Přechod Krkonoš 2025
(Díl druhý - mezi šutrama)

Večer u piva jsme si navzájem vyměňovali digitální údaje z našich mobilů získané z oblíbených počasových aplikací. Všechny, včetně ulhané Kláry se shodovaly v tom, že dopoledne to bude stát za hovno a bude pršet. Ráno, když jsme si rozlepili oči, nám došlo, že ani jedna z apek nelhala. Bylo krásně hnusně. Pršelo pořádně a po snídani se to ještě zhoršilo. Dokonce tak silně pršelo, že Kurkům začalo zatýkat přes strop do pokoje a museli si říct o jinej pokoj, aby je nerušilo kapání na mokrej koberec. Závěry z krátkýho posnídaňovýho brífingu zněly jasně, kolem desáté možná jedenácté přestane skoro pršet.

Uklidili jsme po sobě snídaňový drobky a šli se ještě na dvě hodinky válet na pokoje. Pršelo furt dost fest.

Mně osobně déšť nevadí, dokonce se musím přiznat, že často chodím běhat za deště.

Kolem jedenácté se to najednou, ale tak jak předpověděly aplikace v mobilech, zastavilo a skoro přestalo pršet. Vylezli jsme z pelechů a vyrazili na krátkej specálně poupravenej výlet pro případ deště.

První cílem byly Lázně Libverda.

Ladys si nostalicky zavzpomínal, jak se tu královsky nudil po výměně kyčle. Prozradil, že kdyby s sebou neměl kolo, tak tu zešílí. Kdoví kdo z naší partičky bude služby Lázní Libverda potřebovat. Věk a opotřebovanost splňujeme všichni.

Park patřící k lázeňskýmu komplexu je sympatickej. Kdybych tady byl na povýměnným pobytu, asi bych tu tajně a opatrně běhal, protože to je po rovině. Ale zatím nic takovýho nepotřebuju.

Lázně Libverda jsou sice v Jizerkách, ale ve vejšce jen 490 metrů nad mořem, takže kyslíku tu mají pacienti (nově klienti) docela hojně. Kromě pohybovejch ústrojí se tu vylepšuje a doléčuje i oběhové ústrojí. Vlastně to spolu trochu souvisí pohybově a oběhové.

Kam ty vrata vedou nevím. Co znamená nápis SERVITUT? AI k tomu sděluje toto: "Servitut, neboli v českém právním systému věcné břemeno, je věcné právo, které omezuje vlastníka jedné nemovitosti (služebného pozemku) ve prospěch jiné osoby nebo jiné nemovitosti (panujícího pozemku). Je to omezení vlastnického práva, které se týká konkrétních způsobů užívání pozemku, jako je například právo cesty, průchodu, nebo právo čerpat vodu. Servituty jsou zapsány v katastru nemovitostí a přecházejí na všechny budoucí vlastníky daného pozemku. Typy a příklady Právo cesty: Umožňuje sousedovi projet přes váš pozemek, aby se dostal na svůj pozemek. Právo průchodu: Poskytuje právo a umožňuje chodit přes pozemek. Právo odběru vody: Umožňuje využívat zdroj vody na vašem pozemku. Technické sítě: Může se týkat umístění a údržby technických sítí, jako jsou vodovodní nebo elektrické vedení, na cizím pozemku. Důležité aspekty Zápis v katastru nemovitostí: Servitut je formálně zapsán v katastru nemovitostí, což zajišťuje jeho právní platnost a informuje o něm všechny budoucí vlastníky. Přechodnost: Servitut není vázán na konkrétní osobu, ale na konkrétní nemovitost, a proto se přenáší na nového vlastníka při prodeji nebo dědictví. Vznik servitutu: Může vzniknout na základě smlouvy (dohody) mezi vlastníky nebo rozhodnutím příslušného úřadu, například při vyměřování pozemků. Účel: Hlavním účelem servitutu je zajistit funkčnost a užívání nemovitosti, například když je pro přístup na pozemek nutné využít sousední pozemek."

Kristiánův pramen. Na protější zdi jsou porouchané sluneční hodiny. Prý když je zataženo, nefungujou, ale zato v sobě skrývají samoopravný algoritmus a když slunce vysvitne, ihned se opraví na správnej čas.

Havárie na dětským pískovišti poblíž lázeňskýho komplexu. Naštěstí bez obětí.

Když jsme vyráželi na zkrácenej výlet, tak jsme se stavovali ještě v lékárně - Álu bolí záda. Když jsem po paní magistře chtěl ochrannej krém s faktorem 50+, dívala se na mě pobaveně i udiveně, když koukala na slotu venku. Zatím se zataženost nevzdává a někteří z nás si už oblíkli i nepromokavý bundy.

Jabloň Libverda.

Nenápadně se blížíme mimo lázně.

Ála mimoděk sahá po pepřovým spreji. Po zkušenostech z jedné z předchozích výprav se jí nedivím.

Majitel tohodle baráku se snaží zachovat jen některá okna a protože je hravej, vyplňuje díry po oknech různejma technologickejma postupama. Například sklepní okna má zacpaný pneumatikama, nebo pytlema od brambor, či klasickejma prknama a deskama OSB.

Déšť způsobuje, že jsou lavičky a židle opuštěný.

Slepá cesta?

Když vidím tyhle krávy v dešti, dochází mi, že jsem jsem jim geneticky blízkej. Déšť mi fakt nevadí. Nikona se raději neptám a Olina má pláštěnku i deštník.

Někdy jsme docela srandovní dvojice. Třeba když je konec října, Olina má prošívanou bundu, čepici, šálu a pořádný boty a já jdu vedle ní v triku a kraťasech, ale od listopadu se to srovná, protože od 1.11. už mám sezónu dlouhejch gatí.

Ještě pořád maličko poprchá.

Vyhlídka Hájníkova kohouta. Tady jsme si dali náš první kalíšek rumu na oslavu deště. Vyhlídka se jmenuje podle kohouta, kterej údajně objevil libverdský léčivý prameny. Dřevěná socha na jeho počest je z dílny Stanislava Pokornýho. (Foto sice mám, ale jen v archivu)

Je to tu docela zprudka do kopce. Funíme.

Na konci obce je rodinnej ApartHotel, ale je nějakej vybydlenej.

Už starej Archimédes byl alergickej na všechny, kteří rušili jeho kruhy. Ani se mu nedivím.

Čeká nás chata Hubertka, která má podle internetu otevřenou hospodu.

V reálu nemá. Je tu i informace o samoobslužným báru, ale všechno je mimo provoz. Dáme si něco z vlastních zásob a vyrážíme do lesa mezi šutry.

Honza mě upozornil na zajímavej optickej jev. Z jisté vzdálenosti totiž kvůli těm dvěma zelenejm listům vypadá značka buď jako zelená nebo jako modrá. A oba nás napadlo, že by se to dalo zpracovat jako fotohaiku. A protože si už několik let s Honzou vyměňujeme každej pátek páteční fotohaiku, tak jsme se oba dočkali toho zpracování druhýho autora:

Honzovo haiku na téma ZM.

Moje zpracování.

Les tu je krásnej.

Výhledy boží.

No a šutrů jako nasráno.

Buky jsou leskle mokrý až ke kořenům.

Narazil jsem na jizerskýho lenochoda, ale jen líně čuměl.

Zelená zkamenělá žába.

To musela bejt fuška.

Hlava Hitlera i s tím debilním knírkem.

Puklý srdce.

Když vylezeme z lesa, objeví se nám v dálce ten kříž, jehož fotky jsou na skoro všech stěnách našeho hotelu. Taková vrchařská etapa poutního Tour de Hejnice.

Les nás vyplivl na silničku do Bílýho Potoka.

Výživoví poradci z naší party totiž vyzkoumali, že přesně mezi Bílým Potokem a Hejnicí se nachází hospoda Dělnický dům. Recenze jsou pozitivní.

Když jsme dorazili k hospodě a pročítali lákavej jídelák, vylezl ven vrchní, neprchli jsme, ale zarmoutil nás sdělením, že sice vodevřeno jakože jo, ale vaří až za hodinu, kuchyň je prej osiřelá a kuchaři dorazí až těsně před pátou. Skoro to vypadalo, že nás chce od návštěvy hostince odradit. Stáli jsme nerozhodně před hospodou a řešili hamletovskou otázku vejít, či jít. Tahle výměna názorů a nápadů nám pár minut zabrala a naše kolektivní nerozhodnost nakonec sama nabídla řešení. Zůstali jsme, že čas čekání vyplníme pitím. Ladyse to trochu přeprogramovalo na levl "nespokojenost", ale dalo se to zvládnout bez velkýho drhnutí. Pár piv nás překulilo až k času jídla. Výběr byl výbornej a jídlo hodně dobrý. Vše špatné smazáno. Zaplatili jsme v hotovosti a šli bydlet.

Po krátké pauze na pokoji jsme se ještě sešli před hotelem a šli znova zkontrolovat město.

Smědá teče stejně jako včera.

Ten proklatej kříž...

Ještě jsme jednou obešli dokola celej chrám. Po dešti ani stopy. Dokonce začalo slunko vykukovat zpoza mraků.

Smědá a chrám Navštívení Panny Marie.

Slunko vykouklo úplně.

Navštívili jsme skoro zavřenou cukrárnu před kostelem...

... a skoro všichni si dali nějakou sladkost.

Když sacharidy zavřou huby.

Začíná se pomaličku smrákat. Když budete obtěžovat AI dotazem, co je přesně to smrákání, dostane se vám vyčerpávající odpovědi, že jde o dobu, kdy Slunce již zapadlo za obzor (nebo se k tomu blíží), ale obloha ještě není zcela tmavá. Světlo v atmosféře je rozptylováno. A dále pokračuje AI nesmiřitelně k dalším informacím:
Fáze soumraku -přesně řečeno, smrákání zahrnuje různé fáze soumraku.
Občanský soumrak: Končí, když je Slunce 6° pod obzorem. Ještě je dost světla pro běžné činnosti venku.
Námořní soumrak: Končí, když je Slunce 12° pod obzorem. Horizont je už neviditelný.
Astronomický soumrak: Končí, když je Slunce 18° pod obzorem. Obloha je již zcela tmavá a je možné pozorovat nejslabší hvězdy.

Až doteď to s AI vypadalo přesvědčivě, kdyby si to neposrala závěrem:
Zkrátka, smrákání je ta chvíle, kdy se říká: "Už se smráká."

Bez ohledu na AI ještě to námořní hejnické smrákání.

Na závěr ještě jedno o trochu větší smrákání. Opakem smrákání je svítání (úsvit), tedy přechodná fáze z noci do dne., ale to bude až zítra.