Někdo by měl
(ty slony narovnat)

Byli jsme v Brně. Obvyklá služba u maminky a návštěva dědy Oldy a Jiřinky a zase honem domů. Maminka mě obohatila o hromady surrealistických výjevů, které bohužel časem zapomenu, ale je to škoda. Její výroky a logické provázání do reality je tak obdivuhodné a mistrovsky vybroušené, že i Boris Vian by blednul závistí. O Salvadoru Dalím ani nemluvím, protože maminka je ve svých výjevech jednoznačně lepší. Alespoň jednu scénku surreálna se tu pokusím popsat. Společenská místnost, stařenky a stařečkové moc neslyší, takže placatá televize huláká na plný plyn.

Někdy zavřu oči a zkouším si to představit.

Vedle televize se suší vyprané prádlo a barevně září velikánské akvárium plné barevných rybiček. Někdy se s maminkou, když je venku hnusně a prší, díváme na ty rybičky a maminka je ráda, že je v přírodě a u vody a že to je nějakej přírodopisnej film.

Někdy však je velmi pozorná a ostřížím zrakem sleduje dění v televizi. Je naprosto v obraze a já uvěřím, že vnímá realitu reálně. Dívali jsme se na jakýsi kriminální seriál, kterých je ve všech našich televizích každý den mraky, takže to mohlo být stejně kriminálka Las Vega, nebo Kriminálka New York, nebo kriminálka Brno, cokoliv. Mně to splývá. V tomhle seriálu vystupovala nějaká inspektorka a hledala vraha tanečnice. Máma to sledovala s velkým zájmem.

Někdy je to jakoby normální.

Velmi často spolu spěcháme na vlak, protože jedeme sami za sebou, a když to nestihneme, mineme se.

I ostatní stařenky byly napjaté, jestli se to té inspektorce nebo komisařce podaří. Bylo to určitě hodně napínavé. Maminka kulila oči na velkou obrazovku, napětí obrovské. Přestože jí ten den nebylo moc rozumět a hlasivky ji neposlouchaly, pronesla do toho napjatýho ticha zcela zvučným hlasem: “Ale ti sloni přece musí stát všichni v řadě! Copak to nikdo nevidí, jak stojí nakřivo? Měl by je někdo okamžitě narovnat! Jinak se na to nedá dívat." Všechny stařenky a jeden stařeček se vyděsili téměř k smrti. Někteří zpozorněli a hledali ve vyšetřovně policie ty slony. Bylo vidět, jak je to štve, že něco přehlídli. Otočili se na mou maminku, a ještě než kdokoliv stihl zareagovat, otevřely se dveře a z nich na vozíku vyjela jedna slečna a stejně zvučným a jasným hlasem do ticha pronesla: “Já jsem velvyslankyně.” Usmála se, stařenky už to znaly, děje se to každý den několikrát.

Někdy je to ostré, ale nejasné.

Jindy neostré a nejasné. Ale to je tím, že to nechápu.

Velvyslankyně zaostřila pohled na maminku a pokračovala: “Ahoj babičko,” a odjela chodbou do dáli. Asi do své velvyslanské úřadovny. Díky velvyslankyni se ostatní stařenky se staříkem uklidnili a maminčin surrealistický vstup se slony zapomněli. Maminka taky. Televize ji přestala zajímat a pozorovala barevné rybky. Teda možná slony, co já vím. Přemýšlel jsem o těch prolínajících se světech, o tom, jak je jednoduché překlikávat mezi jednotlivými levly a s lehkostí motejlka převratné výjevy ďábelským krasohledem tavit a proplítat tak, až všecky čivy člověka zmateně chrochtají. Před mnoha lety jsem se pokoušel podobné surrealistické povídky vymejšlet, ale, a to říkám zcela otevřeně, na maminčiny výjevy nemám.

Někdy by se ráda od něčeho odpoutala, ale nemůže najít konec řetězu.

Co já, nula, ale ani ten můj oblíbenej Boris Vian ne. A to mě trochu uklidňuje. Naše maminka se na stará kolena stala největším surrealistou v Evropě. A když jsem byl tak obohacenej o ty surrealistické výjevy, napadlo mě, že když maminka umí kouzliti slony, tak bych si já zase mohl vykouzlit nějakou protestní hladovku.

Nic, prostě nic.

Běsíci často čumí ze zdi a smrdí.

