FORT ROSS
(Rusáci v Kalifornii)

O ruských expanzních ambicích by se toho dalo napsat stovky a stovky kilogramů papírů, lesy by úpěly, ale stejně by to tak zůstalo. Média sledují současné a předpokládají budoucí expanze, ale co se takhle ponořit trochu do minulosti?
Když jsme v roce 2016 odletěli za Honzou do San Francisca, vymysleli jsme si s ním takovej výlet podél pobřeží Tichýho oceánu ze San Francisca až úplně na sever Kalifornie, až do... Ale o tom někdy jindy. V dnešním vydání bych vám rád prozradil jedno místečko, o kterém by se dalo říct, že s ruskou expanzí je tak trochu, tedy v minulosti, spojeno.

Když jsme opustili Bodega Bay, ospalou vesničku, kterou rozpohyboval slavnej Alfred Hitchcock, tak nás čekala další zastávka. Taková trochu neplánovaná, protože s Honzou se prostě plánovat nedá. Najednou za volantem prohlásil: "Pudem se tam podívat?" Ani jsme si nestihli všimnout té odbočky.

Ta pevnost, nebo osada, nebo kdoví, jak to pojmenovat se krčila v chladným ránu a ani jsme si nevšimli, že je pro návštěvníky ještě zavřená. Dřevěný domečky vypadaly zachovale a vůbec tu bylo naklízeno, jako by to s Rusákama ani nebylo v žádným spojení.

Akorát podle výhružně zrzavých palných zbraní se dalo poznat, že to teda jako bude spíš pevnost.

Začali jsme očichávat jednotlivé objekty, všude jsme nakoukli, takové velcí zvědaví brouci z Česka se z nás stali. Nikdo si nás nevšímal, Snad je jednou se jedna paní ozvala, že jako dovnitř ještě nee, protože je zatím zavřeno.

Ukázka toho, jak skromně tu Rusáci žili, když tu žili.

Dům velitele. Vzorně zametýno, noty připraveny, harpsichord naladěný. Vše čeká, až se pán probudí.

Nejdelší fajfky, jaké jsem kdy viděl. Než se kuřákovi dostane dým do huby a následně do plic, už je tak studenej ten kouř, že kuřák začne hned kašlat a dostane rýmu. Kromě toho za tu dobu tabák zapomene být jedovatý. Asi.

Pracovna vedoucího kolonie. Už tenkrát využívali zdatně výpočetní techniku. Takovej předchůdce notebooků, laptopů a tabletů. Vpravo vidíte přenosný osobní sčot. Když jsem před mnoha léty byl poprvé v SSSR, viděl jsem na vlastní oči, co Rusáci s takovým sčotem dovedou. Já jsem viděl babu v obchodním domě GUM. Byl to nezapomenutelnej zážitek. Na pultě ceckatá prodavačka odebírala jednu položku za druhou jednou rukou a druhou na obyčejným počítadýlku s kuličkama odhazovala kuličky zleva doprava a to v několika úrovních. Kuličky břinkaly o bočnice a protože to nebyl jedinej krámek, bylo jich tam víc, byla to docela ujetá noisová muzika. Během chvilky baba přeházela zboží z jedné hromady na druhou, pomrskala kuličkama a pak řekla celkovou sumu. Fakt zážitek. a co třeba v potravinovým obchodě. Sčot!

A samozřejmě všudypřítomnej samovar. Samovar je jeden z mála vynálezů, kterej je na klobouk dolů. Na rozdíl od nervovýho plynu novičok, přináší samovar jen samou radost.

Pracuje na ďábelským principu. Nalejete do něho horkou vodu a pod nádobou zapálíte oheň, který vodu dlouhodobě udržuje těsně před varem, čili se moc neodpařuje. Samovar je opatřenej kohoutkem a pod kohoutkem bývá miska. aby to nepocintalo stůl. Vy si vezmete svou misku, svůj čaj a zalejete horkou vodou. Vůně čaje se rozleze po místnosti. fakt dobrý. A Rusáci mají ještě jednu specialitu, kterou jsem si v SSSR vyzkoušel. Když pijete čaj, dáte si kostku cukru do huby a pak pijete ten horkej čaj. Pro toho, kdo sladí, to je docela zážitek, ale my, co nesladíme??? Jo a poslední dobou jsem skoro nikde neviděl kostkovej cukr. Jen v pytlíku a na to Rusáci nejsou připravení.

Selfíčko ve starodávným zrcadle. Podle bund to vypadá, že byla asi docela kosa. Ale to jsem už zapomněl.

Ten hlavní dům v osadě se jmenuje Dům Ročevův. Jako jeden z mála je původní a je to chráněná americká státní památka.

Nahlížím do pokojíků, někde je přímo domácí bordel a to je mi hodně sympatický. I Olině a Honzovi nemluvě.

Pohled do společné kuchyně. Správci se evidentně snaží, protože třeba ten česnek, jo? Já nevěřím, že to je česnek z 19. století.

Osada byla vyhlášena především tím, že stavěla a budovala větrné mlýny. Těch se už moc nedochovalo, ale dílnička pro práci se dřevem, ta jo. asi byli docela šikovní, protože podle dostupných materiálů se tu stavěly i celkem dobré obchodní lodě. A proč ne, když Tichej oceán je na dohled.

Z dřevařské dílny je vidět na suchej hajzlík.

Prý si i nástroje kovali a vyráběli sami podle toho, co zrovna potřebovali.

Mám moc rád starý dílny, úplně mě z toho vždycky svrbí prsty, jak bych si zakutil.

I když na pokojíčcích bordel je, na chodbách se uklízí tak mohutně, že by se tu daly piškoty ze země žrát.

I o květinovou výzdobu se tu starají vzorně.

Ortodoxní kaple vypadá zachovale až podezřele, však taky z dostupných materiálů se dočítám, že Originál kaple vzal za své v roce při velkém zemětřesení v roce 1906 v San Franciscu. Čili kaple je jen kopie.

Práce se dřevem je tu vidět všude. Dřevo je krásnej materiál.

Nahoře na věži jsou připravené zbraně bránit osadu. Původně tu stálo 24 baráků. Všecky ze dřeva.

Z věže je krásně vidět Tichý oceán. a taky naučná turistická stezka vinoucí se podél moře v délce několika kilometrů. Je to oblíbená destinace pro víkendové výlety.


Přestože osada byla prodána za 30 000 dolarů, ruští historici tvrdí, že částka nikdy nebyla zaplacena, proto právní nárok na dohodu nikdy nebyl převeden na nového vlastníka Suttera a stále patří ruskému lidu. Nicméně druhá verze tvrdí, že Sutterův agent Peter Burnett zaplatil dne 13. dubna 1849 ruskému americkému agentovi společnosti Williamovi Steuartovi 19 788 dolarů za "bankovky a zlato", a tím vyrovnal nesplacený dluh Fort Ross a Bodega. Prase aby se v tom vyznalo.

Zvon byl odlit kdoví kde a používali ho nejen ke svolávání k modlitbě, ale používali ho i pro vyhlašování poplachů.

Kopie kaple má velmi zajímavě vyřešené osvětlení hlavního oltáře.

Ve stropě je tunel, který ve dne chrlí přím dovnitř denní světlo, za tmy se svítilo krásným svíčkovým lustrem.

Na obranu se tu dbalo hodně. Ono se ani nebylo co divit, protože mnohdy bylo docela husto. Jednak se často ozývali původní obyvatelé, Kašajové a Napajové. Kromě nepřátelsky naladěných místních obyvatel to byli i Mexičaní a Kreolové, kteří měli na ruskou osadu spadeno.

Skladiště střelnýho prachu.

Větrné mlýny jely o sto šest.

Postel velitelovy družky. Se slamáčkem a prehistorickým Robertkem. Nebo to bylo něco jiýho? Čort znájet.

Proti Napajům se všechno docela spiklo, nakonec dostali od Rusáků neštovice a spalničky a umírali po desítkách. S klidem se dá prohlásit, že šlo o epidemii a ze zápisů lze vyčíst, že se tu poprvé použilo hromadné očkování. A prý velmi úspěšné. Epidemie byla potlačena a nerozšířila se dál. Spalničky se u nás už zase začínají objevovat. Asi abychom nezapomněl a taky jako tichá výčitka za to, jak nezodpovědně se k očkování staví dnešní moderní medvědí maminy, protože sežraly veškerou moudrost světa.

Přemýšlím, jestli ty věšáky na halenky a saka jsou původní, nebo jen nějakej renonc.

Nakoukl jsem i do přírodopisné laboratoře.

Výzkumu přírody se tu věnovali docela dost.

Sněmovní místnost.

V okolí je ještě několik dalších budov, které nejsou původní, ale byly dostavěny, aby se v nich mohly ubytovávat party skautů a pionýrů na společných akcích. Pořádají se tu totiž každý rok slavnosti. Když jsme tu byli my, zrovna se k něčemu takovýmu schylovalo.

No a protože přeci jen jde o Rusáky, nesměl tu chybět chlast. A to chlast ve všech možných verzích.

Pro póvl tu měli i značkové sudové patoky.

Párkrát se změnili vlastníci, ale nakonec celý objekt zakoupila Kalifornská historická komise

Před několika léty, kdy se drasticky snížily výdaje z  kasičky to vypadalo s touhle osadou bledě. Snažili se sice vytřískat prachy z Arnolda schwarzeneggera, kterej zrovna Kalifornii šéfoval, ale protože je to namakanej silák z posilovny Rakušan a lakomec, tak nedal ani floka. Aby památka zůstala zachovaná, musely zacinkat prachy z měšce federálního.

A zde poštovní schránka.

Příprava na mejdan.

Dobovej dřevoryt. Takhle nějak to původně vypadalo.

I správní budova s pokladnou a obchůdkem suvenýry je ve stejném stylu. Je tu i přednáškový sál a malá výstavka o původním životě indiánů a  Rusáků.

Když jsem vyjeli z parkoviště, narazili jsme na srandovní obchůdek, kterej fungoval i jako kavárna. Dali jsme si zase kafe, pokecali o kravinách a vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.

V dalším pokračování někdy příště se projdeme jedním parkem s velkejma stromama.

podpis



Česká republika - celkem bezvýznamná divize agresofertu rozkvetla.



Boris objeví u Helči krabičku s brýlemi a říká:
"Mami, a to jsou ty tvoje nový slunečnicévý brýle?"


POZOR!!!
Autorkám Živého prince hoří za patama! Na Hithitu jim zbývají pouhé dva dny a pár hodin!
https://www.hithit.com/cs/project/4557/pohadky-s-recepty-zivy-princ
Doufají v zázrak, ale jsou teprve na 65%... Pokud se částku vybrat nepodaří, skončí celá akce tím, že se doposud vybrané peníze vrátí k podporovatelům a bude s vydáváním knížky po ftákách.
Fandíme jim a proto vysílám naléhavou prosbu: máte-li děti, sourozence, vnoučátka a nebo rádi zkoušíte jiné recepty, koukněte aspoň na odkaz. Může to být krásný a netradiční dárek! A pokud odkaz pošlete i svým přátelům, podpoříte zajímavou a krásnou akci.

VELIKÉ PŘÍPRAVY PROBÍHALY

před poslední dubnovou nedělí, kdy mělo být první jarní pivo na terase u Klementů slíbené těm, kteří nás podpořili na Hithitu při vydávání CD Hodinku nejen na Štědrý den.
Ve čtvrtek přijel Pavlův kamoš Jirka a pomohl dost vydatně se stěhováním neuvěřitelné spousty krámů a stavebního materiálu pryč z terasy jakož i v dalších důležitých činnostech.


I Lukáš se objevil. Johanka se umí krásně smát a začíná zvládat různé překážky, hlavně schody...


Ale úsměvy rozdávali i Toník se Zuzankou!

V přízemí je živo a tak to má být.
V sobotu večer přijeli Ejka a Štefan vlakem a přišli k nám pěšky bosí(!) z hlavního nádraží.

Večer se hrálo, ochutnávalo pivo a čekalo se na Soňu se Samuelem, až přijedou z návštěvy, kterou absolvovali v Ostravě. Všechno dobře dopadlo a Jányovci se mohli ujmout starosti o vnoučka.


Samuel je dítě dostatečně zvídavé a mimo jiné bedlivě pozoroval, jak se pije pivo.


Nedělní ráno bylo jako namalované a rodina Jányova spolu s Jirkou se s neuvěřitelnó óbrovskó siló
pustila do úklidu terasy a přilehlých prostor.


Pomoc překonala veškerá moje očekávání, sama bych to nezvládla ani za týden.
Odpoledne se Jirka věnoval přípravě zvuku a Pavel se Soňou hned mohli zkoušet.


Přišli přátelé a podporovatelé, přibylo i dětí.

Jaro Majerčík nám dokonce zatančil!


Z Lomnice přijeli Pavlišovi i se Sašou, pan sládek Ivoš dodal z pivovaru Genius noci sud a soudek jejich vlastního piva. Jen se mně ho nepodařilo vyfotit, ale ještě přibudou fotky od Pavla, který toho kromě hraní asi stíhal fotit víc, než já.


Přišli i naši třeťáci v počtu pěti lidí a tak jsme mohli spáchat malý koncert, no, spíš takovou veřejnou zkoušku. Zpívala i Soňa a vzpomínaly jsme na naše začátky s písničkami Suchého a Šlitra. Ale ještě před zpíváním Ejka udělala přímo hrdinský čin. Po celém dni uklízení ještě uvařila vynikající halušky a sklidila zasloužené ovace.


Po našem koncertování se pak ještě dlouho do noci sedělo, zpívalo, povídalo, hodnotilo a bylo to parádní. Někteří šli spát až ráno, já jsem vydržela do tří.


Dalibor zažil poprvé naživo Soňu Jányovou a projevil velké nadšení. Aby ne!

A JAK TO VIDĚL PAVEL KLEMENT?

Dada a spol.