Už se mi zase několikrát stalo, že mi bylo vyčítáno, že málo píšu o focení a hlavně o foťákách. Upřesněme to raději hnedka na začátku. Nepíšu o tom vůbec. Ale pro jednou udělám výjimku. Zneužiju k tomu nejžhavější novinky od mé domácí firmy Nikon.

Tohle je Nikonem F2 na film... Možná, já si to už nepamatuju.

Často se setkávám s přímým dotazem proč fotím Nikonem a ne třeba Canonem. Dřív jsem říkal, že proto, že je Nikon lepší, pak jsem to objektivně opravil, že fotím Nikonem proto, že je pro mě lepší. Ale ani to nestačilo, rejpalové chtěli vědět, proč je pro mě lepší. A byl jsem v prdeli. Nakonec jsem se s tím vypořádal podle mýho docela chlapsky. Prozradil jsem rejpalům, že fotím Nikonem proto, že se mi líbí víc jeho logo, že používají čistší písmo v názvu.

A tohle zase stařičkým Nikonem FTn A nebo Leicou, to už taky nevím.

Někteří mi rádi ukazoval takové ty novinářské snímky s hordami reportérů třeba při olympiádách. A dokazovali mi, že Canonářů je víc (to se dá poznat podle bílých objektivů. No a co?
Je mi naprosto jedno čím si obrázek vyfotím. Jsem rád, když to je Nikonem, protože mně vyhovuje a hezky voní.
Za dávných časů jsem četl v nějakém švýcarském časopisu o profesionálních foťácích a tam napsali pro mě zcela fatální větu, že Nikon F2 je nejspolehlivější a nejodolnější foťák všech dob. A právě tenhle model byl použitej při focení na měsíci. To mě, mladého a děsně nafoukaného rádoby fotografa tak fascinovalo, že jsem už po žádném jiném, než Nikonu F2, netoužil. Koukal jsem na prospekty a sbíral si je do sbírky, protože sehnat prospekt bylo dostupnější i levnější. Sníval jsem o tom, že si ho jednou pořídím a budu mít tu slavnou F2, co se válí opuštěná někde na měsíci s několika Hasselblady.

Nikonem či Leicou? Nevím, ale určitě na BW film od Kodaka.

A pak se to stalo, koupil jsem si ji z druhé ruky od kamaráda profíka, kterej měl dvě a ženu na peníze, a aby měla jeho žena na botičky, tak mi jeden kousek prodal. To vám byla euforie, to bylo radosti. Tenhle úžasnej foťák mám dodnes a představte si, že si s ním občas zafotím na černobílej film. Je to  můj miláček. Už ho vůbec nepotřebuju, ale z domu bych ho nedal. Podle jakéhosi testu tenhle foťák fotí do -120°C což je na hovno, protože na zeměkouli byla zatím největší kosa jen ubohejch - 72°C. Ale oni v tom článku tvrdili, že to je kvůli tomu, že se s ním počítalo na tom měsíci a na Dark side of the moon (Pink Floyd) na odvrácené straně měsíce je těch -120°C, tak aby byl spolehlivej i při týhle teplotě. Přestože tenhle foťák mám už desítky let, furt vypadá přiblble nově. A dodneška voní kůží. Je to můj miláček. Magická mašinka. A ten zvuk!!!
Jenže o tomhle jsem zrovna psát nechtěl, přepadla mě nostalgie.

Dnešní digifoťáky umožňujou fotit z ruky za pochodu klidně i v noci.

Před několika dny totiž vyrazil do světa Nikon s nejnovější mašinou. D800E. Tohle šílený dělo jako blesk z čistýho nebe předhodilo veřejnosti čip s rozlišením neuvěřitelných 36,2 MPx. Ve svém dávném článku o digitálním focení jsem nějak vypočítal, že nejlepší filmy v sobě skrývají informace o hodnotě cca 32MPx (berte to s rezervou, někdy si trošku vymejšlím). Do té doby na tom budou filmy líp. A je to tady, už nejsou. Samozřejmě, že existují všelijaké data-stěny pro středoformátové kamery a dokonce i pro zadky Sinarů a Linhoffek, který mají třeba i 56MPx, ale to není na focení na ulici, to je spíš studiová záležitost.

A víte, co to je za budovu? Nic válečnýho, tohle zbylo z Rudýho práva.

Před 3 lety mě však firma Nikon poněkud nasrala, když udělala dva stejný foťáky Nikon D3S a Nikon D3X. Každej byl v něčem unikátní a já jsem si představoval, jakej bych si asi koupil, až ho budu chtít mít. Bylo to tak kruté, jestli jemnej 24MPx, ale pomalej a málo citlivej na krajinu a pro práci ve studiu - miliony detailů a nebo drsnej 12MPx novinářskej s ohromnou citlivostí 125 tisíc ASA, což v době filmů bylo číslo až nevyslovitelné, natožpak udělatelné. Vytanul mi na mysli můj tenkrát nejoblíbenější film Kodak Tmax 3200, kterej jsem exponovával na 6400ASA. To byla paráda. A najednou je tu foťák s citlivostí 125 000 ASA. Ty fotky z něho byly fakt příjemný. Tak kterej si koupit? Proč neudělali něco takovýho kombinovanýho. že teda jako 24MPX a přepnout na 12MPx a získat citlivost. Pamatuju si, jak jsme o tom s Helčou kafrali u portskýho v New South Wellsu a jak jsem vyhrožoval, že takovej bych si koupil hned. A taky jsme dumali nad tím, jak asi bude vypadat Nikon D4, co všecko by se na něm mohlo objevit. Je to docela zajímavý přemejšlení. Ale co si budem namlouvat, je to stejný hádání, jako, když spiklenci tvrdí, že v prosinci roku letošního bude zase už konec světa.

Že by spravedlnost?

Nikon D4 spatřil světlo světa hned začátkem roku 2012. Je to báječná mašinka, přítulná a odolná, fakt dělo. Hezky se mi drží v ruce. A jeho citlivost je dokonce ještě šílenější než u té D3X 205 000 ASA. Nepředstavitelné.
V D4 se snoubí skoro všecko, co si firma zkusila na foťáčku D7000, kterej byl takovej experimentální zkušební vzorek a osvědčil se. D7000 přítulný fotoaparát přijatelné velikosti přijatelného výkonu a přijatelné kvality. Nezklame vás v žádné situaci. Už jsem si s ním loni v Austrálii užíval focení až běda. Nedám na něho dopustit. A už na sebe dokonce i vydělal šikulka jeden.

Tohle zase je Nikonem V1 a je to fotka barevná.

A pak se na internetu objevila první zprávička, že nějakej foťák asi D800 bude mít tohleto a támhleto a že bude mít hoodně pixelů. Skoro to vypadalo na nějakou haluznu, blbý žert.
Ještě dřív než se objevil Nikon D4 na trhu, už do sebe šili zastánci obou rivalů. Canonáři upozorňovali nikonáře, že jejich Canon bude mít víc pixelů a že je dokonce rychlejší o jeden obrázek za vteřinu, že Nikon fotí jen 11 obrázků za vteřinu a ten jejich dokonce 14. Prostě ani jeden z těch foťáků nespatřil světlo světa a už se kvůli nim svět hádal. Za pár měsíců se na trhu objeví další malá zajímavá obluda, která v sobě skrývá ohromné rozlišení a přepíná se z FX na DX a konečně je to foťák, který v sobě skrývá právě ty dvě toužebné mašinky.
Víte, co to je 36 MPx? To je šílený, dovedete si představit, jak to plní média? Kam to ukládat? Je to naprosto nepředstavitelné. Jpg z plného rozlišení má okolo 24 Mb, čili tiff v 16bitové hloubce bude mít asi 200 Mb a raw okolo 120. Na CD se tedy vejdou jen 3 obrázky. To je hrůza. Fotka v tiskové kvalitě při rozlišení 300dpi má velikost asi 50x70 cm. To už je fakt síla. A aby to nebylo jen tak, tak tenhle foťák je hned ve dvou variantách, ta dražší postrádá na snímači jeden filtr proti moiré a tak se pravděpodobně jedná o nejostřejší foťák všech digitálních dob. Hrozí sice, že se moiré objeví už na rawu, ale s tím by si měl poradit každý zdatný uživatel fotošopu. Viděl jsem pár obrázků z toho čarovného strojku. Je to jako břitva. Je to dokonalé. Ale nese to sebou i jistá negativa. Objektivy k této mašině můžou být jen ty nejdokonalejší a nejlepší a tudíž i nejdražší, jinak je to všecko na hovno. Teď moc neteoretizuju. Mám totiž doma jeden velmi oblíbený objektiv, který už mám víc než 35 let a to nebyl už tenkrát nejnovější, hádám, že může mít i 45 let. Je měkkoučkej a mechanicky spolehlivej a fotky z něho na film byly vždycky dost snivé, mírně zahalené. Tenhle objektiv dělal hezké fotky i na 4MPx D-dvojce. Na D200 už to bylo horší ale pořád to jakoby bylo snesitelné. NA 17MPx D7000 je mírně řečeno skoro nepoužitelný, nicotný šeďák. Jak by to asi vypadalo na D800E si ani neumím představit.
A dost, už dost jalovýho kecání. Kolik jsem mohl nafotit fotek za dobu co tu tupě kecám o foťácích.

Led na počernickým rybníku

Jižní spojka - ty kulaté fleky jsou dvě projíždějící auta...

A na internetu už běží boj canonářů a nikonářů. Dokonce jsem už četl argument canonáře, že k čemu tolik megapixelů. Že to není dobrý trend, a že je to jen honba za pixelama. Je, no a co?

Barevným kurvítkem se můžete vzdálit současnosti a zahryznout do minulosti.

Na konec pár nepodstatných postřehů.
- Naprostá většina fotek se prezentuje na netu a tam vám stačí rozlišení 2Mx
- Poslední dobou se rozmáhá trend fotit telefonem, což samo o sobě přináší celkem pitomou fotku, ale o to tu nejde, tuhle pitomou fotku lze potom domršit speciálními prográmky, které fotku dokurví ještě víc. Aplikace jsou většinou zadarmo nebo za pár korun. Tohle mršení zmršeného je prý kvůli nostalgii, jakoby se tím navozujou doby, kdy focení bylo nekvalitní. Zajímavej protiklad. Mohl bych si fotit hvězdnou D800E a pak to prohnat tím mršítkem, abych navodil nostalgii.

Cestička, kde Jirka ztrácí tisícikoruny, ale o tom jsem psal v drbech v minulým WWWpraseti.

-Sériové focení, honba za rychlostí snímání. Aby neuniklo nic podstatnýho. V tomto parametru je pravděpodobně vítězem Nikon V1, který v plném rozlišení a v rawu fotí až 60 obrázků za vteřinu. No a co? Stejně bude stále největší roli v kvalitě získanýho obrázku hrát náhoda a postřeh. Ne, že by to nebylo příjemné, že to ten foťáček umí.
- Fascinuje mě, jak dnes vypadají prodejny s foťákama. Jsou zde chlívky všech možných i nemožných výrobců. Každý výrobce vyrábí desítky modelů ve všech cenovejch relacích a barvičkách. Prodejny s foťákama jsou dnes pestřejší než luxusní butik pro parádivé holky. Dnes už vůbec není sranda si vybrat foťák. Kterej je ten pravej? Mám pro vás radu, kupte si jakejkoliv a foťte.

- Nostalgie je mocná choroba. V poslední době se objevily mezi novinkami dost podivné modely. Je to kovové, je to černé, není to malé, je to drahé, nemá to výměnné objektivy, ale jen jeden pevnej, docela vymazlenej. Co s takovým foťákem, když všude kolem je stovky ultrachytrejch ultrazoomů, které umí do fotky zaklít i polohu ze zabudovanýho GPS, kdy některé z nich posílají svoje nafocený obrázky vzduchem do redakce nebo jen na tiskárnu. Kdoví, jestli některé z těch chytrejch foťáků nechodí tajně fotit samy bez fotografa, když jde páníček spát do postele. Nepodceňujte to a raději svoje miláčky na noc zamykejte do šuplátek. V dnešní technicky nadupané době někdo začíná vyrábět retro, návrat do dob starého dobrého pana Oscara Barnacka a jeho předválečné leiky.

Vyfoceno Olininým tabletem Samsung, zmršeno zadarmovým kurvítkem PixIr-o matic

Uznejte, sami, že to je zhovadilost.

Tady se sami můžete přesvědčit, že nejsem zas tak ortodoxní, pokud jde o značku foťáku. Je mi celkem jedno, čím fotím, ale Leica mě vzrušuje a Nikon voní.

Nebo třeba tohle, obraz je tak poškozen programem, že je skoro škoda to fotit.

A ty barvy jak můžete krásně zprasit, ...

A nemyslete si, že je to jen nějakej úlet, tyhle jednoduché máloumné foťáky se velmi dobře prodávají. A fotí se s nimi báječně. Kvalita fotek obrovská! Mohu potvrdit, zkoušel jsem to. Při focení se vám oči potáhnou mázdrou vzpomínek, kvikáte potichu nadšením a při focení vypadáte nápadně debilně. Je to požitek a prožitek takovým foťákem fotit. Pak foťák vrátíte a smutně vzdychnete.

Tri X 400 Asa.

A na závěr doopravdickou a praktickou nostalgickou fotografickou historku. Když jsme byli loni v Austrálii celá rodinka, tak Jirka si na tu cestu vzal retrofoťák Lomo. Vyfotil za 14 dní asi tři ruličky barevnýho poměrně drahýho filmu. Nechal si je v labu vyvolat. A světe div se, nevyšla mu ani jediná fotka. Většina políček byla průhledná, jen tři políčka černá. Skoro čisté, ničím nezkalené retro.

Tri X 1600 Asa.

p.s.
A pro ty, kdo se zajímají víc o techniku než o focení samotné tu mám bonus v podobě několika technicky zajímavých odkazů (ti, co raději fotí, tak se můžou kouknout taky, na těchto stránkách je k vidění často hodně velmi dobrejch fotek):

Nikon D800E
Nikon D4
Nikon 1 V1

Leica S
Leica M9P
Leica X1

Fuji Finepix X100

A abych nebyl za totalitárně zaujatýho, tak ještě pár odkazů canoních:
Canon EOS 1DX
Canon EOS 5D MARK II
Canon PowerShot G1X

Nad starým dobrým kinofilmovým focením myslím můžeme udělat už kříž a zlomit hůl. Končíme...

Všechny zde odkazované foťáčky jsou roztomilé, kvalitní, něčím pozoruhodné, krásné a spolehlivé a povětšinou velmi drahé, skoro se mi chce napsat, že až nedostupné a zbytečné. Všechny jsem si tak trošičku vyzkoušel, nebo aspoň v rukou podržel. Jsou bez výjimky příjemné.
Mezi jednoznačně nejdražší klenoty z výše uváděných foťáků patří bezesporu Leica S2-P, která stojí bratru přes půl milionu korun, ale jen tělo, každý objektiv k tomuto foťáčku stojí přes sto tisíc. Baterka 3900,- Nejlevnější je od Canona PowerShot G1X - něco málo přes dvacet tisíc. Nejretroidálnější je určitě  fujifilm X100. Nejvíc teď fotím Nikonem V1, protože je malej a spolehlivej a má mechanickou závěrku, což je příjemné při focení. Nosím ho stále v ledvince vedle peněženky. Ze všech výše probíraných a uváděných klenotů mi v dlaních nejmilejší byla Leica M9P, zde už skoro nejde o fotoaparát, ale o erotickou pomůcku!

Jako z depa formule jedna.

A když si k těm špičkovým mašinkám pořídíte i nějaké to zadarmové softvérové kurvítko, nebo si ho sami nascriptujete ve fotošopu, tak pak na fotce ani nepoznáte, čím to bylo focený. A co jste to fotili taky často nepoznáte.

Vytáhněte flašky, uražte hrdla a slavte konec klasickému focení. Myslíte, že to je škoda? Asi ne. Vývoj sice nikdo nezastaví, ale Světu je to putna. Podle odhadců budoucnosti stejně letos o vánocích nastane již nejmíň tisící pětistý dvacátý třetí konec světa, takže jde o hovno. A hlavně, nostalgie nám nedovolí ani opustit staré pořádky, ani na ně zapomenout.