“Tak tady byly ty stopy leoparda” prohodí Nicole a ukazuje na hlínu v “předzahrádce” velikosti asi jednoho hektaru. Nicole je naše přítelkyně (Jihoafričanka z Belgického Konga - v Africe je vše možné). Je povoláním učitelka fotografie. Její muž Guy je biolog, fanatický ochránce přírody, pracuje pro vládu a právě se vrátil z Číny ze světového kongresu. To on našel ty stopy a chránil je prý před deštěm, že je zakrýval (snad ne svým tělem, ani se neptám!). Je to vzácnost i tady, 15 km nad městečkem Stellenbosch, kde se normálně prohání tak akorát jenom opice nebo antilopa Klipspringer. Nicole a Guy bydlí totiž v pralese, na hoře, v chráněném území nad Jonkershoek Valley. Mají výhled, že nepotřebují nikam na dovolenou. V zimě dokonce občas na zasněžené štíty okolních hor.

Ozvěny světla nad Jonkershoek

Ano, uhodli jste, je sobota a my trávíme náš první den v Africe s přáteli. Tak tedy - ráno jsme si nechali dovézt auto z půjčovny k hotelu a hned vyrazili na východ od Kapského Města, ještě trošku užít té civilizace, než vyrazíme na západ. V poledne jsme se setkali v Stellenboschi s Nicole a Guyem a společně vyrazili na prohlídku vinohradů, (kde se pořádají ochutnávky vynikajících vín) a farem v okolí. Nejsme dělaní na organizované zájezdy. Nás baví si všechno sami zařídit, pohybovat se mezi místními obyvateli. A návštěva přátel je takové vyvrcholení, třešnička na dortíčku.

Pokud někde v Africe existuje ráj, tak kouzelné okolí Stellenbosche by mohlo být žhavým kandidátem. 45 minut autem od Kapského Města se blýskají uprostřed rozlehlých vinic nádherné farmy, bílé, symetrické, se zdobenými štíty (tzv. Cape Dutch architecture – mix slohů – středověký holandský, francouzský a indonéský). Pro nás, Holanďany, je to surealistický sen – představte si holandské domy mezi vysokými skalnatými horami a palmami.

Cape Dutch architecture

Malebnost kapských vinohradů je označována za nejkrásnější na světě. Navíc levná pracovní síla všude k mání. Okolí se zdá být velmi čisté a bezpečné. Stellenbosch je jedno z nejstarších městeček v jižní Africe, je zde universita (mimochodem se známou zemědělskou fakultou m.j. s oborem vinologie) a spousta uměleckých galerií. Je to také povinná zastávka pro všechny turistické zájezdy. Ano, vycítili jste to dobře, tento ráj je přece jen už okoukaný, my hledáme ráje ještě neobjevené. (Bohužel v dnešní době levného chartrového létání mizí spousta autentických míst neobvyklé krásy rychlým tempem pod šlépějemi davu turistů). Nemůžeme se dočkat, až zase okusíme divočiny. Ale ovšem, trocha zásob dobrého vína z kapských vinic s sebou neuškodí.

výhled z domu Nicole

Den zakončil pobyt u přátel doma. Po prohlídce domu plného “vzpomínek na Afriku” – vkusně zařízeného ve stylu safari - a kochání se výhledem do údolí ze stoep při západu slunce (můj první tuto cestu) jsme zasedli ke krbu si prohlížet nejnovější fotografie Nicole a potom k úžasné večeři. Povídali jsme si o všem možném, především o cestách po Africe a ochraně přírody. Řeč hezky uplývala, vínečko se dobře pilo, a tak jsme se bahnili, “jak je život krásný, když je člověk zdravý a bohatý”, jak říkává náš jiný jihoafrický kamarád. Slovo bohatý se dá různě vyložit, já si ho osobně interpretuji – bohatý na zážitky, přátele. Poznámka: tato euforie stoupá s množstvím vypitého vína a mírou družnosti - Holanďani pro to mají trefné slovo gezelligheid - (zkuste doma, nemusíte kvůli tomu jezdit tak daleko). Můj muž byl ten večer přece jen zdrženlivý, neboť z pralesa našel, i přes moje zmatené navigování, bezpečně cestu domů, do hotelu, a dokonce jel celou dobu na té správné straně silnice (tedy vlevo).