Jindy za ní musím za zrcadlo, jako za Alenkou.

Zcela srozumitelné sdělení v nesrozumitelném prostření.

Maminka často místo slonů řeší drezúru pavouků. Maminka vidí i tak malé pavouky, že to vypadá, jakoby ani nebyli.

Často mám pocit, že mi hraje na klavír. Jen nejsme správně nasynchronizovaní.

Protestní hladovku pro nic za nic. To mi přišlo jako důvod k hladovce dost zásadní. No a tak vyhlašuju na celý příští týden od tohoto prasete po příští prase redakční hladovku. Je půlnoc, zavírám tlamu a končím s jídlem. Až bude na světě prase č. 21, tak si udělám ovesnou kaši a začnu zase žrát. Třeba z hladu uvidím podobné věci, jako vidívá maminka i po vydatné večeři. A to je všecko. Příště snad nějakej cestopisnej canc? Uvidíme. Jdu trénovat hladový surrealismus. Dobrou noc a dobré ráno.

Někdy je maminčin svět divně barevnej.

Jindy v kouli uvězněnej.

Někdy zase se všecko zdá zdánlivě jednoduché. Copak to nevidíš, Duši?

Když slovům nerozumím, nastoupí abstrakce. Ale i ta má surreálně reálné kořeny.

A slon nikde.

Jednou, aniž bychom opustili pokoj, jedeme spolu do Prahy, abych prý viděl město veliké.

Často má strach o jiné, ale neví přesně o koho. Možná i o mě, ale já nejsem já, protože já přece mám fousy. A to mě zachránilo.

Berte prosím tento jiný "fejeton" jako pokus o popis světa, ve kterém se nevyznám, kterému nerozumím, ale s překvapením objevuji, že je explozivně inspirativní.


Tanečnice u tyče

  • Vědci z akademie EURAC v italském Bolzanu, z Mnichovského centra pro nanovědu a Darmstadtské univerzity objevili v 5300 let staré mumii nazvané Ötzi červené krvinky. Nález je pro vědu přelomový.
  • Před 292 lety, 11. května 1720, se narodil německý voják a cestovatel Karl Friedrich Hieronymus svobodný pán von Münchhausen, známější jako baron Prášil. Dnes je podle něj pojmenována i psychická porucha – tzv. Münchhausenův syndrom, při které postižený předstírá duševní poruchu, pro kterou je následně léčen. Chorobné je tedy právě ono předstírání.

  • Byli jsme v Brně.

  • U maminky.
  • A dědy Oldy s Jiřinkou.
  • Podařilo se nám nepřežrat se.

 

australia


australia

Surreálný inspektor Zrzek

Kateřina Klasnová ke svému muži Vítu Bártovi:
"Vítku, ty pořád jak je to strašně vzrušující, chodíš k Nečasovi, jezdíš na Hrad... seš už v akváriu! Já ti říkám, my fakt nevíme, co chceme. Jsme nečitelní,"


 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



GATE Galerie a informační centrum
František Drtikol / Nahá geometrie (do 15.5.2012)
Retrospektivní výstava jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů.
 
Moravská galerie Brno
Fotografie a umění v 19. století(do 20.5.2012)
Vztah k výtvarnému umění v 19. století patří k vůbec nejpozoruhodnějším oblastem historie fotografie. Navzdory tomu dosud nebyla zdejší výtvarné produkci – ať už na poli fotografie, malby, sochařství či grafiky, která se podílela na formování tohoto vztahu – věnována větší pozornost. Výstava se snaží alespoň zčásti tento nedostatek napravit a poukázat na některé z otázek, které nejen zahraniční, ale i zdejší umělci a fotografové na tomto poli řešili: vedle tématu fotografie jako předlohy nebo uměleckých ambicí fotografů si výstava všímá např. i výtvarných postupů aplikovaných na fotografii či fenoménu živých obrazů.
Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť
Následky vysoce nepravděpodobných událostí

Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén "černých labutí", tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, fenomenální úspěch společnosti Google či nedávná globální finanční a ekonomická krize. Autor - jeden z mála odborníků, kteří nástup krize předvídali - věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry ve statistiky a prognostiky, přehnaného kategorizování, hledání "logiky" vývoje či soustřeďování se na specifika tam, kde bychom měli přemýšlet spíše v obecných kontextech. Jeho kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve svém žánru, deníkem Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem.

Jana Koubková vydává DVD s názevem Jana Koubková – 65 Live. Je na něm záznam koncertu ke zpěvaččiným 65. Narozeninám, který se konal v roce 2009 v pražském Lucerna Music Baru. V té době již Koubková vystupovala se svým novým kvartetem, ve kterém zůstal její dlouholetý spoluprarovník pianista Ondřej Kabrna a doplnil jej bubeník Jan Červenka a basista a violoncellista Jan Keller. Na DVD dále účinkují například Boris Urbánek, Michal Hejna, Štěpán Markovič, Imran Musa Zangi a další.



  •  „Lidé, kteří mluví pravdu, obvykle připouštějí, že se mohou mýlit v detailech. Lháři to nedělají, tváří se neomylně.“ (Derren Brown)

  • Kina:
    14.5. – Aero - Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (18:00)
    15.5. – Aero - Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (20:30)
    16.5. – Aero – Trainspotting – poslední zastávka (režie: Danny Boyle, VB, 1996, 94 min. Krimi) (Temný příběh o drogách, kamarádství a zradě v britské černé komedii.) (Další snímek tvůrčího tria, skládajícího se z režiséra Dannyho Boylea, scénáristy Johna Hodge a producenta Andrewa MacDonalda, si získal ještě větší celosvětovou popularitu než předchozí Mělký hrob. Ve vyprávění hlavního "hrdiny", asociálního mladíka Rentona, se odkrývá bizarní svět revolty proti současné konzumní společnosti. Renton a jeho skotští přátelé jsou totiž narkomané, jejichž jedinou starostí je sehnat další dávku. Jenže "skutečný život" smutné protagonisty "semele" a změní. Někteří nepřežijí, z jiných - jako například právě z Rentona - se stanou "normální" lidé. Epizodické vyprávění vytváří zvláštní mozaiku, z níž se velmi působivě vynořuje pochmurný obraz jedné "ztracené" generace. Snímek těží z tradic britského civilismu a dokumentárních filmů se sociální tématikou, ale zároveň je radikálně inovuje pomocí surrealistických hříček, černého humoru, dynamické kamery, střihu a charakterizace hlavních postav. Režisér Boyle svým pozorováním světa z nevšedního (a generačně vypjatého) úhlu opět provokuje měšťáckou společnost. Svým filmem jako hozenou soubojovou rukavicí políčkuje standardní středostavovskou morálku a tradiční hodnoty. Zároveň si postupně získává u nejmladšího publika přívlastek kultovního režiséra –důležitou roli v tomto procesu hraje hudební složka filmu, obsazená právě kultovními jmény anglosaské scény 80. a 90. let.) (18:00)
    19.5. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (22:00)
    16.5. – Oko – Kinopremiéra – Marná opatrnost (Královský balet Londýn.) (20:15)
    18.5. – Oko – Turínský kůň (režie: Béla Tarr, Maď./Fr./Něm./Švý./USA, 2011, 146 min. Drama) (V Turíně dne 3. ledna 1889 vystoupí Friedrich Nietzsche ze dveří domu číslo 6 na ulici Via Carlo Alberto, možná na procházku, možná vyzvednout poštu. Nedaleko od něj, nebo možná opodál, se vozka trápí se svým vzpurným koněm. Přes veškeré nářky se kůň nehodlá pohnout, zatímco vozka - Giuseppe? Carlo? Ettore? - ztrácí trpělivost a použije bič. Nietszche přijde blíž k davu a ukončí tak brutální scénu, po které je vozka zpěněný vzteky. Dobře stavěný Nietzsche s mocným knírem náhle vyskočí na povoz a vzlykaje obejme nebohého koně. Vozka jej vezme k sobě domů, kde Nietzsche ulehne v tichosti a klidu na dva dny na divan. Po dvou dnech vyřkne nezbytná slova: „Matko, jsem hlupák.“) (20:45)
    19.5 – Oko – Rozchod Nadera a Simin (režie: Asghar Farhadi, Írán, 2011, 120 min. Drama) (Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.) (17:45)
    19.5. – Oko – Muži, kteří nenávidí ženy (režie: David Fincher, 2011, USA/Šv./VB/Něm., 158 min. Drama) (Mikael Blomkvist je finanční reportér, odhodlaný očistit svou pověst poté, co byl obviněn z veřejného pomlouvání. Jedním z nejbohatších průmyslníků ve Švédsku, Henrikem Vangerem, je povolán, aby rozluštil tajemství dávného zmizení jeho milované neteře Harriet - kterou, jak je Vanger přesvědčen, zavraždil některý z členů jeho rodiny. Novinář se vydává na odlehlý ostrov u promrzlého švédského pobřeží, aniž by tušil, co tu na něj čeká. V téže době je Lisbeth Salanderová, výstřední, ale velmi efektivní detektiv společnosti Milton Security, pověřena úkolem Blomkvista prověřit. Tento úkol má nakonec za následek to, že s Mikaelem spojí síly při vyšetřování vraždy Harriet Vangerové.) (22:45)
    15.5. – Evald – Konečná uprostřed cesty (režie: Andreas Dresden, Něm./Fr., 2011, 110 min. Drama) (Drama vypráví příběh ze života čtyřicátníků. Simone a Frank se právě se dvěma dětmi nastěhovali do nového domu a v tu chvíli se dozvídají tragickou zprávu: Frank má rakovinu a je smrtelně nemocen. Tato událost zcela změní praktický chod domácnosti, vztah členů rodiny k otci a pohled na to, co je umírání, láska a sebeobětování. Režisér analyticky s citem pro detail sleduje průběh nemoci a nevšedně pohlíží na tabuizované téma - smrti a umírání. Civilní snímek zachycuje obyčejné i dramatické situace, ve kterých nechybí optimistický náboj.) (15:30)
    17.5. – Kino 35 – Pásmo pohádek – Série afrických pohádek z různých zemí (17:00)
    17.5. – Kino 35 – Musíme si promluvit o Kevinovi (režie: Lynne Ramsay, VB/USA, 2011, 112 min. Drama) (Eva (Tilda Swintonová) se kvůli svému synovi vzdá nadějné kariéry, ale již brzy po porodu zjišťuje, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Kevin (Ezra Miller) se od raného věku agresivně vymezuje vůči svému okolí a především vůči své matce a jeho nenávist v pubertě kulminuje v nejvyšším zločinu vraždy. Ani ve vězení jej však matka neopouští a vzájemný vztah plný nepochopení, zklamání, nenávisti… a lásky… tak pokračuje dál.) (19:00)
    17.-20.5. – Mat – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (16:30)
    16.5. – Městská knihovna – Kluk na kole (režie: Jean-Pierre Dardenne, Bel./Fr./It., 2011, 87 min. Drama) (Melodrama o lásce a zodpovědnosti. Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto.) (19:00)
    15.5. – Ponrepo – Oběť (režie: Andrej Tarkovskij, Šv./VB/Fr., 1986, 143 min. Drama) (Poslední dílo duchovního filmaře Andreje Tarkovského vypráví příběh bývalého herce, novináře a filozofa Alexandra (Erland Josephson), jenž tráví závěr života na samotě, kde se v den svých narozenin dozvídá o začátku nové světové války. Rozkrývají se mu mystické souvislosti a sám se pokouší pomocí hluboké modlitby zachránit svět.) (20:00)
    14.5. – Světozor – Dokumentární pondělí – Bakhmaro (režie: Salome Jashi, Něm., 2011, 58 min. Dokument) (Název filmu odkazuje k místu, které je turistickým rájem v gruzínských horách. Ve filmu dokumentaristky Salome Jashi se ale setkáváme s místem, které je pravým opakem Bakhmara. Oprýskaná cihlová budova stojící u silnice, po které projede stěží několik aut za den, se navzdory přáním jejích obyvatel v turistických průvodcích sotva objeví –přesto, že zde stojí vyšperkovaná restaurace se zářivě zelenými a oranžovými zdmi a prostřenými stoly. Místo zákazníků do ní ale nakoukne jen znuděný pes, v lepším případě dvojice uprchlíků či opoziční kandidát, snažící se místní přesvědčit o nutnosti změn ve vládě. Mikrosvět restaurace představuje jakýsi zmenšený model Gruzie a odkazuje tak trefně ke stagnující politické situaci v zemi.) (20:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    14.5. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    15.5. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    16.5. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    17.5. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    18.5. – Agharta – Latin Wave (21:00)
    19.5. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    14.5. – Balbínova poetická hospůdka Originální Pražský synkopický orchestr (20:00)
    15.5. – Balbínova poetická hospůdka – Jiží Schmitzer (20:00)
    17.5. – Balbínova poetická hospůdka – Shannon (20:00)
    14.5. – Blues sklep – A Tribute to Robert Johnson: Jonathan Gaudet (21:00)
    15.5. – Blues sklep – PPP (21:00)
    16.5. – Blues sklep – David Murphy Band (21:00)
    17.5. – Blues sklep – Jazz Klub & Dura & Blues Club (21:00)
    18.5. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    19.5. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    14.-15.5. – Jazz Dock – Gwyn Ashton Solo (22:00)
    16.5. – Jazz Dock – Jiří Šimek Trio (23:00)
    18.5. – Jazz Dock – Blue Heaven Bigband (19:00)
    19.5. – Jazz Dock – Brian Charette Sextet (22:00)
    14.5. – Jazz klub Ungelt – Prague Connection (21:15)
    15.5. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:15)
    16.5. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
    17.5. – Jazz klub Ungelt – Poetic Filharmony (21:15)
    18.5. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    19.5. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Threesome (21:15)
    20.5. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Theesome (21:15)
    15.5. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    16.5. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    17.5. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    18.5. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    19.5. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
    12.5. – Jazzboat – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    13.5. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
    10.5. – Lucerna music bar – Lemonheads (20:00)
    13.5. – Lucerna music bar – The Bouncing Souls (20:00)
    14.5. – Stará Pekárna, Brno – Grimasa čápa (20:00)
    15.5. – Stará Pekárna, Brno – Erika Kertesz & Avenue (20:00)
    16.5. – Stará Pekárna, Brno – Lucie Redlová & Garde (20:00)
    15.5. – Reduta – Big Band KJJ (21:30)
    16.5. – Reduta – Bohemia Big Band (21:30)
    17.5. – Reduta – Blue heaven big band (21:30)
    18.5. – Reduta – Big Band Theory (21:30)
    14.5. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    15.5. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    16.5. – U malého Glena – Brian Charette Trio feat. Osian Roberts & Martin Šulc  (21:30)
    17.5. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
    18.5. – U malého Glena – Vojtěch Eckert trio & Dana Vrchovská (21:30)
    19.5. – U malého Glena – Karel Růžička Trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    16.-17.5. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Eric Benet (19:00, 21:30)
    15.5. – Blue Note New York, USA – Soul Understand feat. Mavis „Swan“ Poole (20:00, 22:30)
    16.5. – Twins Jazz, Washington, USA – Gabriel Wilk  (20:00, 22:00)
    16.5. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Al Di Meola World Sinfonia (18:00)
    Hudební festivaly:
    do 3.6. – Mezinárodní hudební festival Pražské jaro (info: http://www.festival.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    16.-17.5. – Alfred ve dvoře, hostuje Handa Gote Research & Development  – Mraky (Rodinná archeologie. Jak naši předkové ovlivnili naše životy? Co nám řekli a co zamlčeli? Co z jejich životních osudů se opakuje i v těch našich? Jaké chyby znovu a znovu děláme stejně jako oni, aniž bychom se poučili? Co o nich vůbec víme a můžeme pochopit jejich činy? Kterou část naší osobnosti jsme po nich zdědili? Jaké informace nese naše tělo?) (19:30)
    14.5. – Divadlo Archa, hostuje 420people – PREMIÉRAWind-up (Vzpomínky tě umí zahřát na duši. Také ti ale dokážou tu duši zevnitř rozpárat.) (20:00)
    14.-15.5. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni – Divadlo / The Theater (režie: Viliam Dočolomanský) (Hra na herce a diváky, která své hráče může přehrát, ale které se nemůžeme nezúčastnit. Společnost komediantů pořád hraje hru o vzkřísení býka. Inscenace Farmy v jeskyni je černá mše, která porušuje hranice mezi těmi, co se dívají a těmi, co se dávají. Scénická kompozice vznikala z výzkumu rytmu a tanečních kroků brazilských otroků. Divadlo je hledáním lidské svobody uvnitř společenského systému. Svoboda se zase stává divadlem. Pro koho a proč to hrajeme?) (20:00)
    17.5. – Divadlo Ponec – Africký večer s BATOCU (Večer s africkým tancem plný barev a energie.) (20:00)
    18.5. – Divadlo Ponec – Komponovaný večer Popbalet Company (Taneční skupina Popbalet Company uvede d rámci komponovaného večera sedm choreografií, které se tematicky zabývají vnitřními pocity jedince v různých životních situacích.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 26.5. – Kunsten Festival des Arts Brusel, Belgie (info: http://www.kfda.be/)
    do 26.5. – Street for Art, Praha (info: http://www.jizak.info/streetforart/)
  • Divadla:
    16.5. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladialsv Smoček) (Příběh o naprostém vzájemném neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha.) (19:30)
    19.5. – Dejvické divadlo – PREMIÉRA Brian (Hra o jedné expedici.) (19:30)
    15.5. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    17.5. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    14.5. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )( Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    15.5. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Spílání publiku 2010 (režie: Dušan D. Pařízek) (Máte pocit, že už jste všechno viděli? Unavuje vás znovu a znovu sledovat ty stejné příběhy? Napodobeniny reality vás neuspokojují? Tragické konce vás nechávají chladnými? Nemáte potěšení ze hry? Bojíte se prázdnoty? Nudíte se? Cítíte se neobjeveni? Ztratili jste schopnost nechat se unášet sny? Pochybujete? Uvědomujete si, že čas běží? Jste připraveni - přijďte si nechat vyspílat!) (20:00)
    14.5. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    19.5. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    16.5. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann, Klaus Schumacher: Louis a Louisa (režie: Juraj Nvota) Když bylo Louise osm let, dostala od rodičů vysněný dárek – adoptovala na dálku za dvacet euro měsíčně chlapečka z Jižní Ameriky. Teď je jí osmnáct a Louis stojí u dveří jejich domu, zářící úsměv, jihoamerický temperament. Komedie o problematice xenofobie, globalizace a srážky dvou odlišných světů, kdy si nemůže ani typická maloměstská rodina být jista správností svých zvyků.) (19:00)
    17.5. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
  • Divadelní festivaly:
    do 20.5. – Divadelní Flora, Olomouc (info: http://www.divadelniflora.cz)
    do 16.5. – Dítě v Dlouhé, Praha (info: http://www.ditevdlouhe.cz)


A takhle to tehdy bylo: jedlo se, zpívalo, pilo (vernisáž květen 2011):

A takhle vzniká to, co uvidíte na výstavě:

Těšíme se na setkání na vernisáži!
Ing. arch. Helena Hermanová 
spolu s frekventanty kurzu kreslení 2011/2012

 

 

MYSLÍM, ŽE BUDEME MÍT ČASEM NOVOU

 

Jenerální říditelku a nebude to ani moc dlouho trvat.

Byli jsme po dvou týdnech v Bučovicích a dozvěděli se, že Kiara už řídí rodinu. "Pudeme na pivo" je oblíbená věta, která úspěšně funguje.

Na pivo se chodí do Kaťáku, kde je zahrádka a na ní velký pískoviště a taky skluzavka. Ještě před 14 dny se na skluzavce bála, ale teď už ji bravurně ovládla a jala se řídit ostatní děti. Prý ji tam poslouchala holčička asi o hlavu větší – Kiara ji dirigovala, když vylezly nahoru: "Sednout a jedout!"

Proniká do tajů češtiny po svém, sloveso sednout je zřejmě vzorem pro rozkazovací způsob. Dnes jsme byly spolu na kontrole zahrady, nasbíraly jsme popadaný větvičky a vracely se nahoru. "Kopec velkej, lezout..." ještě chtěla vemout, ale to nešlo, protože jsme měly plný ruce.

Dostala jsem pozdrav z Berlína (maminkovskosváteční):

Před týdnem jsme tam strávili 3 krásný dny. Jon je ve stádiu ochutnávání světa.


Vytváří zvukové kulisy od libozvučných až po nelibozvučné – když ho něco rozčílí, zní to jako na zahájení zabijačky.

Král stojí snad už definitivně na svém místě. Na vysvětlenou ke zprávě z minulého týdne je třeba dodat, že je to socha, kterou si darovali Uta a Robert (bytní Petry a Janneho) ke svým letošním stým narozenínám, mají je napůl. Král je vysochaný ze šutru nějakým africkým sochařem, váží minimálně 300kg a byl přivezen v bedně až z Vídně. Určitě to nebyla levná záležitost, ale dobře promyšlená dlouhodobá investice. Jeho instalace byla věru dramatická, došlo k částečné devastaci jezírka a k několika strécovském situacím.

Událost hodná zápisu do kroniky brněnského Demolition klubu, budu tam už konečně muset podat zprávu.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

13. 5. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš