Třetí návštěva Čárlího
(s překvapením)

Vzpomínám na srandovní výlet z loňské Austrálie. Chtěli jsme ukázat Jirkovi a Honzovi našeho kamaráda, exota Čárlího, kterej už roky žije v buši v plesnivým starým stanu v kousku lesa, kterej mu tak trochu patří nepatří, je to země královny, takže jakože jo, proč ne, královně to neva. A úředníci, ti by v tom tak napůl chtěli mít pořádek a napůl je jim to zcela u prdele. Krásný na Austrálii je, že je to tak obrovská rozlehlá země, že trošku bordýlku ve státní správě žádný škody nenadělá. Není to jak v malinkatým Česku, kde sebemenší pitomé rozhodnutí starosty,, radního či jakéhokoliv obskurního politika je hned znát.


Honza si ráno před výletem potřebuje ještě zasurfovat, tak si půjčuje neoprén od své sestřičky a hned se z něho pohybově stává holka. Asi ho obleček někde hodně tlačí. Apartní německá vojenská kšiltovka je ze hry Allo Allo, kterou zrovna trénoval divadelní spolek The Village Players. Pár fotek z představení pak je k nahlédnutí zde. A ještě tady.

A jedem!

Velikost Austrálie a malý množství lidí tam žijících, do sebe blbství vsákne. V případě Čárlího je to hodně srandovní případ, protože Čárlí tak trošku stál o to, aby ten kousíček pozemku, na kterým má postavený roky stan, patřil. Vymejšlel všelijaký finty, jakože tam založí ornitologickou stanici a bude tam dělat hlídače a podobně. Ale výsledek je ten, že si tam bydlí dál, a nic. A to nic je fakt hodně stabilní. Byli jsme u něho i předloni dvakrát. V předchozích fejetonech prasečích už padlo pár slov o tom jeho snu, o tom buddhistickým chrámu, kterej tam Čárlí buduje. Každá návštěva, a opět se to potvrdilo, prokazuje značné změny na staveništi. Od poslední návštěvy se změnilo například to, že tam měl kousek chodníčku vydlážděnýho zapalovačem, ale to letos zmizelo. Ale víte co? Začněme od začátku, ať to má trošku řád. I neseriózní prase rádo někdy brambory v řádku.

Cesta vesele ubíhá.

Začíná se mračit.

Tento vzácný volant na otočení vesmíru je nový. Čárlí nalezl nalezl novou pneumatiku.

I tyto dvě malinké skulpturky jsou nové.

Čárlí zasadil kybl. Ujme-li se, a já nevidím jediný důvod, proč by se v úrodném jílu neujal, bude Čárlí příští rok sklízet malé kyblíky. Tenhle kýbl už kvete.

Čárlího dům.

Helenino auto, hranatý, rádoby stříbrný Volvo umožňuje odvoz 7 lidem, ale nás je devět. To krásný KIA auto, co jsme si půjčili začátkem července, jsme už vrátili. Ale ono se to vystříbřilo úplně samo. Beuška má nějaké zpívání a pak taky piáno a Olina se ráda výletu k Čárlímu vyhnula, že bude dělat parťačku Beušce. Olina předloni málem duši vypustila, když ji Čárlí pozval na kávičku a když viděla, odkud bere vodu na to kafe. Myslela, že tohle nepřežije už jen z toho, jak to vidí, natožpak, že by se toho kafe napila. A tak jsou tam velikánští zlí mravenci, kteří když kousnou, tak je to sakra cejtit. A Olina moc dobře ví jak. Předloni ji kousl do kotníku jeden. Jmenujou se bull ants. A jsou to pěkný svině. No a tak se všecko samo naskládalo podle volvích předpisů. Jedeme my kluci (Helča je taky kluk) a holky - nejstarší a nejmladší - zůstávají doma.

Kuchyňka v kavárně chrámu.

Čárlího závěsy.

Čárlí získal nové pracovní kolečko. To vzadu.

Pingpongový all weather stůl je napůl složený a chráněný vlnitým plechem. Naposledy jsme na něm hráli pinčes předloni

Avšak tábořiště doznalo hodně změn. Je teď úhledné a funkční.

Když jsme balili minule, byli jsme sbalení během několika desítek minut a zapomněli jsme doma jen vařič. Tentokrát jsme byli sbalení za deset minut a nezapomněli jsme asi nic.
K Čárlímu to je asi 140 kiláčků, což je za bukem. Tu v Austrálii je něco trošku z ruky až od vzdálenosti okolo 700 kilometrů. Cesta ubíhá vesele, bavíme se o kravinách, pohodička a sluníčko na obloze slibuje krásný výlet. Jedeme přes městečko Casino, tam v nějakým místním Lídlu nakoupíme potraviny pro nás i nějaké dobrůtky pro Čárlího. Čárlí míval velké problémy se zubama, ale to se už krásně vyřešilo, nemá ani jeden a tak ho zuby nebolí.

Tanečnice u tyče. Je to blízko ohniště, asi se na tohle představení Čárlí dívává jako jiní na televizi. Ani si nemusí půjčovat péčka

Čárlího buddhistická časomíra. Hodiny jsou na baterky, které je nutno sem tak dokoupit.

Čárlího učitel stále visí v neobyvatelném Čárlího karavanu.

I Čárlího kytara je stále na stejném místě, jako předloni.

O to víc ujíždí na dobrotách typu burákový máslo a nebo nutella, tu má snad raději než travku. To kecám, berte to jako literární nadsázku. Jedeme dál. Naším směrem se na horizontu šikujou hustý černý hrozivý mraky. předpověď byla, že bude pršet, ale my si přejeme, aby bylo hezky. Blížíme se k mračnům. Jsou děsivý. A už je to tady. Prší jako kráva, Vjeli jsme do deštnýho peklíčka, stěrače sotva stírají. Žertujeme a tvrdíme, že to stojí na místě, stačí tím jen projet a pak už bude zase hezky. A nemýlíme se, po 20 kilometrech pršení vyjíždíme do normálního světa, slunko svítí, voní to po dešti, všecko je umytý. Silnice rychle schne.
Přijíždíme do takové vesničky. Tabulam se jmenuje, žije tu 150 obyvatel. Je tu škola, řeka, jediný most přes tu řeku a hodně stylová hospůdka, kde si vždycky dáváme milkšejk. Děti mají Čárlího spojenýho právě s tím milkšejkem. Celá oblast je v jakémsi mobilním stínu. Žádnej operátor ani žádnej mobil se tu nechytá. Dát zprávu Olině, že už jsme skoro na místě se dá jedině z budky u milkšejkárny. Jenomže problém je v tom, že jedinej, kdo má telefonní číslo na pevnou linku k Helči domů je Honza, ale ten má svůj chytrej telefon idiotsky vybitej. A z chytrýho telefonu je najednou nudná krabička. Pokračujeme ve spanilé jízdě.

Noční scenérie a vyprávěni o zrzavých šelmách zahnalo Bobíka a Boríska blízko k ohni. Vědí, že u ohně je bezpečno. Konečně to samé věděl už i Kopčem s Veverčákem.

Ti dingové, ti nám dali.

Čeká nás už jen jediný náročnější úkol. Helčino Volvo je dost nízký a každou chvíli na hrbatým brnkne o výfuk. Není to auto do terénu. A k Čárlímu se musí projet po hnusné polní rozryté blátivé podemleté cestě. Budeme muset nechat auto u silnice a projít pozemkem, kde se volně pasou velký krávy. A kdoví, jestli jsou to jen krávy, co když to budou i bejci? A nebo jenom bejci. Zastavíme u brány, vystoupíme a čumíme se zlejm krávám do vočí. Těch 400 metrů nikdy neuběhnem rychleji než ty šílený krávy. A jsou tam i klokani a určitě se už krvežíznivě třesou na to, jak nám nakopou ty naše blbý prdele. Jenže my budeme muset běžet se zavazadlama, žrádlem, stanem a spacákama a ne jednou, možná třikrát. Ach jo, to je napínavý. Koukáme na kvalitu polní cesty a s kravím tlakem v pozadí rozhodujeme, že by se to dalo projet, když pojedeme pomaličku a budeme-li správně kroutit volantem.

Šermíři se připravují k boji.

