[CNW:Counter]
e-mail

Cedar creek
(Yosemity)

Konečně jsem se rozhoupal splnit slib a uveřejnit cestopisnou črtu. Naposledy jsme při našem americkém putování skončili v městečku Mountain View, město plné planoucích a geniálních mozků, město, kde se to hemží googlisty a dalšími perspektivními a i potrhlými vědci. V té hospodě uprostřed MV jsme ochutnali několikero druhů piv a většinou to byla piva dobrá. Tedy podle nás. A my jsme sakra-že dobří piva-neználci.

Blížil se pátek a my jsme měli naplánováno týdenní putování po Yosemitech. Den před odjezdem jsme se zastavili v půjčovně aut. To je v Americe ještě jednodušší než se jít vyčůrat do veřejnýho hajzlíku. Srandovní je, když vám barevný půjčovatel s úsměvem podstrčí tablet a modrozubaté (bluetooth) pero, a že podepiš se. A to je vše. Honza sice ještě neměl v té době řidičák, začal s ním v Irsku, ale odstěhoval se do Ameriky dřív, než ho dodělal. Přesto nebyl problém, aby si na svý jméno auto pučil. Podpis dvou řidičů byl jen formální záležitost, kdo se nepodepíše, řídit by tohle půjčený auto neměl. Jeli jsme domů, udělali si večeři a nabalili na ráno. Vstávali jsme nehorázně brzy a vyrazili směr Yosemity.

My jsme za sebou měli už jeden výlet s Lálou a Jiřkou. A Olina dokonce tam byla i před dvaceti lety. A tak jedinej, kdo v Yosemitech ještě nebyl, byla Helča. S překvapením musím konstatovat, že jako rodinka jsme účelní a účinní, žádný zbytečný poletování, žádné zbytečné předměty, naskládat věci do auta a vyrazit. Trvalo to ani ne půlhodinku. Jedeme. Helča řídí. A přestože posledních 5 let jezdila v Austrálii na nenormální straně silnice, v Americe se přizpůsobila bezchybně. Teda jednou, když odjížděla od kavárničky při cestě, to posrala a chtěla jet v protisměru. Dopadlo to dobře.

Honza si koupil šalinkartu na vstup do Yosemit, která ho opravňuje, že všichni v autě, co s ním jedou, nemusí platit vstupné. To není nijak vysoké, asi okolo 25 dolarů, ale na šalinkartu to je výhodnější. Máme v úmyslu navštívit největší živý organizmus na zeměkouli, kterým je sekvoj se jménem generál Shermann, ale o tom až v některém z dalších pokračování.

Většina návštěvníků si zabukovává místa v kempech, a proto jsou všechny kempy obsazený. Takže bez zabukování jde o čirou náhodu. Zkusili jsme dva kempy po cestě, ale bylo plno. Sjíždíme tedy do údolí k potoku Cedar Creek. A tam, světe srandovní, je zrovna jedno stání volné. Zrovna pro nás. Opět se projevujeme jako sehraná partička, rychle postavíme stan, nastrkáme všecko žrádlo a předměty voňavé, krémy proti spálení a tak, do plechovejch proti-medvědích skříní. To je tu povinností a kdo to neudělá, dostane se do potíží buď s medvědy, nebo rančery národního parku. Všichni to dodržujou. Zajímalo by mě, jak by takové slušné nařízení dodržovali Češi v Česku. Pak jdeme zaplatit. Nikde žádnej office. Jen na sloupu je přišroubovaná plechová schránka a obálka s formulářem. Vyplníš formulář, napíšeš si číslo stání, eventuálně poznávačku auta a počet osob. A jedno z jmen plus počet kusů lidí. Spočítáš si celkovou sumu, většinou stojí noc 10 dolarů na osobu. A ty prachy strčíš do obálky a hodíš do schránky. Jednou za čas přijede nějakej sportovně vyhlížející rančer a nebo prdelatá rančerka, schránku vyprázdní, symbolicky projde kempem, kdyby bylo něco blbě, slušně požádají o nápravu a zas odjedou.

Naše první noc v Yosemitech v této sestavě se blíží...

Po cestě se ještě musíme stavit na nezbytné kafíčko. Teda ani ne tak kvůli Olině nebo mně, ale Helča je na kafi jaksi závislá. Většinou jsme si dávali nějakýho Starbucksa a ten stojí celkem za prd.

Výhledy yosemitské mě fascinujou.

No tak si to představte, třetí kemp a jedno místo bylo volné.

Chceme se jít podívat na obrovský sekvoje, tahle je jen takový malý miminko.

Američani jsou většinou docela poslušní a moc nevyvádí, ale sem tam zazlobí. Možná v tom má prsty americká policie, která se většinou s ničím moc nebabrá.

Cedar Creek. V Americe jsou prostě jiný měřítka. Tohle je prý docela malej potok.

Dřevo vypadá odolně i po smrti. Zkoušel jsem do něho řezat nožem, a šlo to blbě.

Často tu hoří, ale to je pro některé dřeviny nezbytné, jinak se nerozmnoží. Zrovna třebas ty sekvoje to potřebujou. Příroda si s tím poradí, ale lidi se rozhodli, že to budou mít raději pod kontrolou. Sem tam se to sice vymkne, ale pak se to i samo nějak narovná. A příroda si jede po svým dál.

Všude tu nějaké čertisko rozhodilo balvany bolderovského typu.

Olina je jakási rozjásaná. Když jsme si postavili stan, tak jsme vyrazili pěšky do nákupního střediska. Amíci by to jeli autem, ale my jsme šli asi tak tři kiláky do obchůdku a pak tři kiláky zpátky.

Naše rodina je nikonová. Můžem fotit stereo.

Stromy a šutry tu žijou v těsné symbióze.

Dřevěná hladová ryba. Chrlič yosemitský.

A už jsme na místním Čerňáku. Obchodní centrum. Je tu všechno hezky pohromadě, bar, prodejna, kde dostanete krém proti opálení, klobouky a šátky, a hlavně brambůrky slané a umělé a PIVO!

Je to takové dřevěné a americké.

Potůček nám zurčí za zády a my pijem vyprahle pivo. Je docela dobré, akorát se tu prodává pivo zásadně jen ve třetinkách.

Všechno tu voní.

Tak na zdar našemu rodinnému výletu. Jirka s náma sice nejel, ale máme s sebou jeho fotku v baťůžku, aby to taky viděl a zažil.

V Americe si myslí, že mamut vypadá takto.

Vše je tu vymyšleno tak, aby nasrali medvědy. Popelnice jsou přidělané k betonovým panelům a dekl je tak složitej, že i pro člověka je náročné něco vyhodit. Já bejt medvědem, tak z té tyranie začnu koktat.

Mobil je vám tu ku hovnu, ale normální telefon v těchto střediscích funguje bezchybně.

Mrtvé zvířátko.

A pak stromy obklíčily balvan. Co bylo dřív? Kámen, nebo dřevo. Slepice, či vejce.

Živá zvířata jsou taková málo plachá. To je způsobeno hlavně tím, že se tu lidi chovají poměrně slušně a jsou smíření s tím, že zvířata mají přednost, oni jsou tu jen na návštěvě. A ty zvířátka, jakoby si to byla vědoma.

Veselý kámen.

Kecáme a plánujeme náš první výlet, který začne hned zítra ráno.

Ano, již je ráno, vyrážíme. A o tom zase příště.

podpis


Pan doktor Rath byl odsouzen za korupci na 8 let a 6 měsíců, přestože jeho obhajovací závěrečná řeč trvala ďábelských 666 minut.

Pan prezident slibuje, že až přijdou do naší země islámisté, vezme si samopal a půjde je střílet.


Děcka byla na pár dní v Orlických horách na anglickým táboře, pak se na otočku stavila, sežrala oběd, zajezdili jsme si na ripsticku a skejtu. Ripstick jde jen Bei, my ostatní jsme bez šance. Borise to štve. Mě ne, ale chtěl bych to umět.

Surreálný inspektor

Malá Róza zjišťovala co to znamená odejít do důchodu a když jí bylo vysvětleno, že její děda třeba odešel do důchodu, tak se Róza rezolutně ohradila:
"Nene, ten neodešel nikam, ten je normálně doma."


Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX (do 17. 8. 2015)
ART BRUT LIVE – sbírka abcd | Bruno Decharme
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Centrum současného umění DOX
(do 31.8.2015)
Všude dobře: Karel Cudlín, Matěj Stránský, Milan Jaroš
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Art-residence Zahradník - Uvnitř doby
(do 5.9.2015)
Na výstavě jsou představení uznávání mistři z České republiky, Slovenska, Polska, Německa, Estonska, Ruska a Ukrajin, kteří svá díla zhotovili za pomoci historických fotografických technik.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Hold Katalánsku - George Orwell
V prosinci 1936 se vydal George Orwell do Španělska, aby zde na republikánské straně bojoval proti Frankovým nacionalistům. Přestože ho Henry Miller v Paříži od úmyslu jít do války zrazoval, Orwell se připojil k milicím POUM na aragonské frontě. V bojích utrpěl vážné zranění, když mu nepřátelský ostřelovač prostřelil krk, a po uzdravení byl donucen za zhoršující se politické situace ze Španělska uprchnout. Ve své reportážní knize Hold Katalánsku autor s odzbrojující upřímností popisuje bezprostřední průběh války, revoluční euforii, hrůzy bombardování, vlastní zranění na frontě, ale i přátelství a zradu mezi stoupenci svobodného Španělska.

„Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům.“ George Orwell

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceAmerický saxofonista Donny McCaslin vydal album nazvané Fast Future, ve kterém se snově ponořil do elektronické hudby inspirované i taneční sténou. "Opravdu miluji sonické textury a ambientní vibrace, které můžete slyšet ve spoustě elektronické taneční hudby", uvedl k vydání alba. Zařadil také cover-verzi No Eyes Willa Wiesenfelda, zámějšího pod uměleckým jménem Baths. Elektronika je však hladce propojena s akustickými elementy. Na desce se dále objeví pianista Jason Lindner, baskytarista Tim Lefebvre, bubeník Mark Guiliana, ve vokální sekci David Binney, Nina Geiger a Jana Dagdagan a kytarista Nate Wood.

 

 

Vážení přátelé,
obracím se na vás s prosbou o podporu při vydávání CD coververzí písní mého táty, Jiřího Bulise. Více se dozvíte na Hithitu, https://www.hithit.com/cs/project/1440/cd-jiri-bulis-hommage, prosím, šiřte to dál, protože, to co už je natočené, je výjimečné. Předem velký dík,
Lucie Dlabola Bulisová

 

Program Domu umění v Brně na srpen.

Vážení a milí,
dovolte abychom vás pozvali na doprovodný hudební večer k sochařské výstavě Miloše Vlčka v Galerii Titanium v Brně. Tento hudební večer se koná uprostřed léta v úterý 28. července v 18 hodin v galerii Titanium v Brně na Nových sadech 25. http://www.vlckovi.cz/foto/742-113-hlas-dreva-a-jinych-nastroju
Při příležitosti koncertu bude výstava obohacena o reliéfy "Letičů a Létavic" .
Srdečně zveme.
www.vlckovi.cz



HLÍDALI JSME

tři dny a dvě noci Kiaru s Vincentem. Přežili jsme všichni ve zdraví.
Jirka vymyslel na kolo závěs pro vozík.


Fungovalo to parádně a lidi se usmívali.

Na náměstí ve Slatině jsou vodotrysky a děcka mezi tím lítají a mají radost. Akorát to klouže a Vinca se po čtvrtém pádu rozeřval, poněvadž se praštil do hlavy. Měla jsem strach, ale po chvilce tam chtěl znovu... Jeli jsme radši na hřiště.


Jsou šikovní jako opičky a hlídání dá občas zabrat.

Klidných chvil se našlo poskrovnu.
Jirka vymyslel zábavu s vodním mlhošem, ta jim vydržela dost dlouho.


Zjistili, že se z toho dá i pít, a tak jsme se ani nemuseli obávat dehydratace.


Teď jsme trojbaby! (Den před tím holky vymyslely dvojbaby).

"Vinco, řekni sýr!" nabádaly ho naléhavě minimálně pětkrát, ale Vinca zatvrzele mlčel.

"Vinco, řekni prd!" navedl ho Jirka jen jednou a to zafungovalo. Vinca to pronesl hned třikrát a měl z toho zjevně povznášející pocit.

Takhle vypadá Hauskrecht 10° načepovaný do zamrazeného kryglu - další Jirkův vynález.

PAVEL FOTIL


Ani se nemusí jezdit do dalekých zemí, stačí vylézt na střechu a ve vhodnou chvíli zalívat.

A babičkám ani nejsou vidět vrásky.

Lukáš a Lucie (švagrová).


Portrét Lucie

Venca Zrzavý


Toník, nejmladší z rodu Cacků

Dobrodružství na střeše - děti si vylezly po žebříku na střechu dílny a pak jsme je stěhovali po šikmé střeše zpět na terasu, to měly za odměnu. Teď to chtějí pořád opakovat.

První vnučka Kiara už má pět roků.

Dvojbaby Kiki a Zuzu.


Vincent rád uklízí.

Bylo vedro jako v Africe, aspoň nám to tak připadalo. Buďme rádi, že žijem tady.

Dada a spol.