Čůro a čorýzo
(report z Brna)

Už dlouho jsme nebyli u Olininýho táty a Jiřinky. Museli jsme to napravit a tenhle víkend pro to byl jak stvořenej. A protože jsme v Brně nebyli už fakt dlouho, hned se toho ujaly i mé sestry a vymyslely další rodinné setkání, aniž by bylo vázané na nějakej pohřeb. Autobus nás dovezl kupodivu bez skrupulí a zdržovaček včas a bezpečně ke Grandu. Ani cesta za Danou nebyla opentlená neuvěřitelnejma historkama. Potkali jsem se tam s Lindou, která byla dlouhé měsíce někde ve Španělsku, a pak i s Helčou a Bibi, které přijely vlakem. K večeři byl výbornej buřtguláš.

Ráno už byla docela kosa. Olina si zabalila do všeho, co si s sebou přinesla, a vyrazili jsme přes obligátní květinářství u Mašků. Olina tam kupuje pro Jiřinku nějakou kytku a Jiřinka jí pak za to vynadá, že neměla utrácet zbytečně prachy, a to se opakuje návštěvu co návštěvu.

Na Erbence na nás už oba čekali ve dveřích. Zase byli o maličko sehnutější, ale jsou veselí a je s nimi sranda. Jediné, co je hodně náročné, je to žrádlo. Jiřinka je stravovací terorista a děda ji v tom podporuje. Tentokrát jsme sice neměli nijak přehnanou snídani - teda jo - nám s Olinou by jedna porce stačila pro dva na celej den, ale to už je ohraná písnička. Jiřinka špatně pochopila Olininu informaci o počtu nájezdníků, a tak připravila snídani nejen pro nás, ale i pro Helču a všechny tři její děti. Jiřinka to nakonec nějak rozdejchala, ale všechny ty housky se šunkou a česnekovou pomazánkou jsme si museli odnést domů. Myslím, že do středy se nám je podaří dojíst. Jiřinka s dědou zatoužili po televizním programu ČT Art, tak jsem jim musel rozvrtat celou televizi a zase ji lopotně vrátit do původního stavu, jak jsou zvyklí.

Od dědy jsme jeli za Alenou, kde bylo to setkání té Roušácké větve.

Snad nejvíc se těšil Otakar, kterej miluje Bibi. Je to jeho jediná a největší láska.

Evička čeká třetí miminko a má zrovna afty, což má pro mě velkou výhodu. Evička totiž mluví nejrychleji v naší rodině. A když je v kondici, ani se nesnažím jí porozumět. Ale ty afty, ty ji natolik retardovaly, že jsem jí rozuměl každé slovo. Já vím, Evi, já ti je nepřeju, ale fakt jsem ti rozuměl všecko. Na druhém místě v kadenci slov se dlouhodobě umisťuje Helča. A když si povídají tyhle dvě a bez aft, je to jako na střelnici. Třetí místo bych přisoudil Lindě, ale Bibi jim zdatně šlape na paty. Ostatní členové velké rodiny mluví normálně. To ale neznamená, že jim všem a všechno rozumím.

Nina je dobrá hérečka.

Kuba si nechává růst něco jako fousy a chvílemi vypadal jako půlka prezidentskýho mluvčího. Jenže s Kuba je bezva a Ovčáček nesnesitelnej.

Otakar se od Bibi nehnul ani na centimetr.

Komik Nina.

Bibi opatřila Otakara dlouhým vlasem.

Nina krásně kreslí a Kuba jí často dělá odborného konzultanta.

Ten, co právě vzniká, je prý Tomáš, říkala Nina.

Dorazili i Huškovi.

Otakar už by spal, ale nemůže, protože je přilepenej k Bibi.

Madona s dítětem jako vyšitá.

Helča a Iveta.

Vedly se řeči, pilo dobré víno a Alena zatížila stůl dobrotama. Od jedné žranice k druhé. Jak říkám, návštěvy Brna jsou náročné a riskantní.

A zatímco Otakar si hlídal Bibi, Esterka si okupovala Kubu. Kuba pak nemusí kvůli kondičce chodit do fitka.

Pak se Otík probral a šel si stejně jako Chuck Norris dát tři objezdy zeměkoule na rotopedu.

Babská sekce + Reník.

Zleva: Denisa, Helča, Iveta, Dana, Alena, Zdena.

Helča a Iveta si vyžádaly aranžovaný dvojportrét.

Evička.

Zdenča.

Tomáš s Helčou, bratranec a sestřenice. Jsou stejně staří. Teda vlastně ne, Tomáš je o dva dny starší.

Esterka, ta vpravo, měla velkej den. Vyhrála totiž v tenise na turnaji pohár. Byla druhá.

Pak Alena všem dětem dala vtipné adventní kalendáře. Sama je vyráběla a šila.

Nina ví, co se dělá, když někoho klepne pepka. Kuba jim pak všem na mobilu ukázal pěkné animované video, jak takové klepnuté zachraňovat.

V neděli dopoledne jsme vyrazili do centra na vánoční trhy. Sourozenci Roušovi opět na scéně.

Někteří stánkaři hráli mikádo. V takovým mrazu.

Kašna na Zelným rynku je zdrojem chemtrajlu.

A asi tu mají i metro.

K té hrbaté věžičce se váže jakási historka, ale zjistili jsme s Olinou, že ani jeden z nás si ji už nepamatuje.

Trhy jsou rok co rok stejné. A nijak zvlášť mě neuchvacujou. Letos tu nebylo tolik lidí a to mě bavilo.

U jednoho stánku mě Olina přemluvila, ať si vyberu nějakou klobásku, a byla mi doporučená španělská klobáska čoríso. U stánku vedle měli zase čůro, tak jsme si ho dali taky.

Čůro je z Jižní Ameriky.

Místní betlém je takovej divnej.

Tramvaje jsou kupodivu shovívavé a ani vztekle nezvoní. Myslel jsem si vždycky, že tramvajáky vybírají hlavně podle toho, jak vztekle umí zvonit, když něco. Tady to nefungovalo. Asi brigádníci, nebo jinej klan.

Nejšílenější atrakcí je jízda na ponících a konících. Zde nastala obrovská inovace. Všecka jezdecká zvířátka jsou dřevěná. Výhodou je, že málo sežerou a hovna dělají dřevěná.

Hřející zvířátko se mi moc líbilo.

I dětský bar tu měli. Co se v mládí naučíš... Můžou si natrénovat malé dětské opilecké opičky. Až budou dospělí, nebudou překvapení.

Bibi se zamilovala do krásného plédu. Dostala ho pod stromeček. Teda dostane.

Teda, už ho má...

V Brně je spousta vtipných názvů provozoven.

Roušovna - můj velmi mazanej anděl. Děcka díky, Brno díky, bylo to tu bezva. Zase přijedeme. Těšte se!