Otevíráme bránu, vjíždíme do kravího prostoru, zavíráme bránu, skováváme se v autě. Jedem krokem, vrtíme volantem, čučím před auto a jednou rukou kroutím Heleniným volantem a Helča ovládá pedály. Perfektní souhra, jedeme dál. Míjíme krávu za krávou. Je to s podivem, ale takhle z auta se z těch krvežíznivých šelem stávají jako mávnutím proutku tupá hovada s unylým pohledem. Už jsme zase hrdinové. 400 metrů ujedeme bez chyby a jsme u další brány. Vybíhám ven, otvírám bránu, parkujeme auto.

Snídaně v trávě to sice není, ale móc dobrá byla po té noci s dingovejma filmama v hlavách.

Čárlího mičurinské úspěchy.

Napsat dopis Čárlímu.

Ahoj Čárlí, byli jsme tady, ale ty ne. Přivezli jsme ti kuře, sežrali jsme ti kuře...

Čárlí má na "svém královnině" pozemku spousty, když už zrovna ne užitečných, tak aspoň estetických, předmětů.

Třeba dřez je tu v buši, kde jedinou vodou je nasbíraná dešťovka v sudu, hodně užitečnej. Ale pozor, ty předměty ve dřezu nejsou napadané, ty tam umístil Čárlí s nějakým úmyslem. Zde v tomto království je všechno jaksi prošlé jeho rukama. Kytičky, větvičky i kamínky. Bohužel kohoutek jen s teplou.

Těšíme se s Helčou, jak Honzovi s Jirkou ukážeme toho našeho roztomilého exota Čárlího, jdem se s ním přivítat. Čárlí je naprosto odříznutej od normálního světa, nemá žádnej mobil (stejně by mu tu byl k hovnu). Nedá se mu zavolat, nedá se mu nijak dát najevo, že přijedeme na návštěvu. V Austrálii se stejně lidi tak zas moc neohlašujou předem, jestli můžou přijet. Většinou přijedou a druží se. Maximálně volají tomu přepadenýmu, jde-li to, že už jsou na cestě a za chvilku dorazí. Když přepadenej doma není, tak jedou za někým jiným, nebo zase domů. Vždyť se nic neděje. U Čárlího je to v pohodě, stejně tu celé dny sedí a medituje, hulí, medituje, hulí a pak přenáší předměty z místa na místo – buduje chrám.

Schováváme Čárlímu v obýváku dobroty a mastičku na ruce a dopis.

Čárlího holka

Cestička dlážděná zapalovači zmizela, místo nic se tu objevila jen tahle rovnoběžka a vzkaz ukrytý v rébusu.

Voláme na Čárlího. Ticho. Nic. První, co nás napadne, že co když je Čárlí mrtvej třeba? No mohlo by se to přece stát, nebo ne? A jestli je mrtvej, tak ať to není dlouho, aby to nebylo moc hustý. Ticho. Nic. Dojdeme k jeho stanu. Zip je částečně stažený, Čárlí nikde. Jdeme k tábořišti, Čárlí nikde. Je to z buddhistického pekla smůla, Čárlí tu není. No co, tak ho Jirkovi a Honzovi neukážeme. Jdeme pro věci, během pár minut nám už stojí stan a všichni se jako zlí mravenci vrháme do přípravy ohně, jídla a další tábornických činností. Je zrovna australská zima, takže tma je brzo.

To ještě mám na sobě tu svou milovanou mikinku od Madly.

Sedíme kolem ohně, vyprávíme si, malí kluci jsou spokojení, že jsou u ohně a že si můžou dělat skoro co chtějí. A my si užíváme to, že jsme spolu pohromadě. Jirka je pln encyklopedických znalostí o místní fauně i flóře. Hlavně tu faunu má zmáknutou. Tvrdí, že by tu klidně mohli být dingové a že dingové jsou pěkný svině a hodně nebezpečný, když jsou ve smečce. Boris a Bobík se raději přitulí k ohýnku a každou chvilku se rozhlídnou kolem do temnýho lesa, jestli neuvidí blikat zlý voči. Je to večer na téma zrzavý dingo. Je hodně pozdě, jsme až po strop naplnění čajem, jdeme spát. Předloni tu nocí skákal Olině kolem hlavy klokan a bylo to prý potmě nepříjemný. A teď dingové. Ještěže s náma není Olina. Ta by se bála.

Otevřít bránu a odjet zase do "normálního" světa.


Široko daleko jediný most přes řeku Clarence River.

Je dřevěnej a nevypadá důvěryhodně. Jsem možná jedinej v autě, kterej mu věří.

Já si myslím, že tady by klidně krokodýli mohli bejt, ale Helča tvrdí, že ne.

Ráno vstáváme nesežraní dingama. Rozdělat oheň, uvařit snídaní, napsat orlímu vzkaz a nechat dárečky. Ale kam je dát. Čárlí léta bojuje s krysama o svoje jídlo. Potvory umí prohryzat i umělohmotný bedny na potraviny vyměnit Čárlího jídlo za krysí bobky. Dobroty dáváme do ještě neprožrané plastikové krabice. Speciální mastičku, kterou jsme pro něho namíchali, aby si mohl léčit svoje poničené nemocné ruce přichytáváme kolíčkem na prádlo i s dopisem na zbytek zipu u jeho stanu. Projdeme ještě jednou jeho království. Zkontroluju kamínek z předloňska, sedáme do auta a adrenalínově se suneme tou rozdrbanou cestou zpátky na silnici. V městečku si dáváme milkšejk a dobrý kafe. Honzův mobil se na pár minut vzpamatoval, tak jsme mohli Olině zavolat z budky. Jenže Olina doma nebyla, takže to bylo k ničemu. Jedeme domů, dáváme sbohem dingům a lidožroutskem krávám. Po cestě ještě navštívíme ještě nějakej jinej supermarket. Jirka totiž slíbil, že udělá speciální dyňovou polívku s vínem a čerstvým koriandrem. A Jirka je velmi přísnej kuchař. Kdyby prý nebyl čerstvý koriandr, tak se na polívku vysere a nic nám neuvaří. No tak ve vlastním zájmu koriandr seženeme. Jedeme domů za Beuškou a Olinou. Těšíme se na ně a na tu polívku.

Čichač Boris ani není smutnej, že Čárlího nepotkal.



Bobík je smutnej, že Čárlího nepotkal. Helča je taky smutnej.

Jirka je smutnej, že Čárlího nepotkal, ale prej je to o to zajímavější.

Honza je smutnej, že nepotkal Čárlího


Boris a milkšejk jsou kámoši jak hrom.

Spousta Australanů vypadá z pohledu Evropana divně, ale tady to je jakoby normální. A to se mi líbí.

A já je taky smutnej, že Čárlího neviděl, ale rafinovaně to skrývám v plechovým milkšejku.

Mnoho vidliček, dortíkova smrt.

Čárlí svoje místo skoro nikdy neopouští, zatím ho většinou všichni našli, tam, kde žije. My jsem vychytali těch pár dní, kdy si Čárlí zajel do Nimbinu za kamarádama z mokré čtvrti. Asi mu bylo, buddhistovi, smutno. No nic. Tak si budou muset kluci vymyslet jinou fintu, jestli ho budou chtít někdy zažít na vlastní kůži.

Máme čerstvej koriandr, metelíme domů. Jirka bude vařit polívku.


  • Zatím dobrý: Poslanecká sněmovna zatrhla jednomu svýmu komoušovi výlet za druhým komoušem v Jižní Americe (celkové náklady rudýho čundru měly vyšplhat na třičvrtě milionu)
  • Premiér Petr Nečas komentoval odměny pro vrchní ředitelku Sekce kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové. Podle něj jsou v pořádku, protože jeho podřízení dřou jako koně. Navíc vlastně nejde o výši platu, ale o možnost mediálně zaútočit na Nečase či jeho okolí, uvedl pro MF DNES.
  • Radní hlavního města pro územní plánování Tomáš Hudeček zveřejnil minulý týden svou představu o dalším nakládání s územním plánem Prahy. Koncept nového územního plánu, k němuž podalo v prosinci 2009 připomínky více než 30 tisíc Pražanů, má být fakticky hozen pod stůl. „Z původního konceptu převezmeme data a některé části, které budeme považovat za použitelné," řekl Hudeček, avšak blíže tuto představu nevysvětlil.
  • Vědci objevili na Zemi poslední minerál, o kterém se dosud soudilo, že se nachází jenom na měsíci. Jde o tranquillityit, který byl pojmenován po měsíčním Moři Klidu, kam v roce 1969 přistála s misí Apollo 11 první lidská posádka. Na Zemi byl tento minerál dříve nalezen jen jako součást meteoritu. Nyní jej objevili v oblasti Pilbara v západní Austrálii, bylo tedy prokázáno, že je i pozemského původu.
  • Nové možnosti v léčbě nádorových onemocnění otevírá objev českých a španělských badatelů. Přípravek z bodláku ostropestřce mariánského v kombinaci se zeleným čajem brání cévnímu zásobování nádorů, ty pak zanikají. Výsledky výzkumu týmu prof. Vladimíra Křena z Mikrobiologického ústavu AV ČR, který spolupracuje s týmem prof. Jitky Ulrychové z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a s vědci ze španělské Universidad de Málaga, byly koncem roku 2011 publikovány v časopise Journal of Medicinal Chemistry.

  • Náš Jirka už byl zase v televizi. Jestli se na to chcete podívat, tak odkaz je zde:
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10121359557-port/video/
    Ten na mě bude asi nasranej, že jsem to tu prásknul.
  • Tak promiň Jirko, snad pochopíš starýho fotra, že se chlubí vlastníma dětma.
  • sněží
  • prší
  • klouže to
  • v Ostružné jsou dva metry sněhu.

 

australia

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Na dotaz, zda se trefil do záchodové mísy, odpoví tříletý prcek, který se šel vyčůrat úplně sám:
"Jo, ne, jo, ne ... "

 



Galerie hlavního města Prahy - Dům U kamenného zvonu - BOHUSLAV REYNEK (do 29.1.2012)
Hl. město Praha Galerie Rudolfinum - Tak pravil LaChapelle (do 26.2.2012)
Galerie Rudolfinum představuje výstavu fotografické tvorby amerického fotografa Davida LaChapella, která zahrne v reprezentačním průřezu nejdůležitější období a milníky jeho tvorby.
Hl. město Praha Staroměstská radnice, 2. patro - Czech Press Photo 2011 (do 31.1.2012)
Tentokrát obsahuje na 500 fotografií, oceněných i dalších vybraných z celkového počtu 3 744 soutěžních snímků od 288 fotografů.
DOX - The Silent Village (do 9.4.2012)
Výstava vznikla ve spolupráci Fotogallery a University of Wales v Newportu. Součástí výstavy je i videoinstalace Jana Kaplana nazvaná 10:35. Lidický masakr byl odplatou Třetí říše za atentát na Zastupujícího protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942. Instalace zpracovává několik osudových minut, její název 10:35 odkazuje k okamžiku, kdy se atentát uskutečnil.
Galerie u Betlémské kaple Andrej Bělocvětov obrazy (do 16.2.2012)
Czech Photo Gallery - DAN VOJTĚCH - Výstava sportovních fotografií (od 26.1.2012 do 4.3.2012)

Petr Váša: Fyzické básnictví
kniha + DVD
Petr Váša je mimořádnou osobností, která se už téměř dvacet let věnuje promýšlení a realizaci vlastního uměleckého výrazu, který nazývá fyzické básnictví. Během této doby si získal značný věhlas. Originálním způsobem kombinuje literární texty s divadelními prvky, čímž vzniká zcela původní umělecký tvar. Kniha Fysipos je základním dílem tohoto směru. Petr Váša v ní shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla.
Kromě toho kniha obsahuje i rovinu praktickou. Váša na řadě ukázek
demonstruje konkrétní akce a praktiky a předkládá návody, jakým způsobem může zájemce o tento druh umění rozvíjet svůj talent. Kniha tak představuje první komplexní pojednání o tomto původním českém uměleckém směru. A nejen to: texty jsou řazeny chronologicky a prokládány Vášovými deníkovými záznamy a rozhovory, což z díla činí také poutavý příběh a svérázné dějiny tohoto žánru.

Francouzská herečka a zpěvačka Charlotte Gainsbourg (známá například z filmů Larse von Triera Antikrist či Melancholia) vydala po dvou letech novou desku nazvanou Stage Whisper, která se nyní dostává i k nám. Na desce se podíleli skladatel a multi-instrumentalista Beck, Conor O´Brien či Charlie Fink.



  •  „Jestli nepřemůžeme sami sebe, budeme přemoženi sami sebou.“ (Napoleon Hill)
  • Kina:
    23.1. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    23.1 – Oko – Perfect Days – I ženy mají své dny (režie: Alice Nellis, ČR, 2011, 108 min. Komedie) (Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard.) (18:00)
    24.1. – Oko – Lovci hlav (režie: Morten Tyldum, Norsko, 2011, 100 min. Krimi) (Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii moderního umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…) (20:30)
    26.1. – Oko – iShorts: Czech Short Films 2012 (20:00)
    26.-29.1. – Evald – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (21:00)
    27.1. – Kino 35 – Osamělost prvočísel (režie: Saverio Constanzo, It./Něm./Fr., 2010, 118 min. Drama) (Prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými, a jako taková tedy odsouzena k samotě. Dojde-li k setkání dvou prvočísel a na jejich snahu sloučit se, výsledek je přinejmenším nepředvídatelný. Na této matematicko-filozofické premise je založen román Osamělost prvočísel šestadvacetiletého italského fyzika Paola Giordana, vydaný v roce 2008.) (19:00)
    28.1. – Kino 35 – Milovaní (režie: Christopne Honoré, Fr./VB/ČR, 2011, 139 min. Hudební) (Z Paříže 60. let do současného Londýna. Madeleine se svou dcerou Verou proplouvají tanečním krokem skrze životy mužů, které milují. Ale láska může povznášet i bolet, umí být radostná i hořká. Elegie na ženskost a vášeň, elegie, která tu a tam propuká v hudbu.) (19:00)
    24.1. – Ponrepo – Občan Kane (režie: Orson Welles, USA, 1941, 119 min. Drama) (Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. ) (14:45)
    23.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – 31 konců / 31 začátků (režie: Rafani, ČR, 2011, 84 min. Dokument) (Filmovým debut umělecké skupiny Rafani. Půdorysem díla se stalo mapování pražské převážně „alternativní“ kultury. Jeho formou je filmový traktát. Jednotlivé oddíly jsou v číselné řadě řazeny za sebe. Jejich sledem vzniká metaforický pohyb, který lze popsat jako pohyb z vnějšku města do jeho středu či směřování k moci, vědomí a konci. Každý oddíl má své téma a představitele. Ve filmu vystupuje 21 osobností především z oblasti současného umění, noisové hudby či politického aktivismu (Vladimír Skrepl, Vladimír 518, Advance design, Birds built nests underground, Ondřej Slačálek, Petr Krejzek, Michal Viewegh a jiní). Film 31/ konců / 31 začátků je o Praze ve fázi zrcadla. Autorství filmu je stejně jako veškerá tvorba umělecké skupiny Rafani kolektivní.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    23.1. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    24.1. – Agharta – Hot Line (21:00)
    25.1. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    26.1. – Agharta – Yandim band (21:00)
    27.1. – Agharta – Ondřej Kabrna trio(21:00)
    28.1. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    23.1. – Blues sklep – Jiří Konvzek (21:00)
    25.1. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    26.1. – Blues sklep – Ivan Vrána Blues Band (21:00)
    27.1. – Blues sklep – Blues Brothers (21:00)
    23.1. – Jazz Dock – Pitch Bender (19:00)
    24.1. – Jazz Dock – Tues Blues (22:00)
    25.1. – Jazz Dock – Ondřej Konrád & Gumbo (22:00)
    27.1. – Jazz Dock – Jazz 4 kontinentů (19:00)
    23.-24.1. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    25.1. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    30.1. – Jazz klub Ungelt – Veronika Vítová Crew (21:15)
    22.1. – Reduta – Milan Svoboda Quartet(21:30)
    23.1. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    24.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    25.1. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    26.1. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    27.1. – U malého Glena – Duso Baroš Hard Bop Q (21:30)
  • Kluby - cizina:
    29.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Yusuke Hirado, Miyuki Hatakeyama (18:00, 20:45)
    23.1. – Blue Note New York, USA – Abby Dobson (20:00, 22:30)
    28.1. – Twins Jazz, Washington, USA – Kenny Rittenhouse Sextet (21:00, 23:00)
    28.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Robin Jones (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    28.1. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (choreografie: Jan Kodet, režie: Janek Růžička) (Tanečně-dramatické představení pro šest postav o snech a touhách mediálních ikon. O zoufalství těch, kteří se jim touží podobat. O rozkoši z plavby po módních trendech. O životě v oblacích a životě v kruzích. Prázdnotě virtuálních prostorů. Oživlých virech. Cynismu informačních toků. Vrstvách make-upu. Závislosti na elektřině. Groteska. Comics. Remix.) (19:00)
    23.1. – Divadlo Ponec – Do světa II (režie: Dora Hoštová, Lenka Bartůňková) (Hlavním tématem a strukturou představení je síť stanic metra, ve kterých se setkáváme s životními příběhy a osudy jiných lidí. Metro jako neutrální místo, které nás propojuje s ostatními a společně nás převáží do jiného prostoru. Stačí jen nastoupit a odjet s námi o stanici dál.) (20:00)
    25.1. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Třiačtyřicet slunce západů (Malý princ už nechce jen namalovat beránka.) (9:00, 11:00)
    26.1. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (Choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) (V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena. Inscenace získala Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma 2011 a Lenka Vágnerová byla za svůj výkon nominována na Cenu Thálie.) (20:00)
  • Divadla:
    27.1. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí aneb Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
    28.1. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    23.1. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) (Pravda je ukrytá tak hluboko, že je úplně neškodná a nemusí nám na ní vůbec záležet.) (19:30)
    24.1. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
    24.1. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    23.1. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )( Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    24.1. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )( Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    28.1. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, že dělat legraci není žádná sranda. Úsměvný pohled do divadelního zákulisí těsně před premiérou.) (19:00)
    26.1. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    27.1. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    25.1. – Divadlo Rokoko – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastní natáčení amerického velkofilmu. Členové štábu, herecké hvězdy i místní venkovani, ti všichni hrají své role nejen na place, ale i mimo něj, v situacích a vztazích, které natáčení vyvolává. A co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    26.1. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (19:00)
    23.1. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    29.1. – Divadlo V Řeznické – Francesco D´Alessandro: Římské noci (režie: Abeis Gregory) (Příběh vypráví o třicetiletém přátelství mezi americkým dramatikem Tennessee Williamsem a italskou herečkou Annou Magnani. Hra začíná koncem čtyřicátých let minulého století, kdy se Williams během svého pobytu v Římě konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého a tak v období, které následuje, předkládá autor divákům životní peripetie obou umělců.) (19:30)


 

 

 


Propagace prasečího světa již od kolébky.

 

 

Dobrý den,
tímto si Vás dovoluji srdečně pozvat na vernisáž 26. ledna v 16 hodin
do galerie Aspekt (Údolní 13, Brno).
Zdravím Adam Kubíček
www.art-kubicek.cz
info@art-kubicek.cz


Milí přátelé,

přijměte, prosím, pozvánku pro jeden únorový večer, který můžete strávit třeba jinak, než obvykle.. Čtvrtek 2.února, v 19:30, Café Ibérica, Gajdošova 16, Brno - Židenice. Stylové prostředí, španělské víno a tapas, příjemná obsluha a především... kapela Maňana kvintet - instrumentální latin jazz ve složení: Marek Stodůlka - klávesy; Adam Havelka - baskytara; Jana Stará - příčná flétna; Jindřích Finda - saxofon; Petr Mikšovič - cajon
Za IbéricaCentro zve Martina H.

 

 

VE STUDIU JSME DNES TOČILI

další písně do nového CD.



Až z Prahy přijel Olda Smysl natočit Uspávanku s jednonohem a stonožkou a taky Sonet jako talisman.
Jsou to krásný zážitky, potkávat se s bývalými studenty. Šlo to jak po másle!



Přivezl si i pejska, vlastně fenku, která důstojně respektovala jeho
práci a při natáčení ani nepípla.


Zato když jsme ji seznámili s Nečasovic šampiónkou Terkou, tak se předváděla a sebrala jí míček.
Terku to ale vůbec nerozházelo, kdoví, co si myslela..

Máme teď doma přepiánováno.



Jirka jeden školní klavír opravuje, druhej tu máme na zkontrolování a
jen ten třetí je náš.


Kiaře se to moc líbí.


Zatím má oblíbený repertoár Prší prší a Malé kotě.


Taky jsme trochu jamovaly.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

22. 1. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš