prase21

Přišel jsem o gatě
(Olina zhubla)

Pomohlo jí k tomu pravda takové menší posrání na bázi choroby. Nemohu říct, zdali šlo o střevní chřipku, ouplavicu, či jinou příčinu posrání, ale vzpomněl jsem si při té příležitosti na to, jak kdysi za hlubokého totáče se odehrával v Pekingu nějaký mezinárodní kongres o sračce. Samozřejmě se to jmenovalo nějak honosněji, než Symposium o sračce, ale o nic jiného tam stejně nešlo. Jeden můj známý se ho zúčastnil a vyprávěl pak velmi poučnou historku. Šlo spíš o konflikt, či rozpor mezi východní a západní medicínou - při vystoupení nějakého věhlasného čínského profesora, odborníka na akupunkturu, konečně kterej čínskej doktor v Číně by ji neuměl, nebo to alespoň nepředstíral, že je na to machr. No a tenhle doktor přednášel o tom, jak když má někdo průjem, tak kam všude mu napíchá jehličky, aby průjem zmizel. A že ty vpichy jsou celkem přesně dané a pak přestanou obtíže. Jeden francouzskej doktor měl zásadní připomínku, že přece existují různé příčiny toho průjmu, jakože střevní chřipka a úplavice a dyzentérie, salmonela, Crohonova choroba, žlučník... no vyjmenoval jich hodně a bylo vidět, že to je extratřída přes sračky. Čínskej profesor pozorně naslouchal a s úsměvem opakoval, že na průjem je celkem jednoznačná sada vpichů a vše odezní. Trošku si vyměňovali názory a přidávali se i další odborníci. Prý se z toho ten čínskej starej profesor málem rozbrečel a do toho sálu pak čínskou angličtinou zoufale zvolala: „Ale sračka je přece jen jedna!“ Prý to byla krásná ukázka střetu východu a západu. Jedna diarea a dvě cesty.

Málem jsem zapomněl, proč to tu píšu. Jo, už vím, tím, že Olina zhubla, jsem přišel o kalhoty, které mi darovala. Vzala si je zpět. A já jsem bez gatí. Zatím je to jedno, až do konce října stejně nosím kraťasy, ale v té Austrálii má prý být zima. Budiž, vydržím v kraťasech. To by mě zajímalo, jak by můj problém s Olininým průjmem řešil ten čínský profesor. Komu a kam by zapíchal jehličky, aby odstranil příčinu.

Jedu do Brna hlídat maminku a po cestě se musím stavit v Lomnici, už jsem tam dlouho nebyl. Internet mě vyhnal z postele už ve 4:45, spát jsem šel dvě hodiny před tím. Asi jsem trpěl i tou ztrátou kalhot. Vlaky ale jedou na čas, všecko krásně stíhám a ani se nenaděju a jsem v Tišnově. Hned u nádraží hyzdí telefonní budku Sobotka. Na plakátě. Dám si malé pivo v hospůdce u nádraží a chci jet autobusem do Lomnice. Ze správného nástupiště nejede správný autobus. Někde se něco posralo. Dopravní salmonela.

Přitom bylo všecko bylo podle plánu. Když jsem dorazil na autobusovou stanici a čučel z nudy na jízdní řády, můj autobus tam nebyl, přitom to bylo správné nástupiště, protože bylo i tak označené.Tak kde je zádrhel? Mám zkušenosti, že IDOS se prostě nemýlí. Najde a prozradí. Hledá nejrychlejší cestu z A do B. Takovej IDOSáckej spoj jsem tam nikde nenašel. Ptal jsem se babek s igelitkama, ty většinou vědí hovno, ale Olina by se taky ptala, tak co. Babka nezklamala, prej až v 11:10, jinak určitě nic, že to teda ví jistě. Nástupišť není mnoho, vycházím z matematického modelu, že jestli má jet něco v 9:38, tak tam budou nějací pasažéři. Jo, ten Tišnov je jakejsi zakletej, minule jsem zase prchal jako blbec přes nástupiště a podchodem, rozhrnoval z cesty kulhající důchodce, abych stihl busíka do Lomnice, a byl jsem jedinej, kterej takhle metelil. Řidič stál na nástupišti, hulil smradlavý cigáro a kroutil hlavou, protože je to prej integrovaná doprava a on čeká na vlak, čili ti mnou pošlapaní a pokopaní důchodci dolezli v klídku na to samé nástupiště a pak jsme teprve jeli. Letos to bylo opačně, nemusel jsem běžet, času i na malý pivo v hospodě. Babka s igelitkama mi poradila, prej v okýnku na nádraží by mi mohli poradit. Tak tam jdu, mám pár minut k dobru. První okýnko blbý, patří českým drahám. Paní při těle v uniformě mi mile řekla: „Vedle, tohle je železniční pokladna.“

Pili jsme šampáňo.

„Co vedle, já se chci jen zep...“
„Snad jsem to řekla jasně, tahle je železniční. A otočila se ke kompjůtru, dala mi tím najevo, že už vše podstatné tu zaznělo. Domyslel jsem si, že asi někde za rohem je ještě nějaká jiná stejná pokladna, ale busíková. A taky že jo, za chodbičkou k hajzlíkům je úplně stejná pokladna, ale jiná paní, barva oděvu šedá. Zeptám se na ten svůj busíček, kterej mi poradil systém IDOS. Babka suverénně pronese, že ten už mi ujel, a já, že ne, že má jet v 9:38. A ona že ne, že do Lomnice jede jen v 9:10, ten mi prý ujel a pak až v 11:10. Divím se a znova mluvím o tom v 9:38, prej že ne. Ale pak pronese ta paní: „Nooo, jeden v 9:38 jede, ze šestky, ale ten jede, moment, hned se podívám....“ Pak řekla tu vesnici a chvíli čučela do papírů, pak si vzala jízdní řády a pak konečně to rozetnula, „...ano, ten jede i přes Lomnici, on tam končí, ale jede skoro hodinu, to není výhodné, to si počkejte na ten v 11:10, ten jede jen dvacet minut. Ale tenhle jede právě teď ze šestky.“ Vybíhám z nádraží, kdyby kolem mě byli důchodci, budu je muset zase rozhrnovat, doběhnu do šestkovýho autobusu, chlapík mi prodá za 24 Kč lístek až do Lomnice, jede oklikou, ale jedem. Paní, která mi poprvé radila, v něm je taky a hned, že ani nevěděla, že tenhle jede i do Lomnice, protože ona vystupuje v Hlubokých Dvorech.

Lomnická zákoutí jsou plná budoucích kreslených filmů.

A pohádek

Návštěva náhradního vňoučátka proběhla klasicky, slivovice a mazlení s kloučkem. Je to pěknej řízek, svaly má jak Pepek námořník a v roce chodí jako velkej chlap, dokonce i obrovské kladivo unese. Je srandovní a je ode mě nehorázné, že se tam objevuju jen jednou za rok, když mám správně plnit funkci náhradního dědy. Stydím se a pokusím se to nějak napravit. Teď už se mi to moc nepodaří, protože jedem za vlastníma vňoučátkama do Australska a nejmíň do konce srpna jsme mimo provoz. Ale hnedka na podzim se budu muset vrátit a pohrát si s Matýskem, aby věděl a rozuměl výrazu děda, když už se opravdickej děda tohohle nedožil kvůli zákeřné chorobě. Tak jsem nastoupil jako kaskadér a docela se daří. Jen musím zvýšit trošku frekvenci návštěv. Je to sice trošku náročné, protože kvůli takové návštěvě musím vstávat asi o půl páté, ale stojí to za to, malinký děti si nezaslouží být bez dědečků.

Bára se Sašou mají malýho Matesa, je to řízek, ještě mu není ani rok, ale už nosí obrovské kladivo a snaží se z velkejch dlaždiček udělat v kuchyni na podlaze malé. A taky by nejraději nafackoval malýmu králíčkovi a pořád se usmívá. A má mě rád. Vyžahli jsme s holkama v Lomnici flašku šampáňa na oslavu, že se zas vidíme, ukázaly mi, co všecko už v tom obrovským patafyzickým baráku předělaly. Udělaly toho hodně, ale ještě děsně moc práce je čeká. Nezávidím jim to. Odpoledne jedu normálním autobusem do Tišnova, normální vláčkem do Brna, žádná baba v okýnku mě neprudí. Koupím si housenku, to je takovej dobrej vynález brněnskejch dopravních podniků (tak vidíte, že ne všecko tu stojí za hovno) a podle toho, jak daleko jedete, tak tolik si odpočítáte pásků na té housence a poslední označíte ve strojku. Jel jsem za Olininým tátou a trošku jsem si zapodváděl, označil jsem o jeden pásek míň a hned revizoři. Baba s chlapem. Chlapi mě ignorujou a už hodně dlouho po mně ani v Praze, ani v Brně lístek nechtěli. Musel jsem se vnutit, aby viděli, že zatím je to správně, že zatím načerno nejedu. Dopadlo to dobře.

Sedím si drze v Lužánkách a čekám, až bude dostupný Olinin tatínek. Mám vyzvednout zdravotní slivovicu, tu první várku jsme už v rámci zdraví s Jirkou a Olinou vyglgali, tak jdem somrovat další balení. Tahle série se dědovi moc povedla. Olinin táta vypálil letos skvělý model. V Lužánkách se kolem mě rojí maminky s dětma a vypráví si tajnosti. Jak její Karel přišel dom pozdě a jestli nemá babu nějakou. A tchyně mi kecá do výchovy, má tchyně je zlatá, a Vojtíšek koupil nový auto, teď dodělává bazén a v létě jeden na Korsiku, my pojedem tak leda do prdele, nemáme na nic prachy, Honza by si měl najít jinou práci.... Kolem běhají caparti a já už se vidím daleko za oceánem někde v Austrálii a těším se, jak si budu s děckama povídat kraviny a jak budem chodit k moři a jak se v něm asi taky budu i koupat, přestože v tu dobu je v Austrálii zima. I klokanům. A taky si budu muset vyzvednout mezinárodní řidičák, i když se mi asi ze začátku nebude líbit to řízení vlevo. Jel jsem jednou v anglickým autě s normálním řazením na podlaze, žádnej blbej automat, a po padesáti kilometrech jsem měl úplně omlácenou pravou ruku, jak jsem se stále pokoušel řadit klikou od dveří. No uvidíme.

V Lomnici je krásně.

Večer na mě padla únava z brzkého vstávání a usnul jsem u televize u maminky a prolínal se mi normální svět s tím snovým a já si uvědomoval ty úchylárny, které mi vyskakovaly z huby. To vám je tak srandovní pocit, když poskakujete mezi vědomím a podvědomím, a ta hrana je tak krásně ostrá, že se někdy dokonce i sám člověk pobaví těma propojeninama.
Ráno stála Dana uprostřed pokoje a nevěděla, jestli má odjet do Ostružné odpočinout si od maminky, o kterou se celé dny, týdny, měsíce a už i roky stará. Stála tam nerozhodně a pak pronesla: „Lindě furt nadávám, že je nerozhodná a teď toto.” Nakonec, když jsem jí neporadil, se statečně rozhodla a odjela. Prý tam padaly kroupy a scalo a v chalupě zima a bylo tam prej smutno. Ale to je podle mýho nejlepší a nejrychlejší metoda, jak si odpočinout od všech okolo. Já to teda mám docela rád. Pokosila trávu, měla radost, že nastartovala sekačku, a v noci si musel oblíknout dva svetry. Alena taky odjela, ta zase na svou chaloupku, kde taky sekala trávu.

S maminkou jsme si zašli na pivo do škaredé hospody a povídali si o běhání. Byla to ujetá úchylárna. Maminka na vozejku a povídali jsme si o mexickejch indiánech, jak běhají bosky nebo v sandálkách 80ti kilometrové vzdálenosti a jak běhají hlavně proto, že z toho mají radost. I domečky mají co nejdál od sebe, aby mohli běhat i pro cukr a vejce k sousedovi, když náhodou dojdou. Mezi těmato indiánama nedochází cukr nebo vajíčka, u těch indiánů cukr doběhne. Mně se ten článek z Respektu moc líbil, protože potvrzoval má soukromá pozorováníčka. Třeba to běhání v sandálkách, nebo taky to, že se na běh nijak neoblíkám do sportovního a běžím si jen tak, třeba v kraťáskách. A že z toho mám takovej drogovej pocit z toho běhání. Prej to je nějakej endorfin či co. U vedlejšího stolu v té škaredé hospodě seděla parta přesstokiláků a chlemtali taky pivo a jak jsem si všiml, divně se po nás koukali, co to kecáme za kraviny. Ale maminku to bavilo a to bylo hlavní. Pak jsme jeli domů.
Mamika dovede být pěkně ostrá, když chce, je to možná způsobené tím, že je na nás odkázaná, tak nám to někdy dá najevo. V sobotu večer určila, na co se budem dívat, ale když jsem se konečně dočkal Simpsnů, Jirkův a můj kultovní pořad, zavelela maminka se zavřenejma očima z postele: „Na to se koukat nebudeš, vypni to!“ Vyznělo to srandovně, maminka zakázala svýmu skoro šedesátiletýmu synkovi televizi. Prej je to taková kravina, ať jdu spát. A co myslíte, že jsem udělal? Vyčistil jsem si zuby a šel spát. To víte, maminka je maminka, tu poslouchat musíme.

Trochu Munch

Maminka se mě ptala, jeslti půjdu volit a koho. Prozradil jsem jí koho a maminka měla radost, že to nejsou komouši, ani ten Paróbek. Udělal jsem jí svou volbou radost. Pak potřebovala zavolat Daně do Ostružné, protože ze všech stran se na maminku řinuly informace o katastrofě na Moravě o prudkých deštích a povodních, tak se bála, jestli je Dana v pořádku. Velkomoravské povodně mě nechávají celkem lhostejným. Lidi přece vědí, co dělají, a když si postaví barák v místě, kde se svázanej potok nasere po třech dnech pršení, nemůže být přece nikdo překvapenej, že fyzika dělá, co má. Jediné, co zatím při letošních povodních hodně postrádám, je vystoupení Paróbka, ve kterém by jasně prohlásil, že povodně jsou jednoznačně důsledkem nekorektní volební kampaně ODS a TOP 09.

Když maminka usnula, chodil jsem se tajně proběhnout.
Je to tam hezké. U maminky v okolí.

V neděli jsem jel domů, na dálnici se přihodila nehoda a dojel jsem o hodinu později a doma jsem se od Oliny dozvěděl, že v sobotu pokosila své mamince zahradu ve Vraným a taky svou zahrádku posekla.

Helča zavolala babičce mobilem z Austrálie.
Babička z toho měla obrovskou radost.

Tenhle víkend všecky holky z našeho rodinného klanu sekaly trávu. A my „chlapi“ jsme na to kašlali (nabízí se použít to slovo zezačátku fejetonu, ale mamince by se nelíbilo, kdybych napsal to slovo).
Mám to dobré, nemusím přemlouvat bábu, ať nevolí Paróbka. Naše maminka je zodpovědná, i když docela bezmocná.

bazar

Redakční novinky

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Chodovská tvrz
Pavel Machotka - Landscape of The body (do 30. 5. 2010)
P. Machotka je Čechoameričan žijící v současné době v Itálii. Emeritní profesor psychologie na univerzitě v Santa Cruz se mimo jiné věnuje celý život studiu krajiny a lidské figury. Nezastírá svou lásku k Paulu Cezanovi. V Chodovské tvrzi vystaví atraktivní průřez své tvorby posledních deseti let.

Galerie La Femme
Jan Koblasa (do 17. 6. 2010)

Galerie Miro
Salvador Dalí ve fotografiích Roberta Descharna (do 30. 5. 2010)

Orhan Pamuk: Bílá pevnost
Historicko-filozofický román Orhana Pamuka se odehrává v barvitém světě osmanského Istanbulu za vlády sultána Mehmeda IV. na konci 17. století a vypráví alegorický příběh o zvláštním vztahu benátského zajatce a jeho pána, istanbulského hodži, kteří jsou si k nerozeznání podobní. Vedle neotřelého zachycení života v mnohonárodnostní osmanské metropoli se román zamýšlí nad hranicemi poznání cizí kultury, vztahem mezi Evropou a Tureckem a stabilitou lidské identity. Pamukův román se stal v Turecku senzací a zahájil vlno tzv. nového historického románu.

Tenorsaxofonista, flétnista a skladatel Tsuyoshi Furuhashi se narodil v Mitocity v Japonsku. Studoval u Takeru Muraoky a vyhrál hlavní cenu na Maizuru Redbrick Jazz Festivalu. Letos vydává nové CD nazvané Live in New York, Magenta. Jak název napovídá, jde o záznam živého koncertu, a to ze srpna 2009. Zahrál si na něm s pianistou Trevorem Lagrangem, basistou Shanirem Ezrou Blmenkranzem a bubeníkem Reggiem Nicolsonem. Závěrem Furuhashi zkouší experimentální využití
saxofonu a kapela jej nadšeně doprovází.

„Zdálo se, jako by se tenhle okamžik zření prodlužoval a prodlužoval, a já pochopil, že vidění se stalo jakýmsi vzpomínáním. Tehdy mě napadlo něco, co jsem kdysi navlas stejně cítil po několikahodinovém pozorování krásné malby: když se budeš dlouho dívat, vstoupí tvůj rozum do času obrazu.“ (Orhan Pamuk: Jmenuji se Červená)
Kina:
25.5. – Aero – Mamas & Papas (režie: Alice Nellis, ČR, 2010, 90 min. Drama) (Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěního, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství.) (18:00)
25.5. – Aero – Užívej si, co to jde (režie: Woody Allen, USA/Fr., 2009, 92 min. Komedie) (Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby mohl přetvořit svou existenci do bohémštější podoby. Na své cestě se střetává s mladou jižankou Melody, která jeho životem docela zamíchá...) (20:30)
28.5. – Aero – Precious (režie: Lee Daniels, USA, 2009, 110 min. Drama) (Plnoštíhlá a neatraktivní černošská dívka dospívá pod krutým vlivem matky. Neobvyklá událost ve škole konečně přitáhne pozornost k její situaci a Precious se ihned chopí příležitosti nabízené studijním programem pro problémové dívky.) (18:00)
29.5. – Aero – Oko nad Prahou (režie: Olga Špátová, ČR, 2010, 78 min. Dokument) (Osobní i politický životopis Chobotnice neboli projektu pražské Národní knihovny, ale také životopis zejména posledních hodin života autora tohoto návrhu Jana Kaplického, který si ve svém deníku v roce 1998 mimo jiné poznamenal: vyhrát soutěž a mít jednu lásku.) (22:30)
24.-26.5. – Evald – Kuky se vrací (režie: Jan Svěrák, ČR, 2010, 95 min. Komedie) (Šestiletý Ondra trpí astmatem, a tak ze „zdravotních důvodů“ musí pryč i jeho oblíbená hračka – růžový medvídek Kuky. Když maminka vyhodí Kukyho do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie, v níž prožívá medvídkovy příběhy v neznámém přírodním světě.) (17:00, 19:00, 21:00)
29.5. – Oko – Vejdi do prázdna (režie: Gaspar Noé, Fr./It./Něm., 2009, 140 min. Drama) (Vizuálně úchvatný snímek inspirovaný Tibetskou knihou mrtvých ukazuje setkání Oskara a Lindy – bratra a sestry, jež se naposledy viděli před lety po automobilové nehodě rodičů. Tentokrát si slibují, že se už nikdy neopustí. Oskar je však záhy zastřelen, slib mu ale nedovolí opustit tento svět a jeho duch bloudí nočním Tokiem...) (18:00)
24.5. – Ponrepo – Konformista (režie: Bernardo Bertolucci, It./Fr./SRN, 1989, 100 min. Thriller) (Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do společnosti za každou cenu. Ocitáme se v Itálii 30. let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus.) (20:00)
25.5. – Ponrepo – Zlikvidovaná posádka (režie: Akira Mimura, Jap., 1956, 86 min. Drama) (Film nás zavádí do Mandžuska roku 1941. Předsunutá jednotka Kwantungské armády tady byla vlastními veliteli obětována jen proto, aby její nástupci získali důvod k agresi.) (17:30)
27.5. – Ponrepo – Lazare Meerzon-Film očima architekta – Citadela (režie: King Vidor, VB, 1938, 105 min. Drama) (Tajemství lékaře vyprávěné lékařem!) (17:30)
28.5. – Ponrepo – Opilý anděl (režie: Akira Kurosawa, Jap., 1948, 90 min. Krimi) (Gangstera Matsunagu po šarvátce se znepřáteleným gangem ošetří doktor Sanada, lékař-alkoholik, jenž je doslova „andělem“.) (17:30)
24.5. – Světozor – Dokumentární pondělí – Potkat Andreje Tarkovského (režie: Dmitry Tarkovsky, USA, 2009, 90 min. Dokument) (Tento dokument studuje odkaz zesnulého ruského filmového režiséra Andreje Tarkovského a zobrazuje zkoumání jednoho z jeho záhadných výroků, totiž toho, že smrt neexistuje.) (18:45)
Filmové festivaly:
30.5.-6.6. – 50. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, Zlín (info: http://www.zlinfest.cz/cs/)
do 31.5. – Projekt 100 (info: http://www.projekt100.cz)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
24.5. – Agharta – Robert Rovina Group(21:00)
26.5. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
27.5. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
30.5. – Agharta – Ondřej Kabrna – Power & Plaz Trio (21:00)
24.5. - Blues sklep – Catrings (21:00)
27.5. – Blues sklep – Blue chips (21:00)
28.5. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
30.5. – Blues sklep – Final Vision (21:00)
25.5. – Jazz club U staré paní – Konzervatoř Jaroslava Ježka (20:30)
26.5. – Jazz club U staré paní – Radek Krampl Vibe Fantasy (20:30)
27.5. – Jazz club U staré paní – Matěj Benko Trio (20:30)
28.5. – Jazz club U staré paní – Leona Milla Band (20:30)
24.5. – Jazz Dock – Josef Vejvoda Trio (22:00)
25.5. – Jazz Dock – Gustav Brom big band (22:00)
28.5. – Jazz Dock – DoMa Ensemble – Marcel Bárta & Dorota Barová, The Joel Laure Smith Trio (19:00)
26.5. – Jazzboat – Cuban Summer (20:30)
27.5. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio (20:30)
28.5. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
26.5. – Ungelt – Vítek Fiala & Jazz Standards (21:15)
29.5. – Ungelt – Big Fun Blues Band and Petra Studená (21:15)
Kluby - cizina:
„Jazzový zpěv je jako pornografie. Nedá se říct, co to je, ale až to uvidíte, tak to víte.“ (Kurt Elling)
29.-30.5. – Blue Note Tokyo, Japonsko – The Five Corners Quintet (18:00, 20:45)
26.-28.5. – Blue Note Milan, Itálie – Al Di Meola (21:00, 23:30)
29.5. – Auditorio Santa Ursula, Lima, Peru – Chick Corea Trio (20:00)
27.5. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Lucinda Belle Orchestra (20:30)
Tanec a experimentální divadlo:
„Tanec ruší vzdálenost mezi tělem a duší.“ (Curt Sachs)
27.-29.5. – Alfred ve dvoře – Tiká tiká politika (Kultovní zvuková kompozice.) (20:00)
24.5. – Divadlo Kolowrat – Emotion Collection (Ojedinělé spojení tanečníků baletu Národního divadla, jazzové zpěvačky Eleny Sonenshine a písniček Honzy Budaře.) (19:00)
24.5. – Divadlo Ponec, hostuje Duncan centre – Fg=Gm1m2/r2 (10:30)
25.5. – Divadlo Ponec – Případy doktora Toureta (18:00)
28.5. – Divadlo Ponec – Arktický Robinson aneb Neuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla (Cesta za svým snem až na konec světa.) (18:00)
Taneční a multižánrové festivaly:
23.-29.5. – Khamoro, Praha (info: http://www.khamoro.cz/)
24.5.-29.6. – Tanec Praha 2010 (info: http://www.tanecpraha.cz/)
28.5.-5.6. – Fringe Festival 2010 (info: http://www.praguefringe.com/)
Divadla:
„Schopný tvoří, neschopný poučuje.“ (George Bernard Shaw)
28.5. – ABC – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
30.5. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
25.5. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
29.5. – Divadlo Bez zábradlí – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
30.5. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
25. a 28.5. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
30.5. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
Divadelní festivaly:
do 6.6. – Mezi ploty, Praha (info: http://www.meziploty.cz/)
29.5.-6.6. – Divadlo ANPU, Praha (info: http://www.anpu.cz/)
25.5.-7.6. – Ostrava v Praze (info: http://www.ostravavpraze.cz/)
do 26.6. – Slovenské divadlo v Praze (info: http://www.bezzabradli.cz/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou!Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

Pavel v sobotu zkoušel novej foťák.

Teď a víckrát už ne! V úterý 25. května v 19:30 v divadelním studiu Marta (Bayerova 5) máte poslední možnost vidět český muzikál Bohuslava Ondráčka a Jiřího Schneidera Gentlemani. Studenti 4. ročníku muzikálu z atelieru Ladislava Koláře absolvují studium na JAMU.

Ve středu 26. 5. v 19:30 rovněž v Martě – další derniéra! Stejná skupina absolventů uvede muzikálový koncert pod názvem Děti ulice. Zajímavé je propojení hudebních bloků s choreografií, inspirovanou uměním skupiny STOMP. Choreografii vytvořila Carli Jefferson (bývalá členka STOMP), režii Charlotte Doubravová, jedna z absolvujících studentů muzikálového herectví.

Fotky jsou z března minulého roku, kdy Charlotte pozvala poprvé do školy Carli, která udělala pro zájemce parádní stepový seminář.

V pátek 28. 5. v 19:00 v divadle Radost (Bratislavská 32) mají na programu po delší době krásné představení Jaroslava Wykrenta a Vlastimila Pešky: Jak to dělají andělé aneb Stvoření světa.

V sobotu 29. 5. v 19:30 v Besedním domě (Komenského nám. 6) slaví BAS (Brněnský akademický sbor) šedesátiny. Pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka můžete slyšet díla Petra Ebena, Miloše Štědroně (premiéra skladby Incantamentum) a Carla Orffa.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš