaly jeho volební plakátky? Byly by na jeho plakátkách vyčleněný žlutý ovečky?

V čínské čtvrti to je tak, že spodek a ulice jsou plné krámků a nad nimi už bydlí velmi úsporně a skromně celé čínské rodiny a na chodu krámků se podílí všichni. Je pravda, že symbióza se už začíná projevovat. Jindy a jinde tak ochotní obchodníčci začínají být docela drzí a i někdy arogantní. Teda ono jde o prd, protože to jsou všecko prdkotiny. Ale dřív (nemyslím tady v SF, protože jsem tu poprvé) byli ochotnější a vstřícnější.

Nabízí akupresuru na nohy, myslíme si s Olinou, že by se nám to teď už hodilo, protože jsme toho dnes nachodili, až z toho nohy kvičí.

Místní San Francisco 7, takovej letenskej tunel. Před chvílí jím prosvištěl mezi auty i šílený skejťák.

A jéje, česká kanálová doména uprostřed "Letenskýho" tunelu.

Autoportrét fotografa.

Penny z Teorie velkého třesku.

Na hranici mezi nečínskou a čínskou čtvrtí sedávají hudebníci, taková ta lepší sorty s pixličkou na milodary. Zde se kultura krásně mísí. Někteří producenti tónů to ale umí, což nebyl tenhle případ.

Perfektní plastická mapa čtvrti.

Už jsem zapomněl, jak se jmenuje tohle náměstíčko. Já jsem mu pracovně říkal Náměstí barevných srdcí, Olina tvrdí, že by to mohlo být Union Square.

Vidle a vlajka.

Bezdomáč se stěhuje.

Jako malovaný jsou některý uličky. Imprese a komprese.

V popředí modré srdce, v pozadí žlutej stroj.

Levitační dáma.

Skoro tak dobrej jako Buddy Rich. Akorát, že Buddy má dražší bicí.

Prdelaté vítězí.

A hodně se tu jezdí na kole. Sice bych si na ten provoz musel zvykat chvilku, ale zdá se mi, že to zase tak nebezpečný jako třeba v Brně není.

Šalina č. 14 frnk, a je v prdeli.

Autobus č. 71. Na přepravu kol jsou tu připravení a vybavení, nevím, jestli se za přepravu kola něco platí. Asi jo, dyť to je přece kapitalistická země.

Výzdoby některých baráků jsou skvostný.

Naše dlouhatánská pouť po SF dnes končí, jedeme domů za Honzíkem. Těšíme se na rajčatovou polívku a na nohy do vany.

Mánie chytrejch telefonů je tu nepřehlídnutelná. Ale protože ti lidi nevypadají vykolejeně, asi je to úplně normální. Stejně je srandovní, jak často se o tomhle fenoménu mluví jako o čirém zlu, o něčem, co je zásadní a špatné. Ale na takovej chlast se dívají optikou chápavého porozumění. Tak já vám vlastně asi ani nevím. Mně to neva.

Už jsme skoro doma, z vysílení už ani neudržím v ruce čtvrtinu vteřiny. Začíná se stmívat. A kam se podíváme příště? Nechte se překvapit, já to teď momentálně nevím.