Honza
(z Dublinu)

Moji milí čtenáři, pomaličku se blíží doba, kdy odlítneme na celé prázdniny za děckama do Australska. Pozná se to spíš než podle kalendáře tím, že si Olina začala balit. To ona tak dělává. V klídku si nechá donést z garáže velkej cestovní kufr, položí si ho zálibně na postel a začne snášet hadříky a pytlíky a rozmejšlí se, jaké a kolik krémů. Ne, Olina není žádna fiflena, která má polovinu kufru samé šminky. Ona se nemaluje a nelíčí, ale ráda se (z)mastí. Má všelijaké tyglíčky a veselé i potrhlé kalíšky s krémama. A podle toho, kolik je hodin a nebo jaká je zrovna konstelace hvězd, tak se rozhoduje, čím se namaže. Mazala se i dřív, ale nijak to nezdůvodňovala, neměla potřebu a nebo neměla vhodnou výmluvu. Teď už jednu pěknou našla. Tvrdí, že se maže proto, aby mi nevyschla a aby prý nechrastila. Často se zálibně koukám, jak jeden krém si namatlá kolem očí, jinej kolem huby a něco na nohy a něco na ruce. V jejím pokoji to voní. Ty krémečky se samozřejmě rychle vstřebají, ale hned po namazání by mi z náručí vyklouzla jako mořská ryba, tak to ani nezkouším.


Smyšlená, ale stále ještě existující krajina č. 1.

Všecky tyhle kyblíčky si samozřejmě sebou nebere, ale dumá nad krabičkama a já začínám chápat, proč se balí v takovém předstihu, chce mít klid a jistotu, že mazivo je na danou akci v rovnováze, že neuschne ani mezi klokanama a že nebude její kůže strádat. Někdy mám podezření, že ji to balení baví a dělá jí dobře. Já jsem poněkud z jiného těsta, jedny kraťasy na sebe, sandály, triko a to samé ještě do baťůžku. Jenže tentokrát vezeme velký kontraband dětem. Všelijaké věci pro radost, jak překvápka, tak konkrétní přáníčka. Nejmasivnější přáníčka měl tentokrát Milan, protože chce i svůj stativ. Stativ je poměrně velkej a tím mi způsobil jisté trampoty, protože bych potřeboval dlouhou kabelu. Jednu takovou jsem kdysi koupil. Měl jsem ji na Krétě, byla skoro prázdná a taky v Tunisku a taky byla prázdná. A tahle vhodná taška kolem sebe vytvořila drobný aerosol nenajitelnosti. Nechal jsem se inspirovat Olininým balícím syndromem, že bych teda alespoň tu tašku odněkud vytáhl. Ale ona není. Ta taška zmizela. Nikdo si nepamatujeme, jestli jsme ji na něco použili. Jedinou záchranou byl náš googlí Jeníček. Třeba si ji vzal do Irska, když si tam odvážel svůj majeteček. Velikost téhle kabely a malost jeho majetku byly docela v souladu, tak se mi tahle teorie docela líbila. Nelenil jsem a poslal majlíka. Honza mě velmi zklamal. Odpověděl poměrně rychle. Prý o ní nic neví a že do Irska si ji nebral. Jirka o ní ví taky prd. Sestra Dana tvrdí, že jsme ji jednou měli v Ostružné a přivezli v ní čisté prádlo a povlečení. To je možné.


Smyšlená, ale stále ještě existující krajina č. 2.

Kabela nikde. Tak musím koupit novou. Jsem povahou spíš lakota a je mi líto každé koruny utracené za takové kraviny, jako je obyčejná taška. Napadlo mě, že bych si mohl koupit takovej ten chytrej pytel od Gemmy, je pogumovanej a mění svou velikost podle množství předmětů. Tohle by mohla být dobrá koupě, ale naštěstí se mi ji nepodařilo sehnat. V Hudy sportu zase nabízeli špičkový model kabely, kam by se vešel i ten Milanův stativ, odolná, pěkně udělaná, měla i kšandy na záda. Ale ta cena. Odplížil jsem se, prodavači mi ještě vnutili vizitku s kódem zboží, abych si ji v pondělí mohl zamluvit. Snažili se a taška byla krásná, jenže skoro tři tisíce, copak jsem Ročild?


