 |
|
 |
 |
O mrtvé kočce, která žije
(první pokus o populárně naučný fajeton)
Říká vám to něco? Ne? To neva, já vás dneska chci trošku přinasrat vzdělávacím fejetonkem. V busíku do Brna jsem přišel na to, že každej časopis a každé noviny sem tam vystrčí drápky a vypustí do světa Krakena v podobě vzdělávacího článku, jakože popularizace vědy. A proč by zrovna čtenáři prasiska měli zůstat ušetřeni? I oni od teď musí sem tam, dost nepravidelně i pro autora nečekaně, vydržet popularizační článek z temných kapitol zásadních věd. Na VUML bych nestačil, takže jen čisté pavědy.
Tenhle chlápek Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger se proslavil tím, že teoreticky zastřelil v krabici kočku. Ale o tom až později. Před nedávnem jsem se stal svědkem toho, jak Honza Kurka a Olina měli zase pravdu, když jsme se bavili o Edisonovi. No fakt, to my tak někdy uděláme. Sami nevíme proč. Možná se snažíme hrát si na intoše, nebo je nám smutno po dobách, kdy jsme se výzkumem zabývali. A vyplyno z té debaty, že Kromě toho, že Edison není vynálezce žárovky, ale někdo jinej ji vymyslel, a že jako vlákno nepoužil Edison trávu ale zuhelnatělou bavlnu a pak i bambus, a taky nechodil do školy, protože ho to nebavilo a matiku nenáviděl. No a vidíte, nakonec se o něm učí na všech školách. Tenhle Schrödinger taky přestal chodit hned ve druhé třídě do školy a učila ho máma doma. V Česku by mu to asi neprošlo a kromě toho by musel byýt i povinně očkovanej proti zarděnkám a tetanu a musel by žrát ve škole rybí tuk, protože základka u nás je povinná. Přestože tákladku ani nevychodil, tak 20. května 1910 získal Erwin Schrödinger doktorát za doktorskou disertační práci "O vedení elektřiny po povrchu izolantu ve vlhkém vzduchu".
Páníček je totiž duchem tak trochu pořád výzkumník. Dokud pracoval ve výzkumácích, tak i jeho práce zdánlivě měly punc vědy. Třeba toto: Měření aktivních bodů pro elektroakupunkturu. Nebo Měření teplot povrchu borceného ocelového příhradového nosníku. Teď po letech se tomu uculuju, čemu jsem věnoval svou „vzácnou vědeckou duši“. A tím zanedbával opravdické vědecké práce, které po mně sice nikdo nechtěl, ale já je dodneška považuji za klenotné. Z té nepřeberné škály připomenu již dříve zmiňovaný 100wattový Hifi zesilovač ze 100 tranzistorů 101 NU 70, nebo baterku na černé světlo, a nebo slavný a příjemný výzkum fourierovy analýzy pohybu dámských ňader při krátkém běhu na zastávku tramvaje. Těch důležitých a krásných výzkumů bylo hodně. Já to tu zmiňuji proto, že nejen Schrödinger vymejšlel hovadiny. Jenže on byl důslednější. A tu kočku dostal až do literatury i do povědomí mnoha lidí po celém světě.
Teď vás trošku naštvu, nebo to přeskočte proto to je kurzívou, abyste viděli, kam až přeskočit:
Tohle je to pro tu kočku dost důležité i když pro vás možná nezajímavé. Tohle totiž zavinilo, že si na pomoc Schrödinger přizval kočičku.
Do krabice schovejte kočku a taky pušku*. A to tak, že kočka nemá šanci se v krabici nikam schovat tak, aby jí ta puška, až vystřelí, netrefila a tím nezabila. Je to prostě jasný, Až puška vystřelí, kočka je mrtvá. A basta. Ať už se to líbí nebo nelíbí bojovníkům za práva zvířat nebo ne. Ta kočka to má spočítané. Jenže, a v tom je ten trik, přesně v okamžiku kdy v krabičce dojde k rozpadu radiokativního jádra dojde k výstřelu z pušky, která na kočku míří. Podle kvantové fyziky můžou nastat jen dva stavy.... Celkem jednoduché a pochopitelné. Pozor, žádnej trik kouzelníka Pokustóna ani Kaprfílda. Jdete hned po rozpadu jádra k té krabičce s kočkou a puškou a otvíráte ji, je krásně zapečetěná a pečeť neporušená. Vy ji porušíte, všude samí svědkové a vy rozlomíte pečeť a chcete se podívat dovnitř, jak to střílení dopadlo.
Podle Schrödingera můžou nastat jen dva stavy. Buď je mrtvá, nebo mrtvá není. Jeho výpočty jsou totiž, že je to padesát na padesát, neboli, jak říkají Arabové "nus u nus". Problém spočívá právě v tom, že my se jdeme kouknout na něco, co se stalo, čili budem čučet na následky historie, kterou vypočítáš na jo a ne. A tak je podle Schrödingera konstata rovna 0,5. Mrtvá nebo živá. Dokud neotevřeš krabici a nekoukneš se, je kočka podle kvantové teorie směsicí stavu mrtvá/živá. A je na průser zaděláno. To přece nejde, buď mrtvá nebo živá. Eště by se dalo polemizovat drze, že zraněná, aby v tom byl konečně bordel a nepřehledno, ale to neprojde, protože zraněná, ať se vám to sebevíc nelíbí, je živá. Živá-mrtvá. 1-0. Nic víc. Ale dokud se nepřesvědčíte, je stav obojaký.
Pro naprostou většinu filozofů je to stav nepřijatelný, protože oni snesou jen to nebo ono, všecko ostatní boří světočáry, jak říkají, a to je nepřijatelné. Jenže podle kvantové mechaniky je třeba se i na realitu dívat tak, že objekt nemá jen tu jedinou historii, ale různě pravděpodobné historie. Ve většině případů se pravděpodobnosti určité skupiny historií vzájemně zruší, ale v některých případech se naopak pravděpodobnosti některých sousedních historií zesilují. V případě Schrödingerovy kočky jsou to dvě historie, které jsou zesíleny. V jedné historii je kočka mrtvá, ve druhé živá. Podle kvantové teorie mohou obě historie existovat paralelně vedle sebe. No a to je kámen úrazu. Jakmile budu filozofem bez znalostí fyziky, vím, že to je kravina, jakmile budu mít nějakou, byť i jen maličkou povědomost o kvantovce, už mi to jako píčovina (automatická oprava pravopisu OpenOfficeOrg nabízí možnost - močovina) nepřijde. A v tomto okamžiku přichází na svět Dymbulova záchranná teorie Schrödingerovy mrtvoživé kočky. Vím-li něco o kvantovce a snažím-li se rozumět i filozofii, nezbývá mi, než se zbláznit, nebo to vyřešit Dymbulím teorémem. A ten zní, ať si je kočka živá nebo mrtvá, není to důležité, důležité je jen to, že jsem před pokusem nenašel ve svým bordelu pečetící vosk a tím jsem se vyhnul přechodovému poznání dvou stejně hodnotných stavů. Dymbula nemůže střílet po kočce, protože má ve věcech bordel a nemůže najít pečetící vosk. A kdyby vosk našel, nenajde náboje. Dymbula je vědecký bordelář, Dymbula je váš zachránce a vy nebudete muset přemýšlet o mrtvých kočkách, které mňaučí.
Nebojte, mí milí čtenáři, jestli jste to dočetli až sem a nepocítili jste, že by bylo dobré raději zastřelit autora tohoto fejetonku, tak už jste za vodou, mrtvá živá kočka je jen taková hypotéza. Jestli vám to nedošlo, tak ani ten Schrödinger nikam žádnou kočku neumístil, nestřílel po ní a žádný radioaktviní jádro neroztloukal, jen si tak pustil hubu na špacír. Vědci ho za to obdivovali, obyčejní voliči si oprávněně myslí, že je to debil, a v tom je jeho teorie hodně velkorysá, protože pro voliče ČSSD by mohl být Schrödinger blb a pro ODS voliče třeba génius a pro další obyčejné voliče kohokoliv jiného než ČSSD a ODS, by mohl být obojí. Krásné. Ať žije těžko uchopitelná teorie nemrtvé kočky pana Schrödingera. Tohle se mi honilo hlavou, když jsem jel poslední dubnový den busíkem do Brna hlídat maminku a vedle mě seděla neobyčejně tlustá dáma a nedovolilo mi její stehno připnout si bezpečnostní pás a já dumal, že kdyby se něco stalo, jestli by se to dalo na toho Schrödingera nějak navlíct. A tak jsem seděl na své třičtvrtině sedadla a měl zavřené oči a v uších Jaco Pastoriuse a snil. Přemýšlel jsem, jeslti mi má část jízdného vrátit dopravce, nebo ta baba. S tou tlustou paní a mrtvou kočkou se mi to nepovedlo spojit, ani bezpečnostní pás jsem si nepřipnul, protože mezírku pro zapnutí pásu vyplnila stehniskem. . Byl jsem prostě v tom okamžiku mrtvoživej, teda jen tehdy, nastalo-li by autobiusové štěpení na D1.
V sobotu navečer jsem dal maminku do postele, dle pradoxu Schrödingera jsem mamince nakukal, že je buď půl šesté nebo sedm, takže už musí do postele a jel jsem vláčkem za Klementama. Byli tam i naši báječní známí ze Slovenska. Na terase jsme žrali grilované maso a různé salátky ze žampionů a rýžové nudličky a pili meruňkovicu a pivo, napsali dopis Jarce a Jarkovi z Vlárskýho průsmyku a probírali hladovky a maratony a během hovoru mi několikrát docvaklo, že ta Schrödingerova kočka je geniální příklad, že na rozdíl od všech filozofickejch pokusů popsat realitu je ta mrtvola živé kočky daleko pružnější příběh. Že nic není černobílé, ale může být. Jakmile to černobílé vzájemně prosákne, stane se situace příjemně přehledně šedivá.
A pak skončí volby a komise se chystá rozpečetit volební urny a vevnitř bude buď mrtvej Kočka nebo někdo živej. V té urničce je už teď schovanej výsledek. Volby jsou ještě v nedohlednu a Schrödinger už ví. Budeme mrtví i živí. Přeložím pro běžného voliče. Ať už si zvolíme koho chceme, výsledek není dobrý. Ale není to fatální. Je fakt, že když se z krabičky vyřine oranžová, budeme mít hodně našlápnuto směrem k Řecku a Evropská unie nás bude muset jednou zachraňovat, i když teď se nám zrovna nikomu nelíbí, že zachraňujeme Řeky. A naše praděti nám za tuhle hloupost před urnami budou oprávněně spílat, že jsme si zvolili rozhazovače našich vlastních peněz..
|
|
3.1. 2010 29.11.2009 20.11.2009 5.1.2009 1.1.2007 |
Redakční novinky
Galerie Felix
Galerie U zlatého kohouta
Galerie u Betlémské kaple
Leica Gallery Prague
Galerie Josefa Adamce
Chodovská tvrz
Galerie La Femme
Galerie Miro
