Doutnáč
(bezzásahovej kus přírody)

Honza s Robynne se domluvili, že se staví u Jíti a Jirky ještě než odletí zpátky do Ameriky a Jirka vymyslel výlet. Olina a já jsme neodolali a přidali se.

Vyrážíme o něco pomaleji, než to umí Datart, na hlavák.

Odtud nám jede vlak do Zadní Třebaně.

Na hlaváku se dá i levitovat.

Mně se Wilsonovo nádraží moc líbí. Od Oliny jsem se dozvěděl, jak je to tu s tím "JIH" a "SEVER"

Kerouac Na cestě.

U JaJ si Olina samozřejmě okamžitě vyndala ruční práce a háčkuje pro Helču čelenku.

JaJ plus americkej J. připravujou snídaní. Pozdní snídaní. Ale já si nic nedám. S ohledem na bublání jsem se rozhodl pro operativní hladovku. i když nebyl úplněk.

U JaJ mají skvělý okno do zahrady. Je o něho velkej zájem. Pro Robynne je to extra amazing místo. Když nás tu je hodně, musíme se o místo na okně dohadovat.

Jirka je rapl do hub, bere to hodně vědecky, studuje na internetu různý články, kupuje si knížky až z Austrálie a není jen teoretikem. Tohle jsou prej Shit-ake. Slušnějí šiitake.

Kouzlo pěstování hub se nějakejma sporama přeneslo i na americkýho Honzu. Koupil si kvůli tomu i speciální houbičkovou mikinu, která je tak trochu kouzelná, protože když v ní jede vlakem, lidi se začínají usmívat. Asi je napuštěná nějakým houbičkovým halucinogenem. Nebo ne?

Houževnatec jedlý (Lentinula edodes) známý též jako šiitake je jedlá houba původem z východní Asie. Název šiitake (椎茸) je přejatý z japonštiny, kde tento výraz znamená houba rostoucí na šii, kde šii je strom rodu kaštanovec (Castanopsis) – Castanopsis cuspidata z čeledi bukovitých. Číňané jí říkají voňavá houba (čínsky v českém přepisu siang-ku, pchin-jinem xiānggū, znaky zjednodušené 香菇, tradiční 香菇) nebo zimní houba (čínsky v českém přepisu tung-ku, pchin-jinem dōnggū, znaky zjednodušené 冬菇, tradiční 冬菇).
Poprvé bylo šiitake pěstováno v Číně před několika tisíci lety. Odtud se rozšířilo na Tchaj-wan, do Japonska a na Lhotku.
Šiitake je přírodním zdrojem β-glukanů, díky čemuž má příznivé účinky na imunitní systém. Obsahuje taktéž eritadenin, který snižuje hladinu cholesterolu v krvi, a dále vitamíny B2, B6 a D, měď, selen, kyselinu pantothenovou, zinek a mangan. Více než 100 výzkumů zaměřených na šiitake a jeho účinky na zdraví potvrdily antivirové a antibiotické vlastnosti této houby, a také její schopnosti snižovat cholesterol.

Na Lhotce začínají s budováním novýho plotu.

Je nás o jednoho víc, takže musíme jet na výlet dvěma autama. Jedeme na Doutnáč (433 m n. m.), kopec na Karlštejnský vrchovině.

V roce 2004 byl po dohodě mezi správou Českého krasu a Lesů České republiky, s. p., vyhlášenej bezzásahovou oblastí a kompletně vyjmutej z lesního hospodářství.

První, čeho si návštěvník nutně musí všimnout je, že bezzásahovost lesům sluší.

Bezzásahovost platí i pro pěšinky. Na začátku trasy je varování, že můžete dostat klackem po palici a že sem lezete na vlastní nebezpečí. Je to sice zóna bezzásahová, ale zásah do hlavy vyloučenej není.

Lesy si to nezasahování velice užívají.

Nemusí se přetvařovat a můžou si v klidu tlít.

Voní to tu houbama a tlením. Kdybych byl voňavkář, asi bych se pokusil o nějakej luxusní nebinární parfém. Musel bych trochu zapracovat na názvu. Pracovně se zatím jmenuje "Hugo bos a nečesanej v kanále No. 5"
Já vím, je to dlouhý, ale je to jen pracovní verze. Logo taky ještě nemám navržené. Ani flakón.

Popraskávání starejch zpráchnivělejch větví je tu skoro slyšet.

Pak se vám najednou otevře výhled do malebný krajiny.

Dohadování o názvu kytky.

Robynne je horolezec tělem i duší a jakmile vidí cokoliv, hnedka leze nahoru.

Uprostřed louky řádila tlupa přátelsky naladěnejch gibonů.

Tady se to kochá, pane doktore.

JaJ rozjímají.

Robynne leze.

Robynne.

Prdel! volá na mě Olina.

Padlý stromy se šklebí a užívají se té bezásahovky.

Ze záhrobí se dere na povrch i místní čert.

Olina seběhla kopec jako první a jako srna.

Tahle cesta je udržovaná. Ale ona je vlastně tak trochu na okraji té bezzásahové zóny. Přece jenom jsme v Česku, takže bezzásahovost je jen na hodně maličkým prostoru, protože přece by byla škoda připravit se o lesní drancování. V americkejch nebo australskejch národních parcích je bezzásahovost skoro samozřejmostí. Když tam u nich padne hodně tlustej strom přes cestu, tak se tam časem objeví nějakej chlapík s obrovskou motorovkou a vyřízne do padlýho stromu jen průlez.

V minulosti zde byly lesy obhospodařovaný výmladkovým způsobem - tzv. pařeziny a dnes V pařezinách bydlíme.

Bacha na plíživé kontrarevolucionáře.

Stejně jako většina území Českého krasu spadá Doutnáč do mírně suché a mírně teplé klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou 8-9 °C a ročním úhrnem srážek okolo 530 mm. V Českém krasu se však výrazně uplatňuje mikroklima a právě Doutnáč je toho typickým příkladem. Klimatické podmínky tu totiž dosahují velké rozmanitosti. Na jižním svahu je celoročně velké sucho a v létě je vystaven největšímu množství slunečních paprsků. Tyto extrémní podmínky způsobily, že se zde špatně daří stromům, a proto zde vznikla lesostep přecházející ve skalní suťovitou step. Rozdíly teplot mezi severním a jižním svahem jsou v létě běžně přes 10°C. Podél východního svahu Doutnáče teče Bubovický potok, který vytváří tmavou a vlhkou rokli, kde se vyskytují i vlhkomilná společenstva rostlin a kde je i v létě dostatek vláhy. V okolí se výrazně uplatňuje inverzní fenomén, proto je v podzimních a zimních měsících většinou na vrcholku kopce tepleji, než na úpatí.

Většina cestiček udržovaná není a je to zábavný.

Když se ti starý pařezy vysmívají.

Zahrádka zaječího zelí (ZZZ).

Z botanického hlediska je zajímavá především výše zmíněná lesostep, kde byl zjištěn výskyt rudohlávku jehlancovitého (Anacamptis pyramidalis), velmi vzácné vápnomilné orchideje. Doutnáč je jedním z mála míst v České republice, kde se vyskytuje a v podobné míře roste až v Bílých Karpatech. Kromě lesostepi je celé území zalesněno. Na různých místech kopce je i velmi rozdílná druhová skladba lesů. V nižších polohách na jižním svahu rostou javořiny s klenem a babykou. Ty přecházejí v dubohabřiny a směrem k severu se zvyšuje zastoupení buku. Lesostep na jižním svahu lemuje šípáková doubrava, což je původní, druhově velmi bohaté společenstvo, tvořené především dubem šípákem (Quercus pubescent).

Olinin brácha přivlekl z Ameriky speciální střevní chřipku, kterou určitě ne úmyslně přesunul i na další účastníky dědova rozptylu. Jedním z prvních, kdo si to otestoval, jsem byl já. Bublání a divný zvuky v dutině břišní se objevily po párcích, ale z párků to nebylo. Bublání budilo nejistotu i nedůvěru, ale ty dva dny nepřinesly žádnou katastrofu. Jíťa je holka praktická, tak s sebou na čundr vzala pro jistotu ruličku. Nebyla potřeba. Jen pro zajímavost, bublání a chrochtání v břichu se nakonec přeneslo i na další kontaktéry. V Křižánkách se to svádělo na vodu, ale asi hlavním rozsévačem byl Lála. No a protože svět se šine vpřed v kruzích a spirálách, chytli bacila i Honza s Robynne a odvezli potvoru zase zpátky do Ameriky odkud asi pocházela.

Výlet jsme vyhodnotili jako hodnotný a asi bychom si ho měli někdy zkusit znova.

Sbírka nářadí Fiskars u JaJ na zahradě.

Děcka díky, byl to krásnej den.