Smyšlená, ale stále ještě existující krajina č. 3.

Něco mě táhlo do vietnamské tržnice. Asi ta cena v Hudy. Tam vám je kabelí. Jsou sice příšerné. Ne co do vzhledu, ten docela ujde, ale kvalita materiálu a provedení je hluboko pod úrovní jutovýho pytle na krumple. Říkal jsem si, že si tržnici v klidu projdu a poohlídnu se po vhodným modelu. Hned na začátku mě přepadne docela hezká holka a nutí mi tašku za taškou. Odstrkuju je od sebe a žádnou nechci. První taška správné délky je až úplně dole u země, holka neváhá a rozbíjí hradbu z tašek, vyndává základní kámen těch nekvalitních kabelí, zdá se, že mi dva tři cenťáky chybí, chci si ji změřit, žádám od ní metr, ale nemá. Nebo nedá. Pokyvuju nerozhodně hlavou, holka tlačí na pilu, začíná na čtyřech stovkách a končí u dvoustovky. A nic. V koutě je jiná kabela, je o ty dva centimetry delší. Dokonce má kolečka z kolečkových bruslí. Je sympaticky odflinknutá a odhaduju její životnost tak na Ruzyň a dvě stě metrů v Brisbane. To by mohlo stačit. Pak můžu tašku nasypat do auta a hurá za Helčou a vňoučátky. A když ji za stovku nechám obalit na letišti igelitem, neměl bych se ničeho bát. Beru ji do náruči a kritickým pohledem ji zkoumám, v každé zatáčce dostal šicí stroj čínské šičky smyk, je to nádherně zprasená kabela. Holka znova útočí. Dobrá, super, moc, pane, moc. Jo, jo. Super. Moc. Nechci ji, odkládám a zase beru do ruky. Smlouvat se mi zrovna nechce, to mě nebavívalo ani na arabských tržnicích, jenže tam to bylo nutným zlem, místním koloritem, šlo o slušné vychování, smlouvat na soucích a bazaarech se musí, jinak jste za kokota – arabsky se kokot řekne zip. Tak bacha, ať se nedostanete do potíží kvůli gatím. Když už jsme u výuky cizích jazyků, tak jsem si vzpomněl, že šukat se po arabsku řekne roztomile dzig dzig. Arabové si libují ve zdvojování. Meloun se třeba řekne dab dab. Myslím. Nebo jiná jídla jako kus kus, sim sim (to je sezam)...


Smyšlená, ale stále ještě existující krajina č. 4.

Holka vychvalovala tu tašku, nitě z ní lezly ze všech stran, jak ze zmoklýho ježka. Prej dobrá cena 800,- Kejvnul jsem hlavou, že ne. Tak holka začala smlouvat sama se sebou, jako Svěrák ve filmu Co je vám doktore. Jen jsem tam stál, usmíval se jako jelito a čekal. Holka se doplazila s vyplazeným jazykem ke čtyřem stovkám. Slzy v očích (nadsázka). Začalo mi jí být líto, tak jsem kejvnul.


Smyšlená, ale stále ještě existující krajina č. 5.

Do téhle tašky se Milanův stativ vejde naprosto pohodlně. Druhou nejtěžší položkou do Klokanova je atlas světa pro Boríska, asi to tisknou na nějakej olověnej papír. Ale to neva. Korejské ajrolinky nám vnutili ke dvaceti kilům ještě dalších deset. Myslel jsem si, že to je přehnaná hodnota, ale jak to tak sleduju, nebude takovej problém naplnit kvótu. Zpět pojedu splihlej. Možná už bez tašky, protože tahle to nemůže vydržet. Přijde mi výhodnější koupit si 8x takovouhle tašku než jednu drahou. Co když té čínské tašce z vietnamské tržnice nasazuju psí hlavu? Co když vydrží takových cest víc? Uvidíme.

V sobotu přijel náš Jenánek z Dublinu. Hezky se spravil, hodně jí, hodně sedí na prdeli a hodně málo zatím sportuje. V gúglu ho to baví. Chvíli jsme si o gúglu povídali. Je to firma s dobrejma nápadama. Honza postupně přechází na internetovou verzi života. Veškeré své dokumenty a i fotky a maily služební a soukromé, prostě všecko svěřil do rukou svého chlebodárce. Každého stihomama a člověka libujícího si v konspiračních teoriích by takový přístup musel nutně obrátit jak ponožku naruby. Honza dostal i služebního androida (mobila - vy ignoranti), kterej je celej prošpikovanej gúglíma fintičkama. Musím se přiznat, že mě to hodně bavilo, to jeho povídání.


Tyhle dvě fotky bych tam chtěl mít taky, ale musím je prvně někam zašantročit.
Asi si řeknu klukům.

Honza před nějakým časem přišel vlastní blbostí a šikovností o všecky svoje fotky z cest po dálných zemích. Měl je na externím malým disku. Jednou s ním třískl o zem a nezbyla mu jediná. Jen pár zmenšených foteček na Picase (taky od Google). Nyní si dokoupil na Picase 20GB prostoru za 5 dolarů a posílá si tam obrázky v plném rozlišení. Metody zálohování jsou u nich tak dokonalé, že o data přijít prostě nemůžete. A dostanete se k nim odkudkoliv, kde se připíchnete k síti. Nebudu vám tu dělat přednášku o tom, jak je to všecko bezva, přijděte si na to sami. A vy, co trpíte stihomamem, si zase plnými doušky užijte toho, jak o vás všecko vědí a jak by se to dalo rafinovaně a zapeklitě zneužít. Já se sice pochechtávám nad tím, jak někdo musí léta skovávát mé dementní jednoslovné SMS a připitomělé dvacetivteřinové hovory mobilem. Jen ať si to skladujou, jen ať si to analyzujou, já bych se na to vysral. Ale já jsem v tomhle bohužel (bohudík) hodně dementní a žádných konspiračních teorií nejsem schopen. Ale baví mě je poslouchat. Možná má má prosťoučká povaha za následek i oblibu ve špionážních filmech, kde se to konspiracema jen hemží. Připadá mi to napínavé a blboučké. Ideální vlastnosti pro to, aby mě to bavilo. Hodně mě bavil film od Alfreda Hitchcocka Secret agent. Ale do běžnýho života to nezahrnuju. Jen ať si mě sledujou, jen ať mnou manipulujou. Přeju jim to.


Portrét pěti neexistujích bílých jogurtů.

Večer se k hovoru přidal ještě Jirka a prokecali jsme celou noc. Dozvěděl jsem se, že ještě horší než kmín mezi zubama je rybí kostička, která trčí z mezizubí dovnitř do huby. To mi tvrdil Jirka, ale já umím rybí kost i v krku, takže tím mě zrovna neohromil. Samozřejmě, že nakonec zvítězil svou historkou Ing. Ceylon Dymbula, když se přiznal, že před nedávnem jedl matesy z průhlednýho kalíšku, kterej přivlekla domů Olina, a jak tak nenasytně hryznul do matesa, vylouplo se ze sousta cosi ostrého a zabodlo se mu zvenčí mezi zub a dáseň. Jaj, to byla bolest. A do toho to slano a cibulovo. Nešlo to vyndat, až skoro propadl panice. Šel jsem do koupelny, pekelná bolest, ale nebylo nic vidět. Zpočátku. Ten střep byl totiž průhlednej a bylo to takové ostré trsátko, které se špičkou jako dlátem propasírovalo pod dáseň a odchlíplo ji. Rukou to nešlo oddělat, bylo to malé a svinsky to klouzalo. V bolestech jsem si našel pinzetu a u zrcadla to odoperoval. Krve jako z velryby. Kam se sere kmín a kostička. Honza přivezl pravou dobrou irskou whisky, tak jsme si dali po kalíšku a šli spát. Stejně už bylo ráno a ptáci začali venku ve větvích brblat.


Smyšlená krajina u řeky Sprévy

To je tak fajn, když se vám děti vrací do hnízda a můžem si popovídat o těch největších kravinách lidstva a světa. Během diskuze o uvízlých předmětech v hubě jsem si vzpomněl, že mi Honza s Jirkou ztratili moje jazzové černobílé fotky. Honza totiž přivezl nádhernou desku trumpetisty Tomasze Stanka, a protože tohohle chlapíka jsem také kdysi fotil, vzpomněl jsem si na to. Půjčili si je, kluci moji zlatí, na nějakou výstavu zde v Počernicích, ale už mi je nikdy nepřinesli zpět. Mám kvůli tomu brečet? To za to nestojí. Mám se na ně zlobit? Proč? Fotky tím získaly na tajemné nedostupnosti. Skoro jak ta ztracená kabela!


Z připravované výstavy nevyfocených fotek v Rudolfinu

Před časem jsem (možná, že jsem o tom už psal) začal psát povídku o výstavě nevyfocených fotek v galerii Rudolfinum. Nevyfocená fotka je dokonalá. Všecko na ní je správně a v dokonalé symbióze. Ta fotka promlouvá kompozičně i obsahem, je vyvážená a zasahuje diváka přesně, jak má. Jedinou vadou, tedy pro některé diváky, je, že není. To ale ty s fantazií nezastaví. No a když mi teď kluci ztratili celou sadu adjustovanejch fotek z jazzovýho prostředí, tak jsem se rozhodl, že až jednou tu výstavu nevyfocených fotek uskutečním, přidám k ní i tu sadu fotek ztracených, protože většina diváků, kteří se přijdou podívat, je taky nikdy neviděla. Kdyby mi fotky kluci neztratili, nepřišel bych na to, vystavit je taky.
Věřím, že se časem naučím fotit jen pro sebe a hlavou. Bez připitomělého fotografického vybavení, které vás stejně jen neustále omezuje a zdržuje a zavazí.

Vyhoďte foťáky a začněte fotit přímo očima do hlavy. Stejně je každá palice využívaná jen z deseti procet. A to u většiny z nás hodně přeháním. Tolik nevyužitých gigabajtů. A zadarmo. Ne jak na Picase. Jen to zálohování je poněkud pochybné. A žádnej upgrade.

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17)
jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)

  • Vědci z Harvard University pod vedením Jamese C. Birda zkoumali proces praskání bublin. Došli k závěru, že přechod bubliny na drobné části aerosolu není vůbec přímý. Poté, co bublina praskne, rozpadne se nikoliv na kapičky kapaliny, ale na další drobounké bublinky, které se ve vzduchu udrží pár milisekund, než znovu prasknou. Teprve tyto drobné bublinky se rozpadají na drobounké kapičky. Diky svému „šišatému“ tvaru však praskají s větší silou a aerosoly se tak šíří podstatně rychleji, než kdyby praskla jen jedna „hlavní“ bublina. Vědci pro svůj objev prozatím nevidí žádné bezprostřední uplatnění.

  • V německém městečku Brunsbüttel se již od roku 1978 konají Bahenní olympijské hry. Na březích Labe se lidé mohou účastnit disciplín jako plazení v blátě, lyžování, holínkový sprint na krátké a dlouhé vzdálenosti nebo týmové soutěže bahenního fotbalu a házené. Místní lidé této své oblíbené zábavě říkají Mudstock.

  • Nebyl jsem v Brně hlídat maminku
  • Přletěl googlovej Honza na týden.
  • Moc mu to svědčí to Irsko

 

australia
3B+H+M vzhůru nohama

Další hlášeníčko

 

Ahoj dedousci,
tak uz pocitame dny a deti se hadaji, kdo s vama bude spat v posteli... Jeste je musim pripravit na to, ze prvnich par dnu budete asi trpet casovym posunem. To je clovek v noci cily jako rybka a ve dnes, tak kolem 2 nebo 3 hod se mu zacnou tak strasne klizit oci, ze usne skoro ve stoje. Je docela dobry odjizdet hodne unavenej. To je pak telo tak zmateny, ze se prizpusobi rychleji... Ale to vy uz asi znate.
Uz mas Oli hruzu z letu? Uz jsi nervozni jak pes? Ja dodelavam pololetni praci do skoly a trpim, protoze nevim, kam se spravne davaji cleny a tak ten muj text bude tak trosku jako od negramota. Moje skotska kamoska Jane mi jednou rekla, ze hrozne rada cte moje maily, protoze kdyz je cte, tak slysi muj prizvuk a zpusob mluveni....
Ucitel, kteryho mame na design, kteremu budu odevzdavat tu praci, anglicky moc psat nastesti neumi. Sice dobre kresli, ale ve skole asi moc pozor nedaval, tak to mi hraje do noty. Stejne mu jde o obsah a ne o hrubky, rikal.
Dneska mi Milan louskal orisky do strudlu a hudral u toho, jak to dlouho trva, tak jsem ho uklidnila, ze nejlepsi louskac orisku je Olinka, tak se mu ocividne ulevilo, ze ho nebudu tyrat takovymahle pracema.

 

Helča + 3B + M

Bobik se dnes na zahrade pocákal vodou, pak se doma převlíkl do něčeho jinýho a řekl:
"Mami, teď jsem tadytenhle."
a ukázal na tričko. Změnou oděvu mění i charakter.


BaselitzDům Pánů z Kunštátu - Brno
Sibylle Bergemann: Fotografie, (do 25. 7.)
Baselitz Galerie Litera
WERNER LIEBMANN Jarní probuzení (do-25.62010)

Baselitz Galerie Divadla Kámen
JOZEF SOKOL - ''Zaoblené linky'' (do - 24. 6. 2010 )

BaselitzGalerie fotografie Louvre
Alexandr Hackenschmied, (do 27. 6. 2010)
Jedenáctá výstava fotografií z cyklu výstav prezentující sbírku fotografií PPF.
BaselitzAtrium na Žižkově
Eva Heřmanská – smalt "59 a jeden obraz světa" (do 30. 6. 2010)

Baselitz Galerie Hollar
DUŠAN GREČNER - 66 zastavení v grafice (do - 27. 6. 2010)

BaselitzGalerie Fotografic, Praha
Sylva Francová: In Panel (do 20.7.)
BaselitzGalerie VIVO
Petra Oriešková: Obrazy, objekty (do 4. 7. 2010)
Baselitz

M. Langerová, J. Hrdlička, J. Vojvodík, A. Tippnerová: Symboly obludností
Mýty, jazyk a tabu české postavantgardy 40.-60. let
Kniha se věnuje dosud málo zpracovanému tématu avantgardy v poválečném Československu. Vedle teoretických kapitol, které zasazují pojem postavangardy do širšího kontextu, věnují autoři pozornost mj. činnosti postsurrealistických skupin kolem Karla Teiga a Vratislava Effenbergera i zvláštnímu, „alternativnímu" postavení avantgardy v reálném socialismu. Knihu doplňuje soubor textů z pracovního kolokvia věnovaného otázkám postavantgardy, překlad studie významného teoretika avantgardy Hala Fostera a obrazová příloha.
Baselitz

Trumpetista a skladatel Wallace Roney je velkým objevem Milese Davise, který jej poprvé slyšel hrát pří koncertu ke svým narozeninám v Carnegie Hall v roce 1983. Přizval ho na legendární koncert v Montreaux, který se konal v roce 1991. Roney nyní vydává novou desku s názvem If Only For One Night. Společně s ním hrají jeho bratr Antoine Roney (saxofon, basklarinet), Aruan Ortiz (klávesy) Rashaan Carter (basa) a Kush Abadey (bicí). Roneyho kapela je skvěle sehraná, dává také prostor ke strhujícím sólům a improvizacím.

  • „Smrt není opakem života. Smrt je už v našem životě skrytá.“ (Haruki Murakami: Norské dřevo)

  • Kina:
    25.6. – Aero – Filmový klub –     Já taky     (režie: Álvaro Pastor, Antonio Naharro, Španělsko, 2009, 103 min. Drama) (Hlavním tématem snímku je překonávání a boj s Downovým syndromem. Hlavním hrdinou, jenž úspěšně vybojoval zápas s touto nemocí je Daniel, který jako první s postižením vystudoval univerzitu. Potkává volnomyšlenkářku Lauru, přičemž jejich vztah se postupně překlápí od počátečního přátelství až do hluboké lásky...) (18:00)
    24.-27.6. – Evald –     Mamas & Papas (režie: Alice Nellis, ČR, 2010, 90 min. Drama) (Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěního, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství.)     (17:00, 19:00)
    24.6. – Oko –     25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna (režie: Martin Šulík, ČR/SR, 2010, 200 min. Dokument) (Dvoudílný dokument těsně navazuje na cyklus Zlatá šedesátá, přičemž jeho koncept je oproti původním výpovědím tvůrců trochu odlišný – staví na komentářích dvaceti pěti snímků tohoto období a režisér Martin Šulík se pokouší tuto zlatou éru konfrontovat s domácím, nadnárodním i mezigeneračním kontextem.) (20:30)
    25.6. – Oko –     Kawasakiho růže (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2009, 100 min. Drama) (Za každou lží se skrývá pravda a za ní pravda ještě hlubší. Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany?) (20:30)
    27.6. – Oko –     Oko nad Prahou (režie: Olga Špátová, ČR, 2010, 78 min. Dokument) (Osobní i politický životopis Chobotnice neboli projektu pražské Národní knihovny, ale také životopis zejména posledních hodin života autora tohoto návrhu Jana Kaplického, který si ve svém deníku v roce 1998 mimo jiné poznamenal: vyhrát soutěž a mít jednu lásku.)     (20:30)
    22.6. – Ponrepo –     Světlo (režie: Souleymane Cissé, Mali/Burkina Faso/Fr./SRN, 1987, 105 min. Dokument) (Iniciační cesta mladíka za mystickým poznáním. Jeden z nejkrásnějších filmů z dějin africké kinematografie.) (20:00)
    25.6. – Ponrepo –     Nosferatu – Fantom noci (režie: Werner Herzog, SRN, 1979, 106 min. Horor) (Snímek je originálním přepisem klasického hororu Friedricha Wilhelma Murnaua z roku 1922, mistrovského díla německého filmového expresionismu.) (20:00)
    21.6. – Světozor – Dokumentární pondělí –     Avantgarda: úsvit avantgardy (režie: Petr Šprincl, ČR, 2010, 25 min. Dokument) + Andyho film (režie: Andy Fehu, ČR, 2009, 42 min. Dokument)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    22.-23.6. – Agharta – Hot Line (21:00)
    24.6. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    25.6. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    26.6. – Agharta – Karel Růžička Trio (21:00)
    21.6. - Blues sklep – Originální Pražský synkopický orchestr (21:00)
    25.6. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    27.6. – Blues sklep – Final Vision (21:00)
    21.6. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
    23.6. – Jazz club U staré paní – Milan Svoboda Quartet (20:30)
    25.6. – Jazz club U staré paní – Kuba Doležal Quartet (20:30)
    26.6. – Jazz club U staré paní – Rene Trossman Band (20:30)
    22.6. – Jazz Dock – David Dorůžka Trio feat Michal Baranski / Lukasz Zyta (22:00)
    24.6. – Jazz Dock – Dough Hammond Tenet (19:00)
    25.6. – Jazz Dock – Mark Aanderud Quartett (19:00)
    27.6. – Jazz Dock – Josef Vejvoda Trio (22:00)
    22.6. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    23.6. – Jazzboat – Miloš Vacík Band (20:30)
    24.6. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    27.6. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    24.6. – Klub Parník, Ostrava – L.A. Sunday (20:00)
    25.6. – Klub Parník, Ostrava – The Gizd Q & BBC (20:00)
    24. 6. – Lucerna music bar – Dead Prez (21:00)
    17.6. – Metropolitan jazz club – Jazztet Q (21:00)
    20.6. – Metropolitan jazz club – Milan Vítina Trio (21:00)
    23.6. – Reduta – Karel Růžička Quartet (21:30)
    27.6. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    26.6. – U malého Glena – Vojtěch Eckert Trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    „Někdy musíš hrát hodně dlouho, abys dokázal hrát jako ty sám.“ (Miles Davis)

    21.-24.6. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Manhattan Jazz Quintet (19:00, 21:30)
    22.-27.6. – Blue Note New York, USA – Jane Monheit (20:00, 21:30)
    24.6. – Twins Jazz, Washington, USA – Pascal Niggenkemper Trio (20:00, 22:00)
    23.-25.6. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Nnenna Freelon (20:30)

  • Hudební festivaly:
    do 27.6. – Glastonbury festival 2010, Velká Británie (info:     http://www.glastonburyfestivals.co.uk/)
    do 27.6. – Donauinselfest 2010, Vídeň, Rakousko (info: http://www.donauinselfest.at/)
    do 22.7. – Prague Proms 2010
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Nikomu nezáleží na tom, jestli tančíš dobře. Prostě vstaň a tanči.“ (Dave Barry)

    21.6. – Divadlo Ponec – Tore, Void Amongst Humans, Appel, Ven (Evropská taneční laboratoř.) (20:00)

  • Taneční a multižánrové festivaly:
    do 26.6. – Tanec Brno (info:     http://www.tanecbrno.cz/)
    do 29.6. – Tanec Praha 2010 (info:     http://www.tanecpraha.cz/)
  • Divadla:
    „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.“ (Václav Havel)

    21.-22.6. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    25.6. – ABC –     Saturnin     (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    23.6. – Činoherní klub –     Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...)     (19:30)
    24.6. – Činoherní klub –     Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.)     (19:30)
    24.-25.6. – Divadlo Archa –     Václav Havel: Odcházení (režie: David Radok) (Poslední a dosud neinscenovaná hra Václava Havla patří díky své aktuálnosti i umělecké náročnosti k nejsledovanějším premiérám letošního roku.) (20:00)
    25.6. – Divadlo Bez zábradlí –     Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí. On ženatý, ona vdaná. Brilantní komedie, ve které je víc než lechtivá zápletka a rozverné situace. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.)     (19:00)
    25.6. – Divadlo Na zábradlí –     Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.)     (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    21.-30.6. – Divadlo evropských regionů (info:     http://www.klicperovodivadlo.cz/)
    do 26.6. – Slovenské divadlo v Praze (info:     http://www.bezzabradli.cz/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


RYJO DEŽA NÉJRO VE ŠTATLU 2010

Tak zněl název Slavnosti masek, která včera (v sobotu) v odpoledních a večerních hodinách zakončila Mezinárodní festival Divadelní svět. Náměstí Svobody a přilehlé ulice zaplnili lidi, masky, bylo nač koukat a co fotit. Před vchodem na náměstí z každé ulice byly stánky s barvičkami a kdo chtěl, mohl se nechat pomalovat.

Brněnská divadla (dokonce i Divadelní fakulta JAMU) vypravila svoje herce v maskách, které vytvořili známí i méně známí výtvarníci. Náměstí Svobody se stalo jevištěm, kam patřili všichni, kdo přišli a bylo vidět, že je to baví. Soutěž vyhrálo divadlo Radost s maskami na téma Alenka v říši divů. Máme radost, že v Radosti zavládla radost zasloužená. Příští rok klidně pozvu kamarády odkudkoliv, aby to zažili s námi - nemusí se lítat až do Rio de Janeira, u nás to vyjde podstatně levněji. A možná tady člověk zažije i víc srandy.

V pátek 25. 6. v 19:00 přijede do Divadla šansonu (Jamborova 65) opět pan Jiří Suchý s 3. dílem povídání o Semaforu, tentokrát má na programu léta osmdesátá. Už přepisuju písničky z té doby z nahrávek, protože se noty údajně utopily při povodni. Přijede i Jitka Molavcová a prý si přiveze i saxofon!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz
Dr+spol. 20. 6. 2010

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš