Mírně samaritánský týden
(moc jsem toho nestihl)

Minulý týden jsem si uvědomil, že mnohdy provozujete tak zvanou softcharitu a ani si to neuvědomujete. Zrovna se snažím dát dohormady webové stránky pro jednu neziskovku, samozřejmě zadarmo a jen tak, jenže mé ano hluboce přesáhlo všecky mé odhady a předpoklady. Z malinkého nenápadného zadání, vyrobit šablonu pro budoucí stránky, nakonec vyplynulo, že to nikdo dělat nebude a že to spěchá, jestli bych nerozchodil ty stránky celé, a já, samaritán blbej, jsem řekl jo. To stále ještě bylo v závorkách mírně zátěžového testu, prostě pár nocí budu pracovat na jejich webu a odměnou mi bude dobrej pocit, že jsem udělal něco užitečnýho a eště nezištně. Ta nezištnost ale byla trochu vychcanej pojem, protože jsem si říkal, že to za pár hodin spláchnu a všichni kolem budou rádi, já z toho budu mít tak trochu reklamu a pocit. Pak se na mě začaly valit různý mejlíky s požadavkama tu i onde a já jsem si uvědomil, že jsem se stal Schrödingerovou kočkou. Tyhle stránky nikdy nemůžu dodělat, ale všichni kolem i já si myslíme, že je samozřejmě dodělám. Chtěl jsem to několikrát během týdne odvolat a vzdát, ale můj indián, kterej mi bydlí v hrudníku, houpe se tam na židli a pobaveně pospává a nic neříká, mi v tom vždycky nějak zabránil. A tak jsem, mí milí čtenáři, tu charitu neodmítl a každou volnou chvilku teď dřu jak nebarevnej na těch jejich webovkách.


Ještě drobné vzpomenutí na poslední úmrtí vzácného člověka.

S překvapením jsem po několika dnech zjistil, že mě to od okamžiku, kdy mě to štvalo, začíná poooomaličku bavit, našel jsem v tom skoro zalíbení (teď v rámci šizení sebe sama, kecám) a dělám a dělám. Požadavků je neskutečně mnoho a je to dost chaotické a je těžké v tom najít řád. Indián mě nechal na holičkách a já se v tom plácám. Krásné na tomhle pocitu je, že mi za to nikdo nemůže vynadat a všichni zúčastnění se ke mě musí chovat hezky. Bez ohledu na to, co si o tom myslí a co by rádi řekli. A řeknu vám, že je to pocit docela příjemnej. Samozřejmě za cenu velké ztráty času. Ale co je to čas. Dá se to chytat do skleničky? Dá se to zavařovat? Vykuchat a upéct? Nedá. Čas je pojem. Čas jen je. Furt stejnej, ať si ho vážíme nebo ne.


Olina už zahradničí jak vzteklá

Když už jsem se začal chovat jako pionýr, kterej musí dělat dobré skutky, aby si je směl zapsat do deníčku, tak jsem se nechal nachytat na švestkách (o těch třešních jsem ještě nic netušil) a jednomu starýmu chlápkovi z ulice, takovýmu zanedbanýmu, jsem chtěl pomoct s neforemnou krabicí, nemohl ji dostat do vozejku, říkám mu, že mu pomůžu, a on se na mě obořil, ať prej jdu do píči. Tak jsem šel a nechal ho trápit se. Pokusil jsem se, ale dobrej skutek mi nevyšel.


Kam šli?

Když jsem se pak o pár dní později blížil k Tygrovi, kde sem tam s velkým pácháme grafiku, spatřil jsem na chodníku cosi červeného, bylo to přes ulici a pršelo. Vím, že takové podprahové postřehy se vyplatí následovat okamžitě, protože když to neudělám hned, po pár desítkách metrů se zastavím, rozmejšlím se a pak vracím, hledám, co to bylo, co mě upoutalo, někdy to už ani nenajdu, takže proč to odkládat, jdu za postřehem jak slepice po flusu, ušetří mi to trochu času. Ještě víc času bych ušetřil, kdych to ignoroval. Nejvíc energie i času však ušetřím, když si toho ani nevšimnu, jenže to jde nějak mimo mě a sem tam mě něco donutí si všímat. No a tohle červené se zalesko v dešti, přecházím silnici a na dlažkách se válí komoušskej symbol -třešničky nadějí. Vytahuju foťák, chystám se fotit, když tu mi k nohám přistane krajíc chleba. Ohlédnu se a za mnou na schodech obřadní síně sedí nasranej smradlavej a špinavej bezdomovec, zahazuje suché krajíce chleba na mokrej chodník a chrčí na mě: "Běž do odsud piči a neser mě!!!" Asi myslel mě. Ty třešničky si vyfotím a pudu tam, kam říká, pomyslím si. Odhadl jsem, že je dost zdevastovaný na to, aby rychle vyskočil a ztloukl mě, fyzicky mám navrch. Klidně si komponuju s píčováním v zádech. V hlavě se mi z toho vrbí jiná fotka, než ta, kterou fotím, přemýšlím, jak by vypadalo vybavení, aby se mi podařilo vyfotit toto:
Z žabího pohledu směrem nahoru se od těch třešniček na dlaždičkách objevuje ve středu obrazu ten bezdomáč, je mu vidět na ksichtě ta jeho nenávist k světu a společnosti, je krásně vidět jeho zubožené oblečení a špinavá tvář, rozcuchané vlasy a umaštěný fousy, v krásném detailu se mu žloutnou šedé fousy od vyhulenejch vajglů, který sbírá celé dny kolem zastávek tramvají, za jeho zády se do výšky tyčí škaredá plechová vrata obřadní síně Prahy 7, která jsou skoro pořád zavřená, skoro se tu neoddává, zbytečná investice. I to je z fotky poznat. Směrem od třešniček, které jediné jsou plnobarevné, se pomaličku ztrácí barevnost obrazu až do pošmourné šedi, která se rozplizává v dešti a v těch plechových dveřích, a úplně vpravo nahoře na konci obrazu je vidět kus ulice, stromy na ní a mokrá rozmazaná neostrá silnice. V obraze jsou ukryty všecky možné úhlopříčky, linkové, dějové, barvové..... A v tom mi došlo, že to s tím současným fotovybavením je ještě furt v plenkách, jako z časů, kdy byla fotografie vynalezená, že nejlepším foťákem je jen vlastní fantazie a že jsem právě vyfotil další neexistující fotografii do své sbírky pro výstavu nevyfocených fotek v Rudolfinu. A že jich mám už hodně.

Dalším dobrým skutkem bylo, že jsem jedné známé přefotil originál obrazu, upravil ve fotošopu, odnesl do tiskárny, nechal vytisknout na superfotopapír, sám ořezal a zabalil do folie, protože pršelo, a ještě jí to na kole odvezl. Za odměnu jsem jí směl léčit svejma prstama bolavou ruku a jako perličku za to, co jsem všecko pro tu svou známou směl udělat, mi přinesla ještě dětskou elektrickou motorku, kterou její dcera vyhrabala z kontejneru pro svou dceru Adélku, abych ji spravil. Motorka byla ohavná a zrzavá. Spravil jsem dráty a kontakty a oblepil to leukoplastí, vyházel ze spínače bláto a motorka jezdí. Vnučka mé známé z ní bude mít obrovskou radost, ale motorka dlouho nevydrží, rozbije se. Tak získám pověst špatného opraváře motorek a dobře mi tak.


Bermudský trojúhelník

Jistou charitou je i obětavé Olinino vyvařování nedělního oběda, tentokrát dokonce i sobotního, protože nejela do Vranýho za maminkou. Maminka přepodkládala déšť, takže se bude povalovat v posteli a Olina by ji svou odpudivou činorodostí štvala. Obědy byly báječné, kam se serou Prima vařečky a ten, jak se jmenuje, Babica.


Ideální střed koprovky

Přes víkend jsem se kromě charity věnoval přeinstalování netbooka, protože náš odjezd do Austrálie se kvapem blíží, tak ať je v kondici.
Požadavky děcek z Australska se pomaličku zvyšujou. Báli jsme se, že máme těch kilo od korejskejch aerolinek nějak moc. No uznejte, 30 kilo na kraťasy, plavky a ručník a 12 kilo do kabiny na dva nikony a netbooka. Ale ono se to pomaličku plní. Milan chce přivézt velkej stativ a tlustej objektiv a blesk a Borísek velikánskej atlas velikánskýho světa, Helča stěrku na těsto, to prej Australani ještě neznají, Bobík by chtěl pohádkové krtečky a Boris ještě dalekohled...... šla mi z toho hlava kolem, tak jsem se sám ve vaně ostříhal na kr(a)ťičko. Bea Robinsona Crusoea a Staré pověsti české a nějaké vyšívání. Helča novýho malýho nikonka, protože toho svýho zrovinka utopili v moři a taky stehovku, tu prej v Austrálii taky neznají. Skoro to vypadá, že jedem na pár měsíců do nějaké rozvojové země, stehovka tady byla i za komoušů, i když nebyl ani hajzlpapír, ani pomeranče. Ale stehovka, ta byla dycinky. Jojo, zlatej komoušismus. Ale přece jenom je to asi na dobré cestě. Nechci to zakřiknout, protože....


Je zajímavé, jak se i v kousku vepřového fraktálně objevuje zas celé prase.

V simulovanejch volbách na středních školách, tedy kromě několika připosranejch ve Středočeském kraji, kterejm to zakázal hejtman Rath, to levice prosrala. A to dost zásadně. Socani jen asi 5%. Nejlepších výsledků docílilo zlé TOP 09 - neuvěřitelných 26%. Reakce Pardála z Lidovýho domu byla celkem pochopitelná. Nemáme prý výsledky těch voleb brát vážně. Přeložím pro mdlejší: Mladí jsou pitomí, protože nechtějí Paroubka a jeho růžovou stranu, zlobílci nerozumní. Je mi jasné, že kdyby v těchto Rathem zakázaných volbách socani vyhráli, slyšeli bychom něco ve smyslu, že už i mladá generace je moudrá a zodpovědná a ví, co je nejlepší pro tuto společnost, že jako prostě ten třináctej plat ze zisků ČEZu je to jediné moudré a hnusná odporná TOPnuladevítka to oprávněně projela. Škoda, že nemůžeme mít dvě paralelní republiky, aby se daly dělat současně dva výzkumy na jednom dvojhřišťátku. Výsledky těch zakázaných středoškolských voleb mě mile překvapily bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne. Něco jako je na lyžích paralelní slalom.


Zblblej z charity jsem ulovil na chodníku velrybu.

Kromě všech těch pseudosamaritánských službiček (které stokrátnicem by dokázaly umořit i páníčka, ale to bych nesměl být já, když už jsem umořený, tak se mi sama od sebe udělá na tlamě taková divná grimasa, kterou lidé v okolí chápou mylně jako bezbřehý úsměv. Ale to se mýlí, to je jen takové bezpečnostní opatření, abych nebyl nasranej.) se daleko v pustině na jiném konci krásného světa odehrála akce, která se jmenovala Otvírání Kristkovy podyjské glyptotéky. Tam jsem teda nebyl, ale já mám zvědy nastražené všude. A když ne zvědy, lidi mi to na sebe prásknou sami, a někdy dokonce i s fotkama. V tomto případě i s tiskovou zprávou. Kromě této aktivity je mou povinností oznámit světu, že jsou na světě nové LuboKrisktové webové stránky. Ne jakože nové, ale v novém, fialově slušivě surrealistickém kabátku. Redakce WWWiditelného prasete autorovi stránek udílí "Řád medvídka Pú." Věrní a nezapomnětliví čtenáři prasiska si jistě vzpomenou, že to není tak často, kdy se redakce rozhodla tuhle prestižní cenu udělit. Myslím, že to je v historii Řádu medvídka Pů asi potřetí. Měl bych to vědět, vždyť ji uděluji sám já. Ta cena má cenu už i proto, že vím, komu bych ji nikdy neudělil. Třeba Knížákovi nebo Michalovi Davidovi, ani spisovateli Václavu Klausovi nebo Jiřímu Paroubkovi. Kromě toho, že si to nezaslouží, tak třeba při udílení ceny Paroubkovi by mohl někdo přijít o život. Ani politikům se tato cena udělovat nesmí, protože bych si pak musel dát přes držku.

Tisková zpráva a fotodokumentace z akce:

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17)
jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Accunt Manager Junior

  • Nejhorší způsob, jak osvobodit své příbuzné z vězení, podnikli dva Američané ve věku 43 a 21 let. V dopoledních hodinách se dva muži snažili boucháním otevřít bránu vězení Isle of Wight. Jeden muž byl převlečený do kostýmu bílého komiksového psa jménem Snoopy a zcela zmateným ozbrojeným strážím vyhrožoval zbraní. Druhý muž vytrvale kopal do brány. Po vpuštění obou mužů do areálu věznice a jejich neuvěřitelně rychlému zpacifikování, vyšlo najevo, že Snoopy má vodní pistoli a jejich příbuzní jsou v úplně jiném vězení. Ochranka nečekala na příjezd policistů a hned oba muže odvezla na místní psychiatrickou kliniku.

  • Jisté Tracey Woodhouse a jejímu příteli Grahamu Grace se tak líbily procházky po pobřeží rodného města Scarborough v Anglii, že se rozhodli postavit si zde víkendový domek. Jenže žádný volný pozemek ani dům na prodej nenašli. Všimli si, že na místě s nejlepším výhledem na záliv stojí chátrající budova veřejných záchodků a za 15 000 liber ji od města koupili. Po celkové rekonstrukci tak z veřejných toalet, které sloužily svému účelu více než sto let, vybudovali komfortně vybavený domek s kuchyní, sociálním zařízením a ložnicí.

  • A zatím co stát, potažmo politici, rozhazujou rozevřenou náručí z našeho, Jirka si rozhazuje stejně štědře, ale ze svýho. Jirka si totiž nechal ukrást baťoh se vším, co cenného měl, noťáska, a mix pult a mikrofon pučenej ze školy a moje minidiskový nahrávátko a můj mikrofon a taky celej můj bejvalej baťoh z Cordury a hlavně, to nejvíc ze všeho mě štvalo, půjčil jsem mu svou 9voltovou baterku z expozimetru. Ale za dva dny mi tu baterku Jirka vrátil, protože ji půjčil v hospodě kamarádovi a on mu ji vrátil. Tak to jsem si oddechl, že ta baterka je na světě a nemusím si za 21 korun kupovat novou. A tak má Jirka díru v kapse nejmíň za 30 tisíc korun. A samozřejmě data a rozpracované práce do školy a.... Jak to tak vypadá, je někdy pivo docela drahej nápoj.

  • Olina už zase pilně zahradničí a pěstuje všelijaké potvornosti.

  • Honza se Stáňou si zajeli na výlet do Connemary.

 

australia
3B+H+M vzhůru nohama

Další hlášeníčko

Včera mi nešťastnou náhodou Milan utopil foťák. Ještě se suší a čekáme, jestli bude fungovat, ale myslim, že asi moc chudáček nemá šanci. Šli jsme z pláže, Milan nesl tašku a já jsem vedla za ruku Bobíka. Najednou se přivalila velká vlna a Milanovi zákeřne zalila nohy do pisku. Řika se tomu "quick sand" a je to, když je příliv. To je pisek hodně měkkej a někdy, když je vlhkej, tak je takovej čvachtavej jako bahno. A Milanovi to chytilo nohy, a když chtěl udělat krok, tak ho ten písek nepustil a tělo mu už šlo napřed, ale nohy mu stály na místě. A tak se svalil jako hruška do vody i s taškou s mým malinkým nikůnkem. Myslíš, že by se dal ten stejnej ještě koupit? Nikon coolpix P5000. Měla jsem ho moc ráda, moc dobře se mi s ním fotilo. A hlavně k němu mám 2 karty a nabíječku a 2 baterky....
No a jestli ne, jaký by byl tvůj tip na nějaký malý pohotový foťáček, který bych mohla nosit v kabelce spolu s mušlema, tampónem, sešitem, tužkou a provázkem?

Helča + 3B + M

Boris:
" Až budu velkej, tak budu bohatej. Budu kupovat meče a prodávat svíčky. A budu mít dva houses.
V jednom budu prodávat a v druhým budu bydlet."


BaselitzLeica Gallery Prague
Výstava fotografií Lukáše Dvořáka (do 23. 5. 2010)
Leica Gallery Prague objevuje a poprvé vystavuje černobílé fotografie Lukáše Dvořáka
BaselitzGalerie Josefa Adamce
JOSEF PRINKE - ZAPOMENUTÝ PRAŽSKÝ MALÍŘ (do 23. 5. 2010)
Obrazy člověka, který hledal nový začátek a ten našel a poznal v duchovní vědě, v setkání s životním dílem Rudolfa Steinera. Prinkeho zacházení s barvou je právě tak rozhodné a energické jako pečlivé a zdrženlivé. Mnohé z jeho obrazů jsou zvláštním způsobem zároveň nenápadné a přesto živě zářivé.
BaselitzChodovská tvrz
Pavel Machotka - Landscape of The body (do 30. 5. 2010)
P. Machotka je Čechoameričan žijící v současné době v Itálii. Emeritní profesor psychologie na univerzitě v Santa Cruz se mimo jiné věnuje celý život studiu krajiny a lidské figury. Nezastírá svou lásku k Paulu Cezanovi. V Chodovské tvrzi vystaví atraktivní průřez své tvorby posledních deseti let.
BaselitzGalerie La Femme
Jan Koblasa (do 17. 6. 2010)
BaselitzGalerie Miro
Salvador Dalí ve fotografiích Roberta Descharna (do 30. 5. 2010)
Baselitz

Ivan Klíma: Moje šílené století II.
Tak jako v prvním díle pamětí i zde Klíma poutavě líčí nejen peripetie vlastního myšlení a osudů svých a své rodiny, ale i podstatné události v zemi a jejich reflexi ve světě, okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která ho zastihla v Anglii, první měsíce po vpádu vojsk a hubené naděje na pokračování v tendencích pražského jara za přítomnosti sovětské armády. Ještě než zemi znovu oddělila od západní kultury železná opona, je pozván do Spojených států, kde by mohl s rodinou zůstat. České kořeny a sepětí s rodným jazykem jej však přivádějí zpátky, aby prožil spolu s ostatními dvacet let v období, jemuž se dostalo podivného názvu „normalizace“.
Baselitz

Americká jazzová saxofonistka Mindi Abair vydává 18. května novou desku nazvanou In Hi-Fi Stereo, na které si zahrála se skvělými hudebníky, jakými jsou například bubeník James Gadson či basista Reggie McBride. Deska je strhující, podle kritiky posluchače doslova zvedá ze židle a nutí je tančit.

  • „Člověk buď překoná své slabosti anebo ony překonají jeho.“ (Ivan Klíma)

  • Kina:
    17.-18.5. – Evald –     Oko nad Prahou (ČR, 2010, 78 min. Dokument) (Tragický příběh jednoho muže, jedné stavby, jedné lásky.) (17:00, 19:00, 21:00)
    Muži, co zírají na kozy (režie: Grant Heslov, USA, 2009, 94 min. Komedie) (Politická satrira na americkou armádu, ve které dominuje George Clooney.) (21:00)
    18.5. – Oko –     Mamas & Papas (režie: Alice Nellis, ČR, 2010, 90 min. Drama) (Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěního, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství.) (20:30)
    21.5. – Oko –     Kawasakiho růže (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2009, 100 min. Drama) (Za každou lží se skrývá pravda a za ní pravda ještě hlubší. Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany?) (18:00)
    22.5. – Oko – Bollywood –     Nikdy bych si nepomyslel (režie: Imtiaz Ali, Indie, 2005, 143 min.) (Reportážní záznam z pobytové rekreace ROH, organizované v září 2009 v hotelu Morava v Tatranské Lomnici.) (20:30)
    17.5. – Ponrepo – Pásmo filmů –     Vzpomínka na dokumentaristu Miro Bernata (ČR, 2010, 80 min. Dokument) (17:30)
    17.5. – Ponrepo –     Příběh Marie a Juliena (režie: Jacques Rivette, Fr./It., 2003, 145 min. Drama) (Na památku zesnulého vynikajícího kameramana Williama Lubtchanského.) (Modernizovaný mýtus o lásce rušící smrtonosný čas.) (20:00)
    18.5. – Ponrepo –     Vtáčkovia, siroty a blázni (režie: Juraj Jakubisko, ČSSR/Fr., 1969, 75 min. Komedie/Tregedie) (O tregickém pocitu života, o lásce jako očistě, o ztrátě iluzí a hledání nových jistot...) (20:00)
    19.5. – Ponrepo –     Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais) (režie: Jacques Rivette, kamera William Lubtchansky, Fr./It., 2007, 137 min. Romantický) (Nelítostný duel skutečných a předstíraných citů v bravurní adaptaci Balzacovy novely.) (20:00)
    21.5. – Ponrepo – Lazare Meerzon-Film očima architekta –     Carmen (režie: Jacques Feyder, Fr., 1926, 93 min. Drama) (Feyderova verze proslulé předlohy Prospera Mériméa je pravděpodobně z němých zpracování nejautentičtější, nejvěrnější původnímu autorovi i reáliím. V menší roli uvidíme Luise Buňuela, který se tu setkal s Gastonem Modotem, jehož posléze, už jako režisér, využil ve Zlatém věku.) (17:30)
    17.5. – Světozor – Dokumentární pondělí –     Večer berberského dokumentu (režie: Shamy Chemini, Fr., 2009, 90 min. Dokument) (V průběhu večera budou promítnuty dva snímky – Kabylské vzkazy a Abranis 20 let od 1973 do 1993. Po návratu z Francie do své vlasti se Shamy Chemini setkává s místními obyvateli, kteří žízní po svobodě a spravedlnosti a účastní se s nimi pochodu do hlavního města Alžíru, na protest proti zásahu četnictva proti demonstrantům.) (20:30)
    17.-20.5. – Světozor –     Zítra se bude... (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2010, 62 min. Hudební) (Filmový záznam jedné z nejzajímavějších hudebních inscenací posledních let. Příběh na motivy procesu s Miladou Horákovou je sestaven z dobových dokumentů a citací ze soudních spisů.) (18:45)
  • Filmové festivaly:
    18.-23.5. – Anifest 2010, Mezinárodní festival animovaných filmů, Teplice (info:     http://www.anifest.cz/)
    19.-22.5. – Festival spisovatelů Praha 2010, Praha, Aero (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly)
    do 31.5. – Projekt 100 (info: http://www.projekt100.cz)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    18.-19.5. –     Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    20.5. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    22.5. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    23.5. – Agharta – Vibe Fantasy (21:00)
    17.5. -     Blues sklep – Žofie Kabelková & Terezie Palková (21:00)
    18.5. – Blues sklep – Daniel Váczi Trio (21:00)
    19.5. – Blues sklep – Jazz Rabble / host: Marcela Brožová (21:00)
    20.5. – Blues sklep – Charlie & Diana Blues Band (21:00)
    21.5. – Blues sklep – Petr Kalandra Memory Band (21:00)
    22.5. – Blues sklep – Tonny Blues Band & Juwana Jenkins (21:00)
    17.-18.5. –     Jazz club U staré paní – Konzervatoř Jaroslava Ježka (20:30)
    22.5. – Jazz club U staré paní – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    23.5. – Jazz club U staré paní – Matěj Benko Trio (20:30)
    20.5. –     Jazz Dock – Poetic Filharmony Filharmony, Muff (19:00)
    21.5. – Jazz Dock – Infinite Quintet, Muff (19:00)
    21.5. –     Jazzboat – Radek N. session (20:30)
    22.5. – Jazzboat – Jakub Zomer Trio (20:30)
    18.5. –     Stará Pekárna, Brno – Swarm Unit (20:00)
    20.5. – Stará Pekárna, Brno – Ida Kelarová & Jazz famelija (20:00)
    22.5. –     Ungelt – Leona Milla Band (21:15)
    23.5. – Ungelt – Luboš Andršt Group (21:15)
  • Kluby - cizina:
    „V jazzu jde o více než o cokoli jiného o cítění. Není to hudba, je to jazyk...“ (Enos Payne)

    17.-21.5. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Natalie Cole (19:00, 21:30)
    22.5. – Blue Note Milan, Itálie – James Taylor Quartet (21:00, 23:30)
    21.-22.5. – Twins Jazz, Washington, USA – Todd Marcus Quartet with Orrin Evans, Warren Wolf & Mike Formanek (20:00)
    19.-21.5. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Roy Haynes Quartet (20:30)

  • Hudební festivaly:
    21. a 22.5. – Tři sestry 25 let – open-air, Praha, Koupaliště Džbán (12:15 a 11:30)
    23.5. – Festival Out of Home – Clarinet Factory, Praha, Divadlo Archa (Benefiční večer ve prospěch dětí a mládeže z dětských domovů) (20:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Pohyb nikdy nelže. Je to barometr, který ukazuje, jaké je počasí v duši.“ (Marta Graham)

    18.-19.5. – Alfred ve dvoře – The title of the performance (Experimentální projekt beze jména.) (20:00)
    21.-22.5. – Alfred ve dvoře, hostuje Divadlo HoMe – DoMA (Retrospektiva site-specific performancí.) (20:00)
    21.5. – Divadlo Ponec, hostuje Taneční divadlo Nanohach – Miluj mě (Nigel Charnock, slavný britský tanečník a choreograf, připravil se členy skupiny Nanohach novou inscenaci.) (20:00)
    23.5. –Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – 100 Wounded Tears (Příběh o sedmi postavách, vytahujících z našich útrob ďábla za ocas a předvádějící jej v jeho plné rafinovanosti. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. Drsné představení, drsnější i v tom, že se nejedná o fikci, ale zobrazuje skutečný svět za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.)     (20:00)
    17.-18.5. – Nová scéna, hostuje Laterna magika – Rendez-vouz (Představení o rituálním tanci toreadora.) (20:00)
    19.5. – Nová scéna, hostuje Severočeské divadlo opery a baletu – Cikánské kořeny/í (Milenecký příběh mladého Roma a bílé dívky, jejichž láska naráží na bariéry vztyčené rozdílností kultur, ze kterých vzešli, a na skryté či otevřené animozity mezi dvěma odlišnými sociálními prostředími.) (19:00)

  • Multižánrové festivaly:
    do 22.5. – Street for Art 2010, Praha (info:     http://jizak.info/streetforart/)
  • Divadla:
    „Hra je o tom, že pozvete na večeři toho největšího blbce, kterého znáte. Takže každý pozve blbce a ten největší vyhrává.“ (Francis Veber)

    19.5. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (17:00)
    18.5. – Dejvické divadlo – Viliam Klimáček: Dračí doupě (režie: Karel František Tománek) (Jeden z nejznámějších slovenských dramatiků napsal hru přímo pro Dejvické divadlo a pro konkrétní herce. Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak...)     (19:30)
    21.5. – Dejvické divadlo – Joe Penhall: Krajina se zbraní (režie: Martin Myšička) (Hr o lidech, kteří perfektně dělají svou práci... Konfrontace geniálního vynálezce, vynalézavého dentisty, obchodní ředitelky letecké továrny a agenta státní tajné služby, přičemž vyjde najevo, že každý má svou pravdu.)     (19:30)
    20.-21.5. – Divadlo Bez zábradlí – Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.)     (19:00)
    22.5. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    23.5. – Divadlo Bez zábradlí – PREMIÉRA – Sonára pro lžíci (19:00)
    18.5. – Divadlo Na zábradlí – Kelly McAllister: Cesta hořícího muže (režie: Marie Záchenská) (Příběh rozhádaných bratrů, kteří se na přání nedávno zesnulého otce vydají na cestu k místu, které si vyvolil jako místo posledního odpočinku. „Nechť to pomine s dneškem.“)     (19:00)
    22.5. – Divadlo Na zábradlí – PREMIÉRA – Červený sen (19:00)
    21.5. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.)     (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 21.5. – Divadelní Flora 2010, Olomouc (info:     http://www.divadelniflora.cz/)
    do 26.6. – Slovenské divadlo v Praze (info:     http://www.bezzabradli.cz/)

Do tajů a kouzel složité kuchyně výuky muzikálového herectví nahlédl náš zvědavý hejbací objektiv. Snímek ukazuje, kterak před vystoupením procvičuje paní profesorka Dada se svými studenty rytmizaci některých náročnějších gest.

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou!Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

 


Milí příznivci Zimouru a spřátelenych kapel,

dovoluji si Vás pozvat na mimořádný koncert skupiny Zimour, který proběhne už tuto středu 19. května v klubu Leitnerka v Brně. Máte možnost uslyšet jak klasické zimourské hity, tak i novější kusy tvořené jak ve stylu country tak i příbuzných žánrů. Začínáme v 19:30, sestava bude klasická ofenzívní:
- obrana: Putna, Kůt
- záloha: Drtílek, Křivánek
- útok: Kopečková, Horák, Sajda
Není vyloučeno, že poločas zpestří vystoupení speciálního hosta...

Za Zimour srdecně zve
Tomáš Drtílek


Mám ráda tamaryšky,
už jen ten název je krásnej. Teď zrovna kvetou a prší, takže si je ani za sluníčka neužiju, až zase za rok.


Nevím, kdo jako první přišel na nápad uspořádat muzejní noc, ale už několikátý rok to funguje. Všichni muzejní pracovníci s tím asi mají hodně práce, ale přitáhne to do muzeí davy lidí, v Brně bylo v sobotu večer rušno, jako málokdy.
Muzikáloví prvňáci si toho dne odbyli malé koncertní turné po Brně – po zvukové zkoušce v Mahenově knihovně


se museli přesunout na Husovu 14, poněvadž byli zapojeni i do slavnostního zahájení celé akce v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Zpívali pro vybranou společnost některých brněnských hodnostářů a zřejmě i sponzorů celé akce. To, že se jim podařilo zaujmout i tak náročné publikum, mě dost příjemně překvapilo!

Hlavní koncert v Mahenově knihovně, narvané až po strop, byl docela zážitek – zdá se, že i pro diváky (podle příjemně kladných ohlasů). Jirka nás pěkně nazvučil, tudíž bylo slyšet i tam, kde nebylo vidět (rovněž podle příjemně kladných ohlasů).

Máte rádi Simona a Garfunkela? V úterý v 19:30 v klubu Leitnerova (Leitnerova 2) má o nich pořad pan Jiří Černý!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz
Dr+spol. 16. 5. 2010

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš