Nebo třeba Karlštejn
(jen tak od boku)

Napadlo nás, že už jsme dlouho nenavštívili Jíťu s Jirkou na jejich domečku, tak jsme se domluvili, že teď je ta správná doba. Největší novinkou jsou jejich nový kačeny.

Jirka ani Jíťa neběhají, to je u nás v rodině výsadou výhradně leváků, kterejch je nás překvapivě většina. Praváci (Olina a Jirka) na běhání serou a Jíťa taky neběhá. Možná proto si pořídili na tuto činnost kaskadéry. Indický běžce.

Jirka nám je telefonicky popisoval dost zábavně. Začalo to dvěma hodně malejma, který si Jíťa s Jirkou dopiplali v náručí. Byly to splašený a vyplašený malý bambule, kterejm bylo nejlíp pod dlaněma. A kudy lezly, tudy sraly. Měly být sice tři, ale ta třetí si prej vyvrkla už u chovatelky nohu, tak ji utratila. K těm dvěma nedonošeňátkům si pořídili ještě jednu a pak kluka. Takže mají ty dvě nedonošený dvojčata Gafu a Gumu - to jsou ty tmavší. Třetí dostala jméno Gola a jejich princem je GaGarin. To je ten největší černej. Jsou dost podivný. Nehnou se od sebe a vypadají hodně vyplašeně. Mají svůj výběh i s jezírkem.

Kromě kačen se pomaličku rodí další a další zákoutí a záhony. Stojí tu i dvě nový kytkobrány.

Chvilka klidu. Sedíme u červenýho vína a kafráme o všem možným.

Z rebela Jirky už je zcela regulérní farmář od hlavy až po holínky. O svejch kytkách vypráví poutavě, o slepicích zasvěceně, o kačenkách láskyplně ironicky.

Prej ještě nutně potřebujou perličky a dokoupit nějaký slepičky. A zdá se, že mají políčeno i na včely, zatím sjíždí naučný videa na youtube.

A když je to rozhovor i s Olinou, nutně se probírají i kytky, květenství, laty lítají sem a tam, rozmnožování, odkopky a oddenky. V tom jsem nevinně a mám pocit, že přede mnou mluví finsky, abych nerozuměl.

Jíťa cvičí a medituje mezi svejma kytkama. Oni jsou na kytky oba děsný rapli a Olině to extrémně imponuje.

Normálně prej při pravidelným požívání alkoholu vystupují do popředí bílý myšky - možná to je kec - ale nás během pití skvělýho vína pronásleduje bílej pavouček a to kec není.

Kromě slepiček a kachen jsou nedílnými parťáky Čága a Bína. Čága je velkej flegmatickej černej kocour, kterej si trošku drží odstup, ale mazlit se nechá velmi ochotně. Bína je mazel, na kočku až neskutečnej. Umí si mazlení vymrčet a její nejzajímavější vlastností je, že neumí mňaukat, takže když se domáhá mazlení, vypadá to, že s mazličem mluví mandarinsky. Kočky mají svůj vlastní barák, ale protože ještě pořád nedostaly pod kůži speciální čip, kterej jim bude otvírat jejich kočičí bufet, chodí sem obědvat, snídat i večeřet skoro polovina koček ze Lhotky. Prej ale už to dlouho trvat nebude a cizí kočky narazí na zarýglovaný vrata bufetu.

Obě kočky jsou velmi sehrané a jsou extrémně zdatnými a úspěšnými lovci. Troufnou si klidně i na malýho divokýho králíka.

Zatím posledními obyvateli jsou dvě vysušený samičky roháče velkýho. Jsou skromné, nežerou, nepijou, nelítají. Jen suše leží v misce na zádech. Jen na focení nasadily klasičtější pózu.

Je sobota, chystáme se na malej výlet. Jíťa se o Jirku vzorně stará, protože Jirka je skoro jako já a na nějaký mazání ochrannejma mastma poněkud kašle.

Jedeme se kouknout na Karlštejn.

Kontrolní pohled na džungli JaJ.

Berounka se líně šine k Vltavě.

Vegáč jako z Hrabalovejch povídek.

První barák v Karlštejně.

Hřbitov na kopci. Kdo chodí za svými zesnulými, prodlužuje si život prudkými schody, pokud ho při tom netrefí šlak.

Málo používaná terasa.

Hřbitov je krásně udržovanej.

Hrad Karlštejn - profláklej pohled.

Velká věž hradu. Uvnitř věže se ukrývá Kaple sv. kříže.

Uprostřed hřbitova najdete kostel sv. Palmácia, kterej založil císař Karel IV. v roce 1348. V roce 1422 ho dost pošaromtili zdivočelí husitští vojáci. V roce 1648 ho rozdrbali švédští vojáci.

Celá vesnice je prošpikovaná lákadly pro turisty. Úplně prázdná cimra...

... ve které nabízí 16 druhů zmrzliny. Hiden Ice House.

Karlův párek mám na salámu.

Takhle pusto tu bylo asi jen dvě minuty.

Prohlídli jsme si v bistru Karlštejn 34 pár fotek fotografky Jany Bergerové s názvem Z očí do očí a hnedka naproti jsme si v hospodě dali my kluci pivo a Olina nějakou havajskou specialitu, kterou snědli s Jirkou napůl. Jíťa se dala jen sklínku vína. Poslední dobou mám štěstí na vlastní portréty. Takhle mě mým nikonem vidí Roušovna.

A takhle zase Jíťa.

Havajská specialita v misce.

Korunovační klenoty byly na Karlštejne uloženy kolem roku 1420 hlavně kvůli husitskejm válkám a vydržely tu skoro 200 let, za Rudolfa druhýho se zase vrátily zpátky do Prahy.

Než jsme dojedli a dopili, přišli do hospody unavení koni.

Poctivá limonáda nabízela zdravé a podpultově i nemocné anděly.

Skleník na šikmé ploše.

V obchodě u oběšené husy si Olina koupila novej vějíř a magnetku na ledničku. Ještě pár centimetrů je volnejch.

Cvrkot karlštejnskej.

Všude samý schody. Asi pod jejich vlivem Olinu napadlo, že když už jsme tady, tak proč se nepodívat nahoru na hrad. Všechny nás tím mile překvapila.

Před vchodem do hradu.

Hrad Karlštejn si nechal postavit Karel IV. v polovině 14. století jen pro sebe. Je jedním z nejvýznamnějších českejch hradů, a proto je tu furt hodně turistů. Někdy si to zopakujeme včetně návštěvy interiérů.

Karlštejn z té druhé stránky.

Karel IV. umístil říšské svátosti do kaple sv. Kříže. Prej to bylo tak posvátný místo, že císař vydal příkaz, že v kapli je zakázáno ženám pobývati, lehati a spáti. A nesměly vstoupit ani do celé Velké věže, která byla vlastně pevností v pevnosti. Básník Jaroslav Vrchlický v 19. století rozšířil v literární nadsázce tento zákaz vstupu žen na celej hrad. Ale je docela možný, že to všecko jsou jen kecy.

Českej král a římskej císař Karel čtvrtý prej řekll: "Čechy patří Čechům, ale Karlštejn je můj, mojí prací a mojí myšlenkou." Zkrátka takový čapí hnízdo středověku. Ale hezký a vkusný.

Hradem se prolíná hodně stavebních stylů

Výhled z hradu Karlštejn na městys Karlštejn.

Střecha věže hradní studny, která studnou není.

Hrad má pět stupňů. Nejvýše je Velká věž, kterou nedobyla ani švédská vojska. Tady se taky uchovávaly korunovační klenoty a důležitý tiskoviny. Pod věží je kostel Panny Marie, kaplička sv. Kateřiny a císařský palác, dům, kde žil purkrabí. Nejníž pak je věž hradní studny.

Údolí Budňanského potoka. To je ten slavnej potok, kterým se pokoušeli napájet pracně vykopanou studnu na Karlštejně. Aby měl hrad vlastní vodu, což bylo důležitý při obléhání, pokusili se vyhloubit studnu. Byl to dost velkej voser, protože se sekalo ve skále. Hloubka studny byla skoro 80 metrů, ale stejně na pramen vody nikdy nenarazili. Proto se rozhodli, že teda budou tu jako-studnu napájet z Budňanskýho potoka. Jenže tady bylo nejslabší místo, kdyby se to obecně vědělo, mohl se nepřítel rozhodnout vodu otrávit a bylo by vymalováno. Proto se tyto skutečnosti dost přísně a kupodivu i úspěšně tajily.

Tak ahoj příště, mává na nás uschlej pahejl. Zpátky jdeme druhou stranou.

Velká věž a taky nejslavnější část hradu - kaple svatého Kříže. Kaple je zdobená zlatem a drahými kameny. Její stěny jsou pokryté malbami Mistra Theodrika, vyprávějící příběhy ze Starýho i Novýho zákona.

Hrad byl vybavenej sofistikovaným obranným systémem, včetně hlubokých příkopů a mohutných zdí. Prošel několika přestavbami, zejména v renesanci a v 19. století, kdy byl restaurován v novogotickým stylu.

Prodám cokoliv.

Je na čase přemýšlet o pozvánce na naši zlatou svatbu.

Odhalil jsem stanoviště grogovýho dealera.

Vedro tu snižujou kropičákama.

Olina byla spolehlivě největším motýlem, kterýho jsem ten den ulovil.

Kozel u pošty.

Antikový artefakty se nikdy nevzdají komoušskejch propriet. Tvrdí, že se to dobře prodává.

Berounka idylická.

Z mostu přes Berounku.

Nádraží Karlštejn.

Většinou se nikde s ničím neserou, ale na Karlštejně to je naopak.

Večer jsme chvíli poseděli s Jitčinými rodiči, kteří se stavili na otočku, já jsem se pak šel podívat za G-gangem. Jedním z důležitých okamžiků rozhodování pořídit si kačeny byl marnej boj se slimákama. Tvrdí se, že indičtí běžci jsou jejich velmi výkonnými požírači. Asi to bude pravda, protože jen co vylezou z výběhu, zmizí v křoví odkud se pak ozývá spokojený cvakání kachních zobáků. Když vylezou ven, visívají jim u huby slimáčí zbytky, což je sice hnusný, ale účinný.

"Co nám lezeš do výběhu, kreténe!" V neděli jsme jeli zase dom, kde chováme jen moly.